Ramsay MacDonald

britský státník a premiér

James Ramsay MacDonald (12. října 18669. listopadu 1937) byl britský státník, člen Labouristické strany a premiér. Pocházel z chudých poměrů a byl první labouristický předseda vlády.

James Ramsay MacDonald
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
22. leden 1924 – 4. listopad 1924
PanovníkJiří V.
PředchůdceStanley Baldwin
NástupceStanley Baldwin
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
5. červen 1929 – 7. červen 1935
PanovníkJiří V.
PředchůdceStanley Baldwin
NástupceStanley Baldwin
Stranická příslušnost
ČlenstvíLabouristická strana (do 1931)
Národní labouristé (od 1931)

Rodné jménoJames McDonald Ramsay
Narození12. října 1866
Lossiemouth, Skotsko
Úmrtí9. listopadu 1937 (ve věku 71 let)
loď Reina del Pacifico, Atlantský oceán
Příčina úmrtísrdeční selhání
ChoťMargaret MacDonald
RodičeJohn MacDonald a Anne Ramsay
DětiMalcolm MacDonald
Ishbel MacDonald
David MacDonald
Sheila Lochhead
Alister MacDonald
Joan Margaret MacKinnon
Alma materBirkbeck, Londýnská univerzita
Profesepolitik, novinář a diplomat
NáboženstvíFree Church of Scotland
Oceněníčlen Královské společnosti (1930)
PodpisJames Ramsay MacDonald, podpis
CommonsRamsay MacDonald
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho první funkční období trvalo méně než jeden rok. K moci se vrátil roku 1929 ale brzy musel vzdorovat důsledkům velké hospodářské krizi, která způsobila rozkol v labouristické vládě. Roku 1931 sestavil národní vládu, která byla podporovaná konzervativními poslanci. Výsledkem bylo jeho vyloučení z Labouristické strany, která ho obvinila ze zrady. Předsedou vlády byl v období let 193135. V této době se jeho zdravotní stav zhoršil a jeho schopnosti vést kabinet se postupně zmenšovaly. Z funkce premiéra odstoupil roku 1935, ale zůstal členem vlády až do roku 1937 kdy odešel na odpočinek.

Mládí

editovat

Narodil se v Loissemouthu na severovýchodě Skotska jako nelegitimní syn Johna Macdonalda, zemědělského dělníka, a Anny Ramsayové. Základní vzdělání získal na škole v Loissemouthu a později na farní škole v Drainie, kde se později stal učitelem. Na počátku roku 1886 odešel do Londýna.

V Londýně si našel práci jako fakturant. Později začal navštěvovat večerní kursy na Birkbeckém institutu, ale týden před závěrečnými zkouškami vlivem vyčerpání onemocněl a nemohl tak počítat s vědeckou kariérou. Roku 1888 přijal místo tajemníka u Thomase Lougha, obchodníka a politika s radikálními názory. Lough byl roku 1892 zvolen jako člen Liberální strany poslancem Dolní sněmovny za obvod západní Islington. MacDonald tak získal mnoho užitečných kontaktů a zkušeností s politikou.

Politická kariéra

editovat

Roku 1893 založil Keir Hardie Nezávislou labouristickou stranu, jejímž členem se MacDonald stal v květnu následujícího roku. Byl se jejím kandidátem ve volbách, ale byl dvakrát poražen. Roku 1900 se stal členem výboru dělnických zástupců, který byl předchůdcem Labouristické strany. Zůstal zároveň i členem Nezávislé labouristické strany a jako její tajemník se dohodl s Herbertem Gladstonem na tom, že liberálové v některých obvodech nepostaví svého kandidáta a zajistí tak labouristům lepší možnost dostat své kandidáty do parlamentu. Roku 1906 se výbor dělnických zástupců přejmenoval na Labouristickou stranu a pohltil Nezávislou labouristickou stranu. Tentýž rok se MacDonald stal poslancem za obvod Leicester a stal se vůdcem skupiny labouristických poslanců. MacDonald prosazoval politiku, která směřovala k tomu, aby labouristé nahradili liberály jako hlavní stranu na levém politickém křídle.

Roku 1911 se stal vůdcem celé strany. Na základě zkušeností z Afriky po druhé búrské válce prosazoval protiválečnou politiku. Nicméně po vyhlášení války v srpnu 1914 zvítězil patriotismus a labouristé podpořili vládu při schválení půjčky, která by pokryla válečné náklady, a protože s tím MacDonald nesouhlasil, odstoupil z vedení labouristů.

Roku 1922 se rozpadla koaliční vláda a na konci roku byly vyhlášeny nové volby. MacDonald byl zvolen poslancem za Aberavon a poté co sjednotil Labouristickou stranu, byl zvolen jejím vůdcem. Rozštěpení liberálové ztráceli význam a labouristé se po volbách stali hlavní opoziční stranou. MacDonald opustil radikální levicové názory a stal se nepřítelem komunismu. Ve volbách roku 1923 ztratila Konzervativní strana parlamentní většinu a Jiří V. pověřil sestavením vlády MacDonalda. Ten se tak stal prvním premiérem pocházejícím z prostředí dělnické strany a jedním z mála bez vysokoškolského vzdělání.

První období

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku První vláda Ramsaye MacDonalda.

Ve vládě zastával i funkci ministra zahraničí a za svou prioritu vytyčil zvrácení škod způsobených Versailleskou smlouvou. Funkční období tohoto kabinetu trvalo jen devět měsíců, protože labouristé neměli většinu ani v dolní ani v horní komoře parlamentu. Jeho úspěchem bylo zvýšení podpory v nezaměstnanosti a rozšíření výstavby bytů pro dělníky s nízkými příjmy.

V březnu, přes odpor admirality, zastavil práce na vojenské základně v Singapuru. Na červen svolal do Londýna jednání spojenců a dosáhl dohody o novém plánu válečných reparací a francouzské okupace Porúří. Následovalo podepsání anglo-německé obchodní dohody. Na konferenci v létě 1924 přinutil Francii přijmout Dawesův plán, který upravoval plán placení reparací Německem. Na jednání Společnosti národů v září 1924 přednesl projev, jehož hlavní myšlenkou bylo odzbrojení, a tento proslov byl přijat s velkým porozuměním.

Na konci roku 1924 byla vláda poražena v hlasování o zákonu týkajícího se omezení vydávání komunistických deníků. V následujících volbách zvítězili konzervativci.

Druhé období

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Druhá vláda Ramsaye MacDonalda.

Volby roku 1929 přinesly labouristům větší počet křesel než konzervativcům a jazýčkem na politických vahách se tak stal Lloyd George a jeho liberálové. MacDonald vytvořil menšinovou vládu s jejich podporou. V tomto období měla vláda pevnější pozici a tak roku 1930 prosadila zvýšení dávek v nezaměstnanosti, zvýšení platů a zlepšení podmínek v hornictví a záměr vyčištění slumů.

Jeho vláda, ale nebyla schopna efektivně řešit problémy velké hospodářské krize. Na konci roku 1930 se počet nezaměstnaných zvýšil dvojnásobně. Vláda balancovala mezi dvěma úkoly – stabilizací měny připojením libry ke zlatému standardu a podpoře chudých a nezaměstnaných. V průběhu roku 1931 se ekonomická situace zhoršila a tlak expertů na snížení vládních výdajů narostl. Závěry komise na revizi státního rozpočtu v květnu téhož roku vedly k návrhu snížení vládních výdajů (především snížení podpory v nezaměstnanosti) tak aby byla dodržena rovnováha státního rozpočtu.

Národní vláda

editovat
Podrobnější informace naleznete v článcích Národní vláda (Spojené království) a Národní labouristická organizace.

I když měl návrh na snížení vládních výdajů ve vládě většinovou podporu, někteří starší ministři, kteří se škrty nesouhlasili, pohrozili svou rezignací. 24. srpna 1931 MacDonald rezignoval a na nátlak krále souhlasil se sestavením národní vlády vytvořené spolu s konzervativci i liberály. On i Snowden a Thomas, zastánci omezení výdajů, byli brzy nato vyloučeni z Labouristické strany a vytvořili vlastní politickou skupinu, označovanou za národní labouristy.

MacDonald nechtěl vyhlásit okamžitě volby, ale na nátlak konzervativců nakonec stanovil jejich termín na říjen 1931. Poslanci podporující národní vládu v nich získali pohodlnou většinu v parlamentu. Neúspěch labouristů ještě podnítil nenávist jeho bývalých spolustraníků vůči němu. MacDonald byl neúspěchem labouristů také zklamán, protože národní vládu považoval za přechodné opatření a chtěl se k labouristům vrátit.

I když si podržel funkci premiéra, byl zastíněn konzervativními politiky Stanleyem Baldwinem a Nevillem Chamberlainem, kteří využívali jeho velkou závislost na hlasech konzervativních poslanců. Postupně ho jeho bývalí spojenci opouštěli a stával se stále více izolovaným politikem.

Pozdní období

editovat

V letech 193334 se jeho zdravotní stav zhoršoval a nebyl schopen plnit úlohu vůdce ve zhoršující se mezinárodní situaci. Jeho pacifismus, pro který byl obdivován ve 20. letech, ve stávající situaci vedl k jeho obvinění z neschopnosti vzdorovat Adolfu Hitlerovi. Roku 1935 souhlasil s předáním funkce premiéra Baldwinovi.

Jeho zdravotní stav se zhoršil po volbách roku 1936. Lékaři mu navrhli pro podporu jeho zdravotního stavu plavbu po moři, kde také v listopadu na palubě lodi zemřel.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ramsay MacDonald na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

editovat