Všeobecné volby ve Spojeném království 1918
Všeobecné volby ve Spojeném království 1918 se konaly 14. prosince 1918. Byly to první volby po první světové válce a zároveň první volby v Británii, kterých se mohla účastnit celá dospělá populace.[1] Ve volbách také poprvé kandidovaly ženy; zvolena byla Constance Markievicz za Sinn Féin, ta ovšem spolu s ostatními poslanci této strany nezasedla v parlamentu.
Všeobecné volby ve Spojeném království 1918 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Stát | Spojené království | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Druh voleb | všeobecné | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Volební termín | 14. prosinec 1918 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Předchozí volby | 1910 (prosinec) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Následující volby | 1922 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Volební účast | 57,2 % | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Výsledky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Celkem 707 poslanců v Dolní sněmovně pro většinu třeba 354
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Premiér | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Před volbami | David Lloyd George, koaliční liberálové | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Po volbách | David Lloyd George, koaliční liberálové |
Do voleb šla stávající válečná koalice zahrnující konzervativce, liberály Lloyda George a menší uskupení. Kandidáti koalice si mezi sebou rozdali „kupony“, z nichž většinu obdrželi konzervativci. V konzervativních kruzích vzbuzoval premiér David Lloyd George nedůvěru jakožto radikální liberál, v roce 1910 inicioval sérii daňových reforem limitujících aristokracii, byl nicméně respektován jako vítěz války, proto ho Konzervativní strana dál podporovala v křesle ministerského předsedy.[2] Vlastní Liberální strana, nepodporující vládu s konzervativci, kandidovala samostatně pod vedením bývalého premiéra H. H. Asquitha.
Volby koalice jednoznačně vyhrála s 53 procenty hlasů a 520 mandáty, čímž dostala vláda zelenou na další volební období. Z koalice získali 379 křesel konzervativci, čímž získali jasnou převahu nad koaličními liberály se 127, Lloyd George si ale funkci premiéra podržel. Ač dopadla asquithovská liberální strana na hlasy o něco lépe než její koaliční protějšek, u mandátů zaznamenala drtivý propad- o 236 na 36. Labouristická strana si výrazně polepšila o 15% hlasů, obsadila ale pouze 57 křesel.
V druhém funkčním období nebyl Lloyd George méně aktivní. Vystavěl byty pro válečné veterány a zreformoval pojištění proti ztrátě zaměstnání, rozpory uvnitř koalice se ale postupně prohlubovaly. Neshody vyvrcholily kolem skandálů ohledně korupce při udělování šlechtický titulů a Řádu Britského impéria v roce 1922, kdy konzervativci vystoupili z koalice a konaly se všeobecné volby, po kterých nastoupila konzervativní vláda.[3]
Irsko
editovatPo předchozích volbách stála liberální Asquithova vláda na podpoře umírněné Irské parlamentní strany, která si kladla za cíl irskou autonomii („Home Rule“) a se 74 poslanci byla v Irsku dominantní. Kvůli odporu Ulsteru ale otázka autonomie začala váznout a parlamentáři pod vedením Johna Redmonda se ocitli pod palbou kritiky z nacionalistických kruhů. Otevřenému povstání zabránilo vypuknutí světové války, napětí v zemi ale sílilo.[4]
Po velikonočním povstání v roce 1916 se nálada obyvatel definitivně přiklonila k radikálům ze Sinn Féin. Ti naprosto přebrali voliče parlamentní strany a obsadili všechny křesla v jižním Irsku (celkem 73). Nově zvolení poslanci odmítli nastoupit do Westminsteru, ustavili se jako Dáil Éireann - Irský sněm a zavázali se podporovat nezávislou Irskou republiku. Do čela Dáilu se postavil Éamon de Valera a Michael Collins vedl ozbrojený odpor proti Britům. Irská válka za nezávislost začala roku 1919 a trvala do července 1921, kdy byla vyjednána mírová smlouva, kde Irsko bylo ustaveno jako britské dominium a de facto nezávislý stát.[5]
Výsledky
editovat379 | 127 | 73 | 57 | 36 | 35 |
Konzervativci | koal. Lib | SF | Lab | Lib | O |
Strana | Lídr | Mandáty | Hlasy | ||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet | v % | +/- | Počet | v % | |||
Koaliční vláda | |||||||
Konzervativní strana | Andrew Bonar Law | 379 | 53,6% | ▲ 108 | 4 003 848 | 38,4% | |
koaliční liberálové | David Lloyd George | 127 | 18,0% | ▲ 127 | 1 318 844 | 12,6% | |
koaliční národní demokraté | George Nicoll Barnes | 9 | 1,3% | ▲ 9 | 156 834 | 1,5% | |
koaliční labouristé | - | 4 | 0,5% | ▲ 4 | 40 641 | 0,4% | |
koaliční nezávislý | - | 1 | 0,1% | ▲ 1 | 9 274 | 0,1% | |
Koaliční vláda celkem | David Lloyd George | 520 | 73,6% | ▲ 249 | 5 529 441 | 53,0% | |
Strany mimo koalici | |||||||
Labouristická strana | William Adamson | 57 | 8,1% | ▲ 15 | 2 171 230 | 20,8% | |
Liberální strana | Herbert Henry Asquith | 36 | 5,1% | ▼ 236 | 1 355 398 | 13,0% | |
Sinn Féin | Éamon de Valera | 73 | 10,3% | ▲ 73 | 476 458 | 4,6% | |
Irská parlamentní strana | John Dillon | 7 | 1,0% | ▼ 67 | 226 498 | 2,2% | |
nezávislí labouristé | - | 2 | 0,3% | ▲ 2 | 116 322 | 1,1% | |
nezávislí | - | 2 | 0,1% | ▲ 2 | 105 261 | 1,0% | |
Národní strana | Henri Page Croft | 2 | 0,3% | ▲ 2 | 94 389 | 0,9% | |
nezávislí za NFDSS | James Hogge | 0 | 0,0% | ▬ 0 | 58 164 | 0,6% | |
Co-operative Party | William Henry Watkins | 1 | 0,1% | ▲ 1 | 57 785 | 0,6% | |
nezávislí konzervativci | - | 1 | 0,1% | ▬ 0 | 44 637 | 0,4% | |
Labourističtí unionisté | Edward Carson | 3 | 0,4% | ▲ 3 | 30 304 | 0,3% | |
nezávislí liberálové | - | 1 | 0,1% | ▲ 1 | 24 985 | 0,2% | |
ostatní | 2 | 0,3% | 143 828 | 1,4% |
Reference
editovat- ↑ JOHNSON, Paul: Dějiny anglického národa. Weidenfield and Nicolson, 1985. (str. 374)
- ↑ WASSON, Ellis:Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Blackwell Publishing Ltd., 2010. (str. 291)
- ↑ Wasson, str. 292.
- ↑ MOODY, Theodore W.; MARTIN, Francis X. a kol.: Dějiny Irska. Mercier Press Ltd., Cork, 1994. (str. 237)
- ↑ Dějiny Irska, str. 239.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Všeobecné volby ve Spojeném království 1918 na Wikimedia Commons