Krčín (Nové Město nad Metují)
Krčín (německy Rodwald) je část města Nové Město nad Metují v okrese Náchod. Nachází se na severozápadě Nového Města nad Metují. V roce 2009 zde bylo evidováno 485 adres.[1] V roce 2001 zde trvale žilo 1893 obyvatel.[2]
| Krčín | |
 Krčín - kostel sv. Ducha | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Charakter sídla | část města |
| Počet obyvatel | 1893 (2001) |
| Domů | 485 (2009) |
| Nadmořská výška | 300 m |
| Lokalita | |
| PSČ | 549 02 |
| Obec | Nové Město nad Metují |
| Okres | Náchod |
| Historická země | Čechy |
| Katastrální území | Krčín (5,99 km²) |
| Zeměpisné souřadnice | 50°21′10″ s. š., 16°7′39″ v. d. |
  Krčín | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 106437 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a částem obce.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Krčín je také název katastrálního území o rozloze 5,99 km2.[3]
PamětihodnostiEditovat
- Kostel sv. Ducha, jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem z konce 13. století, v 16. století opravená, s novější sakristií. Průčelí přestavěno v novorománském slohu. U kostela stojí zděná hranolová zvonice s dřevěným patrem ze 16. století.[4]
- Lípy na nábřeží
- Lípy u hřbitova
- Masarykova lípa
- Stará škola - postavena v letech 1823-24 na náklady majitele panství Františka Josefa z Dietrichsteina[5]. Do roku 1878 byla škola jednotřídní, pak dvoutřídní a od roku 1885 trojtřídní. Za 70 let její existence se v ní vystřídalo více než tisíc dětí[6]. Památka lokálního významu, jeden z nejstarších dokladů zástavby obce a života v ní.
- Žižkova (Vojnarova) lípa
ExulantiEditovat
Stejně jako z okolních obcí (např. Bohuslavice, Roztoky, Spy) odcházeli do exilu i nekatolíci z Krčína. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno.[7] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Ve zdejší oblasti působili kromě Antonína Koniáše také jezuité Jakub Firmus, Matěj Třebický, Adam Poustka a František Mateřovský. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Krčín u Nového Města nad Metují prokazatelně uprchli:
- Jan Fanta *(1689) emigroval v roce 1715 v devítičlenné skupině, která prvotně zamířila do Slezska. Záměr se nevydařil. V roce 1733 se Jan Fanta usadil v Berlíně, kde byl starším českého sboru. V roce 1742 je zapsán jako měšťan, tkadlec a kolonista Friedrichova města (Friedrichstadt, česká čtvrť) v Berlíně. Zde zemřel dne 23.10.1759. [8] Jiří Fanta, bratr Jana Fanty, rovněž emigroval v roce 1715 z Krčína. Jeho osud zatím není znám.
- Václav Fanta *(1714) emigroval v roce 1742 do pruského Slezska do Münsterbergu. Tam se v roce 1745 oženil s Annou Kabátníkovou. V roce 1746 byl bezdětný, tkadlec a starší sboru. Jeho manželka Anna byla dne 17.11.1748 také zvolena jako starší sboru. V roce 1783 vlastnila rodina v Münsterbergu dům, pole a patřila mezi měšťany. Václav zemřel 21.4.1784 ve věku 70 let.
- Štěpán Fanta *(1723 nebo 1719) V lednu 1746 podepsal v Münsterbergu žádost a v roce 1750 je v seznamu kolonistů v Husinci. Patří mezi zakladatele této obce. Ve sboru zastával funkci starší a v roce 1765 církevní starší. Zemřel 28.4.1799 ve věku 80 let. [9]
Kazatelem sboru v Husinci a německé Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v německých archivech. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů, údajů z matrik i výňatků z životopisů). Potomci českých exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se po 2. světové válce vrátili.
ReferenceEditovat
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-28.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 484, 485, záznam 42-1. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ E. Poche, Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia 1980. Str.497.
- ↑ SDRUŽENÍ HISTORICKÝCH SÍDEL ČECH, MORAVY A SLEZSKA. Stará škola Krčín [online]. Dostupné online.
- ↑ BRANDEJS, Čestmír. "Stará" krčínská škola. Novoměstský zpravodaj. 2015, čís. 9, s. 11.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH ISBN 80-7017-253-3. S. 315-316.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Krčín ve Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Krčín na webu ČÚZK
- Iniciativa za záchranu budovy staré školya její nové využití
