Krčín (Nové Město nad Metují)

část obce Nové Město nad Metují v okrese Náchod

Krčín (německy Rodwald) je část města Nové Město nad Metují v okrese Náchod. Nachází se na severozápadě Nového Města nad Metují. V roce 2009 zde bylo evidováno 485 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 1893 obyvatel.[3]

Krčín
Krčín - kostel sv. Ducha
Krčín - kostel sv. Ducha
Lokalita
Charakter část města
Obec Nové Město nad Metují
Okres Náchod
Kraj Královéhradecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 700 (2011)[1]
Katastrální území Krčín (5,99 km²)
Nadmořská výška 300 m n. m.
PSČ 549 02
Počet domů 447 (2011)[1]
Krčín
Krčín
Další údaje
Kód části obce 106437
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krčín je také název katastrálního území o rozloze 5,99 km2.[4]

ExulantiEditovat

Stejně jako z okolních obcí (např. Bohuslavice, Roztoky, Spy) odcházeli do exilu i nekatolíci z Krčína. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod.[5] Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu, bylo trestné.[6] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Ve zdejší oblasti působili kromě Antonína Koniáše také jezuité Jakub Firmus, Matěj Třebický, Adam Poustka a František Mateřovský. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Krčín u Nového Města nad Metují prokazatelně uprchli:[7]

  • Jan Fanta *(1689) emigroval v roce 1715 v devítičlenné skupině, která prvotně zamířila do Slezska. Okolnosti útěku jsou popsány v knize Běh života... [8] Jan Fanta se znal s Janem Liberdou, chvíli žil s rodinou v Herrnhutu, v roce 1733 se s rodinou usadil v Berlíně – tam se stal stal starším českého sboru. V roce 1742 je zapsán jako měšťan, tkadlec a kolonista Friedrichova města (Friedrichstadt, česká čtvrť) v Berlíně. Zde zemřel dne 23.10.1759. Jiří Fanta, bratr Jana Fanty, rovněž emigroval v roce 1715 z Krčína. Jeho osud zatím není znám.
  • Václav Fanta *(1714) emigroval během slezských válek v roce 1742 do pruského Slezska, do Münsterbergu. Tam se v roce 1745 oženil s Annou Kabátníkovou. V roce 1746 byl bezdětný, tkadlec a starší sboru. Jeho manželka Anna byla dne 17.11.1748 také zvolena jako starší sboru. V roce 1783 vlastnila rodina v Münsterbergu dům, pole a patřila mezi měšťany. Václav zemřel 21.4.1784 ve věku 70 let.
  • Štěpán Fanta *(1723 nebo 1719) V lednu 1746 podepsal v Münsterbergu žádost a v roce 1750 je v seznamu kolonistů v Husinci. Patří mezi zakladatele této obce. Ve sboru zastával funkci starší a v roce 1765 církevní starší. Zemřel 28.4.1799 ve věku 80 let.

Kazatelem sboru v Husinci a německé Čermné v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu (např. Herrnhut), Švýcarsku, Polsku i v Čechách. Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů, údajů z matrik i výňatků z životopisů). Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli do Čech repatriováni z polského Zelova.

PamětihodnostiEditovat

  • Kostel sv. Ducha, jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem z konce 13. století, v 16. století opravená, s novější sakristií. Průčelí přestavěno v novorománském slohu. U kostela stojí zděná hranolová zvonice s dřevěným patrem ze 16. století.[9]
  • Lípy na nábřeží
  • Lípy u hřbitova
  • Masarykova lípa
  • Stará škola - postavena v letech 1823-24 na náklady majitele panství Františka Josefa z Dietrichsteina[10]. Do roku 1878 byla škola jednotřídní, pak dvoutřídní a od roku 1885 trojtřídní. Za 70 let její existence se v ní vystřídalo více než tisíc dětí[11]. Památka lokálního významu, jeden z nejstarších dokladů zástavby obce a života v ní.
  • Žižkova (Vojnarova) lípa

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-28. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 484, 485, záznam 42-1. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
  6. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha, 1911 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. 
  7. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 
  8. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH ISBN 80-7017-253-3. S. 315-316. 
  9. E. Poche, Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia 1980. Str.497.
  10. SDRUŽENÍ HISTORICKÝCH SÍDEL ČECH, MORAVY A SLEZSKA. Stará škola Krčín [online]. Dostupné online. 
  11. BRANDEJS, Čestmír. "Stará" krčínská škola. Novoměstský zpravodaj. 2015, čís. 9, s. 11. 

Externí odkazyEditovat