Wikipedie

Kostel svatého Martina (Brtníky)

kostel v Brtníkách

Kostel svatého Martina v Brtníkách byl římskokatolický farní kostel, postavený Zachariasem Hoffmannem v letech 1709–1717 v barokním slohu. V roce 1774 jej poškodil požár, při kterém shořela většina vnitřního vybavení. Mezi roky 1966 a 1974 byl veden jako nemovitá kulturní památka.[1] Po druhé světové válce chátral a roku 1975 z popudu děčínského Okresního národního výboru podlehl demolici.

Kostel svatého Martina
v Brtníkách
Kostel svatého Martina na dobovém snímku
Kostel svatého Martina na dobovém snímku
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresDěčín
ObecStaré Křečany
LokalitaBrtníky
Souřadnice50°56′53,99″ s. š., 14°26′28″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátděčínský
FarnostBrtníky
Statusfarní kostel
Užívánípříležitostně
ZasvěceníMartin z Tours
Zánik1975
Architektonický popis
ArchitektZacharias Hoffmann
Stavební slohbaroko
Výstavba1709–1717
Specifikace
Umístění oltářepůvodně východ
Stavební materiálkámen, cihly
Další informace
Kód památky52944/5-3598 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orientovaná jednolodní sakrální stavba stála na obdélném půdorysu. K západnímu průčelí přiléhala věž, od třetího patra osmiboká, zakončená cibulovitou bání. Půlkruhově zakončený presbytář doplňovala venkovní chodba. Plochý strop lodi zdobily starozákonní výjevy. Mobiliář pocházel povětšinou z doby po požáru, tedy z poslední čtvrtiny 18. století a z přelomu 18. a 19. století. Oltářní obraz svatého Martina namaloval roku 1795 šluknovský malíř Dominik Kindermann (1739–1817), obraz svatého Jana Nepomuckého na jednom z bočních oltářů vytvořil jiřetínský Johann Birnbaum (1793–1872). Nejstarší zvon, pocházející údajně z 15. století, se spolu s dalšími dvěma nachází v rumburské Loretě. Poslední varhany s devatenácti rejstříky z roku 1924 sestavil břevnovský varhanář Josef Růžička (1874–1968). Patrová fara, postavená současně s kostelem, v roce 2012 vyhořela.

Historie

editovat

Podle historicky nepodložených zpráv měly již v polovině 12. století Brtníky kapli. Roku 1240 měl být ve vsi postaven první kostel, pravděpodobně dřevěný, který stál severně od dnešní fary.[2] Prokazatelně jej však zmiňují až urbáře z let 1445 a 1446 vypracované Berky z Dubé, majiteli panství Tolštejn. Matrika míšeňského biskupství z roku 1495[p 1] v Brtníkách uvádí filiální kostel náležející k lipovskému kostelu svatého Šimona a Judy,[2][3] nejpozději s příchodem reformace však vznikla samostatná farnost.[4] Poté, co Brtníky roku 1534 přestoupily k protestantství, patřil do zdejší farnosti krátce saský Saupsdorf. Obě vsi spojovala kostelní stezka vedoucí přes osady Kopec a Hinterhermsdorf. Kvůli nedostatku kněží v době rekatolizace se stal brtnický kostel v průběhu 17. století opět filiálkou lipovského a později mikulášovického chrámu. K opětovnému osamostatnění farnosti došlo po výstavbě nového kostela.[2]

Protože starý kostel kapacitně nevyhovoval rostoucí vsi, žádali roku 1700 její obyvatelé svou vrchnost o rozšíření chrámu.[5] K němu ovšem nedošlo, protože se majitelka panství Lipová, hraběnka Marie Anežka Salm-Reifferscheidtová (1674–1718), rozhodla postavit zcela nový svatostánek.[2][5] Stavební plány dala vyhotovit v roce 1708. Základní kámen nového kostela, zasvěceného svatému Martinovi, byl položen roku 1709. Přípravu plánů i stavbu chrámu hraběnka svěřila Zachariasi Hoffmannovi (1678–1754) z Lipové, který pro ni zároveň stavěl nový kostel Navštívení Panny Marie v Lobendavě. Tesařské práce zajišťoval Andreas Breuer z Hrádku nad Nisou.[2] Při stavbě vydatně pomáhali místní farníci. Kostel byl dokončen roku 1716, následujícího roku byla dostavěna věž, která stála 1 200 říšských tolarů.[2] Místní učitel Zacharias Herlt, který působil při výstavbě kostela zároveň jako vrchnostenský písař a stavbyvedoucí, uložil do špice kostelní věže pamětní listiny.[6] Než se brtničtí farníci dočkali nového kostela, konaly se bohoslužby v soukromých domech.[2] Prvním farářem (do roku 1717 nejprve administrátorem) byl Johann Christoph Donath (ve funkci 1713–1742).

 
Zbořeniště na místě kostela

Od dokončení stavby až do poloviny 20. století byl kostel nepřetržitě využíván a probíhaly na něm průběžné opravy. Roku 1769 se dočkal nové střechy a celkově musel být opraven po požáru roku 1774. Větší renovace proběhly i v následujícím století, a to v letech 1858–1872, 1884 a 1887. Posledními opravami prošel kostel ve 30. letech 20. století za faráře Antona Maiera (ve funkci 1917–1946). Roku 1935 nahradil staré šindele na obou věžích plech. O dva roky později dostal kostel novou omítku, na které rumburský malíř Pfohl obnovil sluneční hodiny.[7]

Po druhé světové válce kostel postupně chátral, přestože brtničtí občané i duchovní správci poukazovali na nutnost oprav, zejména střechy. Snahy o opravu narážely především na nedostatek financí.[8] Silně poškozený kostel byl přesto 4. dubna zapsán jako kulturní památkou.[1] Poslední mše svatá se v něm konala roku 1959, kdy už byl ovšem spravován excurrendo z Krásné Lípy.[8] Brtnický Místní národní výbor hledal pro kostel vhodné využití. V návrzích se objevovaly například obřadní síň, knihovna, kulturní sál, pohostinství či tělocvična.[5][8] Mezitím roku 1971 provedl děčínský Okresní národní výbor kroky vedoucí ke konečné likvidaci chrámu. Nechal snést silně poškozený krov, zbourat sakristii a římsy.[9] Přesto se v roce 1974 objevily plány na přestavbu kostela. Podle nich měla být věž zachována a nadále by sloužila jako rozhledna.[5][9] Ve stejném roce zároveň přestala mít stavba status památkově chráněného objektu.[1] Okresní národní výbor však nakonec rozhodl o celkové demolici, ke které došlo 18. února 1975.[5] Spolu s kostelem podlehla zboření i hřbitovní kaple. Několik stavebních prvků skončilo v Okresním muzeu v Děčíně, zbytek inventáře údajně našel využití v obci Košík na Slovensku, kde nahradil vybavení místního kostela zničené při požáru.[8][9]

Na místě kostela se v 21. století rozprostírá travnatá plocha, kterou vlastní obec Staré Křečany. Brtnická farnost je spravována excurrendo z rumburského děkanství.[10] Bohoslužby se v místech zbořeného kostela slouží příležitostně, zejména u příležitosti svátku svatého Martina.[11]

Popis

editovat

Exteriér

editovat
 
Interiér brtnického kostela

Jednolodní orientovanou chrámovou stavbu na obdélném půdorysu zakončoval půlkruhový presbytář, ke kterému přiléhala přízemní krytá chodba s obdélným vchodem na východní straně. Na loď i presbytář navazovaly z jihu a severu sakristie s oratořemi v patře.[12] Čtyřhranná věž, umístěná při západním průčelí, přecházela v třetím patře v osmiboký hranol zakončený cibulovitou bání. Fasádu kostela členily římsy, lizény, dvojice pilastrů a na jižní stěně umístěné sluneční hodiny, věž pak lizénové rámce, které přecházely v oblamované lizény.[12] Obdélný hlavní vchod bez předsíně, umístěný v jižní stěně, zdobil pískovcový znak Salm-Reifferscheidtů. Jeho autorem byl Christian Riedel z Velkého Šenova. Totožný znak vyrobil pro vilémovský kostel Nanebevzetí Panny Marie.[13] Obdélná okna ukončovaly segmentové oblouky, typické pro stavby Zachariase Hoffmanna, věžní okna byla zakončena půlkruhově. Střechu kostelní lodi pokrývala břidlice, věž měděný plech.[8][12]

Interiér

editovat

Chrámovou loď zakrýval plochý strop s obrazy znázorňujícími výjevy ze Starého zákona. Sakristie byla sklenuta křížovou klenbou, presbytář valenou klenbou s lunetami, která přecházela v konchu s lunetami.[12] Většina původního mobiliáře shořela při požáru v roce 1774. Nové vybavení pocházelo převážně z konce 18. století a období kolem roku 1800, v průběhu 19. století bylo průběžně obnovováno a doplňováno. Jeho nejstarší součást – sousoší Nejsvětější Trojice – pocházela z roku 1740.[8] Hlavní oltář se sochami svatého Petra a Pavla pocházel z roku 1817, starší titulární oltářní obraz z roku 1795 namaloval šluknovský malíř Dominik Kindermann (1739–1817).[2][12] Kromě něj v kostele stály tři rokokové postranní oltáře zasvěcené svaté Anně, Panně Marii Bolestné a svatému Janu Nepomuckému. Oltářní obraz Jana Nepomuckého z roku 1840 pocházel od jiřetínského malíře Johanna Birnbauma (1793–1872).[12] Kamenná křtitelnice a rokoková kazatelna, zdobená sochami evangelistů a luisézním motivem, pocházely z doby kolem roku 1800. Trojdílná kruchta stála u západní stěny.[12] V kostelní kryptě byli pohřbeni první tři faráři. Vnitřek kostela prošel roku 1884 rozáhlými opravami v nákladu 2 000 zlatých.[2]

Varhany

editovat

První varhany s devíti rejstříky a pedálem pocházely z roku 1713. Postavil je pravděpodobně českokamenický varhanář Tobias Fleck mladší (1671–1751). Sloužily až do roku 1833, kdy je nahradil nástroj z dílny Franze Fellera (1787–1843) z Libouchce. Hlavní stroj disponoval osmi rejstříky, pozitiv pěti a pedál třemi. Roku 1878 varhany přestavěla firma Hermann Eule z Budyšína. Ponechána zůstala původní skříň a většina rejstříků. Poslední varhany postavil v roce 1924 břevnovský varhanář Josef Růžička (1874–1968). Do původní skříně z roku 1833 vestavěl pneumatický nástroj s devatenácti rejstříky. Nástroj patřil mezi mobiliář odvezený před demolicí kostela na Slovensko.[14]

Zvony

editovat
 
Sanktusový zvon z roku 1763

Nejstarší dochovaný zvon o průměru 66 centimetrů pocházel údajně z 15. století a nesl nápis psaný frakturou: „Jhesu Christu D. rex gloria veni cum pace“,[2] případně „Iesus Christus Rex Gloriae Veni In Pace“.[15] Krom nápisu jej zdobily podobizny Madony a motiv pletence. Roku 1774 odlil Josef Pietschmann z Chomutova pro brtnický svatostánek nový zvon vážící 1 200 kilogramů, ten však musel být roku 1827 v Chomutově znovu přelit. Umíráčkový zvon pořídil roku 1777 spolek Velikonočních jezdců, proto také mimo jiné vyzváněl každoročně při slavnostní velikonoční jízdě.[2] Sanktusový zvon zakoupilo roku 1763 místní „Arcibratrstvo Nejsvětější Trojice“ (německy Erzbruderschaft der heiligen Dreifaltigkeit). Kromě datace nesl iniciály „ICK“, obraz Nejsvětější Trojice, postavu klečícího muže a anděla s palmetou.[16] Nejstarší zvon s reliéfem Madony a sanktusový zvon přečkaly rekvizice první i druhé světové války. V roce 1921 pořídila farnost nové zvony, z nichž druhou světovou válku přečkal jeden. V průměru měřil 35 centimetrů a zdobil jej nápis „Aus schwerer Zeit stamme ich / Ein grosses Wunder künde ich / An die Ewigkeit mahne dich“ (česky „Z těžké doby pocházím / Velký div hlásám / Na věčnost pamatuj“) spolu s věnováním „Gewidmet vom Osterreiterverein Zeidler 1921“ (česky „Věnováno Spolkem velikonočních jezdců Brtníky 1921“).[15] Před demolicí kostela byly tři dochované zvony přeneseny do rumburské Lorety, v jejíž zvonici tak visí nejstarší zvon s Madonou a zvon darovaný velikonočními jezdci z roku 1921. Sanktusový zvonek z roku 1763 je součástí tamní výstavy o zničených kostelech Šluknovského výběžku.[15]

Okolí kostela

editovat

Hřbitov, rozprostírající se kolem kostela, byl rozšířen roku 1841 a v roce 1850 jej doplnila klasicistní hřbitovní kaple.[2] Stavbu na čtvercovém půdorysu s vybranými rohy zdobila v průčelí dvojice pilastrů a trojúhelníkový štít. Interiér, sklenutý valenou klenbou s lunetami, doplňovaly pilastry.[12] Kaple podlehla demolici spolu s kostelem v roce 1975. Roku 1859 došlo k rozšíření hřbitovní brány, kterou doplnily sochy svatého Martina a svatého Floriána.[12] Z kostelního hřbitova se dochovala pouze hrobka místní továrnické rodiny Klingerových.[5] Východně od kostela stála patrová barokní fara postavená spolu s kostelem. Budova přečkala demolici kostela, roku 2012 však byla zničena úmyslně založeným požárem.[17]

Galerie

editovat
  •  
    Zbořeniště (2015)
  •  
    Zbořeniště (2015)
  •  
    Fara (2015)
  •  
    Fara (2015)
  •  
    Památník poblíž bývalého kostela (2015)
  •  
    Kostel na historickém snímku
  •  
    Kostel na historickém snímku
  •  
    Hřbitovní kaple na historickém snímku
  •  
    Hrobka rodiny Klingerových (2015)

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Ve vlastivědné literatuře 19. a 20. století je tato listina mylně kladena do roku 1346.[3]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-02-27]. Identifikátor záznamu 137178 : kostel sv. Martina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l FIEDLER, Josef. Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau. 1. vyd. Rumburg: Bezirkslehrerverein, 1898. 488 s. (německy) 
  3. ↑ a b KARLÍČEK, Petr; NĚMEC, Jan. Mikulášovice. Dlouhá historie nejdelšího města českého severu. 1. vyd. Mikulášovice: Město Mikulášovice, 2016. 264 s. ISBN 978-80-270-0806-3. Kapitola Založení Mikulášovic, s. 15. 
  4. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 30. 
  5. ↑ a b c d e f BŘEČKOVÁ, Jana. Zaniklé památky. Kostel sv. Martina v Brtníkách. Děčínské vlastivědné zprávy: časopis pro vlastivědu Děčínska a Šluknovska. 2002, roč. 12, čís. 1, s. 50–56. ISSN 1212–6918. 
  6. ↑ Škola v Brtníkách [online]. [cit. 2017-02-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Brtnická farnost a její duchovní [online]. [cit. 2016-02-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f Kostel sv. Martina v Brtníkách [online]. [cit. 2016-02-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c kostel sv. Martina v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  10. ↑ Farnost Brtníky [online]. [cit. 2017-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-19. 
  11. ↑ Svatý Martin v Brtníkách. Mikulášovické proudy. Mikulášovice: Spolek Nixdorf, Listopad 2019, roč. 1, čís. 4, s. 15. 
  12. ↑ a b c d e f g h i POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech A/J. Praha: Academia, 1977. S. 133. 
  13. ↑ KASÍK, Stanislav. Erby hrabat ze Salm-Reifferscheidtu na Děčínsku [online]. 2010-05-01 [cit. 2016-12-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Děčínska a Šluknovska. Děčín: PS Děčín, 1995. 96 s. Kapitola Brtníky: Kostel sv. Martina, s. 53–54. 
  15. ↑ a b c STEINOVÁ, Nataša. Rumburská Loreta čili marnost nad marnost a nic než...?. 1. vyd. Rumburk: Nadace Loreta, 2000. 170 s. Kapitola Intermezzo 7: Pod zvony..., s. 133–134. 
  16. ↑ MÁGROVÁ, Klára. Zvon ICK, 1763. Rumburk: Římskokatolická farnost – děkanství Rumburk Informační tabule. 
  17. ↑ DOUŠOVÁ, Gabriela. V Brtníkách shořela tři sta let stará římskokatolická fara [online]. Rumburk: Město Rumburk, 2012-09-10 [cit. 2016-02-27]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  Hřbitov s kaplí Železniční zastávka Brtníky  
Lípa v Brtníkách   Křížová cesta
Kaple Nejsvětější Trojice
    Kostel svatého Martina    
 
Bývalý zámeček Šternberk Klingerova vila
Národní park České Švýcarsko

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Martina_(Brtníky)&oldid=23500565“