Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Loučeň)

kostel v Loučni

Římskokatolický farní[1] kostel Nanebevzetí Panny Marie v Loučeni je barokní sakrální stavba.[2] Od roku 1965 je spolu se zámkem, se kterým je propojen, chráněn jako kulturní památka.[3]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Loučeni
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Loučeni
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Loučeni
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresNymburk
ObecLoučeň
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátmladoboleslavský
FarnostLoučeň
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace o bohoslužbách
ZasvěceníNanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
ArchitektF. M. Kaňka
Stavební slohbaroko
Výstavba17101713
Specifikace
Stavební materiálzdivo
Další informace
Kód památky36018/2-1859 (PkMISSezObrWD) (součást památky zámek Loučeň)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Letecký pohled na zámek a kostel v Loučeni
 
Zámecký kostel v Loučeni z boku
 
Věž loučeňského kostela Nanebevzetí P. Marie

Kostel je ve východním křídle zámku v Loučeni. Je dílem F. M. Kaňky z let 1710-1713.[4]

Bohoslužby editovat

Pravidelné bohoslužby se konají v sobotu s nedělní platností v 16 a v pátek v 16 hodin.

Architektura editovat

Jedná se o centrální stavbu na křížovém půdorysu, kterou doplňuje při severní straně hlavního portálu hranolová věž,[2] která byla upravená v roce 1848. Stěny člení lizény, pravoúhlá okna[4] se šambránami doplňují prohnuté římsy. Věž má jónské pilastry na zaoblených nárožích.[2]

Střední část stavby je završena plochou kupolí.[4] Křídla (ramena stavby) mají křížové klenby.[4] Kostel byl vymalován v 19. století.[2]

Zařízení editovat

Zařízení pochází z období výstavby kostela. Hlavní oltář má rozlehlou architekturu[2] s obrazem Nanebevzetí Panny Marie. Pochází snad z okruhu Petra Brandla.[4] Jsou na něm sochy sv. Václava, sv. Víta a andělů. Jedná se snad o dílo od Jana Oldřicha Mayera. Tři boční oltáře s obrazy sv. Karla Boromejského z roku 1746 a Smrti sv. Josefa pocházejí z 19. století. Třetí obraz je snad dílem A. Brauna.[2]

Okolí kostela editovat

Kolem zámku a kostela je anglický park z 1. poloviny 19. století se dvěma rybníky.[4] V parku jsou sochy s antickými motivy: Aenea odnášejícího otce z Tróje a zřejmě Únosu Proserpiny. Jedná se o barokní díla z období kolem roku 1700. Na faře je kopie byzantské ikony ze 17. a 18. století. V obci se nachází několik soch: sv. Jana Nepomuckého s reliéfy svatojánské legendy na soklu, která pochází ze 40. let 18. století. U farské zahrady stojí socha sv. Prokopa z poloviny 18. století. Na náměstí je socha sv. Jana Nepomuckého z 1. poloviny 18. století.[2]

Na kraji lesa při silnici do Vlkavy je kaplička svaté Rodiny. V ní je obraz Pouť svaté rodiny do Jeruzaléma od Emanuela Neumanna z roku 1913 a socha archanděla Gabriela z 18. století. V lese asi 2 km severovýchodně od Loučeně u studánky „Boží voda“ a rybníka je výrazný celek empírových pomníků. Jsou jimi: krucifix, kamenný pomník knížete K. A. Fürstenberka († 1799) a sloup s přílbou na paměť Karla z Fürstenberka z roku 1796. Pomníky pocházejí většinou ze začátku 19. století a jsou dílem umělců z okruhu Josefa Malínského nebo Václava Prachnera. Celek je pozoruhodným zejména v romantickém sepětí krajiny a památků.[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 122. 
  2. a b c d e f g h POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech K/O, sv. II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Kapitola Loučeň /Nymburk/, s. 312. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-09-23]. Identifikátor záznamu 147845 : Zámek, Loučeň. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. a b c d e f DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 145–146. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat