Karl von Steininger (1804–1867)
Karl svobodný pán von Steininger (německy Carl Freiherr von Steininger) (28. prosince 1804 Vídeň – 26. ledna 1867 Vídeň) byl rakouský generál. V armádě sloužil od sedmnácti let, postupoval v hodnostech jako důstojník pěchoty a během revoluce 1848–1849 se vyznamenal v Itálii. Poté byl velitelem vyšších vojenských jednotek v Praze a Pešti, uplatnil se také jako diplomat, byl velitelem spolkové pevnosti v Mohuči a v roce 1859 byl povýšen na barona. V letech 1859–1865 byl vrchním velitelem c. k. četnictva a v závěru kariéry zastával post vrchního velitele v Banátu (1865–1866). Ze zdravotních důvodů byl v roce 1866 penzionován v hodnosti polního zbrojmistra a zemřel krátce poté.
| Karl von Steininger | |
|---|---|
 | |
| Zemský velitel v Banátu | |
| Ve funkci: 1865 – 1866 | |
| Předchůdce | Bedřich princ z Lichtenštejna |
| Nástupce | Josef von Schmerling |
| Generální inspektor c. k. četnictva | |
| Ve funkci: 1859 – 1865 | |
| Předchůdce | Johann svobodný pán Kempen |
| Nástupce | Adolf svobodný pán von Schönberger |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1866), polní podmaršál (1856), generálmajor (1849) |
| Narození | 28. prosince 1804 Vídeň |
| Úmrtí | 26. ledna 1867 (ve věku 62 let) Vídeň |
| Titul | svobodný pán (1859) |
| Rodiče | Karl von Steininger (1772–1841) |
| Děti | Karl von Steininger (1847–1929) |
| Profese | důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze staré úřednické rodiny z Mohuče, předkové se od 18. století uplatňovali v císařských vojenských službách. Byl synem generála Karla Steiningera (1772–1841), účastníka napoleonských válek. Do armády vstoupil v roce 1821 jako praporčík k 9. pěšímu pluku, o tři roky později byl přeložen jako poručík k pěšímu pluku č. 17.[1] U dalších jednotek pěchoty postupoval v hodnostech (rytmistr 1831, kapitán 1833, major 1841), od roku 1844 byl jako podplukovník zástupcem velitele 17. hraničářského pluku v Năsăudu (Naszód).[2] V roce 1848 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 3. hraničářského pluku.[3] Během revolučních let 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii pod velením knížete Karla Schwarzenberga[4] a vyznamenal se při dobývání San Siro a Sforzesca v Lombardii.
V roce 1849 dosáhl hodnosti generálmajora a po potlačení revoluce byl velitelem brigády postupně u 1. armádního sboru v Praze[5] a 11. armádního sboru v Pešti.[6] V roce 1853 byl přidělen k diplomatické misi generála Gyulaie do Petrohradu. V roce 1856 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v letech 1856–1857 byl velitelem spolkové pevnosti v Mohuči.[7] V roce 1857 vykonal další diplomatickou cestu do Berlína a po návratu byl šéfem prezidiální kanceláře u vrchního velení armády (1858–1859).[8] V letech 1859–1865 zastával funkci generálního inspektora četnictva[9] a v závěru kariéry byl nakonec zemským velitelem pro oblast Banátu a srbské Vojvodiny se sídlem v Temešváru (1865–1866).[10][11] K datu 12. listopadu 1866 byl penzionován s hodností titulárního polního zbrojmistra.[12][13]
Pokračovatelem rodinné vojenské tradice byl syn Karl von Steininger (1847–1929), který byl rakousko-uherským generálem a uplatnil se jako dlouholetý diplomat v Německu.
Tituly a ocenění editovat
Za zásluhy na bojišti byl oceněn rytířským křížem Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1849), dále získal Vojenský záslužný kříž (1850) a později byl vyznamenán komandérským křížem Leopoldova řádu. V roce 1851 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a v roce 1859 získal stav svobodných pánů. V roce 1859 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence[14] a od roku 1860 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 68.[15][16] Vzhledem ke svým diplomatickým aktivitám získal také ocenění od zahraničních panovníků, byl nositelem ruského Řádu sv. Stanislava I. třídy, pruského Řádu červené orlice II. třídy, velkokříže hesenského Řádu Filipa Velkomyslného a hesenského Řádu Ludvíkova[17]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1825; Vídeň, 1825; s. 170 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1846; s. 271 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1848; Vídeň, 1848; s. 245 dostupné online
- ↑ Přehled velení rakouské armády v Itálii 1848 in: TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849; Praha, 2019; s. 292 ISBN 978-80-7557-189-2
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1851; Vídeň, 1851; s. 82 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1854; Vídeň, 1854; s. 82 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1857; Vídeň, 1857; s. 75 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1858; Vídeń, 1858; s. 75, 101, 639 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 88 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 175, 177 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums für 1866; Vídeň, 1866; s. 80 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Karla von Steiningera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 178 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1860; s. 105 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 68 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 68 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 514 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla von Steiningera in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 89 dostupné online
Externí odkazy editovat
- Karl von Steininger in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
- Rodina von Steininger na webu Rakouského státního archivu dostupné online
