C. k. četnictvo
Četnictvo a c. k. četnictvo byl vojensky organizovaný sbor určený k udržování veřejného pořádku a bezpečnosti, který působil v letech 1815–1867 v Rakouském císařství a v letech 1867–1918 v Rakousko-Uhersku. První jednotkou četnictva v Rakousku byl četnický pluk v Lombardii. která připadla po Vídeňském kongresu Rakousku. Tento pluk byl spolu s ostatními vojenskými jednotkami zařazen do rakouské armády. C. k. četnictvo vzniklo císařským nařízením z 8. června 1849.
Do jeho čela byl postaven generální inspektor Jan Kempen z Fichtenstammu.[1]
Organizace
editovatPodle vyhlášky ministerstva vnitra z 18. ledna 1850 bylo vytvořeno 16 četnických pluků. Každý pluk měl asi 1000 mužů.
Organizace četnických pluků podle dekretu z 18. ledna 1850
editovatčíslo pluku | země | číslo pluku | země |
---|---|---|---|
1 | Dolní a Horní Rakousko a Solnohradsko | 9 | Vojvodina |
2 | Čechy | 10 | Chorvatsko a Slavonie |
3 | Morava a Slezsko | 11 | Korutany, Kraňsko, Přímoří |
4 | Halič, Bukovina | 12 | Štýrsko |
5 | Uhry (Košice) | 13 | Tyrolsko a Vorarlbersko |
6 | Uhry(Budapešť) | 14 | Lombardie |
7 | Uhry (Velký Varadín) | 15 | Benátsko |
8 | Sedmihradsko | 16 | Dalmácie |
V roce 1854 byl navýšen počet pluků na 19. Důvodem byla příliš velké zatížení pluků 4, 5 a 6. Území, kde tyto pluky působily, bylo rozděleno a druhá část přidělena novým plukům 17, 18 a 19.
Změny v organizaci četnických pluků v roce 1854
editovatčíslo pluku | země | číslo pluku | země |
---|---|---|---|
4 | východní Halič, Bukovina | 17 | západní Halič (Krakov) |
5 | Uhry (Košice) | 18 | Uhry (Pozsony / Bratislava) |
6 | Uhry (Budapešť) | 19 | Uhry (Sopron) |
V roce 1859, kdy Rakousko ztratilo Lombardii, byl zrušen pluk číslo 14. V roce 1866 pak byly pluky reorganizovány na zemská četnická velitelství. Roku 1860 byl četnictvo reorganizováno. Počet pluků byl snížen na 10. Početní stav byl snížen z 19 000 na 8 000.
Četnické pluky po reorganizaci v roce 1860
editovatčíslo pluku | země | číslo pluku | země |
---|---|---|---|
1 | Dolní a Horní Rakousko, Solnohradsko, Štýrsko, Korutany | 6 | Uhry (Budapešť) |
2 | Čechy, Morava a Slezsko | 7 | Uhry (Bratislava) |
3 | Benátsko, Tyrolsko a Vorarlbersko | 8 | Uhry (Šoproň) |
4 | Halič, Bukovina | 9 | Sedmihradsko, Vojvodina |
5 | Uhry (Košice) | 10 | Kraňsko, Přímoří, Chorvatsko a Slavonie, Dalmácie |
V roce 1863 přešla Vojvodina pod působnost 6. pluku.
Zemské četnické velitelství podle nařízení z 28. ledna 1866
editovatZČV čís. | sídlo velitelství | země | ZČV čís. | sídlo velitelství | země |
---|---|---|---|---|---|
1 | Vídeň | Dolní a Horní Rakousko a Solnohradsko | 9 | Temešvár | Uhry |
2 | Praha | Čechy | 10 | Kluž | Sedmihradsko |
3 | Benátky | Benátsko, Tyrolsko, Vorarlbersko | 11 | Lvov | východní Halič a Bukovina |
4 | Brno | Morava a Slezsko | 12 | Krakow | západní Halič |
5 | Košice | Uhry | 13 | Lublaň | Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Přímoří |
6 | Pešť | Uhry | 14 | Zagreb | Chorvatsko a Slavonie |
7 | Pozsony / Bratislava | Uhry | 15 | Zadar | Dalmácie |
8 | Sopron | Uhry |
Velitelé četnictva
editovatGenerální velitel
editovat1849–1859: Johann Franz Kempen von Fichtenstamm
1859–1865: Karl svobodný pán von Steininger
1865–1868: Adolf sv. p. z Schönbergeru
1868–1871: Jan rytíř z Greiplu
1871–1894: Heinrich Karl Giesl von Gieslingen
1894–1903: Johan Edler von Horak
1903–1907: Josef Döller von Wolframsberg
1907–1917: Michael Tišljar von Lentulis
1917–1918: František Kaník
1918: Eduard z Tunku
Velitel pluku v Lombardii 1815–1849
editovat1815–1849: Oberst Ludwig Rivaira
Velitel pluku 1850–1860
editovatČechy
editovat1850: Obstlt. Josef Kronenberg
1859: Obstlt. Eduard Rottée von Romaroli
Morava a Slezsko
editovat1850: Obstlt. Franz Reichardt
1859: Obstlt. Franz Verrette
Velitel pluku 1860–1866
editovatDolní a Horní Rakousko, Solnohradsko, Štýrsko a Korutany
editovat1860 Oberst Erwin Stainhauser von Treuberg
Čechy, Morava a Slezsko
editovat1860–1866: Oberst Rudolph Severus von Laubenfeld
Zemský velitel 1866–1918
editovatČechy
editovat1866: Oberst Erwin Stainhauser von Treuberg
Morava a Slezsko
editovat1866–1867: Petr rytíř Lammer z Castell-Rombalda
1867–1873: Antonín Sabranský z Thalbrücku
1873–1880: Adolf Polivka z Treunsee
1880–1885: Jindřich John
1885–1891: Antonín Galina
1891–1897: Engelbert z Grosslu
1897–1900: František šl. Polak
1900–1902: Jindřich Hawel z Heidsee
1902–1905: Ludvík Eppich
1905–1912: Jan Herold ze Stody
1912–1912: Bedřich Vranex (zatímní)
1912–1914: Gustav Gautsch z Frankenthurnu
1914–1918: Leopold Trummer z Tronningenu
1918–1918: Karel Straube
Do roku 1914 | 1914–1918 | hodnostní označení |
---|---|---|
Gendarm | Gendarm | dvě hvězdy |
Titular-Postenführer | Führer | tři hvězdy |
Titular-Wachtmeister | Vizewachtmeister | tři hvězdy, žlutá porta 13 mm široká (od listopadu 1908 20 mm) |
Titular-Wachtmeister-Postenführer | Wachtmeister II. Klasse | tři hvězdy z bílého hedvábí, žlutá porta 13 mm široká (od roku 1907 stříbrná a od roku 1908 zvětšená na 20 mm) |
Wachtmeister-Postenkommandant | Wachtmeister I. Klasse | tři hvězdy z bílého hedvábí, žlutá porta 13 mm široká (od roku 1907 stříbrná a od roku 1908 zvětšená na 20 mm) od II. třídy ho odlišovala důstojnická šavle v ocelové pochvě (1895)s hedvábným porteppe (1907) |
Wachtmeister-Bezirksgendarmeriekommandant | Bezirkswachtmeister | tři hvězdy z bílého hedvábí; stříbrná porta pro poddůstojníky a 3 mm od ní 6 mm úzká stříbrná porta |
Rittmeister | Rittmeister | tři hvězdy |
Major | Major | jedna stříbrná hvězda; 3,3 cm široká zlatá porta pro důstojníky na límci a manžetách |
Oberstleutnant | Oberstleutnant | jako major, dvě hvězdy |
Oberst | Oberst | jako major, tři hvězdy |
Oběžníkem z roku 1908 bylo předepsáno, že pokud se jednalo o velitele stanic a okresní velitele, měli jako znamení malý zlatý knoflík s císařským monogramem.
Reference
editovat- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes. Vídeň,: [s.n.], 1850.
Literatura
editovat- GREGOR, Jan. Četnictvo v habsburské monarchii a Československu se zaměřením na situaci v letech 1938–1939 z pohledu OČV Nové Město na Moravě a nadřízených složek. Brno, 2013. 77 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Vladimír Černý. Dostupné online.