Heinrich Giesl
Heinrich svobodný pán Giesl von Gieslingen (německy Heinrich Karl Freiherr Giesl von Gieslingen) (7. srpna 1821 Olomouc – 2. července 1905 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1840, jako nižší důstojník se vyznamenal v revolučních letech 1848–1849, kdy byl zraněn ve Vídni a bojoval v Uhrách. Nakonec byl dlouholetým vrchním velitelem c. k. četnictva (1871–1894). V roce 1883 získal titul svobodného pána a ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1889). Vysokých postů v armádě a diplomacii dosáhli také jeho synové Arthur (1857–1935) a Wladimir (1860–1936).
| Heinrich svobodný pán Giesl von Gieslingen | |
|---|---|
.jpg) | |
| Vrchní velitel c. k. četnictva | |
| Ve funkci: 1871 – 1894 | |
| Předchůdce | Johann von Greipel |
| Nástupce | Johann von Horrak |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1889), polní podmaršál (1879), generálmajor (1874) |
| Titul |  svobodný pán (1883) |
Životopis
editovat
Narodil se jako syn posádkového velitele v Olomouci Johanna Baptista Giesla. V letech 1833–1840 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[1] a do armády vstoupil jako podporučík k 12. praporu polních myslivců v Uherském Hradišti,[2] kde byl v roce 1843 povýšen na poručíka (jednotka byla později dislokována v Brně).[3] V roce 1848 získal hodnost nadporučíka a doprovázel císařskou rodinu na útěku z revoluční Vídně do Olomouce. Poté se podílel na potlačení revoluce ve Vídni, kde byl zraněn. V letech 1848–1849 bojoval proti maďarským povstalcům a v roce 1849 dosáhl hodnosti kapitána.[4]
.jpg)
Po potlačení revoluce byl přidělen k nově zřízeným jednotkám c. k. četnictva v Uhrách, kde se několikrát podílel na udržování pořádku v Komárně nebo Esztergomu. V roce 1857 byl povýšen na majora a sloužil u 7. pluku četnictva III. armádního sboru v Pécsi.[5] U tohoto pluku strávil několik let a během válek v letech 1859 a 1866 zajišťoval pořádek v jižních Uhrách a ve Vídni. V roce 1865 byl povýšen na podplukovníka a převzal velení vídeňské policie.[6] V roce 1866 dosáhl hodnosti plukovníka, krátce byl zástupcem velitele 72. pěšího pluku v Prešpurku (1869–1870)[7] a velitelem 16. pěšího pluku v Linzi (1870–1871).[8]
V letech 1871–1894 zastával funkci vrchního velitele c. k. četnictva (Gendarmerie General Inspector für die im Reichsrathe vervetrenen Königreiche und Länder)a v roce 1874 získal hodnost generálmajora.[9][10] Podílel se na organizaci c. k. četnictva a realizaci zákona o četnictvu z roku 1876, kdy byly jednotky převedeny pod c. k. zeměbranu.[11][12] V roce 1879 dosáhl hodnosti polního podmaršála[13][14] a nakonec v roce 1889 získal hodnost titulárního polního zbrojmistra.[15][16] K datu 1. prosince 1894 byl penzionován.[17]
Zemřel ve Vídni 2. července 1905 ve věku 83 let a byl pohřben v rodové hrobce na vídeňském Centrálním hřbitově.[18]
Byl dvakrát ženatý.[19] V roce 1850 se oženil s Marií Emilií Christophovou (1822–1885), jeho druhou manželkou se v roce 1892 stala Marie Luisa Schönová z Liebingenu (1864–1939), dcera dvorního rady a senátního prezidenta Nejvyššího soudního a kasačního dvora Roberta Schöna.[20] Z prvního manželství se narodilo pět dětí, synové Arthur (1857-1935) a Wladimir (1860–1936) sloužili v armádě a oba dosáhli hodnosti generála jezdectva.
Tituly a ocenění
editovatRodina užívala od roku 1773 prostý šlechtický titul s predikátem Edler von Gieslingen.[21] Heinrich byl za zásluhy povýšen na rytíře (1863)[22] a nakonec v roce 1883 získal titul svobodného pána.[23] V roce 1884 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[24] Od roku 1889 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 16.[25] Během vojenské služby získal několik vyznamenání. [26]
Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1849)
Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1849)
Bronzová vojenská záslužná medaile (1869)
Řád železné koruny II. třídy (1879)
Řád železné koruny I. třídy (1888)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 8 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1841; Vídeň, 1841; s. 296 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1847; Vídeň, 1847; s. 308 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 343 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1858; Vídeň, 1858; s. 572, 595 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 510, 523 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus (1869–1870); Vídeň, 1870; s. 147, 412 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 143, 298 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1875; s. 224 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 111 dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl VI.; Praha, 1893; s. 669–670 (heslo Četnictvo)
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1878; Vídeň, 1878; s. 14 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 240 dostupné online
- ↑ Kaiserliche Königliche Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 117 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1890; Vídeň, 1890; s. 10 dostupné online
- ↑ Služební postup Heinricha Giesla in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 55 dostupné online
- ↑ Hrobka rodiny Gieslů na vídeňském Centrálním hřbitově na webu viennatouristguide dostupné online
- ↑ Rodina Heinricha Giesla na webu geni.com dostupné online
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 365 ISBN 978-80-904241-7-3
- ↑ MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; s. 208 ISBN 978-80-257-0027-3
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1880; Brno, 1880; s. 133–134 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 311–312 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 275 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 16 na webu valka.cz dostupné onlině
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Giesla in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 228 dostupné online
Literatura
editovat- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 144–147 (heslo Giesl z Gieslingenu) ISBN 978-80-905324-3-4