Karel VI. Schwarzenberg

český šlechtic, spisovatel, historik, heraldik a genealog
(přesměrováno z Karel VI. ze Schwarzenbergu)
Tento článek je o publicistovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Karel Schwarzenberg (rozcestník).

Karel VI. Schwarzenberg, německy Karl Friedrich Maria Joseph Johann von Nepomuk Cyrill Method Fürst zu Schwarzenberg (5. července 1911 Čimelice[1]9. dubna 1986 Vídeň) byl český politik, spisovatel a heraldik, voják v hodnosti poddůstojníka a kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu a po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 byl nucen odejít z republiky do exilu, kde aktivně kritizoval komunistický režim.[2]

dr. Karel VI. Schwarzenberg
Karel VI. Schwarzenberg
Karel VI. Schwarzenberg
7. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
6. září 1914 – 9. dubna 1986
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceKarel V. Schwarzenberg
NástupceKarel VII. Schwarzenberg
Stranická příslušnost
ČlenstvíČsND
Národní sjednocení
Vlajka–Hnutí za Nové Československo
Vojenská služba
Hodnostpoddůstojník
Bitvy/války
  • Květnové povstání českého lidu
  • Bitva o Čimelice
  • Pražské povstání

Rodné jménoKarel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu
Narození5. července 1911
Čimelice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. dubna 1986 (ve věku 74 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníSchwarzenberská hrobka v Murau
Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
Národnostčeská
TitulKníže ze Schwarzenbergu, okněžněný hrabě ze Sulzu, lankrabě klettgavský a pán Orlíku
Choť(1934) Antonie Leontine z Fürsternbergu (1905–1988)
RodičeKarel V. ze Schwarzenbergu (1886–1914) a
Eleonora, rozená Clam-Gallasová (1887–1967)
Děti1. Marie Eleonora, provdaná von Bredow (* 1936)
2. Karel VII. (1937–2023)
3. Bedřich (1940–2014)
4. Anna Marie, provdaná von Haxthausen (* 1946)
Příbuzníbratr: František ze Schwarzenbergu (1913–1992)
nevlastní bratr: Radslav Kinský (1928–2008)
nevlastní bratr: Václav Norbert Kinský (1924–2008)
děd: František z Clam-Gallasu (1854–1930)
babička: Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938)
praděd: Eduard z Clam-Gallasu (1805–1891)
prababička: Klotilda z Dietrichsteinu (1828–1899)
Alma materUniverzita Karlova
Profesehistorik, spisovatel, heraldik, genealog a archivář
Náboženstvířímskokatolické
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1939
Podpisdr. Karel VI. Schwarzenberg, podpis
CommonsKarel VI. Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Český politik Karel Schwarzenberg byl jeho syn.

Činnost

editovat

Spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal především česky, ale později v exilu, i když zřídka také německyanglicky. Část jeho práce však dodnes zůstává v rukopisech. V mládí psal též pod pseudonymy Bojna či Středa. Politicky smýšlel nacionalisticky a konzervativně, Karel VI. byl monarchista a také sympatizoval se zelenou politikou, kterou považoval za principiálně konzervativní téma.[3]

Mimo jiné byl činný v mnoha organizacích ČSR (Řád, Vlajka, Národní obnova...) a od poloviny 30. let začal psát publikace věnující se nejen historii svého rodu, ale představoval v nich i své ideje a hesla (odmítnutí kapitalismu a politického stranictví, důležitost české státoprávní tradice). Dále se zabýval i křesťanským východem na půdě Archeologického institutu N. P. Kondakova. Kniha Obrazy českého státu vydaná na počátku okupace nacisty roku 1939 se stala vlasteneckým bestsellerem. Přesto jeho dílo stálo na okraji českého kulturního vědomí, neb byl pro mnohé nepřijatelný jako cizí, nepochopitelný, a to i tím, že byl knížetem.[4]

Na heraldickém poli působil především ve sbornících Erbovní knížky a v publikaci Heraldika vydané roku 1941. V pozdějších letech v exilu přednášel na genealogicko-heraldických kongresech a psal do heraldických časopisů. Zároveň bylo jeho působení na heraldickém poli jeho jediné legální spojení s domovem – smělo se o něm mluvit a dokonce mohl i publikovat drobné příspěvky v časopisech Heraldika a Hlasatel, kde v roce 1971 vyšly i doplňky k jeho Heraldice.[4]

Vztah k Židům měl zpočátku dvojznačný – přitahovala ho jejich starozákonní tradice, na druhé straně měl odpor k židovství sekularizovanému spojeného s marxismem a kapitalismem. V 70. letech 20. století se stal bezvýhradním obhájcem Izraele.[4]

Narození a dětství

editovat

Narodil se 5. července 1911 v Čimelicích jako Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj princ ze Schwarzenbergu, první syn Karla V. (26. února 1886, Praha6. září 1914, Vukovar) z orlické sekundogenitury Schwarzenbergů a Eleonory roz. hraběnky Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant31. květen 1967 Vídeň), vnučky Eduarda Clam-Gallase. Již ve třech letech o svého otce přišel, když Karel V. zemřel na úplavici jako nadporučík hulánů rakousko-uherské armády u Vukovaru na srbské frontě první světové války. Jeho matka se později znovu provdala za Zdenko Radslava Kinského z hraběcího rodu Kinských. Ještě jako dítě se tedy stal šestým knížetem sekundogenitury, ovšem v roce 1918 bylo v Československu šlechtictví s tituly oficiálně zrušeno.

Vzdělání a činnost

editovat

Maturoval roku 1929 na pražském Akademickém gymnáziu. Dále studoval v Praze nejprve lesnictví na pražské technice a potom historiiheraldiku u  prof. Josefa Pekaře, se kterým se také spřátelil.[5]

Roku 1933 se Karel VI. ujal správy rodového majetkového impéria čili 10ti tisíc hektarů půdy společně s několika zámky a hrady jako např. hrad Zvíkov a zámek Orlík a v roce 1934 si vzal za manželku Antonii Leontinu z Fürstenbergu. Manželé měli čtyři potomky – Marii Eleonoru jenž se provdala do rodu potomků Otty von Bismarcka, Karla Jana Nepomuka, Bedřicha a nejmladší Annu M. Karolinu.[6]

Ve 30. letech se zapojil nejprve do činnosti Československá národní demokracie,[4] poté nakrátko Národního sjednocení, kde byl členem Šedé legie. Nakonec vstoupil do Hnutí za Nové Československo (známého též jako Vlajka).[7] Prvorepubliková Vlajka byla hnutí československého nacionalismu a fašismu,[8] vymezující se proti kapitalismu, marxismu a německému nacismu.[4] Vystupovala i proti Židům, i když převážně umírněněji než nacisté.[9][10] Po roce 1938 nastupující pro-nacistická garnitura Vlajky Schwarzenberga v době Mnichovské krize navrhla za svého kandidáta na novou hlavu státu a dokonce i jeho nevlastní otec Zdenko Radslav Kinský a ostatní média o něm mluvil jako o možném nástupci Edvarda Beneše. Překážkou však byl jeho poměrně nízký věk na tuto funkci a to, že ho navrhlo hnutí, z kterého už byla fakticky pro-nacistická organizace. Sám Schwarzenberg, který s působením Vlajky v období druhé republiky již neměl nic společného, tuto výzvu odmítl a z hnutí vystoupil.[11][12][4] Jeho účast v hnutí Vlajka vyvolala během kandidatury jeho syna v roce 2013 na post prezidenta České republiky velký rozruch, mnohými lidmi byl mylně nazýván kolaborantem, což však od prvního pohledu nedává smysl, Karel VI. Schwarzenberg opovrhoval nacismem a cítil se být zemským vlastencem.

Taktéž byl jeden z hlavních představitelů tzv. Československo-polské ligy, jenž měla za cíl sjednotit Československo s Polskem a vytvořit stát „Severoslávie“, který měl za úkol sloužit jako obrana Evropy před bolševismem a germanizací. Liga nakonec skočila absolutním selháním.[13]

Během Runcimanovy mise v Československu se s lordem a jeho ženou několikrát sešel a sám jim řekl, že by radši padl v boji za vlast, než aby se stal nacistou, čímž prakticky vyjadřoval podporu válečnému konfliktu.[14]

 
Sjezd Vlajky roku 1937

V době narůstající sudetoněmecké krize, která později vyústila v mnichovskou dohodu, zformuloval text první z Deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939Prohlášení příslušníků historické šlechty, které v září 1938 prezidentu Edvardu Benešovi předala skupina 12 představitelů šlechtických rodů, vedená Karlovým nevlastním otcem Zdenko Radslavem Kinským.[6] Šlechtici se v prohlášení postavili za nedotknutelnost historických hranic českého státu a vyjádřili věrnost starých českých rodů Československé republice v době jejího ohrožení. Karel Schwarzenberg byl také účastníkem druhé šlechtické deklarace v lednu 1939.[15][16]

V době nacistické okupace

editovat

Po obsazení zbytku Československa nacistickým Německem v březnu 1939 se Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dále se hlásil k české národnosti. Doložil to v září 1939 svým podpisem třetí šlechtické deklarace, Národnostního prohlášení české šlechty, jehož hlavním autorem byl jeho bratr František Schwarzenberg. Prohlášení podepsalo navzdory nátlaku nacistů přes 80 českých šlechticů.[6] Karel VI. proto patřil mezi šlechtice, na jejichž majetek zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu.[6]

Karel VI. a jeho rodina byli přinuceni odejít ze svého sídla na zámku Orlík do malého zámečku v Čimelicích, kde se věnoval psaní historických prací. V dubnu 1945 se na jeho popud vytvořil čimelický ilegální obecní národní výbor, který se připravoval na protiněmecké povstání.[6] Karel VI. a jeho nevlastní bratr Norbert Kinský se následně účastnili květnového povstání v Čimelicích. Karel VI. se například podílel na odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí.[17] Během povstání se Karel VI. zranil při nehodě na motocyklu. Při jednání o kapitulaci jednotek SS, vedených generálem von Pücklerem, ho zastupoval jeho nevlastní bratr Norbert Kinský.[6]

 
Karel VI. ve vojenské uniformě, první zprava, ročník 1932

Dne 4. června 1945 byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. Vedl ho téměř rok.[6] Po válce sice opět právoplatně převzal kontrolu nad veškerým svým majetkem, ale již v roce 1948 byl majetek orlické větve Schwarzenbergů zcela zabaven novým komunistickým režimem Československa.


Odchod po roce 1948

editovat

Zanedlouho, při vzrůstají síle KSČ, začali komunisté útočit v tisku na Schwarzenberga, jelikož ho považovali za možnou hrozbu. V novinovém článku "Nekorunovaný český král" útočili na jeho minulost v Hnutí Vlajka a zesměšňovali jeho monarchismus. Brzy se začalo schylovat k jeho zatčení a zachránila ho pouze infekce buněčných membrán.[18]

Proto se rozhodl pro rakouský exil ve Vídni. S odchodem z vlasti se nikdy nesmířil, v Rakousku se Karel VI. věnoval převážně správě schwarzenberského archivu na zámku Obermurau v obci Murau ve Štýrsku,[6] nicméně značnou pozornost nadále věnoval také českým dějinám. Byl obnovitelem a prvním českým velkopřevorem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského od založení českého velkopřevorství roku 1937 až do roku 1973. Poté rezignoval a přijal titul emeritního velkopřevora.[19] (Duchovním převorem byl poté František Lobkowicz, bratr bývalého poslance za TOP 09 Jaroslava Lobkowicze). V emigraci oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu, jehož majetek na území Československa byl zestátněn.[20]

Konec života

editovat

Kolem 70. roku života se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat. Karel VI. zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni, aniž se dočkal Sametové revoluce roku 1989 a kýžené možnosti trvalého návratu do vlasti.

Karel VI. se oženil 30. června 1934 v kostele sv. Mikuláše na Malé StraněPraze s princeznou Antonií Leontinou z Fürstenbergu (12. leden 1905 Brusel24. prosinec 1988 Vídeň), dcerou Karla Emila z Fürstenbergu (16. únor 1867 Praha21. únor 1945 Strobl am Wolfgangsee) a jeho manželky (sňatek 23. červenec 1902 Keszthely) Márii Festetics de Tolna (24. květen 18812. březen 1953). Narodily se jim 4 děti (2 synové a 2 dcery):

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Karel II. ze Schwarzenbergu
 
 
Karel III. ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Josefina Marie Vratislavová z Mitrovic
 
 
Karel IV. ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Bedřich Kraft z Oettingen-Wallersteinu
 
 
Vilemína z Oettingen-Wallersteinu
 
 
 
 
 
 
Marie Anna z Trauttmansdorffu-Weinsbergu
 
 
Karel V. ze Schwarzenbergu
 
 
 
 
 
 
Josef Ervín Kinský z Vchynic a Tetova
 
 
Bedřich Karel Kinský
 
 
 
 
 
 
Marie Henrietta Černínová z Chudenic
 
 
Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova
 
 
 
 
 
 
Alfons Bedřich z Mensdorff-Pouilly
 
 
Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly
 
 
 
 
 
 
Tereza z Ditrichštejna
 
Karel VI. Schwarzenberg
 
 
 
 
 
Kristián Kryštof z Clam-Gallasu
 
 
Eduard z Clam-Gallasu
 
 
 
 
 
 
Josefína Karolína z Clary-Aldringenu
 
 
František z Clam-Gallasu
 
 
 
 
 
 
Josef František z Ditrichštejna
 
 
Klotylda z Dietrichstein-Proskau-Leslie
 
 
 
 
 
 
Gabriela Antonie Vratislavová z Mitrovic
 
 
Eleonora z Clam-Gallasu
 
 
 
 
 
 
Jindřich Alfons z Hoyos-Sprinzensteinu
 
 
Arnošt Karel z Hoyos-Sprinzensteinu
 
 
 
 
 
 
Felicitas Zichyová
 
 
Marie z Clam-Gallasu
 
 
 
 
 
 
Karel Boromejský z Paaru
 
 
Eleonora Ida z Paaru
 
 
 
 
 
 
Ida Leopoldina Žofie z Lichtenštejna
 

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Čimelice
  2. Historik: Klaus junior neříká pravdu, otec Schwarzenberga byl vlastenec [online]. Lidovky, rev. 2013-01-17 [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  3. TOP 09. Schwarzenberg: Babiš ještě vyhraje. Největším problémem opozice jsou předsudky a ješitnost. TOP 09 [online]. [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f PUTNA, Martin C. Předběžný náčrt díla Karla VI. Schwarzenberga na základě jeho pozůstalosti [online]. Souvislosti [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  5. SCHWARZENBERG Karel [online]. Libri [cit. 2013-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-01. 
  6. a b c d e f g h ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 18. Dostupné online. [Dále jen Čvančara, Hazdra a Vajskebr (2009).]
  7. BRETFELD, Petr. Karel VI. Schwarzenberg Vlajkař. [s.l.]: [s.n.] 
  8. DUCHÁČEK, Milan. Obránce národního palladia. Dějiny a současnost. 2011-03. Dostupné online [cit. 2024-08-28]. ISSN 0418-5129. 
  9. Karel VI. Schwarzenberg, in: Řád IV/1937
  10. PhDr Lukáš Petřík: Otec Karla Schwarzenberga byl členem fašistické Vlajky. beta.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2013-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22. 
  11. HAZDRA, Zdeněk. Šlechta ve službách Masarykovy republiky. Olomou, 2013. Disertační práce. Palackého univerzita. Vedoucí práce Miloš Trapl. s. 53. Dostupné online.
  12. https://theses.cz/id/fhvrga/35773789
  13. https://dodo.is.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/107019/130257320.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  14. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/123429/130294974.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  15. KOLOC, Tomáš. Orličtí Švarcenberci byli a jsou Češi [online]. Britské listy [cit. 2010-03-15]. Dostupné online. 
  16. Votýpka, Vladimír, Příběhy české šlechty. Paseka 2001, s. 216.
  17. Čvančara, Hazdra, Vajskebr (2010), s. 7.
  18. https://is.muni.cz/th/vv76o/
  19. DOBRZENSKÝ, Jan. Návrat z exilu [online]. Historickaslechta.cz, rev. 2009-11-16 [cit. 2013-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-31. 
  20. Řád Maltézských rytířů vždy sloužil nemocným [online]. Katolický týdeník, rev. 2010-09-22 [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  21. 30 pod 30 2019 [online]. Forbes.cz [cit. 2019-06-26]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 4–22. Dostupné online. 
  • GLASSHEIM, Eagle. Urození nacionalisté – Česká šlechta a národní otázka v 1. pol. 20. století. [s.l.]: Garamond, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7407-140-9. 
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629. 
  • Placák, Petr : Duch křesťanství a duch otroctví: Karel Schwarzenberg (1911–1987). 1. – 3. část. Střední Evropa 14,15,15, 1998, 1999, 1999, č. 85,86,87 s. 43–58; s. 107–120; s. 116–127.
  • Putna, Martin C. : Apokalyptismus v myšlení českého katolického exilu. Schwarzenberg – Chudoba – Preisner – Neuwirth. Soudobé dějiny 14, 2007, č. 2–3, s. 379–398.
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • Putna, Martin C. : Místo Karla VI. Schwarzenberga v české (a evropské) literatuře. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 539–546.
  • Roháček, Jiří : Nepublikovaný heraldický rukopis Karla Schwarzenberga. Heraldická ročenka 1998, s. 3–11.
  • Vanke, Ondřej F. – Županič, Jan : Sedmdesát let českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Heraldická ročenka 2007, s. 179–183.
  • Vanke, Ondřej – Županič, Jan : Čtyři čeští velkopřevoři vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Genealogické a heraldické informace 12 (27), 2007 [vyd. 2008], s. 106–112.
  • Zaoral, Roman : Karel VI. Schwarzenberg. Student, spolupracovník a mecenáš Kondakovova ústavu. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 547–559.

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
úřad vznikl
1. velkopřevor českého velkopřevorství
Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského

od 1937 do 1973
Nástupce:
Radslav Kinský