Wikipedie

Kaple svatého Jana Křtitele (Slavkov u Brna)

kaple v okrese Vyškov

Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaple ve Slavkově u Brna v okrese Vyškov. Původně gotická kaple byla přestavěna a rozšířena v 17. a 18. století v barokním stylu. Nachází se v severozápadní části hřbitova při ulici Špitálská na předměstí Špitálka. V roce 1795 byla pod jižní kaplí zřízena rodová hrobka Kouniců, ve které byl mimo jiné pohřben Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), diplomat a především dlouholetý rakouský státní kancléř v éře Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda II. Od roku 2003 je kaple v majetku římskokatolické farnosti ve Slavkově.[1] Kaple je spolu se špitálem Na Špitálce, hřbitovní branou a litinovým křížem památkově chráněná.[2]

Kaple svatého Jana Křtitele ve Slavkově u Brna
Základní informace
SlohBaroko
Výstavba13. století
Přestavba1676–1677, 1743
Poloha
AdresaSlavkov u Brna, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°9′8,97″ s. š., 16°52′19,25″ v. d.
Map
Další informace
Kód památky39575/7-3854 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Hřbitovní kaple svatého Jana Křtitele se špitálem Na Špitálce, hřbitovní branou a křížem)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Předchůdcem současného komplexu byl gotický kostelík se špitálem. Tento útulek pro chudé a nemohoucí zde jistě už ve 13. století provozoval Řád německých rytířů, který měl ve Slavkově i svou komendu. Kolem špitálu se nacházelo předměstí s příznačným názvem Špitálské.[3]

Za husitských válek špitál zanikl, ale ještě v 15. století (1483–1487) byl obnoven slavkovským majitelem rytířem Janem Zeleným ze Šanova. Špitál byl finančně zajištěn, když ho v roce 1497 velkoryse nadali Petr hrabě od svatého Jiří a z Pezinku a jeho manželka Žofie z Waldsteinu, vdova po Janu Zeleném.[3]

Od roku 1509 Slavkov patřil šlechtickému rodu Kouniců, když ho zakoupil Oldřich z Kounic (1460–1516).[4] I tato nová vrchnost zachovala špitálu přízeň. V roce 1567 Oldřich z Kounic a jeho bratr Kryštof stvrdili Slavkovu právo vybírat platy na chod špitálu a špitál se fakticky stal městskou institucí. V 16. století využívali kostelík jako svou modlitebnu čeští bratři. Byli v něm pochování i dva kněží a správcové sboru – Jakub Klusák († 1585) a Adam Felinus († 1598).[5]

Za třicetileté války byl špitál zdevastován a opuštěn. Špitál a kapli obnovil v letech 1676–1677 Dominik Ondřej I. z Kounic (1654–1705).[5][6] Do současné podoby byla kaple rozšířena v roce 1743 Maxmiliánem Oldřichem z Kounic-Rietbergu (1679–1746).[7]

V roce 1795 byla přistavěna hrobka moravské větve Kouniců.[6] V roce 1848 moravská větev vymřela a hrobka se stala majetkem české větve.

Architektura a vybavení editovat

Kaple má půdorys trojlistého kříže. K obdélnému jednolodí přiléhají oválné boční kaple a příčně situovaný oválný presbytář. Zatímco presbytář je zakončen vysokou kopulí, kopule bočních kaplí a oválná kopulka nad křížením v lodi jsou nižší. Na východě kapli doplňuje nízký hranolek sakristie s valbovou střechou.

Na kapli na západní straně navazuje z části jednopatrová dvouosá, z části přízemní bývalá budova špitálu.

Hlavní oltář představuje patrona kostela sv. Jana Křtitele a je dílem neznámého barokního malíře. Nad obrazem je Alianční znak Kounic-Rietbergů s hraběcí korunkou. Severní kaple je zasvěcena Panně Marii a jižní Ukřižovanému Spasiteli. V roce 1882 byly obě kaple obnoveny a pro oltáře zhotoveny sochy Panny Marie Lurdské a kříž s obrazem ukřižovaného Spasitele.[6]

Hrobka Kouniců editovat

 

Rodovou hrobku nechal v roce 1795 zřídit pod jižní kaplí Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu.[6][8][pozn. 1] Vstup do ní ze strany hřbitova je klasicistní a zdobí ho tympanon s litinovým rodovým erbem. V nadpraží je nápisová deska, ze které byla odsekána kovová písmena. Vstup do hrobky je zabezpečen ozdobnou předsazenou dvojkřídlou mřížovou brankou. Hrobku tvoří suterénní prostor na oválném půdorysu a na něj od severu navazující krátká chodba. Mramorová soška ležícího dítěte, kterou podle zachované signatury vytvořil sochař Emanuel Max v roce 1861,[10] připomíná zemřelé batole z české větve Kouniců.[8][pozn. 2]

Do hrobky byly nejdříve pochovány ostatky stavebníkova otce Václava Antonína Kounice a manželky Marie Leopoldiny, které byly přechodně uloženy v zámecké kryptě.[6] Celkem bylo v hrobce v průběhu přibližně jednoho století pohřbeno sedm příslušníků rodu, z nich pět z moravské knížecí linie a dva z české hraběcí linie.[11][8][pozn. 3] Na začátku 20. století byla krypta uzavřena za hraběte Václava z Kounic (1848–1913). V roce 1980 byla hrobka otevřena a proběhla identifikace pohřbených ostatků.[6] Zachovalo se také osm kanop, nádob s tělesnými orgány zemřelých.[8] Hrobka byla v roce 1995 zrenovována.[6]

Seznam pohřbených editovat

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[13][14] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Kouniců, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněna knížata a modře členové české větve. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly původně pohřbeny na jiném místě. Přestože první zmínka o předcích Kouniců pochází už z roku 1109, zde jsou generace počítány až od Oldřicha V. (mladšího) z Kounic (1569–1617), který nechal postavit renesanční zámek ve Slavkově.[15] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 5. Václav Antonín z Kounic-Rietbergu
 
 2. 2. 1711 Vídeň Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu
27. 3. 1679 Vídeň – 10. 9. 1746 Brno		 6. 5. 1736 Vídeň:
Marie Ernestina ze Starhembergu
10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice		 7. 8. 1795[11] 1. kníže z Kounic-Rietbergu (1764–1794), domácí, dvorský a státní kancléř (1754–1792). Ostatky byly po konzervování v letech 1993 a 1995 uloženy do nové rakve se skleněným víkem. Kancléř je oděn v původním šatě zdobeným nejvyšším uherským vyznamenáním – hvězdou Řádu sv. Štěpána.[8]
27. 6. 1794 Mariahilf u Vídně Marie Ernestina Františka z Rietbergu
5. 8. 1687 Rietberg – 1. 1. 1758 Vídeň
2. (6.) Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu 28. 11. 1741 Oettingen Jan Alois I. z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu
18. 1. 1707 Oettingen – 16. 2. 1780 Oettingen		 12. 1. 1761:
Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu (č. 3)		 Byla pohřbena v rokokovém oblečení, v botách na vysokém podpatku a s čepcem na hlavě.[8] Narodila se jí jedna dcera:
28. 2. 1795 Vídeň Terezie Marie Anna Holstein-Sonderburg
19. 12. 1713 Vídeň – 14. 7. 1745 Oettingen
3. 6. Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu
 
 6. 6. 1737 Vídeň Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) 12. 1. 1761:
Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu (č. 2)		 2. kníže z Kounic a Rietbergu (1794–1797), zakladatel hrobky.
19. 5. 1797 Vídeň Marie Ernestina ze Starhembergu
10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice
4. 6. Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietbergu
 
 30. 3. 1739 Vídeň Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) 10. 1. 1762:
Marie Bernardina z Plettenberg-Wittemu
7. 3. 1743 – 22. 12. 1779		 3. kníže z Kounic a Rietbergu (1797–1812), nejvyšší štolba císařského dvora (1807–1812).
24. 11. 1812 Vídeň Marie Ernestina ze Starhembergu
10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice
5. 6. František Václav z Kounic-Rietbergu
 
 2. 7. 1742 Vídeň Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) Pohřben 24. 12. 1825 v rodinné hrobce.[16][pozn. 4] Přesto některé zdroje uvádějí, že byl pohřben v klášteře ve Vídni.[18] Zemský velitel na Moravě (1805–1806).
19. 12. 1825[16] Vídeň Marie Ernestina ze Starhembergu
10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice
6. 10. Karel Vilém z Kounic z české hraběcí větve 17. 8. 1861 Slavkov u Brna Albrecht Vincenc z Kounic (č. 7) Pohřben 25. 8. 1888 v hrobce.[19] Pohřben v cínové rakvi.[8] Působil v diplomacii jako attaché v Londýně. Zemřel na infarkt.
21. 8. 1888[19] poblíž Payerbachu Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve
30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 26. 2. 1910 Praha[20]
7. 9. Albrecht Vincenc z Kounic z české hraběcí větve
 
 28. 6. 1829 Praha Michael Karel z Kounic
6. 3. 1803 Praha – 10. 4. 1852 Vídeň		 10. 1. 1854 Praha:
Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve
30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 26. 2. 1910 Praha-Nové Město[20]		 Pohřben 27. 1. 1897.[21] Pohřben v cínové rakvi.[8] C. k. komoří, nadporučík, čestný rytíř Maltézského řádu, dědičný člen rakouské Panské sněmovny (1861–1897), poslanec Moravského zemského sněmu (1861–1867), dědic českých i moravských statků.

Narodily se mu čtyři děti:

  • 1. Marie, provd. z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingfürstu (1855–1918; pohřbena na hřbitově v Zahrádkách)
  • 2. Vilém Michal Leopold (1859–1860)
  • 3. Karel Vilém (1861–1888; č. 6)
  • 4. Eleonora, provd. Andrássyová (1862–1936)

Manželka byla pohřbena v hrobce Kouniců pod kostelem sv. Barbory v Zahrádkách.[20]

24. 1. 1897 Praha[21] Eleonora Voračická-Bissingen z Paběnic[pozn. 5]
26. 1. 1809 Praha-Nové Město – 10. 1. 1898 Praha-Nové Město

Hřbitovní brána a kříž editovat

Hřbitov u kaple je používán od roku 1659. Hřbitovní brána je mnohem mladší, byla postavena v klasicistním stylu. Brána je segmentově zaklenutá, s klenákem ve vrcholu. Po stranách ji zdobí lisény a vpadlé obdélné rámy. Na nich spočívá kordonová římsa, která vynáší ořímsovaný trojúhelníkový štít. Na vrcholu je upevněn z kovu ručně vytepaný Ježíš na kříži.[23]

Poblíž brány vně hřbitova se nachází jednoduchý novogotický kříž z dílny Salmovských železáren v Blansku.[11] Byl zhotoven v roce 1855, jak dokládá plastický letopočet na přední straně podstavce. Pozlacené tělo Krista na kříži je prověšené ve tvaru písmene Y, bederní roušku má svázanou provazcem k pravému boku, hlavu mu zvrácenou a skloněnou k pravému rameni. Nad hlavou je umístěn nápisový štítek se zkratkou I N / R I (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum). Hranolový podstavec má zkosená nároží a stěny členěné prutovým vzorem. Objekt stojí na obdélné základně, ke které vedou tři schůdky.[24]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Před zbudováním této hrobky se pohřbívalo ve staré hrobce, která se nachází v jižní části zámecké zahrady poblíž zámeckého zahradnictví. Stará hrobka po desetiletí chátrala, v roce 2024 byla dokončena obnova krypty, při které byla dozděna její čelní stěna, bylo opraveno zastřešení a byla zrestaurována vrata i schody. Stará hrobka je v majetku města, které z ní učinilo lapidárium.[9]
  2. ↑ Jedná se o Viléma Michala Leopolda z Kounic (28. 5. 1859 – 28. 7. 1860), syna Albrechta Vincence z Kounic (v tabulce č. 7), který zemřel ve věku 14 měsíců.[10]
  3. ↑ Příslušníci české hraběcí větve využívali rodovou hrobku pod kostelem sv. Barbory v Zahrádkách na Českolipsku, kterou nechali zbudovat na počátku 19. století. Majitel jihomoravských statků Slavkov a Uherský Brod v letech 1897–1913 Václav Robert z Kounic (1848–1913) z české rodové větve byl stejně jako obě jeho manželky Josefína, roz. Čermáková (1849–1895) a Josefína (Josefa), roz. Horová (1881–1961) pohřben na hřbitově Malvazinky (hrob BII–402) v Praze.[12]
  4. ↑ V rakvi byl vložen měděný štítek s nápisem: S. Excellenz der Hochgeb. Herr Graf Franz Wenzl Kaunitz-Rietberg k. k. wirklich. Gehei. Rath, Kamerer, Gross- und Land-Commantui des Hoh. Deutsch. Ordens, G. F-Z-M. und Innhaber des 20ten Linien-Inf. Regt., geboren den 2ten July 1742, gestorben in Wien den 19 ten December 1825. To lze přeložit jako Jeho Excelence vysoce urozený pan hrabě František Václav Kaunitz-Rietberg, c. k. skutečný tajný rada, komorník, velkokomtur a zemský komtur Německého řádu, generál polní zbrojmistr a majitel 20. řadového pěšího pluku, narozený 2. července 1742, zemřel ve Vídni 19. prosince 1825.[17]
  5. ↑ Dle svého přání byla pohřbena na Vyšehradském hřbitově (hrob 3–35).[22] Na náhrobku je nápis ELEONORA HRABĚNKA Z KAUNIC / RODEM HRABĚNKA / WORACZICKÁ-BISSINGEN / Z PABĚNIC / NAR. 26. LEDNA 1808 / ZEMŘ. 10. LEDNA 1898.

Reference editovat

  1. ↑ HRBÁČ, Adam. Poslední oprava. Po ní bude kostel na Špitálce jako nový Zdroj: [online]. Deník.cz, 2014-06-04 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ Památkový katalog: Areál hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele se špitálem [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-04-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b ELIÁŠ, Jan O. Slavkov u Brna. Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele. Standardní povrchový stavebně historický průzkum. Brno: [s.n.], 2002. Dostupné online. S. 28. 
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav; ZEMEK, Metoděj, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. Jižní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1981. 368 s. S. 212. 
  5. ↑ a b Standardní povrchový stavebně historický průzkum, s. 29
  6. ↑ a b c d e f g KOCOUREK, Jaroslav. Český atlas. Svazek Jihovýchodní Morava. Praha: Freytag & Berndt, 2015. 463 s. ISBN 978-80-7445-126-3. S. 262. 
  7. ↑ Standardní povrchový stavebně historický průzkum, s. 30
  8. ↑ a b c d e f g h Hrobka Kouniců - Slavkov u Brna (hřbitov) [online]. KrásnéČesko.cz [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ KLEPÁČ, Vladimír. Už to není ruina, kde zahradník parkuje kolo. Slavkov u Brna opravil starou hrobku rodu Kouniců [online]. Novinky.cz, 2024-04-10 [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Hrobka rodu Kouniců skrývá tajemství [online]. Slavkov-Austerlitz, 2022-05-22 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c Historie farnosti [online]. Římskokatolická farnost Slavkov u Brna [cit. 2022-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-23. 
  12. ↑ TISCHEROVÁ, Jana. Pražské hřbitovy, pohřebiště a sepulkrální památky. Praha: Jalna, 2023. 880 s. ISBN 978-80-88421-04-7. S. 459. 
  13. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Kaunitzů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-09-06 [cit. 2022-04-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Kanunitzů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-03-30 [cit. 2022-04-10]. Dostupné online. 
  15. ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 214. 
  16. ↑ a b Matrika zemřelých 1823–1870, rok 1825, Slavkov u Brna (číslo knihy 13150), pag. 18 [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ SÁČEK, Karel. Generál Kaunitz pohřbený ve slavkovské rodové hrobce [online]. Prima plana, 2022-05-09, rev. 2023-02-13 [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ SÁČEK, Karel. Tradice pietních aktů u Kounicovské hrobky [online]. Projekt Austerlitz, 2014-12-06 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b Matrika zemřelých 1870–1920, rok 1888, Slavkov u Brna (číslo knihy 13151), pag. 198 [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (německy) 
  20. ↑ a b c Matrika zemřelých 1872–1934, rok 1910, Římskokatolický farní úřad Holany (inv. č. 10773, sig. L42/28), Zahrádky, pag. 253 [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-04-15]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b Matrika zemřelých 1870–1920, rok 1897, Slavkov u Brna (číslo knihy 13151), pag. 300 [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  22. ↑ KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, 2001. 372 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 65. 
  23. ↑ Památkový katalog: Hřbitovní brána [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-04-13]. Dostupné online. 
  24. ↑ Památkový katalog: Litinový kříž [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-04-13]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • PERNIČKA, Jan; DACÍK, Tomáš. Otevření hrobky moravských a českých Kouniců ve Slavkově u Brna. Vlastivědný věstník moravský. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Roč. 34, čís. 2 (1982), s. 145–152. Exkurs: Tomáš Dacík: Antropologické posouzení tělesných pozůstatků Kouniců z hrobky ve Slavkově, s. 151–152. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kaple_svatého_Jana_Křtitele_(Slavkov_u_Brna)&oldid=23824468“