Křižácké státy

(přesměrováno z Křižácký stát)
Obsazení Jeruzaléma křižáky z první výpravy, Émile Signol

Křižácké státy bylo množství feudálních panství západoevropského stylu, vybudované křižáky v období křížových výprav ve Svaté zemi, Anatolii a Středozemním moři.

Levanta (Outremer)Editovat

 
Blízký východ roku 1135 s tureckými, arabskými a křižáckými státy (Outremer).

První čtyři křižácké státy vznikly v Levantě, tzv. Outremeru neboli Zámoří (jinak též Svatá země) na Blízkém východě těsně po první křížové výpravě:

  •   Edesské hrabství, byl první z křižáckých států, existující v letech 10981144, první hrabětem z Edessy byl Balduin z Bouillonu.
  •   Antiochijské knížectví bylo založené roku 1098 a padlo v roce 1268. Prvním antiochijským knížetem byl Bohemund z Tarentu.
  •   Tripolské hrabství, (Tripolis, město v Libanonu a nikoliv hlavní město Libye), bylo založeno roku 1104, samotné město bylo dobyto o pět let později a padlo roku 1288, prvním hrabětem z Tripolisu byl Bernard z Toulouse.
  • Jeruzalémské
    království
      Jeruzalémské
    království
    bylo založeno roku 1099 a padlo roku 1291 s pádem Akkonu, poslední pevnosti v rukách křesťanů, poté byli křižáci ze Svaté země definitivně vyhnáni. Prvním představitelem nového státu byl Godefroi z Boulloinu, ovšem jen s titulem Ochránce Božího hrobu. Po jeho smrti roku 1100 byl korunován za krále jeruzalémského jeho mladší bratr Balduin z Bouillonu, hrabě z Edessy. Království se dělilo na mnoho feudálních panství, z nichž čtyři nejdůležitější jsou:
  •   Arménské království v Kilíkii nebylo ryze křižáckým státem, pouze díky evropskému vlivu, častým kontaktům a spojenectví s evropskými křižáky se k nim částečně přiblížilo. Kilikijská Arménie byla ještě jako knížectví Rubenidů založena arménskými utečenci, kteří uprchli z oblasti Arménie před Seldžuky, tehdy se nové arménské knížectví v Kilikii nacházelo na území Byzantské říše, které bylo podřízeno. K jeho vzniku došlo jen se svolením byzantského císaře. Jak postupně slábla moc Byzance pod náporem Seldžuckých Turků a dalších nepřátel, se Kilikie vymanila z byzantského podrůčí, a aby sama sebe ochránila v nejistém prostředí obklopeném muslimy, navázala prospěšné vztahy a spojenectví s nedalekými křižáckými státy Levanty. Královský status byl zemi udělen teprve papežem Inocencem III. a později se na královský trůn dostala křižácká dynastie Lusignanů původem z Francie, která zemi ještě více přiblížila západní Evropě. Mimo jiné se i neúspěšně pokusila přimět Armény k přijetí západního římskokatolictví, s čímž ovšem pochodila jen částečně u arménské šlechty, u prostých Arménů a venkovanů zachovávající věrnost k pravoslaví však způsobila značnou nevoli, které následně vyústilo v lidovou bouři. Po zániku křižáckých států v Levantě stihl stejný osudu i Kilikii, když hlavní město království Sis dobyli roku 1375 egyptští Mamlúci.

KyprEditovat

 
Nástupnické státy po dobytí Byzantské říše křižáky

ŘeckoEditovat

Během čtvrté křížové výpravy byla dobyta Byzantská říše a její území rozděleno na:

Latinské císařství a Théby byly v roce 1261 Byzantinci dobyty zpět. Křižácká správa přetrvala v Athénách a Peloponésu až do 15. století, kdy byla panství dobyta Osmanskými Turky.

  Neopatrijské vévodství – vzniklo až mnohem později a nebylo ani založeno křižáky, ale katalánskými žoldnéři původně ve službách Byzantské říše, existovalo mezi lety 13191390, ale spolu s Athénským vévodstvím se stalo součástí Aragonské koruny, ke křižáckým státům se většinou nepočítá

Středomořská lénaEditovat

Ačkoliv malá, existovala ve Středomoří další křižácká panství, vybudované ve stylu západního feudalismu, a to ostrovy Djerba a Taborca, nacházející se při pobřeží Tuniska.

Křižácká panství na severuEditovat

 
Křižácké země v Pobaltí

V roce 1211 daroval uherský král Ondřej II. německým rytířům území Burzenlandu v Sedmihradsku, na obranu uherských hranic proti pronikajícím Kumánům, ale již roku 1225 byl Řád německých rytířů z území vyhnán, protože měl v plánu zřídit na území řádový stát nezávislý na uherském králi.

V roce 1193 vyzval papež Celestýn III. rytířské řády, zejména Řád německých rytířů a Řád mečových bratří k boji proti nevěřícím v Pobaltí, protože v Pobaltí stále žily kmeny, které odmítaly přijmout křesťanství. Tyto řády se vydaly bojovat do těchto končin proti pohanům i proti pravoslavným ruským knížectvím.

Řád německých rytířů založil vlastní řádový stát na dobytém území Pruska, stejně jako řád byl spravován na bázi teokratické republiky s prvky monarchie a feudalismu. Hlavou státu stejně jako řádu byl doživotně zvolený velmistr vybraný příslušným volícím orgánem (v tomto případě generální kapitula) tvořeného šlechtou. Řádoví rytíři museli být šlechtického původu, pocházeli z různých evropských zemí, většinou německých (čili původu také německého) a běžně tedy užívali němčiny, která byla úředním jazykem řádu a tedy i řádového státu. To znamenalo vytlačování domorodých jazyků pokořených baltských kmenů jako např. pruštiny. Rytíři byli vázáni poslušností k řádu a své životy přizpůsobovali pravidlům řehole včetně povinností celibátu apod., obývali různá stavení vlastněných řádem (domy, hrady a kláštery) uzpůsobených do souhrnu sídel zvané komendy či komturie, v jejichž čele obvykle stál výše postavený šlechtic a člen řádu zvaný komtur. Řádová sídla a jejich místodržitelé měli různá postavení v hierarchii řádu vůči vyšším kruhům, kromě velmistra byla řádová vláda tvořena dalšími vysokými hodnostáři a členy řádu zastávajících funkci ministrů. Pouze biskupství na území řádového státu podléhala arcibiskupství v Rize. Řád rytířů se nemohl spoléhat jen na práci svých níže postavených bratří v rámci řádu, ale převážně na prostý lid, místní domorodé (většinou pruské) obyvatelstvo, které bylo pracně a pomalu christianizováno, ale především na německé kolonisty, kteří již byli přirozeně křesťany od narození a do Pobaltí přicházeli s vidinou nových příležitostí a pozemků.

Druhý řádový stát (livonský) byl založen Řádem mečových bratří na většině dobytého území dnešního Lotyšska a postavena pod patronát Panny Marie jako země Mariina – Terra Mariana, také on byl převážně tvořen německými kolonisty. Způsob správy a vlády řádů nad oběma řádovými panstvími se principiálně nijak nelišily od panství spravovaných jinými řády jako byli johanité a templáři.

Seznam křižáckých státůEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crusader states na anglické Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Westermann, Großer Atlas zur Weltgeschichte

Související článkyEditovat