Otevřít hlavní menu

Jindřich Wankel

český archeolog, paleontolog a antropolog

Jindřich Wankel (15. července 1821 Praha-Malá Strana[1]5. dubna 1897 Olomouc[2]) byl lékař, archeologspeleolog. Otec Damián Wankel pocházející z bavorského zemanského rodu, působil v Praze jako zemský rada, matka Magdalena Schwarzová byla Češka.

MUDr. Jindřich Wankel
MUDr. Jindřich Wankel
MUDr. Jindřich Wankel
Narození 15. července 1821
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 5. dubna 1897 (ve věku 75 let)
Olomouc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olomouc
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Zaměstnavatel Vídeňská univerzita
Děti Lucie Bakešová
Karla Absolonová-Bufková
Vlasta Havelková
Rodiče Damián Wankel a Magdalena Schwarzová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
dcera Lucie Bakešová
vnuk Jaroslav Bakeš
dcera Karla Absolonová-Bufková
vnuk Karel Absolon
pravnuk Karel Bedřich Absolon
vnuk Vladimír Jindřich Bufka
dcera Vlasta Havelková
zeť Jan Havelka

Obsah

ŽivotopisEditovat

Wankel byl významnou osobností moravské archeologie 2. poloviny 19. století. Studoval v Praze, kde při povstání v roce 1848 např. ošetřoval raněné na barikádách, v témže roce promoval ve Vídni. Začínal jako asistent profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od 1849 však působil jako lékař v Blansku.

Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte, založené roku 1870Mohuči Rudolfem Virchowem a členem vídeňské anthropologické společnosti. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své doby v oblasti zoologie, paleontologieantropologie. Dán Japetus Steenstrup jej v roce 1888 označil za „Otce prehistorie rakouské“.

V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. „slepou jeskynní zvířenu“ a objevil řadu nových organismů. Přátelil se s Karlem Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho přátelům ale patřil např. i malíř Josef Mánes.

 
Busta Jindřicha Wankela u Punkevních jeskyní

V 50. a 60. letech 19. století letech zmapoval řadu jeskyní Moravského krasu (Býčí skála, Pekárna aj.). V roce 1856 provedl také průzkum propasti Macocha. Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebištěBýčí skále včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster mladých žen, šperky, kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů. V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850Blansku k tomuto účelu založil 1. kenozoické laboratorium na světě, v němž sestavil první kostru jeskynního medvěda. Kostry sestavoval i pro velká zahraniční muzea, např. Mnichov nebo Bern.

Výsledky svých badatelských aktivit prezentoval na četných světových archeologických sjezdech. Byl také autorem knihy Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Jeho vnuky byli speleolog a archeolog prof. Dr. Karel Absolon a také brněnský lékař MUDr. Jaroslav Bakeš.

OdkazyEditovat