Otevřít hlavní menu

Rudolf Ludwig Karl Virchow (13. října 1821 Schivelbein v Pomořansku (dnes Świdwin) – 5. září 1902 Berlín) byl německý lékař a politik.

Rudolf Virchow
Rudolf Ludwig Karl Virchow. Photograph by J. C. Schaarwächte Wellcome V0027292.jpg
Rodné jméno Rudolf Ludwig Karl Virchow
Narození 13. října 1821
Świdwin
Úmrtí 5. září 1902 (ve věku 80 let)
Berlín
Příčina úmrtí srdeční selhání
Místo pohřbení Alter St.-Matthäus-Kirchhof
Alma mater Humboldtova univerzita
Zaměstnavatelé Würzburská univerzita
Humboldtova univerzita
Ocenění Řád Olgy (1872)
Copleyho medaile (1892)
Croonian Lecture (1893)
Helmholtz-Medaille (1898)
Cotheniova medaile (1901)
… více na Wikidatech
Děti Hans Virchow
Funkce člen parlamentu Německého císařství
Podpis Rudolf Virchow – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

 
Památný kámen Rudolfa Virchowa v jeho rodném městě Świdwine, Polsko

Rudolf Virchow vystudoval medicínu v Berlíně. V roce 1846 se stal prosektorem v nemocnici Charité. V dalším roce se habilitoval pro patologickou anatomii. Roku 1856 byl povolán zpět do Berlína do funkce profesora a ředitele nově zřízeného ústavu pro patologickou anatomii z působiště ve Würzburgu, kde se letech 1849 až 1856 intenzivně věnoval studiu buněk.

Německý přírodovědec Theodor Schwann tvrdil, že nové buňky vznikají z blastému jak v průběhu embryonálního vývoje, tak i za určitých patologických procesů, jako jsou například záněty či tuberkulóza. Podobný názor zastával i rakouský patolog českého původu Karel Rokytanský; k této teorii ho přivedla skutečnost, že při pitvě nebyly nalezeny žádné makroskopické zkušenosti, které by vysvětlovaly úmrtí.

Virchow však tyto hypotézy odmítal, přesvědčený, že dceřiné buňky vznikají dělením z buněk mateřských. Vyjádřil to výrokem: „Omnis cellula e cellula“. Pomocí své buněčné teorie vysvětloval i patologické změny. Domníval se, že nemoci vznikají v důsledku chorobných změn uvnitř buněk, které se pak dále dělí, rozmnožují. Na základě studia buněk bylo proto možné porozumět tvorbě novotvarů a metastáz při nádorových onemocněních.

Kromě toho se zasloužil o prohloubení poznatků o chorobách kardiovaskulárního systému. Některé práce věnoval problematice trombotických a embolických příhod. Na základě vlastních experimentálních prací objasnil patogenezi zánětlivých procesů. Při většině zánětlivých onemocnění spojených s tvorbou krevních sraženin vzniká nejprve trombosa, zatímco se lokální zánětlivé změny dostavují až sekundárně. Jeho zájem o chemii ho přivedl ke studiu živočišných barviv (bilirubin, hematin), bílkovin a aminokyselin.

Virchow nesouhlasil s Darwinem ve všem, ale byl fascinován jeho antropologickým přístupem. Zorganizoval výzkum zdravotního stavu a antropologických ukazatelů šesti miliónů německých dětí. Na jeho základě dospěl k závěru, že tělesná stavba a zdatnost je výsledkem životních podmínek a nikoli příslušností k nějaké rase. Ostře kritizoval v té době se rodící rasové teorie. Naprosto odmítl existenci čisté árijské rasy.

V roce 1861 založil Deutsche Fortschrittpartei (Německou pokrokovou stranu) a stal se pruským poslancem. Jeho ostré diskuze s konzervativním Bismarckem málem vyústily v souboj. V Reichstagu setrval do roku 1893, kdy se stal rektorem berlínské univerzity. Doprovázel Heinricha Schliemanna na jeho cestě za vykopávkami do Tróje 1871. Byl též vášnivým zastáncem veřejného zdravotnictví a hygieny i hlubokých sociálních reforem. V roce 1848 vyšetřoval na příkaz Pruské vlády epidemii tyfuHorním Slezsku. V závěrečné zprávě připsal hlavní vinu za epidemii státu a církvi.

Spolu s Rudolfem Leubuscherem založil na přelomu let 1848/1849 sociálně politický týdeník nazvaný Medicinische Reform. V těchto novinách, které přestaly vycházet již po roce, zdůrazňoval důležitost veřejné zdravotnické péči. Během revoluce v roce 1848 bojoval na straně Demokratů. Stal se zakladatelem Pokrokové strany a po řadu let stál v jejím čele. Jeho radikální demokratické názory ho stály pozici v „Royal Charité“. Vzápětí byl požádán, aby se ujal profesorství na Universitě ve Würzburgu.

Medicínu promítal i do politiky: „Medicína je společenská věda, politika není nic jiného než medicína ve větším měřítku,“[1] prohlásil v pohřebním projevu lékaře a politika J. Rizala.

Rudolf Virchow nebyl jen obdivuhodným vědcem, ale i otcem a manželem. V roce 1850 se oženil s Rose Mayer (dcera Karla Mayera, zakladatele moderní gynekologie) a stal se otcem šesti dětí, tří dcer a tří synů. Koncem února 1902 jel na přednášku do Geografické společnosti, při vystupování uklouzl a zlomil si krček stehenní kosti. Za sedm měsíců 5. září zemřel.

Navzdory tomu, že býval rebelem, dostalo se mu státního pohřbu v Berlíně. Náhle o něj svět ztratil zájem, ani jeho velký obdivovatel Vilém II. nepřijel na jeho pohřeb. Nicméně jeho „buněčná teorie“ posunula vědění o celé století.

DíloEditovat

V roce 1858 vyšlo jeho stěžejní dílo „Die Zellular-Pathologie in ihrer Bergründung auf physiologische und patologische Gerebelehre“, v němž shrnul veškeré poznání buňky jako stavebního kamene živé hmoty. Další významná díla:

  • Mittheilungen über die in Oberschlesien herrschende Typhus-Epidemie, (1848)
  • Handbuch der speciellen Pathologie und Therapie, (1854–62)
  • Vorlesungen über Pathologie, (1862–72)
  • Die krankhaften Geschwülste, (1863–67)
  • Gegen den Antisemitismus, (1880)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Vztah politiky a medicíny

LiteraturaEditovat

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Virchow
  • Lékařské rozhledy 10.1902 s. 573 – 575
  • Slovník naučný IX. – L. Rieger; Praha 1872
  • Příruční slovník naučný IV. díl, ČSR Akademie věd Praha 1967
  • Malý encyklopedický slovník A-Ž; kol. aut. ČSR Akademie věd, Academia; Praha 1972