Karel Kořistka

český poslanec Českého zemského sněmu, geodet, geograf a vysokoškolský pedagog

Karel František Edvard rytíř Kořistka (7. února 1825 Březová nad Svitavou[1]19. ledna 1906 Praha[2][3]) byl český geodet, topograf, kartograf, statistik, pedagog a politik.

Prof. PhDr. Dr.tech. h.c. Karel rytíř Kořistka
Karel Kořistka v roce 1881
Karel Kořistka v roce 1881
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1866 – 1869
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1867 – 1868
Rektor pražské polytechniky
Ve funkci:
1864 – 1865
NástupceKarel Balling
Ve funkci:
1866 – 1867
PředchůdceKarel Balling
NástupceJan Krejčí

Narození7. února 1825
Březová nad Svitavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. ledna 1906 (ve věku 80 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
NárodnostČeši
Alma materVídeňská univerzita
Báňská akad. B. Štiavnica
Profesegeograf, pedagog, vysokoškolský učitel, zeměměřič, matematik a učitel
OceněníŘád železné koruny caz
Císařský rakouský řád Leopoldův caz
čestný doktor
CommonsKarel Kořistka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Pocházel z rodiny, která po 200 roků držela dědičné fojtství v Holasovicích ve Slezsku[4]. Otec byl ustaven hospodářským správcem panství Křižanov u Velkého Meziříčí. Karel se narodil v Březové, když se rodina stěhovala do tohoto nového působiště.

Studoval od roku 1835 na nižším gymnáziu v Jihlavě, vyšší třídy pak absolvoval v Brně. V letech 1841-1843 studoval matematiku, fyziku a astronomii na univerzitě ve Vídni a rovněž navštěvoval přednášky na polytechnice. V roce 1843 pokračoval ve studiu na báňské akademii v Banské Štiavnici. Díky podpoře profesorského sboru po smrti svého otce (1845) mohl svá studia v Banské Štiavnici roku 1847 dokončit.

Pedagogická činnostEditovat

V březnu roku 1848 byl v Banské Štiavnici ustanoven asistentem matematiky a fyziky u profesora Christiana Dopplera. Po Dopplerově odchodu do Vídně byl v roce 1849 pověřen suplováním těchto předmětů. Na konci roku 1849 byl Kořistka v necelých 25 letech jmenován profesorem praktické geometrie (geodézie) a encyklopedie lesnictví na nově zřízeném technickém učilišti v Brně. Krátce suploval i výuku elementární matematiky v přípravném kurzu. V Brně se účastnil přednášek a prací přírodovědeckého odboru moravsko-slezské společnosti a podílel se na založení geologického spolku.

1. září 1851 jmenoval císař František Josef Kořistku profesorem elementární matematiky a praktické geometrie na pražské polytechnice.

V 50. a 60. letech podnikl Kořistka cesty po vyspělých evropských zemích, aby se seznámil s organizací technického školství v těchto zemích. Na základě těchto poznatků publikoval nejen úřední zprávy, ale i řadu článků v odborném tisku a v roce 1863 samostatný spis Der höhere polytechnische Unterricht in Deutschland, in der Schweiz, in Frankreich, Belgien und England. Jeho zkušeností bylo využito při reorganizaci pražské i vídeňské techniky.

Prof. Kořistka se stal průkopníkem snah o zavedení samostatného zeměměřického studia se specializovanými geodetickými předměty. Je zakladatelem českého zeměměřického názvosloví.

V letech 1864-65 se Kořistka stal prvním voleným rektorem pražské techniky. V tomto úřadu znovu působil v letech 1866-67. Výrazným způsobem se zasloužil o její přeměnu na dvojjazyčný česko-německý ústav. Po rozdělení pražské techniky na německou a českou roku 1869 požádal Kořistka o jmenování na technice české. Jeho žádosti nebylo vyhověno, proto dále působil na německé technice. Byl zde dvakrát zvolen rektorem, ale jmenování nepřijal.[zdroj?] Třebaže mu bylo nabízeno jak místo ve Vídni na ministerstvu, tak také místo profesora geodézie na technice v Karlsruhe (1869), zůstal pražské škole věrný. Do penze odešel v roce 1893.

Politická činnostEditovat

 
Pamětní deska na Moravském náměstí v Březové nad Svitavou

Aktivně se účastnil i politického života. Roku 1861 byl zvolen do sboru obecních starších měst Prahy a působil zde v záležitostech technických a školských až do roku 1891, tj. 30 let. Roku 1888 mu byl svěřen dozor nad zemskými hospodářskými školami v Království českém. Při nástupu dohlížel na 19 škol, při předání svému nástupci roku 1898 to bylo již úctyhodných 51 hospodářských škol.

V letech 1866-1869 byl poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů). Slib nesložil[5] a činnosti Říšské rady se z důvodu nesouhlasu se státoprávním vývojem Předlitavska, podobně jako většina českých poslanců, neúčastnil. Již 19. června 1867 byl spolu s dalšími Čechy na Říšské radě vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Do Říšské rady byl zvolen za město Příbram.

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[6] Vrcholné politiky se vzdal, protože mu překážela v odborné činnosti.

RodinaEditovat

14. listopadu 1852 se v Brně oženil s nejmladší dcerou brněnského starosty Antona Haberlera (7. ledna 1796 Brno – 3. listopadu 1873 Brno) Františkou (2. září 1832 Brno – 19. května 1900 Praha).[7]

OceněníEditovat

 
Šlechtický erb Prof. Karla rytíře Kořistky

Karel Kořistka byl členem Královské české společnosti nauk, České akademie, Císařské akademie věd ve Vídni a celé řady dalších společností v Rakousku i v cizině.

Za svoji práci obdržel rakouský Řád železné koruny III. třídy, na základě něhož byl 22. května 1879 povýšen do rytířského stavu.[8] V rytířském erbu na zlatém trojvrší je zlatá triangulační pyramida a nad ní pět zlatých hvězd. Nad štítem dva turnajské korunované helmy s pokryvadly modro-zlatými, pravý nese zlatého rostoucího lva držícího v pravé tlapě čtyři obilné klasy téže barvy, levý dvě složená orlí křídla, přední modré se dvěma zkříženými zlatými kladívky, zadní zlaté. Heslo (deviza) je odrazem jeho celoživotního díla: Perseverantia omnis mons vincitur – „Vytrvalost zdolá každou horu“.[8]

Dále obdržel ruské řády sv. Anny III. třídy a sv. Stanislava II. třídy a francouzský řád Zlaté palmy.

Jako ocenění celoživotní činnosti mu byl roku 1892 udělen rytířský kříž Rakouského císařského Leopoldova řádu.

PublikaceEditovat

německyEditovat

  • Studien über die Methoden und die Benutzung hypsometrischer Arbeiten. Gotha 1858
  • Die Markgrafschait Mähren und das Herzogthum Schlesien in ihren geographischen Verhältnissen. Vídeň a Olomouc 1861. Dostupné on line
  • Der höhere polytechnische Unterricht in Deutschland, der Schweiz, in Frankreich, Belgien und England. Gotha 1863
  • Hypsometrie von Mähren und Oesterreichisch-Schlesien. Brno 1864
  • Die Hohe Tatra in den Zentralkarpathen. Gotha 1864
  • Das Mittel- und Sandsteingebirge in Böhmen. Praha 1869
  • Die Terrainverhältnisse, ein Höhenverzeichniss und eine Höhenkarte des Iser- und des Riesengebirges, mit ihren südlichen und östlichen Vorlagen. Praha 1877. Dostupné on line
  • Die trigonometrisch gemessenen Höhen von Böhmen. Gotha 1884
  • Die Großherzoglich Technische Hochschule Karlsruhe. Festschrift zur Einweihung der Neubauten im Mai 1899. Stuttgart 1899.
  • Das östliche Böhmen, enthaltend das Adler-, das Grulicher- und das Eisengebirge sowie das ostböhmische Tiefland, orographisch und hydrographisch geschildert. Řivnáč, Praha 1903

českyEditovat

  • Zpráva o pracích a výsledcích měření výšek v okolí Pražském, vykonaných na vyzvání a pomocí přírodovědeckého sboru Musea království Českého. Praha: Rohlíček, 1856.
  • Výsledky měření, jimiž velikost a podoba země ustanovena byla. Praha 1863. Dostupné on line
  • Seznam výšek v Čechách, jež v letech 1877 až 1879 od c.k. voj. zeměpisného ústavu trigonometricky stanoveny byly. Spolu s R. Doudlebským ze Sternecku. Řivnáč, Praha 1884. Dostupné on line
  • Přehled činnosti přírodovědeckého výzkumu Čech od roku 1864 až do roku 1890. V Praze: V komisi Fr. Řivnáče, 1891. Dostupné on line
  • Nové výsledky zeměměrství v Čechách. Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění Roč. VI. prosinec 1897. s. 499-512. Dostupné on line.

mapyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1796-1837 v Březové nad Svitavou, sign.M-20 2295, ukn.590, str.215. Dostupné online
  2. Matriční záznam úmrtí, Praha II - Nové Město, Kostel sv. Štěpána
  3. Prof. Karel Kořistka +. Moravská orlice. 21. 1. 1906, s. 4. Dostupné online. 
  4. Müller, Novotný: Úvod ve 3.vydání z roku 1913 "Geodésie nižší-Kompendium geodésie a sférické astronomie"
  5. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  7. Prof. Dr. Karel Kořistka [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2014-06-12]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b Archivovaná kopie. www.vugtk.cz [online]. [cit. 2010-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 

LiteraturaEditovat

  • BÖHM, Josef. Prof. Dr. Karel rytíř Kořistka. Zeměměřický obzor. 1946, roč. VII / XXXIV., s. 153. 
  • MÜLLER, František; NOVOTNÝ, František. Geodésie nižší - Kompendium geodésie a sférické astronomie. 3. vyd. Praha: Česká matice technická, 1913. Kapitola Professor dr. Karel rytíř Kořistka, s. III-VII. 
  • ZÁVODSKÝ, Prokop; ŠIMPACH, Ondřej. Karel Koristka and the provincial statistical service in the Czech Lands. Banská Štiavnica 2016. Dostupné on line
  • HÁNEK, Pavel. Významné osobnosti české geodetické minulosti 19. století. Dostupné on line

Externí odkazyEditovat