Jeřáb labský

druh rostliny

Jeřáb labský (Sorbus albensis) je opadavý strom vysoký až 13 m, někdy s několika kmeny, nebo i jako keř. Tento druh, rozšířený na území ležícím západně až severozápadně od Litoměřic, je endemitem Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Je ustálený hybridogenní apomiktický druh s triploidní sadou chromozomů (2n=3×=51), který vznikl křížením jeřábu dunajského (Sorbus danubialis) a jeřábu břeku (Sorbus torminalis) a je součásti skupiny více než deseti velmi podobných druhů okolo jeřábu širolistého (Sorbus latifolia agg.).

Jak číst taxoboxJeřáb labský
alternativní popis obrázku chybí
Jeřáb labský (Sorbus albensis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
PodčeleďAmygdaloideae
Rodjeřáb (Sorbus)
PodrodTorminaria
Binomické jméno
Sorbus albensis
M. Lepší, Boublík, P. Lepší et Vít, 2009
Synonyma
  • Karpatiosorbus albensis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeřáb labský byl při chorologické kontrole odlišen od jeřábu českého (Sorbus bohemica) popsaného v roce 1961. Druhové jméno albensis je odvozeno od názvu řeky Labe (latinsky Albis).[2][3]

Rozšíření editovat

Vyrůstá na dvanácti místech v Českém středohoří, nejsevernější lokalita je u obce Církvice, nejjižnější u Malíče, nejzápadnější u Litochovic nad Labem a nejvýchodnější u obce Hlinná, tyto lokality nejsou od sebe dále než 6 km. Nejbohatší stanoviště čítající několik stovek jedinců je u vrchu Plešivec, další početnější jsou na stráních u osady Knobloška a na vrchu Bídnice. Na jiných lokalitách je tento druh spíše rozptýlený nebo se vyskytuje v malých skupinkách. Vzhledem k počtu míst výskytu a velikosti populace odhadované na 600 kusů, je jeřáb labský druhým nejhojnějším endemickým druhem rodu jeřáb, které rostou v české krajině.[3][4][5]

Ekologie editovat

Areál jeřábu labského se nalézá v nadmořské výšce od 180 m n. m. po 540 m. Nachází se v poměrně teplé klimatické oblasti, kde průměrná roční teplota bývá 8 až 9 °C a obvyklé roční úhrnné srážky se pohybují od 550 do 600 mm. Druh se vyskytuje v řídkých acidofilních doubravách, v suťových lesích i na polosuchých loukách, roste v opuštěném třešňovém sadu, stejně jako v keřových společenstvech na skalních výchozech. Prospívají mu půdy, které mají za podloží pískovec, slín, opuka, čedič i rula.

Popisovaná dřevina produkuje na osvětlených místech spoustu plodů a po okolí i semenáčů, je tam schopen úspěšně vytvářet i nevelké jednodruhové porosty. V málo osvětleném lesním podrostu bývá sterilní a potomstvo plodí pouze při dostatku světla, v mezerách v zápoji korun. Většina lokalit se nachází na severovýchodních nebo severozápadních svazích, převážná část jedinců roste v člověkem ovlivněných polopřirozených lesích nebo na bývalých pastvinách samovolně přeměněných v řídké lesy či křoviny.

Kvete obvykle v květnu. Přestože květy navštěvují opylovači chtiví pylu i nektaru, rozmnožuje se jeřáb labský převážně apomikticky.[2][3][4][6]

Popis editovat

Opadavý strom (nebo keř) vysoký až 13 m, někdy s několika kmeny, obvod kmene může být až 1 m. V mládí má šedou kůru hladkou, v dospělosti jsou na ní ve spodní části kmene hojné svislé štěrbiny. Z kmene odbočují pod úhlem 30 až 40° jednotlivé šedé větve, mladé větvičky jsou zprvu oranžovohnědé a plstnaté, později jsou lysé a mají eliptické světle hnědé lenticely. Vejčité pupeny bývají asi 12 mm dlouhé a 6 mm široké, mají zelené šupiny s úzkým hnědým a řídce plstnatým lemem.

Střídavě vyrůstající listy se slabě plstnatými řapíky, dlouhými okolo 1 cm, jsou celistvé a čepel mají lesklou, vejčitou, dlouhou 7 až 8,5 cm a širokou 5 až 6 cm, v nejširším místě má 50 až 60 % délky. Čepel má svrchní stranu zelenou a téměř lysou, dolní žlutavě šedozelenou a rovnoměrně plstnatou, je široce trojúhelníkovitá, na bázi klínovitá a na vrcholu zahrocená. Po obvodě je pravidelně pilovitá, u báze má někdy laloky, které bývají vypouklé či rovné a širší než 1 cm, zuby ukončující žilky zpeřené žilnatiny nebo laloky jsou větší a ostřejší, žilek bývá po jedné straně čepele devět až patnáct. Listy mají drobné palisty.

Květenství tvoří vypouklá chocholičnatá lata s plstnatými rameny, která bývá tvořena průměrně třiceti až čtyřiceti bílými květy velkými 6 až 7 cm. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné a pětičetné s volnými květními obaly. Kališní lístky vyrůstající z nálevkovité češule jsou trojúhelníkovité, na konci špičaté, vzpřímené, dlouhé asi 3 cm, široké 2,5 cm a jsou vytrvalé. Korunní lístky jsou široce vejčité až téměř kulaté, rozestálé, bělavé, slabě vypouklé, dlouhé 6 až 7 cm, široké 5 až 5,5 cm a mají krátký dráp. V květu je průměrně dvacet tyčinek s bělavými nitkami s prašníky, jež jsou zpočátku růžové a ve zralosti pylu žluté. Semeník je polospodní, dvě až tři krémově zelené čnělky dlouhé asi 4,5 mm nesou ploché, zelenkavě zbarvené, asi 0,6 mm široké blizny.

Z květu se, pravděpodobně apomikticky bez fyzického opylení, vyvine plod, elipsoidní až obvejčitá, nejprve zelená a ve zralosti oranžovočervená malvice se suchým kalichem na vrcholu. Je lesklá, lysá, asi 13 až 15 mm velká s okrovými lenticelami na exokarpu a obsahuje chlupaté semeno. Plody nejsou pro lidi chutné, bývají však v zimním období sezobané ptáky, kteří tak semena v útrobách roznesou po okolí.[2][3][6][7]

Ohrožení editovat

Jeřáb labský je ohrožen hlavně mizením světlých lesů, které představují jeho hlavní biotop. Proto byl Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v "Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky – cévnaté rostliny" z roku 2017 zařazen do kategorie silně ohrožených druhů (C2r). Stejně je hodnocen i Mezinárodním svazem ochrany přírody IUCN.[2][7][8][9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. a b c d JÍROVÁ, Alena. BOTANY.cz: Jeřáb labský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2009-04-28 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. 
  3. a b c d LEPŠÍ, Martin; VÍT, Petr; LEPŠÍ, Petr et al. Sorbus portae-bohemicae and Sorbus albensis, two new endemic apomictic species recognized based on a revision of Sorbus bohemica. S. 63–89. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2009 [cit. 22-08-09]. Roč. 81, s. 63–89. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. a b KAPLAN, Zdeněk; DANIHELKA, Jiří; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 3. S. 459–544. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2016 [cit. 22-08-09]. Roč. 88, s. 459–544. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  5. POWO: Sorbus albensis [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b BURIÁNEK, Václav; NOVOTNÝ, Petr. Metodická příručka k určování domácích druhů jeřábů [online]. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i, rev. 2019-07 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  7. a b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Sorbus albensis [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 – 2022 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. 
  8. GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 22-08-09]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. 
  9. BEECH, E.; RIVERS, M. C. IUCN Red List of Threatened Species: Sorbus albensis [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2017 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat