János Forgách
János (Johann) hrabě Forgách (János / Johann gróf / Graf Forgách de Ghymes et Gács) (24. října 1870, zámek Gács, Rakousko-Uhersko – 25. září 1935, Budapešť, Maďarsko) byl rakousko-uherský diplomat. Díky šlechtickému původu a znalosti několika jazyků se vypracoval mezi vlivné osobnosti rakousko-uherské zahraniční politiky před první světovou válkou. Zastával funkci vyslance v několika zemích,[1][2] po zániku monarchie žil v soukromí.
| Hrabě János Forgách | |
|---|---|
 Erb rodu Forgáchů | |
| Rakousko-uherský vyslanec v Sasku | |
| Ve funkci: 1911 – 1913 | |
| Předchůdce | Karel Emil z Fürstenbergu |
| Nástupce | Karl von Braun |
| Rakousko-uherský vyslanec v Srbsku | |
| Ve funkci: 1907 – 1911 | |
| Předchůdce | Moritz Czikann von Wahlborn |
| Nástupce | István Ugron |
| Rakousko-uherský vyslanec v Brazílie | |
| Ve funkci: 1905 – 1907 | |
| Předchůdce | Eugen Ritter |
| Nástupce | Franz Riedl |
| Narození | 24. října 1870 nebo 1870 Halič |
| Úmrtí | 25. září 1935 nebo 1935 (ve věku 64–65 let) Budapešť |
| Titul | hrabě |
| Rodiče | Anton Forgách |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z uherského šlechtického rodu uváděného též pod jménem Forgács, kterému od roku 1640 náležel titul hrabat.[3] Narodil se na slovenském zámku Halič, který byl dlouhodobým rodovým sídlem. Byl druhorozeným synem českého a moravského místodržitele Antona Forgáche (1819–1885), matka Florentina, rozená Ederer (1843–1922), pocházela z Prahy.[4][5] János vstoupil do diplomatických služeb v roce 1891 a k poměrně rychlé kariéře byl předurčen jazykovým nadáním – hovořil plynně německy, maďarsky, francouzsky a anglicky. Začínal na nižších postech v Bukurešti, Petrohradu, Haagu a Istanbulu, z Turecka zároveň v roce 1903 dočasně vedl generální konzulát v Sofii. V letech 1904–1905 byl velvyslaneckým radou v Římě[6] a poté v letech 1905–1907 vyslancem v Brazílii.[7][8] Po návratu do Evropy byl v letech 1907–1911 vyslancem v Srbsku[9][10] a poté v letech 1911–1913 v Sasku.[11][12] I když vyslanecký post v Drážďanech nebyl v celkovém kontextu nijak důležitý, za vlády Františka Josefa platilo, že byl obsazován oblíbenci císařského dvora a znamenal předstupeň k dalšímu kariérnímu postupu. V letech 1913–1917 byl Forgách II. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí ve Vídni.[13] Odvolán byl v lednu 1917 poté, co nově jmenovaný ministr zahraničí Otakar Černín odmítl spolupracovat s diplomatem, jemuž byl dříve podřízen. Forgách se do diplomatických služeb vrátil na jaře 1918 a do konce první světové války vedl diplomatickou misi na Ukrajině. Po rozpadu monarchie žil v soukromí.
Majetkové poměry a rodina
editovat
Po otci byl vlastníkem rozsáhlých pozemků v Horních Uhrách, v Novohradské župě mu patřilo téměř 7.000 hektarů půdy,[14] hlavní rodové sídlo Halič ale přešlo v roce 1898 na spřízněný rod Wenckheimů.[15]
V roce 1908 se v Budapešti oženil s Gabrielou Lovassyovou de Szakál (1889–1972), dcerou důstojníka a velkostatkáře Ference Lovassyho (1862–1915).[16] Gabriela (zvaná Ella) byla později c. k. palácovou dámou.[17] Měli spolu tři děti, dcery Elisabeth (1909–1946) a Johannu (1911–1993) a syna Antona (1915–1977).[18]
Jeho sestra Klotylda (1867–1957) byla manželkou barona Erwina Rosznera (1852–1928), guvernéra v Rijece a později ministra uherské vlády.[19]
Tituly a ocenění
editovatVe funkci vyslance v Srbsku obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[20] V diplomatických službách získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[21][22] Jako majitel velkostatků v Uhrách byl také členem uherské Sněmovny magnátů.[23][24]
Rakousko-Uhersko
editovat
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1908)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1904)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny III. třídy (1897)
.png){kind=small}
Zahraničí
editovat
velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
Řád svatého Sávy I. třídy (Srbsko)
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše)
Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
důstojník Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
důstojník Řádu dubové koruny (Lucembursko)
důstojník Řádu nizozemského lva (Nizozemsko)
Domácí řád Albrechta Medvěda (Anhaltsko)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 394 dostupné online
- ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné onlinedostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Forgáchů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ KLEČACKÝ, Martin: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky; Praha, 2020; s. 172 ISBN 978-80-88304-18-0
- ↑ Rodina Antona Forgáche na webu geni.com dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1905; Vídeň, 1905; s. 45 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1906; s. 43 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 250 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908; Vídeň, 1908; s. 50 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 250 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1913; Vídeň, 1913; s. 53 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 280 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 38 dostupné online
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 26 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ Historie zámku Halič dostupné online
- ↑ Rodina Ference Lovassyho na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 333 dostupné online
- ↑ Rodina Jánose Forgáche na webu geni.com dostupné online
- ↑ Klotylda Forgáchová na webu geni.com dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Forgáche in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1916; Vídeň, 1916; s. 39 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Forgáche in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1916; Vídeň, 1916; s. 303 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 1125 dostupné online
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 18 ISBN 978-80-254-9315-1
Literatura
editovat- CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce (The Sleepwalkers. How Europe Went to War in 1914); Londýn, 2012 (Praha, 2014; český překlad Zdeněk Hron) 669 s. ISBN 978-80-906242-7-6
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
- SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
