Wikipedie

Karl von Braun

Karl svobodný pán von Braun (německy Carl Adolf Constantin Wenzel Freiherr von Braun) (6. března 1859 Frankfurt nad Mohanem – 7. ledna 1940 Bad Aussee) byl rakousko-uherský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1883 a zastával různé diplomatické funkce v evropských zemích i v severní Africe. Později byl vyslancem v Bulharsku (1904–1905), Řecku (1909–1913) a dvakrát v Sasku (1905–1909 a 1913–1918).[1][2] Po zániku monarchie byl v roce 1918 penzionován a od té doby žil v soukromí.

Karl svobodný pán von Braun
Erb rodu Braunů
Erb rodu Braunů
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
Ve funkci:
7. listopadu 1913 – 11. listopadu 1918
PředchůdceJános hrabě Forgách
Nástupceúřad zanikl
Ve funkci:
10. září 1905 – 25. ledna 1909
PředchůdceLudwig Welics
NástupceKarel Emil princ Fürstenberg
Rakousko-uherský vyslanec v Řecku
Ve funkci:
25. ledna 1909 – 7. listopadu 1913
PředchůdceKarl baron Macchio
NástupceJulius Szilassy
Rakousko-uherský vyslanec v Bulharsku
Ve funkci:
29. července 1904 – 10. září 1905
PředchůdceLadislaus Müller
NástupceDuglas hrabě Thurn-Valsássina
Titulsvobodný pán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Pocházel z úřednické rodiny původem z Prahy, narodil se jako nejstarší syn dlouholetého ředitele císařské kabinetní kanceláře barona Adolfa Brauna (1818–1904) a jeho manželky Frideriky, rozené Borgnisové (1837–1897). Karl sloužil jako jednoroční dobrovolník v c. k. armádě, vojsko opustil v hodnosti poručíka v záloze a vstoupil do služeb ministerstva zahraničí (1883). Vystřídal nižší diplomatické posty na různých místech v Evropě, začínal jako attaché v Haagu, poté působil v Bruselu, Berlíně a Istanbulu, později byl legačním sekretářem ve Württembersku (1889–1893) a Nizozemí (1893–1895).[3] Následoval post vyslaneckého rady v Bavorsku (1895–1899).[4] Poté se vrátil do Turecka, tentokrát již na pozici velvyslaneckého rady.[5][6]

V letech 1902–1904 byl rakousko-uherským generálním konzulem v Káhiře,[7] ve stejné pozici působil v letech 1904–1905 v Sofii, kde mu byl již přiznán titul vyslance a zplnomocněného ministra pro Bulharsko.[8][9] Jako vyslanec strávil několik let v Drážďanech (1905–1909),[10][11] poté byl vyslancem v Řeckém království (1909–1913).[12] Během své kariéry proslul vysokými ambicemi a několikrát usiloval o přeložení na důležitější post, naposledy tak učinil právě v Athénách, kdy požádal z rodinných důvodů o návrat do Drážďan. V roce 1910 obdržel prestižní titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence, o který se také dlouho ucházel.[13] Nakonec se vrátil do Saska, kde setrval jako vyslanec až do konce první světové války. Penzionován byl k datu 30. listopadu 1918 a poté žil v soukromí ve Vídni. Jako monarchista kritizoval nové poměry mimo jiné kvůli zadržování penze.

Tituly a ocenění editovat

Po nobilitaci svého otce užíval od roku 1861 šlechtický titul rytíře a od roku 1873 svobodného pána.[14] Během diplomatické služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[15]

Rakousko-Uhersko editovat

Zahraničí editovat

Rodina editovat

Za svého pobytu v Nizozemí se v roce 1895 oženil s Constancií Jeanne van Dedem (1869–1958), nevlastní sestrou nizozemského politika a ministra kolonií Willema Karla van Dedem (1839–1895).[16] Z jejich manželství se narodil syn Adolf.

Měl čtyři mladší bratry, Franze, Aloise, Ernsta a Alexandra, kteří působili ve státní správě.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Přehled diplomatických zastoupení habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes, Vídeň, 1917; s. 5–36 dostupné online
  2. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 391–392 dostupné online
  3. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1895; Vídeň, 1895; s. 207 dostupné online
  4. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 35 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 240 dostupné online
  6. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 42 dostupné online
  7. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1903; Vídeň, 1903; s. 46 dostupné online
  8. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 258 dostupné online
  9. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1905; Vídeň, 1905; s. 52 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 252 dostupné online
  11. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1906; s. 47 dostupné online
  12. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 50 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1910; s. 242 dostupné online
  14. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 222–223, 386 ISBN 80-86781-08-9
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Brauna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 379dostupné online
  16. ↑ Constancie Jeanne van Dedem na webu geneanet.org dostupné online

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karl_von_Braun&oldid=23843589“