Wikipedie

Iveta Bartošová

česká zpěvačka a herečka

Iveta Bartošová (8. dubna 1966 Kunčice pod Ondřejníkem[1][2][3] – 29. dubna 2014 Praha-Uhříněves) byla česká zpěvačka, která se v roce 1986, kdy sesadila z trůnu po devítiletém kralování Hanu Zagorovou, stala Zlatou slavicí. Vítězství zopakovala v letech 1990 a 1991, v období 1987–2003 byla ještě několikrát mezi nejlepšími třemi. Opakovaně zvítězila také v televizní anketě TýTý. Česká akademie populární hudby ji dvakrát nominovala na Výroční hudební cenu Anděl. Patřila mezi představitele středního proudu. Mezi jejími partnery byli Ladislav Štaidl nebo Jiří Pomeje. Prakticky po celou kariéru se potýkala s psychickými problémy a závislostmi, byla častým tématem bulvární žurnalistiky. Krátce po 48. narozeninách spáchala sebevraždu skokem pod vlak.

Iveta Bartošová
Iveta Bartošová (2008)
Iveta Bartošová (2008)
Základní informace
Narození8. dubna 1966
Kunčice pod Ondřejníkem[1]
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí29. dubna 2014 (ve věku 48 let)
Praha-Uhříněves
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtísebevražda (skok pod vlak)
Místo pohřbeníHřbitov v Říčanech
Žánrypop music
Povolánízpěvačka
Nástrojehlas
Hlasový obormezzosoprán
Aktivní roky1983–2014
VydavatelMME
Manžel(ka)Jiří Pomeje (2008–2010)
Josef Rychtář (2013–2014)
Partner(ka)Petr Sepeši
Michal Penk
Ladislav Štaidl
DětiArtur Štaidl (*1996)
PříbuzníLumír Bartoš (bratr)
Ivana Bartošová (sestra)
PodpisPodpis Ivety Bartošové (2008)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí a počátky kariéry editovat

Pocházela z Kunčic pod Ondřejníkem. Měla o dva roky staršího bratra Lumíra a sestru – dvojče Ivanu, která vystupovala pod uměleckým jménem „Viana“.[4] Své dětství a dospívání prožila ve Frenštátě pod Radhoštěm (na Kopané). Navštěvovala Lidovou školu umění. První čtyři třídy povinné školní docházky navštěvovala základní školu na Kopané, od páté třídy chodila do sportovní školy ve Frenštátě pod Radhoštěm, zaměřené na běh na lyžích a v létě sprint. Od roku 1980 začala ve Frenštátě studovat na gymnáziu. Od roku 1982 začala veřejně vystupovat s kapelou Dianthus. Její první úspěch na profesionální dráze ji potkal v roce 1983, kdy zvítězila v okresním kole pěvecké soutěže Talent v Novém Jičíně a postoupila do krajského kola v Třinci, kde obsadila druhé místo. To ji kvalifikovalo na festival Mladé písně v Jihlavě (MPJ). Souběžně s třineckým Talentem se konala i soutěž Zlatá loutna, kde Bartošová rovněž obsadila druhé místo.[5] Na MPJ '83 skončila čtvrtá a získala cenu poroty za interpretační výkon.[6]

Bartošová a Sepeši editovat

Na MPJ se poprvé setkala s Petrem Sepešim. Jaromír Vašta a Pavel Vaculík je pak spojili v pěvecký pár s hity „Červenám“, „Knoflíky lásky“, „My to zvládnem“ či „Medové dny“.

Kromě společného natáčení s Petrem si zazpívala se Stanislavem Procházkou mladším v televizním pořadu Písničky včera, dnes a na zítřek směs písní z filmového muzikálu Starci na chmelu.[7] Na prvním společném singlu se Sepešim se objevila Ivetina sólovka To mě nenapadá a Petrova Den, kdy nejsem s ní, které před tím zazněly v jejich prvním společném televizním vystoupení v pořadu Sejdeme se Na výsluní. Jejich druhý singl obsahoval písně Knoflíky lásky a Červenám. Tento singl se několik měsíců držel mezi nejprodávanějšími malými deskami Supraphonu a zvítězil i v rozhlasové soutěži Start. V sedmém ročníku ankety profesionálních diskžokejů - Diskoslavík 1985 - skončil na 4. místě v kategorii Nejuznávanější domácí skladby.[8]

Iveta s Petrem vystoupili v dalších pořadech Československé televize, jako například Hitšaráda, Šest ran do klobouku, Dva z jednoho města, Šestý den je sobota, Televizní klub mladých či Silvestr. Dvojice spolupracovala s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, který řídil Felix Slováček. Nahrávali i s Orchestrem Československé televize, který řídil Václav Zahradník. Na pódiích se představili v koncertním programu Josefa Laufera a jeho skupiny Golem a své duety zpívali i v Lucerna baru (dnes Lucerna Music Bar).[8]

Redakce časopisu Týdeník Televize uspořádala spolu s Československou televizí anketu popularity Televizní rolnička (od roku 1985 Zlatá rolnička a po roce 1989 TýTý). V této anketě roku 1984 obsadili v pěvecké kategorii 10. místo. Další zkušeností dua bylo vystupování v programu Rodinná show Františka Janečka a jeho skupiny Kroky. Hlavní hvězdou tady byl Michal David a jako hosté v ní vystupovala řada zpěváků, například Pavel Horňák, Sagvan Tofi, Markéta Muchová, Jan Cézar, Arnošt Pátek, Marcela Holanová nebo Josef Melen.[8]

Iveta s Petrem byli také členy týmu AMFORA (Amatérské fotbalové rarity), který tvoří zpěváci, herci nebo bývalí sportovci. Asi první a současně poslední zápas Sepeši odehrál 16. června 1985 v Zákolanech, kde AMFORA zvítězila 7:1.[9] Iveta tam odstartovala zápas svým prvním čestným výkopem. Poslední čestný výkop provedla v Letohradu 14. září 2008. V roce 1989 se zúčastnila i zájezdu AMFORY do Rakouska a Itálie.[10]

Spolupráce Ivety a Petra skončila předčasně 29. července 1985 Petrovou autonehodou, kdy zemřel na železničním přejezdu. Iveta Bartošová se poté na několik měsíců odmlčela.

Po Sepešiho smrti se na československé hudební scéně utvořila dvojice Petra Zámečníková a Jiří Strnad. Petra a Jiří jsou známí hlavně díky písni Lítáme v tom, kterou kvůli podobným hlasům někteří posluchači považují za Ivetinu píseň.[11]

Jako vzpomínku na Petra nazpívala Iveta v roce 1985 píseň Cesta je stále stejná.[12] Jedná se o coververzi skladby Cherish od americké skupiny Kool & the Gang. Autorkou českého textu je Lucie Stropnická.[13]

Sólo kariéra a zlatá éra Bartošové editovat

Po návratu na scénu se stala krátce členkou skupiny Balet, z tohoto období pochází hit „Hej pane diskžokej“. Následovala spolupráce s Kroky Františka Janečka, která jí přinesla megahit „Léto“ (napsaný už dříve pro Janečkovu milou Marylu Rodowicz). Na jaře roku 1987 začala spolupracovat s orchestrem Ladislava Štaidla. Několik měsíců byl jejím partnerem zpěvák Michal Penk[14]. Ladislav Štaidl se na mnoho let stal jejím životním partnerem. Koncem téhož roku jí vyšlo první sólové album I.B.,[15] za které od firmy Supraphon obdržela Zlatou desku. Následovala série dalších úspěchů – statisíce prodaných alb Blízko nás, Natur, Václavák. Téměř dvě desítky hitů (např. „Málo mě zná“, „Víš lásko“, „Dva roky prázdnin“, „Dej mi ruku“, „Když láska schází“, „Útoč láskou“, „Tichá píseň“, „P.S.“, „Rozvíjej se poupátko“, „Scházíš mi čím dál víc“, „O lásce“, „Svítá“, „Půlnoční smíření“, „Václavák“, „Juanita“), vítězství v mnoha hitparádách a anketách i vyprodaná koncertní turné. V roce 1990 jí vyšla dvě CD. První s lidovými písněmi pod názvem Zpívání s Ivetou,[16] a druhé pro zahraniční trh (Closer now).[17]

Ústup ze scény a mateřství editovat

Na jaře 1993 získala hlavní roli ve filmu Jaroslava Soukupa Svatba upírů,[18] ke kterému nazpívala ústřední píseň „Já se vrátím“ z Verdiho opery Nabucco. V období 1993–97 vydala další alba („Tobě“, „Malé bílé cosi“) a kolekci singlů („Medové dny“, „Čekám svůj den“), která však nepřinesla žádné zásadní hity jako alba předchozí, s výjimkou písní „Ú-la-la“ z roku 1994 a „Můžeš lhát“ z roku 1996, a absolvovala velké koncertní turné Tour 94–96. Přesto se Bartošová držela na předních místech v anketách popularity.

V roce 1994 obvinil Štaidl pětadvacetiletého Romana Třísku,[19] že zpěvačku unesl a znásilnil.[20] Podle rozhodnutí soudu z 11. března 1996 byla tvrzení Bartošové o únosu a psychickém i fyzickém teroru nepravdivá.

Po narození syna Artura Štaidla v říjnu 1996[21] přijala naplno roli matky a stáhla se z hudební scény.

Muzikálová scéna a růst popularity editovat

Počátkem roku 1997 přijala nabídku Karla Svobody k účinkování v muzikálu Dracula, přičemž se jednalo o její první zkušenost s muzikálem. Ve dvojroli Adriany/Sandry se poprvé představila 21. června a ačkoliv jí byla herecky Adriana dle jejích slov bližší než Sandra,[22] byl její výkon hodnocen pozitivně.[23][24][25] V rámci startu nové sezony na podzim 1997 byl vydán singl, kde zpívala duety s Danem Hůlkou a Jiřím Kornem.[26] Jako Adriana/Sandra vystupovala, po konci Draculy v Praze v červnu 1998, ještě v Bratislavě a Prešově.[27][28] V roce 1998 nazpívali s Karlem Gottem hlavní role Nastěnky a Ivánka pro muzikál na ledě Mrazík.[29]

Ve výpravném muzikálu Monte Cristo, který měl premiéru na konci roku 2000, ztvárnila po boku Dana Hůlky jeho mladičkou schovanku Haydée.[30] Její účast byla ale několik měsíců nejistá kvůli mediálním útokům ze strany producenta muzikálu Jiřího Pomeje, který ji obvinil z rozjednávání hlavních rolí v dalších projektech (Pomáda, Hamlet),[31] což mělo být porušením jedné z podmínek účasti na muzikálu Monte Cristo.[32] Jiří Pomeje ve finále od projektu odešel a zpěvačka vystupovala jak v Monte Cristovi, tak ve slovenské verzi Pomády, kde ztvárnila Sandy.[33][34]

V polovině března 2003 se nově představila jako Johanka v muzikálu Johanka z Arku uváděném v divadle Ta Fantastika a opět jako Adriana/Sandra v obnovené premiéře Draculy.[35] V hlavní roli Johanky, pro kterou se i ostříhala na krátko,[36] odehrála pouze 11 představení, když došlo k nečekanému ohlášení derniéry již na 17. května.[37] Petr Kratochvíl, spolumajitel divadla a producent muzikálu, následně prohlásil, že její obsazení bylo „nejhorším obchodním tahem v historii divadla“ a některá představení musela být zrušena pro nezájem.[38][39]

V roce 2004 získala hlavní roli vietnamské prostitutky Kim v muzikálu Miss Saigon, který měl premiéru 9. prosince v GoJa Music Hall.[40] V srpnu byl také vydán singl, na kterém s Tomášem Savkou zpívala duet „Náš song hrál sólo na saxofon“.[41] Ve stejném roce se měla představit v muzikálu Bídníci jako Madame Thenardieová,[42] ale nakonec se tak stalo až v únoru 2005.[43]

Definitivní návrat na špičku české pop scény jí přineslo album Ve jménu lásky s hity „Nekonečná“, „Ve jménu lásky“ a „Tři oříšky“ z roku 1998. V roce 1999 získala za toto album platinovou a dvojplatinovou desku. V závěru téhož roku stihla vydat album Bílý kámen certifikován zlatou deskou a se stejnojmenným hitem. V následujícím roce absolvovala velké koncertní turné s názvem Deník Ivety a vydala album pohádkových melodií Jedna jediná, které se také stalo zlatým.[44]

Tvůrčí pauza a léčba editovat

V roce 2002 natočila album upravených verzí svých starších hitů s názvem Hej pane DJ. Tanečně laděné je i o rok později vydané album Dráhy hvězd – All Star Disco s hity „September Lady“, „Skandál“ nebo „Jseš můj den“. Poslední novinkou před její tvůrčí pauzou se stalo album Vánoční Iveta a výběr hitů Scházíš mi…, byť doplněný o dvě nové skladby. Její popularita postupně klesala, částečně kvůli skandálům v osobním životě.[zdroj?] V závěru roku 2006 ohlásila „tvůrčí pauzu“, která trvala několik měsíců.[zdroj?]

V první polovině roku 2007 se prakticky neukazovala na veřejnosti. Ačkoliv oznámila postupný návrat, vystoupila pouze na několika nevýznamných[zdroj?] akcích. Poté nastoupila ústavní léčbu v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Od července do října se zde léčila ze závislosti na antidepresivech; závislost na alkoholu údajně nebyla hlavním důvodem její hospitalizace.[zdroj?]

2008 editovat

 
Iveta Bartošová, Mánes 2008

Na jaře 2008 jí v Česku u vydavatelství EMI vyšlo kompilační trojalbum Platinum collection a na Slovensku výběrové album Gold. Zároveň podnikla velmi úspěšné živé turné nazvané Jsem zpátky, které probíhalo v Česku i na Slovensku a během nějž byly koncerty vyprodány.

V dubnu 2008 bylo ohlášeno její účinkování v muzikálu Mona Lisa v pražském Divadle Broadway.[45] V muzikálu nakonec však nevystupovala.[46]

 
Iveta Bartošová a Jiří Pomeje, 2008

V září 2008 se provdala za herce a producenta Jiřího Pomeje. V říjnu 2008 vydala u společnosti EMI řadové album nazvané 22 s hity „Jako Fénix“ (z muzikálu Mona Lisa) a „Pohádka“.[47]

Závěrem roku 2008 byla vyhlášena Skokanem roku v kategorii zpěvačky v anketě Český slavík (posun z 18. na 5. místo).

2009 editovat

Na začátku roku 2009 po 16 letech znovu vyhrála v anketě TýTý.[48]

Ve slovenské taneční soutěži Let's Dance 3 se umístila na 4. místě, což je historicky nejvyšší umístění ze všech českých účinkujících.[49] Tímto faktem se potvrdilo, že Iveta Bartošová měla poměrně početnou skupinu příznivců na Slovensku. V několika rozhovorech v závěru kariéry se zmiňovala o tom, že zde vystupuje daleko raději než v Česku.

V pražském divadle Goja Music Hall začala zkoušet muzikál Děti ráje, ve kterém však nakonec nevystupovala.[50] V té době se totiž opět dostavily její problémy se závislostí zejména na lécích. Současně prožívala krizi se svým manželem, která vyvrcholila rozvodem.

Na podzim 2009 vzniklo v nahrávacím studiu Za vodou vánoční album Když ticho zpívá v produkci Káji Maříka.[51] Toto album však rovnou zamířilo mezi levná CD v trafikách a hudební kritikou bylo hodnoceno jako její vůbec nejhůře nazpívané album.[52]

2010 editovat

V roce 2010, kdy po období závislosti opět dokázala vstát, vydala album Děkuju Vám, Andělové, které obsahovalo čtyři nové písničky „Heja Heja“, „Děkuju Vám, Andělové“, „Až až až“ a „S tebou se neloučím“, na kterém spolupracovala s Jarkem Šimkem. K titulní skladbě natočila také videoklip. S písní Heja Heja se však Bartošová „proslavila“ jinak, než plánovala: namísto rádií ji lidé hlavně z recese sdíleli na Facebooku.[53] Ve stejném roce na podzim uspořádala se svojí novou kapelou několik živých koncertů, které byly hodnoceny jako úspěšné. Turné s názvem Když Iveta zpívá mělo původně pokračovat i v následujícím roce. Zpěvačka se však z počátku roku 2011 znovu stáhla do ústraní, přičemž bulvár často informoval o jejím životě a opětovném užívání léků a alkoholu.

2011 editovat

V červnu 2011 natočila dvojjazyčný duet se svým tehdejším partnerem Domenicem Martuccim, se kterým se však zanedlouho rozešla.[54]

V září 2011 dostala novou šanci na obnovení kariéry – nazpívat vokály k písni pro film Hranaři. Ty se ale ve filmu nakonec neobjevily, byť je nazpívala, protože je vydavatel dodal produkci filmu se zpožděním. Vokály se objevily na DVD jako bonus.[55][56]

V listopadu 2011 došlo k nejhoršímu vystoupení v její kariéře, v casinu u Pavla Páska. Bartošová vystupovala na playback a když ji Pásek vyzval, aby zazpívala „Tři oříšky“, nebyla toho prakticky schopna.[57]

2012 editovat

Během galavečera Česká hvězda 2012 v Hudebním divadle Karlín převzala ocenění „Návrat roku“.[58]

Od října 2012 se objevovala v televizní reality show o svém životě, který vysílala bulvární televize Pětka, dokud v lednu 2013 nezanikla.

Koncem roku 2012 vyšlo CD Best of 2012, kde se objevily dvě nové písně – „Není cesty zpátky“ a „Noc je království“. Na těchto písních spolupracovala s Pavlem Vaculíkem a Vladimírem Kočandrlem, se kterými pracovala již v minulosti. Krach televize Pětka však další pokus zpěvačky o návrat zhatil. V březnu vystoupila v rodném Frenštátu pod Radhoštěm na charitativní akci.

2013 editovat

Od počátku roku se občas objevovala na diskotékách v klubech, nicméně s létem byla její vystoupení zrušena a ona zmizela do ústraní. Byla ve špatném zdravotním stavu, silně závislá na lécích, které kombinovala s alkoholem. V létě za přítomnosti bulváru odjela se Zdeňkem Macurou do Itálie, kde jí azyl poskytl bývalý přítel Dominico Martucci. Mezitím její současný partner Josef Rychtář uspořádal plány na její nalezení a nakonec zpěvačku vyzvedl v Itálii. Následně Zdeňka Macuru obvinila z únosu do Itálie. Policie případ odložila, vyšetřovatel dospěl k rozhodnutí, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu. Po návratu absolvovala krátký pobyt na psychiatrickém oddělení, ze kterého však na reverz odešla a pokračovala pak krátce v ambulantní léčbě, kromě toho si najala vlastního léčitele. Její stav se začal výrazně zlepšovat.

V září se provdala za Josefa Rychtáře.[59] Uspořádala nejprve opět několik vystoupení na halfplayback v klubech, posléze ale oznámila, že má novou kapelu, tým lidí kolem sebe a chystá turné. V této době byla častým terčem bulvárního tisku, který ji označoval mj. přezdívkou Džambulka, kterýmžto jménem ji nazýval právě Rychtář.

Pro televizi Barrandov natočila vlastní vánoční pořad. Studiové vystoupení odzpívané částečně živě a částečně z playbacku bylo vysíláno 24. 12. a bylo vydáno i na DVD. Bartošová vystoupila také při natáčení silvestrovské show stejnojmenné TV.[60]

S vlastní kapelou začala zkoušet a v listopadu 2013 vystoupila po dlouhé době na prvním koncertě ve Svitavách, který celý odzpívala naživo. Před Vánocemi uspořádala vánoční koncert v kostele v pražské Uhříněvsi, kde poslední roky žila. Obě vystoupení odzpívala živě a odborná kritika je hodnotila úspěšně.[61][62] Návrat na koncertní pódia završila několika vystoupeními na vánočních a silvestrovských akcích. Na těchto vystoupeních spolupracovala s pěveckým sborem DPS Vrabčáci.[63]

2014 editovat

Na začátku roku podstoupila plánovanou operaci zubů.[64] Již před zákrokem oznámila, že v lednu a části února přeruší vystupování, nadále však bude probíhat příprava na turné s kapelou, které mělo odstartovat od března. K turné však již nedošlo, březnové a dubnové koncerty byly zrušeny. Oficiálním důvodem byl zdravotní stav zpěvačky, kvůli kterému musela od dubna přestat zkoušet s kapelou. Prakticky vůbec se neobjevovala na veřejnosti. Ke konci dubna s manželem poskytla rozhovor TV Prima, ve kterém se potvrdilo, že její stav není dobrý. Špatně artikulovala, hledala slova a byla výrazně pohublá. Několik dnů poté se pak rozhodla ukončit svůj život.[65]

Producent Jarek Šimek, který s ní spolupracoval zejména v roce 2010, kdy pod jeho vedením vydala album Děkuji Vám, Andělové a absolvovala své koncertní LIVE turné s kapelou, se rozhodl vydat po její smrti CD, které s ní v minulosti plánoval a na jehož vydání vlastnil práva. CD obsahovalo písně, které dříve vyšly na albu Děkuji Vám, Andělové, bylo však doplněno i několika písněmi novými. Po vydání CD následoval videoklip k titulní skladbě „Chci s Tebou vzlétnout“, kterou podle Šimkových slov Bartošová velice milovala a byla jakýmsi vzkazem pro zesnulého Petra Sepešiho. Album se setkalo s velkým zájmem fanoušků a patřilo, i díky lidové ceně, k nejprodávanějším deskám, přestože jeho hodnocení se různilo. V následujících letech vyšla i další, převážně kompilační alba, která se umísťovala na prvních příčkách prodejních hitparád – např. Nekonečná (The Best of...) – nejvýše 5. místo nebo Krásná neznámá – nejvýše 2. místo.

Úmrtí editovat

 
Hrob Ivety Bartošové v Říčanech u Prahy (2014)

K úmrtí Ivety Bartošové došlo 29. dubna 2014 v 11:29 nedaleko jejího bydliště v Praze-Uhříněvsi.[66][67] Lehla si do kolejiště v blízkosti železničního přejezdu P5674, těsně před projíždějící osobní vlak CityElefant, s řídícím vozem 971 015-3, který směřoval z Prahy do Benešova.[67][68][69] Vlak se strojvedoucímu podařilo zastavit přibližně až 200 m od místa nehody.[69] Bartošová utrpěla těžká devastující zranění neslučitelná se životem, kterým na místě podlehla.[66][70]

Část cesty k místu srážky šla podél kolejí nebo přímo po nich, jelikož ji vlak přejel v místě, kde nebylo dovoleno kolejiště přecházet,[69] což nasvědčovalo sebevraždě.[66][68][69] Tuto verzi potvrzuje fakt, že zpěvačka po sobě zanechala dopis na rozloučenou a dále výpověď strojvedoucího, podle něhož se nejednalo o nešťastnou náhodu.[70][71]

Výsledky nařízené soudní pitvy potvrdily, že zpěvačka při střetu s vlakovou soupravou utrpěla řadu devastujících zranění, která byla příčinou smrti.[72][73][74][75] Výsledky toxikologických testů pak vyloučily, že by u zpěvačky nastala zdravotní indispozice, která by způsobila její smrt ještě před střetem s vlakovou soupravou.[73][74] Vzhledem ke značnému rozsahu zranění bylo také nutné provést srovnávací testy DNA, které totožnost zpěvačky definitivně potvrdily.[72][73][74][75] Policie dne 1. srpna 2014 ukončila vyšetřování. Oznámila, že se jednalo o sebevraždu a podíl na smrti zpěvačky nenese žádná jiná osoba. Hrob Ivety Bartošové na hřbitově v Říčanech je pouze symbolický, urnu s popelem Ivety Bartošové má stále u sebe Josef Rychtář[76].

Ohlas v médiích editovat

Smrt Bartošové vyvolala značný mediální ohlas jak u seriózních médií, tak v bulvárním tisku.[66][67][70][71][73][74][75]

Na stránkách ČRo Radiožurnál vznikl rozsáhlý článek o sebevraždě Bartošové, který navíc shrnul její kariéru „doprovázenou častými skandály“.[77] O úmrtí zpěvačky také s odkazem na ČTK informoval pražský anglicky psaný týdeník The Prague Post, který rovněž shrnul její hudební kariéru, zmínil její problémy s nadměrnou konzumací alkoholu a poukázal na to, že Bartošová se často objevovala na titulních stránkách bulvárních deníků.[78]

Téma nezůstalo bez povšimnutí ani na Slovensku, kde se mu dostalo pozornosti na serveru Aktuality.sk,[79] nebo na bulvárním portálu Pluska.sk.[80]

Internetový deník Blesk.cz zareagoval vytvořením speciální rubriky s názvem „Smrt Ivety Bartošové“,[81] podobně se zachoval i bulvární server Super.cz.[82]

Šéfredaktor bulvárního webu a později starosta Řeporyjí, Pavel Novotný, prohlásil v červenci roku 2013 o Ivetě Bartošové: „Samozřejmě, my ji teď zabijeme. Ona se ale už zabíjí sama. Faktem je, že na ní dlouhé roky parazitujeme, lidsky ji až lituji. My na ní budeme parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé, morálně špatné, ale je to tak.“[83][84]

Také v rámci české populace tragické úmrtí slavné zpěvačky výrazně rezonovalo. V rámci sociologického výzkumu CVVM o nejvýraznější osobnost veřejného života roku 2014 se umístila v první pětici.

Filmové a seriálové role editovat

Diskografie editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Ivety Bartošové.
Sólová alba

Muzikály editovat

 
Pražská část koncertního turné Jsem zpátky (2008) v divadle Hybernia.

Ocenění editovat

Hlavní ceny editovat

Rok Nominované dílo Ocenění Kategorie Výsledek
1994 Umělkyně jmenovitě Anděl nominace [85]
1996 [86]

Jiná ocenění editovat

Rok Nominované dílo Ocenění Kategorie Výsledek
2008 Umělkyně jmenovitě Česká hvězda
  • Žena
 vítězství [87]
2009
  • Síň slávy
 [88]
2012
  • Návrat roku
 [89]

Ankety popularity editovat

Kategorie – Zpěvačka
Zlatý slavík
Rok Umístění
1984 30. [90]
1985 7.
1986 1. [85]
1987 2.
1988
1989
1990 1.
1991
Český slavík
Rok Umístění
1997 4. [91]
1998 6. [92]
1999 2. [93]
2000 [94]
2001 3. [95]
2002 [96]
2003 [97]
2004 5. [98]
2005 7. [99]
2006 14. [100]
2007 18. [101]
2008 5. [102]
2009 6. [103]
2010 17. [104]
2011 24. [105]
2012 [106]
2013 28. [107]
2014 4. [108]
TýTý
Rok Umístění
1991 1. [109]
1992 [110]
1993 [111]
1994 2. [112]
1995 3. [113]
1996 4. [114]
1997 3. [115]
1998 2. [116]
1999 [117]
2000 3. [118]
2001 [119]
2002 [120]
2003 [121]
2004 4. [122]
2008 1. [123]
2010 5. [124]
Žebřík
Rok Umístění
1992 4. [125]
1998 18. [126]
1999 20. [127]
Vedlejší kategorie

V rámci odevzdávání výročních cen Český slavík Mattoni v roce 2008 vyhrála zpěvačka vedlejší kategorii Skokan roku,[128] přičemž v průběhu sedmi ročníků ocenění Žebřík, a to v letech 1998,[126] 2008,[129] 2009,[130] 2010,[131] 2011,[132] 2012[133] a 2013,[134] byla mimo jiné nominována v kategorii Průser, jež v roce 2010 vedla.[131]

Zobrazení ve filmu a televizi editovat

Minisérie Iveta z produkce Voyo Originál zachycuje počátky zpěvaččiny kariéry a dle slov tvůrců se snaží být „nebulvární“, ačkoli se zaobírá mimo jiné i vztahem s Petrem Sepešim.[135] Ivetu Bartošovou zde ztvárnila Anna Fialová, Petra Sepešiho Vojtěch Vodochodský.[136]

V roce 2024 se dne 8. dubna (výročí Ivety narozenin) na Voyo přidal třídílný dokument Málo mě znáš v režii Tomáše Kleina, který popisuje Ivetin osobní život a kariéru od osmdesátých let a navazuje na minisérii Iveta.[137][138]

Odkazy editovat

Reference editovat

Všeobecné
Specifické
  1. ↑ a b Matka Ivety Bartošové: V porodnici mi dupali po břiše!. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2018-11-25 [cit. 2022-05-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ SVOBODA, Samuel. Svatava Bartošová o narození Ivety: Byl to těžký porod, při kterém mi šlo doslova o život | topvip.cz. topvip.cz [online]. 2018-11-27 [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ Před 58 lety se narodila Iveta Bartošová.. tv.nova.cz [online]. TV Nova [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Iveta Bartošová: Zpívat se sestrou? Nikdy!. Aha! [online]. CZECH NEWS CENTER, 2008-04-27 [cit. 2008-07-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ ZUNOVÁ, Andrea. Popová princezna Iveta Bartošová se vrací. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-05-05 [cit. 2022-05-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ VOLEJNÍKOVÁ, Veronika. Talentovaná zpěvačka s pohnutým osudem. Poznáte krásku na fotce?. TN.cz [online]. The Associated Press, 2022-05-02 [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Stanislav Procházka & Iveta Bartošová - Směs písní z filmu Starci na chmelu (1984). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. ↑ a b c GRACLÍK, Miroslav; NEKVAPIL, Václav. Iveta Bartošová - Tichá píseň. [s.l.]: XYZ, 2014. 344 s. ISBN ISBN 978-80-7388-938-8. 
  9. ↑ Legendární Amfora po 50 letech končí! Ředitel Salava prozradil důvod. Blesk.cz [online]. 2022-08-11 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. 
  10. ↑ Amfora v Římě vzpomínala na Ivetu Bartošovou…. AMFORA [online]. 2014-05-08 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ Jak dnes vypadá zpěvačka, která nahradila Ivetu Bartošovou?. TÝDEN.cz [online]. 2017-03-02 [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ Iveta Bartošová - Cesta je stále stejná. KaraokeTexty.cz [online]. [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ Český hudební slovník. slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ Kafe | Smutný zážitek Ivety Bartošové: Penk ji podváděl přímo před jejíma očima. www.kafe.cz [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  15. ↑ Supraphon, katalog titulů [online]. Supraphon, 1987 [cit. 2012-08-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ Supraphon, katalog titulů [online]. Supraphon, 1990 [cit. 2012-08-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ Supraphon, katalog titulů [online]. Supraphon, 1990 [cit. 2012-08-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ Svatba upírů. Česko-Slovenská filmová databáze [online]. POMO Media Group [cit. 2012-08-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ ANTL, Miroslav. Gaunery nemám rád!. Praha: Plejáda, 2001. 140 s. Dostupné online. ISBN 80-86431-11-8. S. 37–42. 
  20. ↑ SOBOTKOVÁ, Alena; SVÍTIVÝ, Eduard. Připadám si jako loutka: životní příběh zpěvačky Ivety Bartošové. 1. vyd. Praha: Duel, 1997. 114 s. (Akta; sv. 8). ISBN 80-902324-7-7. 
  21. ↑ Iveta má syna. Právo, 1996, roč. 6, č. [12.10.], s. 2. ISSN 1211-2119.
  22. ↑ Zpěvačka zkouší s Arturem. Blesk, 1997, roč. 6, č. [15.05.], s. 11. ISSN 1210-5333.
  23. ↑ Bartošová dnes poprvé vystoupí v muzikálu Dracula. Boleslavský deník, 1997, roč. 5, č. [21.06.], s. 6. ISSN 1210-6291.
  24. ↑ Bartošová nezklamala. Blesk, 1997, roč. 6, č. [23.06.], s. 11. ISSN 1210-5333.
  25. ↑ O Draculovi, Lorraine, Adrianě i Sandře. Slovo, 1997, roč. 89, č. [09.08.], s. 8.
  26. ↑ Dracula se vrací na scénu a sklízí ceny. Lidové noviny, 1997, roč. 10, č. [13.09.], s. 10. ISSN 0862-5921.
  27. ↑ ROHÁL, Robert. Královny českého popu: nejen hvězdné chvíle. 1. vyd. Praha: Petrklíč, 2003. 381 s. ISBN 80-7229-085-1. S. 243. 
  28. ↑ KAPLANOVÁ, Dana. Kam zmizel muzikál Dracula?. Blesk, 1999, roč. 8, č. [13.02.], s. 11. ISSN 1210-5333.
  29. ↑ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Zprávy pátek, 18. září 1998: Premiéru muzikálu Mrazík shlédlo devět tisíc lidí. Radio Prague International [online]. Český rozhlas, 1998-09-18 [cit. 2022-05-28]. Dostupné online. 
  30. ↑ Bartošová milenkou hraběte. Blesk, 2000, roč. 9, č. [24.02.], s. 8. ISSN 1210-5333.
  31. ↑ REMEŠOVÁ, Michaela a Dalibor MÁCHA. Iveta dostala facku!. Blesk, 2000, roč. 9, č. [11.03.], s. 1. ISSN 1210-5333.
  32. ↑ TOTUŠKOVÁ, Pavla. Jiří Pomeje brání ženu i muzikál. ZN Zemské noviny, 2000, roč. 10, č. [18.03.], s. 12.
  33. ↑ REMEŠOVÁ, Michaela a Dalibor MÁCHA. Bartošová triumfuje. Blesk, 2000, roč. 9, č. 163, s. 1. ISSN 1210-5333.
  34. ↑ MÁŠOVÁ, Petra. Bartošová bude hrát ve slovenské Pomádě. Rovnost, 2000, roč. 10, č. 209, s. 9. ISSN 0862-7967.
  35. ↑ ŠPALE, Milan. Pražská muzikálová scéna uvádí. Mladá fronta Dnes, 2003, roč. 14, č. 50, s. 5. ISSN 1210-1168.
  36. ↑ Iveta Bartošová v krvi a na zemi. Instinkt, 2003, roč. 2, č. 13, s. 2. ISSN 1213-774X.
  37. ↑ REMEŠOVÁ, Michaela. Přišla o Johanku i o peníze. Blesk, 2003, roč. 12, č. 17, s. 14. ISSN 1210-5333.
  38. ↑ REMEŠOVÁ, Michela a Ivana BACHORÍKOVÁ. Bílá – Kratochvíl? Lucie: Jako chlap za nic nestojí. Blesk, 2003, roč. 12, č. 113, s. 1. ISSN 1210-5333.
  39. ↑ RYCHTÁŘOVÁ, Milena a Jana HÁJKOVÁ. Souboj Johanek: Úspěšnější byla Lucie Bílá. Květy, 2003, roč. 13, č. 22, s. 64. ISSN 0862-898X.
  40. ↑ Bartošová je naplno hrdinkou muzikálu Miss Saigon. Moravskoslezský deník, 2004, roč. 4, č. 200, s. 14. ISSN 1213-5577.
  41. ↑ Bartošová má duet se Savkou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2004-08-16 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. 
  42. ↑ Bartošová zestárla. Mladá fronta Dnes, 2004, roč. 15, č. 133, s. 6. ISSN 1210-1168.
  43. ↑ Bartošová je bláznivá hostinská. Blesk, 2005, roč. 14, č. 42, s. 5. ISSN 1210-5333.
  44. ↑ JANOUCH, Roman. Zlatá deska do stříbrných rukou. Haló noviny, 2001, roč. 11, č. 180, s. 4. ISSN 1210-1494.
  45. ↑ BEZR, Ondřej; ČTK. Bartošová se vrací k muzikálu jako Mona Lisa. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-06-13 [cit. 2009-06-13]. Dostupné online. 
  46. ↑ KOVAČEVIČ, Vedran. Bartošová se nepohodla s tvůrci Mony Lisy, v muzikálu skončila. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-02-10 [cit. 2009-02-10]. Dostupné online. 
  47. ↑ PARKAN, Tomáš. Královna diskoték už je pasé. musicserver.cz [online]. IMEG, 2009-04-20 [cit. 2009-04-20]. Dostupné online. 
  48. ↑ EFLER, Vojtěch. Z cen Týtý se raduje Ozzák i Bartošová. Absolutním vítězem je Voříšek. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-04-18 [cit. 2009-04-18]. Dostupné online. 
  49. ↑ KOVAČEVIČ, Vedran. Bartošová dotančila na Slovensku, z Čechů byla nejúspěšnější. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-06-01 [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. 
  50. ↑ KOVAČEVIČ, Vedran. Iveta Bartošová končí v muzikálu Děti ráje, producentům došla trpělivost. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-01-06 [cit. 2010-01-06]. Dostupné online. 
  51. ↑ VEDRAL, Honza. Zpěv Bartošové na novém albu připomíná zvuky z Elm Street. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-12-21 [cit. 2009-12-21]. Dostupné online. 
  52. ↑ VEDRAL, Honza. I její hudební příběh byl smutný. Mladá fronta Dnes, 2014, roč. 25, č. 101, s. 5. ISSN 1210-1168.
  53. ↑ HUBÁČKOVÁ, Petra. Iveta Bartošová – Děkuju Vám, Andělové. musicserver.cz [online]. IMEG, 2010-10-13 [cit. 2008-10-13]. Dostupné online. 
  54. ↑ HERRMANNOVÁ, Nela. Bartošová zpívá dvojjazyčný duet se svou láskou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-06-01 [cit. 2011-06-01]. Dostupné online. 
  55. ↑ KOVAČEVIČ, Vedran. Film Hranaři je nakonec bez Bartošové, její vokály se odevzdaly pozdě. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-12-01 [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. 
  56. ↑ HERRMANNOVÁ, Nela. Bartošová je zase šik, s novým účesem pózovala kvůli filmu Hranaři. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-11-28 [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. 
  57. ↑ gam, lara, zufk. Zlomená Bartošová: Mecenáš se mstil, Ivetu ztrapnil, Rychtář se smál. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2011-11-25 [cit. 2014-09-25]. Dostupné online. 
  58. ↑ HERRMANNOVÁ, Nela. VIDEO: Podívejte se, jak převzala Bartošová cenu. Televize vystřihla zutí bot. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2012-09-03 [cit. 2012-09-03]. Dostupné online. 
  59. ↑ HERRMANNOVÁ, Nela. Iveta Bartošová si vzala Josefa Rychtáře, svatbě asistovala policie. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-09-24 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  60. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Poslední Vánoce s Ivetou. Jako by vstala z popela, líčí Aleš Cibulka. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-04-30 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  61. ↑ HUBENÝ, Jaroslav. Iveta Bartošová si pro svůj pokus o další restart zvolila Svitavy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2013-11-21 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  62. ↑ Jako princezna: Iveta Bartošová se na vánoční koncert vyfikla. TÝDEN.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2013-12-22 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  63. ↑ NOVOTNÝ, Václav. Obrazem: XX. Adventní koncert DPS Vrabčáci s Ivetou Bartošovou. Naše Jablonecko [online]. Naše Jablonecko, 2014-01-04 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  64. ↑ NOVOTNÝ, Pavel. Víme první: Bartošová je po těžké noční operaci! Probírá se z narkózy! Co se stalo?. eXtra.cz [online]. eXtra.cz, 2014-01-11 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  65. ↑ Zemřela zpěvačka Iveta Bartošová, skočila pod vlak. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-04-29 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  66. ↑ a b c d ČERNOTOVÁ, Martina; GOLIS, Ondřej; SVOBODOVÁ, Věra. Iveta Bartošová spáchala sebevraždu. V Uhříněvsi skočila pod vlak. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2014-04-29, rev. 2014-04-29 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  67. ↑ a b c Zemřela Iveta Bartošová. Srazil ji vlak. ČT24 [online]. Česká televize, 2014-04-29, rev. 2014-04-29 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  68. ↑ a b Zpěvačka Iveta Bartošová spáchala sebevraždu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-04-29 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  69. ↑ a b c d Iveta Bartošová spáchala sebevraždu, skočila pod vlak. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-04-29, rev. 2014-04-30 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  70. ↑ a b c Zemřela zpěvačka Iveta Bartošová, skočila pod vlak. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-04-29, rev. 2014-04-29 [cit. 2021-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-29. 
  71. ↑ a b HOLAKOVSKÝ, Milan. Lidmi z okolí Bartošové cloumají emoce. Kde bude nakonec pochována?. Pražský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2014-05-01 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. ISSN 1802-0569. 
  72. ↑ a b Pitva Ivety Bartošové potvrdila devastující zranění, na toxikologii se čeká. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-05-03, rev. 2014-05-03 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  73. ↑ a b c d POKORNÝ, Jakub; MANERT, Oldřich. Pitva potvrdila totožnost Bartošové, alkohol na její smrt neměl vliv. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-05-03, rev. 2014-05-03 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  74. ↑ a b c d Je to Iveta Bartošová, potvrdila pitva. Tělo si policie nechá. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2014-05-03 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. ISSN 1210-9940. 
  75. ↑ a b c Sražená žena je Bartošová, potvrdily testy DNA. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2014-05-03 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  76. ↑ MIR. Bartošová devět let po smrti neleží v hrobě: Spor o urnu Ivety!. Blesk.cz [online]. 2023-06-01 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  77. ↑ VETEŠKOVÁ, Michaela. Zpěvačka Iveta Bartošová spáchala sebevraždu, skočila pod vlak. iRozhlas [online]. Český rozhlas, 2014-04-29 [cit. 2014-05-04]. Dostupné online. 
  78. ↑ Pop star Iveta Bartošová dies. Czech singer killed by train in apparent suicide. The Prague Post [online]. 2014-04-29 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. ISSN 1210-3934. (anglicky) 
  79. ↑ Zomrela Iveta Bartošová. Aktuality.sk [online]. Ringier Slovakia Media, 2014-04-29, rev. 2019-02-05 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  80. ↑ Šokujúca správa z Čiech! Iveta Bartošová (†48) je mŕtva!. Pluska.sk [online]. News and Media Holding, 2014-04-29 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  81. ↑ Rubrika: Smrt Ivety Bartošové. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2014-04-29 [cit. 2014-05-04]. Dostupné online. ISSN 1213-8991. 
  82. ↑ Iveta Bartošová (1966–2014) zpěvačka. Super.cz [online]. 2014-04-29 [cit. 2014-05-04]. Dostupné online. 
  83. ↑ Ivetu Bartošovou zabijeme, připouští šéf bulváru. LIDOVKY.cz [online]. MAFRA, 2013-07-22 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  84. ↑ ČERNÁ, Michaela. Za smrt Bartošové může její okolí, bulvár ne, říká Pavel Novotný. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-04-30 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  85. ↑ a b Zlatá voliéra - Zpěvačky - Bartošová Iveta - Zlatý slavík. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-30. 
  86. ↑ HLADÍK, Dalibor. Do Siene slávy českej hudby vstúpil Jiří Suchý, Gramy majú I. Bittová, J. Ledecký a Žlutý pes. SME [online]. 2003-03-10 [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. (Slovenština) 
  87. ↑ Česká hvězda - Česká hvězda 2008 - Žena. Bauer Media v.o.s. [online]. 2008-04-23 [cit. 2014-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-08. 
  88. ↑ Česká hvězda - Česká hvězda 2009 - Síň slávy. Bauer Media v.o.s. [online]. 2009-05-21 [cit. 2014-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-08. 
  89. ↑ Česká hvězda - Česká hvězda 2012 - Návrat roku. Bauer Media v.o.s. [online]. 2012-09-01 [cit. 2014-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-08. 
  90. ↑ GRACLÍK, Miroslav; NEKVAPIL, Václav. Marika Gombitová: Neautorizovaný životní příběh legendy československé pop music. Praha: XYZ, 2008. 446 s. ISBN 978-80-7388-115-3. Kapitola Zlatý slavík, s. 432. 
  91. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 1997 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  92. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 1998 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  93. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 1999 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  94. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2000 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  95. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2001 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  96. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2002 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  97. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2003 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  98. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2004 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  99. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2005 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  100. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2006 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  101. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2007 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  102. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2008 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-02. 
  103. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2009 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-02. 
  104. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2010 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. 
  105. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2011 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. 
  106. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2012 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. 
  107. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2013 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-02. 
  108. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2014 - Zpěvačky. Mattoni [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-04. 
  109. ↑ TýTý - TýTý 1991 - Výsledky TýTý 1991. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  110. ↑ TýTý - TýTý 1992 - Výsledky TýTý 1992. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  111. ↑ TýTý - TýTý 1993 - Výsledky TýTý 1993. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  112. ↑ TýTý - TýTý 1994 - Výsledky TýTý 1994. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  113. ↑ TýTý - TýTý 1995 - Výsledky TýTý 1995. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  114. ↑ TýTý - TýTý 1996 - Výsledky TýTý 1996. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  115. ↑ TýTý - TýTý 1997 - Výsledky TýTý 1997. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  116. ↑ TýTý - TýTý 1998 - Výsledky TýTý 1998. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  117. ↑ TýTý - TýTý 1999 - Výsledky TýTý 1999. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  118. ↑ TýTý - TýTý 2000 - Výsledky TýTý 2000. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  119. ↑ TýTý - TýTý 2001 - Výsledky TýTý 2001. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  120. ↑ TýTý - TýTý 2002 - Výsledky TýTý 2002. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  121. ↑ TýTý - TýTý 2003 - Výsledky TýTý 2003. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  122. ↑ TýTý - TýTý 2004 - Výsledky TýTý 2004. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  123. ↑ TýTý - TýTý 2008 - Výsledky TýTý 2008. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  124. ↑ TýTý - TýTý 2010 - Výsledky TýTý 2010. Televize.cz [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  125. ↑ Žebřík - Historie - Žebřík 1992 - Výsledky. Report [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  126. ↑ a b Žebřík - Historie - Žebřík 1998 - Výsledky. Report [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-05. 
  127. ↑ Žebřík - Historie - Žebřík 1999 - Výsledky. Report [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-04. 
  128. ↑ Český slavík - Výsledky ročníků - 2008 - Skokan roku. Mattoni [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. 
  129. ↑ Žebřík - Historie - Žebřík 2008 - Výsledky. Report [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-04. 
  130. ↑ Žebřík - Historie - Žebřík 2009 - Výsledky. Report [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-04. 
  131. ↑ a b Žebřík - Historie - Žebřík 2010 - Výsledky. Report [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné online. 
  132. ↑ Žebřík - Historie - Žebřík 2011 - Výsledky. Report [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  133. ↑ Žebřík - Historie - Žebřík 2012 - Výsledky. Report [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-05. 
  134. ↑ Žebřík - Historie - Žebřík 2013 - Výsledky. Report [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-22. 
  135. ↑ VOLEJNÍKOVÁ, Veronika. Jak opravdu začínala Iveta Bartošová? Talent, naděje i obří zklamání. TN.cz [online]. The Associated Press, 2022-04-25 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  136. ↑ Iveta. VOYO [online]. Voyo [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  137. ↑ https://voyo.nova.cz/titul/10230-malo-me-znas
  138. ↑ Málo mě znáš (2024) | ČSFD.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura editovat

  • SOBOTKOVÁ, Alena; SVÍTIVÝ, Eduard. Připadám si jako loutka: životní příběh zpěvačky Ivety Bartošové. 1. vyd. Praha: Duel, 1997. 114 s. (Akta; sv. 8). ISBN 80-902324-7-7. 
  • GOTTLIEB, Tomáš. Temná tvář princezny Ivety. 1. vyd. Praha: [Formát], 2000. 105 s. (Lesk a bída českého šoubyznysu). ISBN 80-86155-55-2. 
  • DVOŘÁKOVÁ, Zlata Golda; ZÁPAL, David. Iveto, sbohem--: Iveta Bartošová očima důvěrnice. V Praze: XYZ, 2010. 232 s. ISBN 978-80-7388-331-7. 
  • BARTOŠOVÁ, Iveta; REMEŠOVÁ, Michaela. Iveta Bartošová: neměla jsem se narodit. 1. vyd. [Praha]: Fany, ©2011. 192 s. ISBN 978-80-254-9042-6. 
  • BERÁNKOVÁ, Jana. Pravdivý příbeh Ivety Bartošové, aneb, Vrazi a ti druzí. 1. vyd. Praha: Bondy, 2014. 159 s. ISBN 978-80-87663-05-9. 
  • MORÁVKOVÁ, Jana. Jaká byla Iveta Bartošová. [Praha]: Petrklíč, 2014. 103 s. (Osobnosti). ISBN 978-80-7229-541-8. 
  • GRACLÍK, Miroslav; NEKVAPIL, Václav. Iveta Bartošová: tichá píseň. Praha: XYZ, 2014. 425 s. ISBN 978-80-7388-938-8. 
  • BĚLEHRADSKÁ, Terezie. Iveta – 10 mužů a smrt. V Praze: Daranus 159 s., viii s. ISBN 978-80-87423-58-5. 
  • ROHÁL, Robert. Iveta: životní příběh Ivety Bartošové. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 143 s. ISBN 978-80-7451-402-9. 
  • GRACLÍK, Miroslav; NEKVAPIL, Václav; BARTOŠOVÁ, Svatava. Má dcera Iveta. [Česko]: MV knihy, 2018. 607 s. ISBN 978-80-87003-51-0. 
  • REMEŠOVÁ, Michaela; SCHUSTER, Roman; HÖSCHLOVÁ, Hana. Ztracený život I. B.: jak to bylo doopravdy. Praha: Ringier Axel Springer CZ, [2014?]. 130 s. ISBN 978-80-87033-14-2. 
  • GRACLÍK, Miroslav; NEKVAPIL, Václav. Odhalená pravda: neautorizovaný životní příběh Ivety Bartošové. V Praze: XYZ, 2008. 323 s. ISBN 978-80-7388-038-5. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Iveta_Bartošová&oldid=23845371“