Wikipedie

Hrobka rodiny Daubkovy

kulturní památka České republiky v obci Liteň

Hrobka rodiny Daubkovy je novorenesanční pohřební kaple s hrobkou postavená v roce 1888 podle projektu architekta Antonína Wiehla. Je situována na pozemku č. 741 o výměře 67 m²[1] v anglickém parku na pozemku č. 739 o výměře 10 508 m²[2] v poloze Na hrobce[3] v Nádražní ulici na východním okraji městyse Liteň v okrese Beroun. Kaple s hrobkou je zapsána jako kulturní památka pod rejstříkovým číslem 34255/2-345 s účinností od 3. května 1958.[4][5]

Hrobka rodiny Daubkovy
Hrobka rodiny Daubkovy
Hrobka rodiny Daubkovy
Účel stavby

rodinná hrobka

Základní informace
Slohnovorenesance
ArchitektAntonín Wiehl
Výstavba1888
StavebníkJosef Šebestián Daubek
Poloha
AdresaLiteň, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°54′5,04″ s. š., 14°9′34,77″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky34255/2-345 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis stavby editovat

 
Průčelí pohřební kaple a západní stěna s apsidou
 
Silueta kaple od božích muk na křižovatce

Pohřební kaple má čtvercový půdorys. Nad hlavní římsou je trojúhelníkový tympanon se základnou v šíři průčelí kaple, který zdobí reliéf dvou letících postav dětí (putti) nesoucích vavřínový věnec s mozaikovou výplní červeného kříže na žlutém pozadí,[6] nad kterým je v jeho šíři konzolová římsa. Podezdívku kaple tvoří sokl z neomítnutého pískovce. Obvodové režné zdivo kaple i tamburu tvoří neomítnuté pálené cihly. Na každé stěně kaple jsou dva sloupy a jeden sloup v každém nároží. Po obvodu střechy, ve výši tympanonu a na tamburu vystupují z fasády konzolové římsy. Dveře do kaple jsou osazeny v bohatě zdobeném portálu, nad kterým je v jeho šíři konzolová římsa.

V interiéru jsou stěny kaple zdobeny kazetovým štukem. Nad vchodem je nápis:

HROBKA TATO VYSTAVENA

JEST LÉTA P. MDCCLXXXVII

ZA JOSEFA ŠEB.DAUBKA

PÁNA NA LITNI SKUHROVĚ

A VLENCÍCH

A CHOTI JEHO IRMY

RODEM WELSOVÉ

OD ARCHIT. ANT WIEHLA.

Na mramorovém oltáři je socha sv. Josefa s Ježíškem z bílého mramoru. Freska nad oltářem v triptychu znázorňuje Pannu Marii Bolestnou, klečícího Josefa Františka Doubka s manželkou a klečícího stavebníka kaple Josefa Šebestiána Daubka s manželkou a dcerou.[7][8][9]

Pod kaplí je hrobka, ve které jsou v 11 zdobených zinkových rakvích uloženy ostatky členů rodu Daubků a jejich manželek. Stěny hrobky jsou vyzdobeny erby, meči, odznaky apod. Posledním pohřbem bylo v roce 1994 uložení urny s ostatky operní pěvkyně Jarmily Novotné (provdaná Daubková) po jejich převozu z New Yorku. Tato urna je s urnou jejího manžela Jiřího Daubka uložena v kapli na oltáři.

Kaple s hrobkou je postavena na uměle navýšeném terénu a vytváří tak dominantu okraje Litně v pohledu z východu a jihu. Kolem kaple byl vytvořen anglický park, jehož stromy kapli zejména ve vegetačním období kryjí. K zajištění ostrahy hrobky byl v jejím sousedství u silnice postaven strážní domek pro hlídače. Strážní dům ve stylu lidové architektury má sedlovou střechou s lomenicí, na které je instruktivní heslo „NAPRZED VZADU OCI MEG LEPSI GEST ZDRZ HO, NEZ CHYT HO“. Kolem domku vede další přístupová cesta k hrobce. Autorem projektu parkové úpravy a domu hlídače je rovněž Antonín Wiehl.

Autoři stavby editovat

 
Detail tympanonu a nápisu RODINA DOUBKOVA

Stavba byla realizována v roce 1888 podle architektonického návrhu, jehož autorem je Antonín Wiehl, jeden z nejvýznamnějších představitelů české architektury přelomu 19. a 20. století a české neorenesance,[10] označovaný za průkopníka obnovené české renesance.[11] V návrhu liteňské pohřební kaple se Wiehl výrazně inspiroval kostelem San Andrea na Via Flaminia v Římě.[10] Ve Wiehlově architektonické tvorbě jsou návrhy pomníků, náhrobků a hřbitovů významným tématem:[12] je autorem monumentálního vyšehradského pohřebiště významných osobností Slavín, na jehož návrhu pracoval souběžně s návrhem liteňské hrobky (1887–1889), podle jeho návrhu byly realizovány novorenesanční arkády a řada náhrobků a pomníků na Vyšehradském hřbitově a na dalších hřbitovech. [13]Podobně jako na hrobce Daubků spolupracoval i na dalších projektech pomníků, náhrobků a pamětních desek s Josefem Václavem Myslbekem:[14] pomník Jana Žižky v Čáslavi, pamětní desky Jindřicha Fügnera a Jana Evangelisty Purkyně v Praze a pomníky v Bělehradě a Miláně.[15] Oba umělci pro svou spolupráci používali v korespondenci mezi sebou názvu Wiehl Mýsa comp.[16] Na hrobce Daubků a její kapli Josef Václav Myslbek vytvořil plastickou výzdobu tympanonu, pás s nápisem RODINA DOUBKOVA a mramorový oltář se sochou Svatého Josefa s Ježíškem (1884–1886). [17] Autorem triptychu nad oltářem je Maxmilián Pirner (1889–1890).

Stavebníkem pohřební kaple a hrobky byl Josef Šebestián Daubek, který po převzetí rodinných velkostatků v Litni a Dolních Vlencích v roce 1882 modernizoval liteňský velkostatek a podporoval hospodářský a kulturní rozvoj regionu.[18] Zadání návrhu kaple s hrobkou renomovanému českému architektovi, sochaři a malíři souvisí s Daubkovým mecenášstvím.[19] Od 80. let pravidelně zval na zámek v Litni a na svůj statek do Brněnce významné umělce generace Národního divadla a podporoval je zadáváním uměleckých zakázek. [20][21]

Význam kaple a hrobky editovat

Od roku 2013 ji jako své zastavení na modré stezce prezentuje veřejnosti naučná stezka Liteň.[22]

Galerie hrobky rodu Daubků editovat

Celkové pohledy editovat

  •  
    Průčelí kaple a západní stěna s apsidou v pohledu na jihovýchod
  •  
    Průčelí kaple v pohledu na sever
  •  
    Průčelí a západní stěnu s apsidou v pohledu na jihovýchod
  •  
    Průčelí kaple a východní stěn v pohledu na jihozápad
  •  
    Západní stěna kaple s apsidou schodiště v pohledu na východ
  •  
    Zadní jižní stěna v pohledu na sever
  •  
    Východní a zadní jižní stěna kaple v pohledu na jihovýchod

Detaily a materiály kaple editovat

  •  
    Detail střechy s tamburem, římsovými konzolemi a anděli ( jižní strana)
  •  
    Detail portálu nad vchodem
  •  
    Detail patky a soklu nárožního sloupu (jižní stěna) a apsida schodiště západní stěny
  •  
    Detail cihlového zdiva
  •  
    Detail pískovcového bloku soklu
  •  
    Detail hlavice sloupu a konzolové římsy na nároží
  •  
    Pískovcový sokl a schodiště průčelí kaple

Autoři a stavebník editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ p. č. 741 [online]. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2015-02-27]. Katastrální území Liteň. Dostupné online. 
  2. ↑ p. č. 739/1 v k. ú. Liteň [online]. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2015-02-27]. Katastrální území Liteň. Dostupné online. 
  3. ↑ Ústřední archiv zeměměřictví a katastru. Sekce 4052/2 topografických sekcí 1 : 25 000 třetího vojenského mapování. Název: D1_21__4052-3. Klad 25: 4052-2. Mapování: III. 1953 - 1. ČÚZK. Státní správa zeměměřictví a katastru [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ Evidenční list nemovité kulturní památky [online]. Praha: Národní památkový ústav, 1969 [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Hrobka rodu Daubků [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2015 [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování reliéfu s motivem letících puttů na průčelí pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2007. 1 sv., 1 část s. Dostupné online. 
  7. ↑ MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování soch andělů na střeše pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2006. 2 sv., 2 části s. Dostupné online. 
  8. ↑ BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
  9. ↑ PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém.Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berousnký, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podklaha.. první. vyd. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908 (1908 tisk). 230 s. (Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.. Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3). Kapitola 6.Liteň, fara, s. 61–67. 
  10. ↑ a b KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  11. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 1, 5. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  12. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  13. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21–25. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  14. ↑ VOLAVKA, Vojtěch. Josef Václav Myslbek / fotografoval Josef Ehm ; [úvod napsal Vojtěch Volavka ; úpravu navrhl a řídil Emanuel Purghart]. Praha: V. Neubert a synové, 1942. 125 s. 
  15. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  16. ↑ LODR, Alois. J. V. Myslbek. Korespondence/uspořádal, průvodní slovo a předmluvu napsal A. Lodr. první. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 513 s. (Paměti). S. 219. 32 obr. příl., 109 čb. obr.Seznam dokumentárních příloh. – Seznam obr. – Lit.. 
  17. ↑ MÁDL, Karel Boromejský. Jos. V. Myslbek / Tekstem doprov. Karel B. Mádl. první. vyd. Praha: Unie, 1901. nestr. 38 stran obrazových příloh s. S. XII. 
  18. ↑ LACINA, Vlastislav. Daubek, Josef Šebestián. In: VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Biografický slovník českých zemí, 12. sešit. D–Die. Praha: Libri, 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 133. Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
  19. ↑ ŽÁKOVEC, František. Tři přátelé z Umělecké besedy/Dopis J. V. Myslbeka V. Hynaisovi. Lumír. Roč. 1930, čís. LVI, s. 485. ISSN null. 
  20. ↑ Daubkové, Mecenáši umění [online]. Liteň: Zámek Liteň, občanské sdružení [cit. 2014-12-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
  22. ↑ Hrobka [online]. Karlštejnsko, 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. S. 1–79. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • KLOUZA, Radomil. Restaurátorská zpráva. Maxmilián Pirner. Epitaf rodiny Doubkovy, olejomalba na plátně, Liteň u Berouna. první. vyd. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2009. Dostupné online. 1 sv., 1 část 1 × CD-ROM – identický obsah s dokumentem. 
  • LACINA, Vlastislav. Daubek, Josef Šebestián. hiu.cas.cz/cs [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. 
  • LODR, Alois. J. V. Myslbek. Korespondence/uspořádal, průvodní slovo a předmluvu napsal A. Lodr. první. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 513 s. (Paměti). S. 219. 32 obr. příl., 109 čb. obr.Seznam dokumentárních příloh. – Seznam obr. – Lit.. 
  • MÁDL, Karel Boromejský. Jos. V. Myslbek / Tekstem doprov. Karel B. Mádl. první. vyd. Praha: Unie, 1901. nestr. 38 stran obrazových příloh s. S. XII. 
  • MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování reliéfu s motivem letících puttů na průčelí pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2007. 1 sv., 1 část s. Dostupné online. 
  • MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování soch andělů na střeše pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2006. 2 sv., 2 části s. Dostupné online. 
  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém.Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berousnký, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podklaha.. první. vyd. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908 (1908 tisk). 230 s. (Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.. Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3). Kapitola 6.Liteň, fara, s. 61–67. 
  • POCHE, Emanuel, et al. Umělecké památky Čech. první. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1978 (1978 tisk). 578 s. S. 270. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
  • VOLAVKA, Vojtěch. Josef Václav Myslbek / fotografoval Josef Ehm ; [úvod napsal Vojtěch Volavka ; úpravu navrhl a řídil Emanuel Purghart]. Praha: V. Neubert a synové, 1942. 125 s. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  • ŽÁKOVEC, František. Tři přátelé z Umělecké besedy/Dopis J. V. Myslbeka V. Hynaisovi. Lumír. Roč. 1930, čís. LVI, s. 485. ISSN null. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrobka_rodiny_Daubkovy&oldid=23419553“