Otevřít hlavní menu

Hrobka rodiny Daubkovy

kulturní památka České republiky v obci Liteň

Hrobka rodiny Daubkovy je novorenesanční pohřební kaple s hrobkou postavená v roce 1888 podle projektu architekta Antonína Wiehla. Je situována na pozemku č. 741 o výměře 67 m²[1] v anglickém parku na pozemku č. 739 o výměře 10 508 m²[2] v Nádražní ulici na východním okraji městyse Liteň v okrese Beroun. Kaple s hrobkou je zapsána jako kulturní památka pod rejstříkovým číslem 34255/2-345 s účinností od 3. května 1958.[3]

Hrobka rodiny Daubkovy
Hrobka rodiny Daubkovy
Hrobka rodiny Daubkovy
Účel stavby

rodinná hrobka

Základní informace
Sloh novorenesance
Architekt Antonín Wiehl
Výstavba 1888
Stavebník Josef Šebestián Daubek
Poloha
Adresa Liteň, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 34255/2-345 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Popis stavbyEditovat

 
Průčelí pohřební kaple a západní stěna s apsidou
 
Silueta kaple od božích muk na křižovatce

Pohřební kaple má čtvercový půdorys. Nad hlavní římsou je trojúhelníkový tympanon se základnou v šíři průčelí kaple, který zdobí reliéf dvou letících postav dětí (putti) nesoucích vavřínový věnec s mozaikovou výplní červeného kříže na žlutém pozadí,[4] nad kterým je v jeho šíři konzolová římsa. Podezdívku kaple tvoří sokl z neomítnutého pískovce. Obvodové režné zdivo kaple i tamburu tvoří neomítnuté pálené cihly. Na každé stěně kaple jsou dva sloupy a jeden sloup v každém nároží. Po obvodu střechy, ve výši tympanonu a na tamburu vystupují z fasády konzolové římsy. Dveře do kaple jsou osazeny v bohatě zdobeném portálu, nad kterým je v jeho šíři konzolová římsa .

V interiéru jsou stěny kaple zdobeny kazetovým štukem. Nad vchodem je nápis:

„HROBKA TATO VYSTAVENA

JEST LÉTA P. MDCCLXXXVII

ZA JOSEFA ŠEB.DAUBKA

PÁNA NA LITNI SKUHROVĚ

A VLENCÍCH

A CHOTI JEHO IRMY

RODEM WELSOVÉ

OD ARCHIT. ANT WIEHLA“.

Na mramorovém oltáři je socha sv. Josefa s Ježíškem z bílého mramoru. Freska nad oltářemtriptychu znázorňuje Pannu Marii Bolestnou, klečícího Josefa Františka Doubka s manželkou a klečícího stavebníka kaple Josefa Šebestiána Daubka s manželkou a dcerou.[5][6][7]

Pod kaplí je hrobka, ve které jsou v 11 zdobených zinkových rakvích uloženy ostatky členů rodu Daubků a jejich manželek. Stěny hrobky jsou vyzdobeny erby, meči, odznaky apod. Posledním pohřbem bylo v roce 1994 uložení urny s ostatky operní pěvkyně Jarmily Novotné (provdaná Daubková) po jejich převozu z New Yorku. Tato urna je s urnou jejího manžela Jiřího Daubka uložena v kapli na oltáři.

Kaple s hrobkou je postavena na uměle navýšeném terénu a vytváří tak dominantu okraje Litně v pohledu z východu a jihu. Kolem kaple byl vytvořen anglický park, jehož stromy kapli zejména ve vegetačním období kryjí. K zajištění ostrahy hrobky byl v jejím sousedství u silnice postaven strážní domek pro hlídače. Strážní dům ve stylu lidové architektury má sedlovou střechou s lomenicí, na které je instruktivní heslo „NAPRZED VZADU OCI MEG LEPSI GEST ZDRZ HO, NEZ CHYT HO“. Kolem domku vede další přístupová cesta k hrobce. Autorem projektu parkové úpravy a domu hlídače je rovněž Antonín Wiehl.

Autoři stavbyEditovat

 
Detail tympanonu a nápisu RODINA DOUBKOVA

Stavba byla realizována v roce 1888 podle architektonického návrhu, jehož autorem je Antonín Wiehl, jeden z nejvýznamnějších představitelů české architektury přelomu 19. a 20. století a české neorenesance,[8] označovaný za průkopníka obnovené české renesance.[9] V návrhu liteňské pohřební kaple se Wiehl výrazně inspiroval kostelem San Andrea na Via Flaminia v Římě.[8] Ve Wiehlově architektonické tvorbě jsou návrhy pomníků, náhrobků a hřbitovů významným tématem:[10] je autorem monumentálního vyšehradského pohřebiště významných osobností Slavín, na jehož návrhu pracoval souběžně s návrhem liteňské hrobky (1887–1889), podle jeho návrhu byly realizovány novorenesanční arkády a řada náhrobků a pomníků na Vyšehradském hřbitově a na dalších hřbitovech. [11]Podobně jako na hrobce Daubků spolupracoval i na dalších projektech pomníků, náhrobků a pamětních desek s Josefem Václavem Myslbekem:[12] pomník Jana Žižky v Čáslavi, pamětní desky Jindřicha Fügnera a Jana Evangelisty Purkyně v Praze a pomníky v Bělehradě a Miláně.[13] Oba umělci pro svou spolupráci používali v korespondenci mezi sebou názvu Wiehl Mýsa comp.[14] Na hrobce Daubků a její kapli Josef Václav Myslbek vytvořil plastickou výzdobu tympanonu, pás s nápisem RODINA DOUBKOVA a mramorový oltář se sochou Svatého Josefa s Ježíškem (1884–1886). [15] Autorem triptychu nad oltářem je Maxmilián Pirner (1889–1890).

Stavebníkem pohřební kaple a hrobky byl Josef Šebestián Daubek, který po převzetí rodinných velkostatků v Litni a Dolních Vlencích v roce 1882 modernizoval liteňský velkostatek a podporoval hospodářský a kulturní rozvoj regionu.[16] Zadání návrhu kaple s hrobkou renomovanému českému architektovi, sochaři a malíři souvisí s Daubkovým mecenášstvím.[17] Od 80. let pravidelně zval na zámek v Litni a na svůj statek do Brněnce významné umělce generace Národního divadla a podporoval je zadáváním uměleckých zakázek. [18][19]

Význam kaple a hrobkyEditovat

Od roku 2013 ji jako své zastavení na modré stezce prezentuje veřejnosti naučná stezka Liteň.[20]

Galerie hrobky rodu DaubkůEditovat

Celkové pohledyEditovat

Detaily a materiály kapleEditovat

Autoři a stavebníkEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. p. č. 741 [online]. Praha: Český úřad katastrální a zeměměřičský v Praze [cit. 2015-02-27]. Katastrální území Liteň. Dostupné online. (česky) 
  2. p. č. 739/1 v k. ú. Liteň [online]. Praha: Český úřad katastrální a zeměměřičský v Praze [cit. 2015-02-27]. Katastrální území Liteň. Dostupné online. (česky) 
  3. Pohřební kaple [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné online. 
  4. MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování reliéfu s motivem letících puttů na průčelí pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2007. 1 sv., 1 část s. Dostupné online. (česky) 
  5. MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování soch andělů na střeše pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2006. 2 sv., 2 části s. Dostupné online. (česky) 
  6. BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22-27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  7. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém.Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berousnký, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podklaha.. první. vyd. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908 (1908 tisk). 230 s. (Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.. Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3). Kapitola 6.Liteň, fara, s. 61 - 67. (česky) 
  8. a b KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  9. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 1, 5. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  10. BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6 (v knize neuvedeno : brož.). Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  11. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21 - 25. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  12. VOLAVKA, Vojtěch. Josef Václav Myslbek / fotografoval Josef Ehm ; [úvod napsal Vojtěch Volavka ; úpravu navrhl a řídil Emanuel Purghart]. Praha: V. Neubert a synové, 1942. 125 s. (česky) 
  13. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  14. LODR, Alois. J.V. Myslbek. Korespondence/uspořádal, průvodní slovo a předmluvu napsal A. Lodr. první. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 513 s. (Paměti). S. 219. (česky) 32 obr. příl., 109 čb. obr.Seznam dokumentárních příloh. - Seznam obr. - Lit.. 
  15. MÁDL, Karel Boromejský. Jos. V. Myslbek / Tekstem doprov. Karel B. Mádl. první. vyd. Praha: Unie, 1901. nestr. 38 stran obrazových příloh s. S. XII. (česky) 
  16. LACINA, Vlastislav. Daubek, Josef Šebestián. In: VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Biografický slovník českých zemí, 12. sešit. D–Die. Praha: Libri, 2009. Dostupné online. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 133.
  17. ŽÁKOVEC, František. Tři přátelé z Umělecké besedy/Dopis J. V. Myslbeka V. Hynaisovi. Lumír. Roč. 1930, čís. LVI, s. 485. ISSN null. (česky) 
  18. Daubkové, Mecenáši umění [online]. Liteň: Zámek Liteň, občanské sdružení [cit. 2014-12-14]. Dostupné online. 
  19. VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanãní vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83-90. Dostupné online. 
  20. Hrobka [online]. Karlštejnsko, 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22-27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6 (v knize neuvedeno : brož.). Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. S. 1 - 79. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky) 
  • KLOUZA, Radomil. Restaurátorská zpráva. Maxmilián Pirner. Epitaf rodiny Doubkovy, olejomalba na plátně, Liteň u Berouna. první. vyd. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2009. Dostupné online. (česky) 1 sv., 1 část 1xCD-ROM - identický obsah s dokumentem. 
  • LACINA, Vlastislav. Daubek, Josef Šebestián. hiu.cas.cz/cs [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. 
  • LODR, Alois. J.V. Myslbek. Korespondence/uspořádal, průvodní slovo a předmluvu napsal A. Lodr. první. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 513 s. (Paměti). S. 219. (česky) 32 obr. příl., 109 čb. obr.Seznam dokumentárních příloh. - Seznam obr. - Lit.. 
  • MÁDL, Karel Boromejský. Jos. V. Myslbek / Tekstem doprov. Karel B. Mádl. první. vyd. Praha: Unie, 1901. nestr. 38 stran obrazových příloh s. S. XII. (česky) 
  • MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování reliéfu s motivem letících puttů na průčelí pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2007. 1 sv., 1 část s. Dostupné online. (česky) 
  • MELICHAROVÁ, Věra; KARTÁKOVÁ, Daniela. Zpráva o restaurování soch andělů na střeše pohřební kaple rodiny Daubkovy v Litni. Praha: Národní památkový ústav v Praze, 2006. 2 sv., 2 části s. Dostupné online. (česky) 
  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém.Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berousnký, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podklaha.. první. vyd. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908 (1908 tisk). 230 s. (Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.. Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3). Kapitola 6.Liteň, fara, s. 61 - 67. (česky) 
  • POCHE, Emanuel, et al. Umělecké památky Čech. první. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1978 (1978 tisk). 578 s. S. 270. (česky) 
  • VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanãní vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83-90. Dostupné online. 
  • VOLAVKA, Vojtěch. Josef Václav Myslbek / fotografoval Josef Ehm ; [úvod napsal Vojtěch Volavka ; úpravu navrhl a řídil Emanuel Purghart]. Praha: V. Neubert a synové, 1942. 125 s. (česky) 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  • ŽÁKOVEC, František. Tři přátelé z Umělecké besedy/Dopis J. V. Myslbeka V. Hynaisovi. Lumír. Roč. 1930, čís. LVI, s. 485. ISSN null. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat