Hřebíčkovec kořenný
Hřebíčkovec kořenný (Syzygium aromaticum) je stálezelený tropický strom ceněný pro nerozvitá květní poupata, která jsou užívána jako koření jménem hřebíček. Tato dřevina náleží do velmi rozsáhlého rodu hřebíčkovec s více než 1000 druhy a jeho pravlastí jsou nevelké ostrovy v severní části Indonésie, pravděpodobně ostrov Ambon v souostroví Moluky.[1][2]
 Hřebíčkovec kořenný | |
|---|---|
 Hřebíčkovec kořenný (Syzygium aromaticum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | myrtotvaré (Myrtales) |
| Čeleď | myrtovité (Myrtaceae) |
| Rod | hřebíčkovec (Syzygium) |
| Binomické jméno | |
| Syzygium aromaticum (L.) Merr. et L. M. Perry, 1939 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Historie editovat
Epocha pěstování tohoto stromu začíná hluboko ve starověku. Důvodem byla produkce velmi ceněného koření, které bylo dováženo staroorientálními kulturami na Blízký východ a v období rané antiky do Evropy. Hřebíček již tehdy býval součásti kořenících směsí užívaných k ochucování masitých i sladkých jídel, včetně rýže, mimo jeho vůně byly využívány i anestetické a antiseptické vlastnosti. Touha po nalezení přístupové cesty k jeho zdroji byla považována za záruku zbohatnutí, a proto bývala jednou z hnacích sil k objevným plavbách středověkých mořeplavců okolo Afriky.
Pro získání podílu na obchodu s kořením dováženým z jihovýchodní Asie, který tehdy ovládali Portugalci, založili nizozemští obchodníci Nizozemskou východoindickou společnost, která začala hrubou silou Portugalce vytlačovat. V roce 1605 získali Nizozemci nadvládu nad Molukami a později nad celou Indonésií, části Malajsie a Cejlonem, ovládli tak obchod nejen s kořením (hřebíček, skořice, pepř), ale i s drahými kameny a perlami. Pro udržení monopolu byl pod trestem smrti po dlouhá léta zakázán vývoz semen i sazenic. Teprve v roce 1770 byly první hřebíčkovce kořenné úspěšně vysazeny na francouzském území v tropické Africe, na ostrovech Mauricius a Réunion, odkud již dalšímu šíření nestálo téměř nic v cestě.[1][3][4]
Rozšíření editovat
Postupně byl hřebíčkovec kořenný rozšiřován do mnoha tropických oblastí s podobným klimatem jako na Molukách, ale všude se jej nepodařilo spolehlivě aklimatizovat. V současnosti je s úspěchem pěstován v jihovýchodní Asii na Srí Lance, v Indonésii, Malajsii, Myanmaru, Nepálu, Thajsku a na nevelkých souostrovích Andamany a Nikobary. V tropické Africe se mu daří v Mosambiku a Somálsku, stejně jako na ostrovech Komory, Mauricius, Réunion, São Tomé a Zanzibar. Ve Střední Americe zdomácněl hlavně v Hondurasu, v Jižní Americe v Brazílii a v Karibiku na ostrovech Hispaniola, Guadeloupe, Kuba, Kajmanské ostrovy, Martinik, Svatý Vincent i Trinidad a Tobago. Byl vysázen i na některé tichomořské ostrovy, např. Fidži, Palau a na mikronéské Pohnpei a Yap.
Přestože je tento druh komerčně pěstován v mnoha částech tropů, je za koření nejvyšší jakosti stále považován hřebíček vypěstovaný ve své původní vlasti, na moluckém ostrově Ambon.[1][4][5]
Ekologie editovat
Strom se vyskytuje v deštných lesích na hlubokých, vlhkých, ale dobře odvodněných, na humus bohatých půdách na plném slunci nebo v mírném polostínu. Snáší krátkodobé období sucha, za příhodných podmínek rozkvete dvakrát za rok.
Roste obvykle v nadmořské výšce do 200 m, kde bývá průměrná roční teplota okolo 25 °C a bohaté srážky, 1500 až 2500 mm. Pro množství a kvalitu květů je podstatná nekolísající teplota, proto bývá úspěšně pěstován na ostrovech, kde okolní oceán masou vody stabilizuje případné teplotní i srážkové výkyvy.[1][4][6][7]
Popis editovat
Stálezelený strom bývá ve volné přírodě vysoký 10 až 20 m, při pěstování na plantážích je pro usnadnění sklizně jeho výška udržována do 5 m. Má poměrně krátký kmen s hladkou, šedou kůrou. Jeho hustá, symetrická koruna je kuželovitého tvaru. Listy s prosvítajícími siličnými nádržkami vyrůstají vstřícně, jsou řapíkaté a jejich kožovité, obvejčité až eliptické čepele jsou dlouhé 6 až 12 cm a široké 3 až 6 cm, u báze jsou klínovité, na vrcholu zašpičatělé a po obvodě celokrajné. Jsou na líci zbarvené tmavozeleně, na rubu jsou světlejší a mají aromatické žlázky.
Květní poupě je zpočátku světle zelené a později, jak zraje, jasně zčervená. Vonné květy jsou sestaveny v hustých vrcholičnatých květenstvích obsahující nejčastěji od tří do třiceti květů. Rozvité mají v průměru asi 5 cm, jsou oboupohlavné a čtyřčetné. Kališní lístky jsou zelené, masité, trojúhelníkovité a jsou srostlé do 1,5 cm dlouhé trubky která splývá s češulí. Korunní lístky jsou červené a jsou dlouho stočené do kuličky kryjící pohlavní orgány květu, větší počet žlutých tyčinek s prašníky a jednu čnělku s bliznou, asi 2 cm dlouhý semeník je skryt v polodužnaté češuli. V tomto stavu se poupata trhají a suší na koření. Postupně se korunní lístky z kuličky rozvinou a blizna i prašníky se mohou zúčastnit opylování, které obvykle probíhá anemogamicky.
Dlouhý, červený semeník opyleného květu se pomalu zvětšuje a tmavne, až se z něj vyvine tmavě fialový plod. Je to podlouhlá, eliptická bobule velká 3 × 1,5 cm, která zpravidla obsahuje pouze jediné semeno, jen zřídka bývají dvě.
Hřebíčkovec kořenný se přirozeně rozšiřuje odnožemi nebo semeny, která roznášejí ptáci i nelétaví živočichové konzumující plody. Uměle se rozmnožují rouby nebo vysetím semen, jejich životaschopnost rychle klesá, a proto se musí vysít brzy po dozrání plodů. Semena vzklíčí asi za měsíc a semenáče se na trvalé stanoviště vysazují po dosažení výšky 25 cm. Mladý strom začíná kvést ve věku 5 až 7 let.[1][4][6][7][8]
Sklizeň editovat
Koření hřebíček jsou ne zcela rozvitá poupata aromatických květů. Čas ruční sklizně nastává, když poupata začnou červenat a korunní lístky se přitom ještě nerozvinuly. Na stromech se vybírají ta správně zralá a po utržení se asi týden suší rozložená na slunci. Průměrná sklizeň z jednoho stromu bývá ročně okolo 4 kg hřebíčku, za ideálních podmínek může ojediněle dosáhnout 8 až 10 kg.[4][8]
Význam editovat
Hlavní význam hřebíčkovce kořenného spočívá v produkci celosvětově poptávaného koření, jeho využití a vlastnosti jsou popsány na stránce hřebíček. Strom dále obsahuje v listech a kůře velké množství obdobných esenciálních olejů, z nichž nejvýznamnější jsou eugenol a karvakrol. Tyto látky se používají jak v kosmetice, tak hlavně v lékařství, kde se využívá jejich silných antimikrobiálních, antifungiálních, antivirových a protizánětlivých účinků.[4][8][9]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Hřebíčkovec kořenný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.09.2011 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online.
- ↑ STEVENS, Peter Francis. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 14: Myrtaceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 04.07.2017 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRNČIŘOVA, Zuzana. Dějiny obchodu s indonéským kořením. Praha, 2015 [cit. 21.04.2019]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Ondřej Pokorný. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f CORTÉS-ROJAS, Diego Francisco; FERNANDES DE SOUZA, Claudia Regina; OLIVEIRA, Wanderley Pereira. Clove (Syzygium aromaticum): a precious spice. S. 90–96. Asian Pacific Journal of Tropical Biomedicine [online]. National Center for Biotechnology Information, National Library of Medicine, Bethesda, MD, USA, 02.2014 [cit. 21.04.2019]. Roč. 4, čís. 2, s. 90–96. Dostupné online. ISSN 2221-1691. (anglicky)
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Syzygium aromaticum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b Dendrologie.cz: Hřebíčkovec kořenný [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Syzygium aromaticum [online]. Kew, Royal Botanic Gardens, Richmond, UK [cit. 2019-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-20. (anglicky)
- ↑ a b c ORWA, C.; MUTUA, A.; KONDT, R. et al. Species profiles: Syzygium aromaticum [online]. World Agroforestry Centre, Nairobi, Kenya [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HJELMSTAD, Christina; HJELMSTAD, Rolv. Urtekildens planteleksikon: Syzygium aromaticum [online]. Herbal source, Oppdal, Norge [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (norsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřebíčkovec kořenný na Wikimedia Commons 
Taxon Syzygium aromaticum ve Wikidruzích
