František Pavelka
František Pavelka (29. listopadu 1920 Břeclav – 11. ledna 1943 Berlín) byl československý voják, radiotelegrafista a příslušník výsadku Percentage.
| svob. asp. František Pavelka | |
|---|---|
 František Pavelka | |
| Jiná jména | falešné doklady na jméno Petr Soukup[1] |
| Narození | 29. listopadu 1920[2] Břeclav,  Československo |
| Úmrtí | 11. ledna 1943[2] Berlín,  Německá říše |
| Příčina úmrtí | popraven stětím |
| Povolání | telegrafní dělník |
| Zaměstnavatelé | pošta v Brně, stavební úřad v Brně |
| Rodiče | Antonín Pavelka, Julie Pavelková (rozená Hergoutová) |
| Příbuzní | dva sourozenci |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mládí editovat
Narodil se 29. listopadu 1920 v Břeclavi. Otec Antonín byl poštovním doručovatelem, matka Julie rozená Hergoutová byla v domácnosti. František byl prostředním ze tří dětí. Již od mládí byl členem Sokola.[2]
V Břeclavi vychodil obecnou školu a nastoupil na gymnázium. To ale, z důvodu obsazení pohraničí Němci, dostudoval v Hodoníně. Poté se v roce 1939 zapsal na filozofickou fakultu Masarykovy univerzity do Brna.[p 1] Kvůli uzavření vysokých škol (listopad 1939) nedostudoval, nastoupil na poště v Brně a poté jako telegrafní dělník u stavebního úřadu v Brně. Záhy se zapojil do ilegální práce proti německým okupantům.[2]
V exilu editovat
Dne 31. března 1940[p 2] byl nucen uprchnout, neboť mu hrozilo zatčení pro odbojovou činnost. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko se dostal do Francie. Dne 6. května 1940 byl prezentován v Agde do československého zahraničního vojska a zařazen ke 3. rotě 2. pěšího pluku. Účastnil se bojů na frontě, ale po pádu Francie odjel lodním transportem[2] do Anglie.
V Anglii byl znovu zařazen k 2. pěšímu pluku do spojovací čety.[p 3] V roce 1941 absolvoval školu pro důstojníky a 17. července 1941 byl, již v hodnosti svobodníka aspiranta zařazen do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 17. července 1941 do 28. září 1941 absolvoval kurz útočného boje (ve Skotsku), výcvik v seskoku padákem (parakurz), intenzivní školení v radiotelegrafii (speciální kurz radiotelegrafie) a školení v odbornostech nutných pro plnění sabotážních úkolů (základní sabotážní kurz).[2]
Nasazení editovat
Seskok a poslání editovat
Jednalo se o prvního československého výsadkáře vyslaného z Velké Británie, jemuž se podařilo seskočit v Protektorátu. Během plánovaného letu v noci z 3. na 4. října 1941 byl Pavelka přepraven letounem Whitley z anglického letiště Tangmere na území Protektorátu. Tento let trval 11,5 hodiny (byl to historicky nejdelší let Whitleye).
Avšak vinou navigační chyby byl vysazen poblíž osady Koudelov u Čáslavi, namísto u cca 35 km vzdálených Nasavrk, kde ho čekala tamní odbojová skupina PVVZ, kterou vedl místní poštmistr Václav Doležal. František Pavelka měl splnit následující úkoly: předat ilegální organizaci na území protektorátu poselství exilového prezidenta Dr. Edvarda Beneše a ministra národní obrany exilové vlády generála Sergeje Ingra, jakož i radiomateriál (náhradní krystaly do radiostanic) a šifrovací klíč. Zároveň měl být k dispozici ilegální odbojové organizaci a zúročit tak zkušenosti nabyté v britských kurzech.[2]
První kontakty s odbojem editovat
Po určitých obtížích se Pavelkovi podařilo navázat kontakt s odbojem a přesunout se nejprve do Chrudimi a poté (za pomoci Rudolfa Michálka) do Prahy. Dne 6. října 1941 v Riegrových sadech[p 4] v Praze na Vinohradech se Pavelka setkal s představitelem PVVZ Ing. Josefem Friedlem, který Pavelkovi zprostředkoval kontakt s odbojářem JUDr. Karlem Bondym.[2]
Setkání v restauraci Akropolis editovat
Setkání členů PVVZ JUDr. Karla Bondyho a Ing. Josefa Friedla s Pavelkou proběhlo 6. října 1941 a pak nejméně ještě jedenkrát po tomto datu v restauraci Akropolis.[p 5] Na schůzkách byla projednávána odbojová spolupráce.[1] Setkáním s Friedlem, Bondym a pravděpodobně i s plukovníkem Josefem Churavým (ON) se Pavelka napojil na civilní i vojenskou složku ÚVODu, ale to již v době, kdy tyto složky byly v procesu destrukce způsobené zatýkáním jejich členů gestapem.[2]
Ukrývání, zatčení, výslechy editovat
V Praze obdržel Pavelka od odbojářů falešné doklady (na jméno Petr Soukup) a nějaký čas se skrýval.
Jedním z míst, kde našel Pavelka v říjnu 1941 na doporučení JUDr. Karla Bondyho úkryt, byl byt Marie Rosenbachové na adrese Chvalova 1202/8, 130 00 Praha – Žižkov.[1][p 6] Dne 21. října 1941 se zde Pavelku pokusilo gestapo zatknout, ale v bytě jej nezastihlo.[1]
Dalším z míst, kde se Pavelka v Praze ukrýval (v době od 10. října 1941 až do svého zatčení 25. října 1941) byl byt jeho sestřenice Anny Maršálkové na adrese Pod hliništěm 729/17, 182 00 Praha – Kobylisy.[1][p 7]
Na konci října 1941 se několik dní Pavelka ukrýval v bytě paní Paulíčkové na adrese Kamenická 622/46, 170 00 Praha – Holešovice (německy: Steinmetzstrasse). V důsledku prozrazení (rozkrytí) celé odbojové sítě byl v tomto bytě 25. října 1941 zhruba ve 4.00 hodiny ráno zatčen gestapem. [1]
Ještě téhož dne (25. října 1941) byl podroben Pavelka výslechu v Petschkově paláci, poté byl převezen na Pankrác.[1] Následně byl vyslýchán (mimo jiné i tlumočníkem gestapa Josefem Chalupským)[2] a mučen. Choval se velmi statečně a nejspíše neprozradil žádné zásadní údaje o svém výcviku ve Velké Británii, ani neposkytl gestapu informace o lidech, kteří jej po seskoku ubytovali.[1] Od konce října 1941 do 5. srpna 1942 byl Pavelka vězněn v pankrácké věznici.[1] Dne 5. srpna 1942 byl předán lidovému soudu v Berlíně a za čtrnáct dní (19. srpna 1942) odsouzen k trestu smrti. Mezi tím byl 28. října 1942 v Londýně povýšen do hodnosti poručíka pěchoty. Dne 11. ledna 1943 byl v Berlíně Plötzensee popraven stětím gilotinou. Jednalo se o jediného československého výsadkáře-odbojáře, který byl popraven v Berlíně.
Po jeho smrti byl popel rozprášen na neznámém místě v okolí Berlína. Rodinu Františka Pavelky poté vyzvaly německé úřady k úhradě nákladů na popravu, které činily 4 318 říšských marek.[1]
Po válce editovat
.jpg)
Dne 1. prosince 1945 byl povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty in memoriam a dne 17. července 1948 byl povýšen do hodnosti kapitána pěchoty in memoriam. Symbolicky je pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Brně-Židenicích.[3]
Vyznamenání editovat
- 1942 –
Československý válečný kříž 1939 - 1944 –
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie - 1945 –
druhý Československý válečný kříž 1939 - 1945 –
třetí Československý válečný kříž 1939 - 2017 – Kříž obrany státu ministra obrany České republiky (Praha, Vítkov, 8.5.2017)
_BAR.svg){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Pramen[2] uvádí, že v roce 1939 začal v Brně studovat na univerzitě tělovýchovu.
- ↑ Pramen[2] uvádí, že za hranice protektorátu uprchl Pavelka již v lednu 1940.
- ↑ Pramen[2] hovoří o spojovací četě 2. pěšího praporu.
- ↑ Riegrovy sady - německy "Riegerpark", v letech 1940 až 1945 se nazývaly Smetanovy sady - německy "Smetanapark" [1]
- ↑ Restaurace Akropolis se nacházela na adrese Kubelíkova 1548/27, 130 00 Praha – Žižkov (v letech 1930 až 1945 se ulice nazývala „Dvořákova“ - německy Dvořák-Strasse) [1]
- ↑ V letech 1910 až 1947 se ulice jmenovala Závišova, německy: Zawisch-Strasse.[1]
- ↑ I když to bylo v rozporu s pravidly konspirace, své rodině se František Pavelka se svým ilegálním posláním svěřil.[1]
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: František Pavelka). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 233, 389, 428, 433, 488, 628, 663.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941–1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Prsten Nibelungův, Parsifal, Soumrak bohů, s. 14, 15, 21, 47, 78, 138. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939–1941; 1941–1943; 1943–1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003–2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.
- ↑ Ivo Šťastný, Ing. František Jedlička. Kenotaf František Pavelka [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-06]. Dostupné online.
Literatura editovat
- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Pavelka na Wikimedia Commons - (česky) Profil a fotografie na valka.cz
- (česky) Kmenový list
- (česky) Profil na webu Spolku pro vojenská pietní místa
- (česky) Krátký dokument o Františku Pavelkovi na České televizi (10. díl seriálu Heydrich - konečné řešení)
