Wikipedie

Josef Friedl

český odbojář

Josef Friedl (15. září 1907 Praha[1] – 8. února 1945 Drážďany) byl komerční inženýr, nakladatelský a kulturní pracovník a účastník II. odboje.[4][5] Úředník a pozdější ředitel pražského nakladatelství Jana a Františka Laichterových.[6] V době Protektorátu Čechy a Morava pracoval ve vrcholných funkcích pražského centra ilegální odbojové organizace PVVZ,[2] kde (mimo jiné) řídil shromažďování a distribuci zpravodajsky cenných informací.[6] Po zatčení v říjnu 1941 byl dlouze vězněn a začátkem února 1945 popraven.[6]

Ing. Josef Friedl
Ing. Josef Friedl[1]
Ing. Josef Friedl[1]
Jiná jménaodbojová krycí jména: „Třešňák“; „Václavík“[2]
Narození15. září 1907[3]
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. února 1945 (ve věku 37 let)[3]
Drážďany, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěZálesí 47/58, Praha 4, 142 00 Lhotka
Vzdělánívysokoškolské
Povoláníkomerční inženýr; úředník; ředitel nakladatelství
ZaměstnavatelLaichterovo nakladatelství v Praze
TitulIng.
Politická stranaSociální demokracie
Děti2
Příbuznísestra
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodinná trojitá vila ve Lhotce - Zálesí, kde v prostředním domku bydlel Ing. Josef Friedl
Rodinná vila ve Lhotce - Zálesí, kde bydlel JUDr. Rudolf Mareš - soused Ing. Josefa Friedla
Pamětní deska odbojové
činnosti skupiny PVVZ
GPS: 50°04′39″ s. š., 14°26′15″ v. d.

Stručný životopis editovat

Mezi léty 1931 až 1941 vykonával Josef Friedl úřednickou funkci a později se stal ředitelem Laichterova nakladatelství v Praze. Společensky se angažoval ve vedení Dělnické akademie a byl funkcionářem sociálně demokratické strany v Praze-Krči.[4] Po zřízení protektorátu (15. března 1939) se Josef Friedl již od jara 1939 zařadil do okruhu vedoucích činitelů ilegální odbojové organizace PVVZ.[4] Měl na starosti řízení aktivit PVVZ ve východních Čechách (na Chrudimsku a Nasavrcku) a současně vedl rozsáhlou zpravodajskou agendu – fungoval jako spojka ke komunistické domácí protiněmecké rezistenci a také jako spojka k sovětskému konzulátu v Praze.[4] Mezi roky 1940 až 1941 vykonával funkci zástupce PVVZ v zastřešujícím odbojovém orgánu – v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVODu).[4] V roce 1941 pak zastupoval PVVZ také v Ústředním národně revolučním výboru Československa.[4] Na podzim roku 1941 se stal jednou z mnoha obětí konfidenta Antonína Nerada. Ing. Josef Friedl byl zatčen gestapem v sobotu 18. října 1941[1] v Laichterově nakladatelství, až do roku 1944 byl pak vězněn na různých místech. Nakonec jej odsoudili 27. října 1944 k trestu smrti. Byl popraven 8. února 1945 v Drážďanech.[3][4]

Podrobný životopis editovat

Rodinný původ editovat

Josef Friedl pocházel z pražské česko-německé rodiny. Německy znějící příjmení získal po otci, matka byla Češka. Po studiu na obchodní akademii v Karlíně absolvoval Friedl vysokou školu obchodní v Praze[5] a pracoval jako úředník v nakladatelství Jana a Františka Laichterových (dále jen Laichterovo nakladatelství - protektorátní adresa: Praha XII, U Rajské zahrady číslo popisné 956/4).[3] Později se stal ředitelem Laichterova nakladatelství.[5] Friedl bydlel s manželkou a dvěma dětmi v rodinném domku na adrese Zálesí 47/58, Praha 4, 142 00 Lhotka.[3][p. 1] Manželka Josefa Friedla jakož i obě jeho děti a sestra druhou světovou válku přežily.[3]

Ilegální činnost editovat

Ing. Josef Friedl pracoval jako aktivista a člen celostátního vedení (výboru) Dělnické akademie[1][5] a byl blízkým spolupracovníkem profesora Volfganga Jankovce. Stal se také členem a funkcionářem Československé sociálně demokratické strany dělnické v pražské Krči.[5] Po německé okupaci Čech a Moravy (po 15. březnu 1939) se Ing. Josef Friedl zapojil do výstavby domácího protinacistického odboje a posléze se dostal do nejvyšších pater vedení ilegální odbojové organizace PVVZ.[5] Kromě jiného měl na starosti působení PVVZ ve východních Čechách (na Chrudimsku a Nasavrcku), také koordinoval spolupráci s regionálními organizacemi PVVZ na Moravě a ve Slezsku[1] a současně vedl rozsáhlou zpravodajskou agendu.[5] Zpravodajsky zajišťoval spojení PVVZ s komunistickou protiněmeckou rezistencí a rovněž se sovětským konzulátem sídlícím v Praze.[5] V zaměstnání Friedl s pomocí svých kolegů a svého švagra pro potřeby protiněmeckého odboje zhotovoval falešné protektorátní doklady. Friedl se také podílel na tisku dokumentu Za svobodu.[3] V odboji používal krycí jména „Třešňák“ nebo „Václavík“.[2] V letech 1940 až 1941 vykonával funkci zástupce PVVZ v zastřešujícím Ústředním vedené odboje domácího (ÚVODu) a v roce 1941 (až do svého zatčení) působil též v Ústředním národně revolučním výboru Československa.[5]

Dokument Za svobodu editovat

Docent PhDr. Josef Fischer spolu s Ing. Josefem Friedlem[1], profesorem Volfgangem Jankovcem, spisovatelem K. J. Benešem, profesorem Josefem Grňou a Antonínem Hamplem byli tvůrci kolektivní programové platformy Za svobodu do nové Československé republiky (někdy nazývané též Za svobodu do nového Československa nebo zkráceně Za svobodu). Dokument Za svobodu byl vypracovávaný v letech 1939 až 1941 původně jako ideový program domácího odbojového hnutí v rámci působení ÚVODu a měl se stát oficiálním ideovým programem Ústředního národně revolučního výboru Československa (ÚNRVČ).[3]

František Pavelka editovat

Jako představitel PVVZ se Ing. Josef Friedl sešel dne 6. října 1941 v Riegrových sadech[p. 2] na pražských Vinohradech s parašutistou svobodníkem aspirantem Františkem Pavelkou (příslušníkem výsadku PERCENTAGE). Jedním u úkolů operace PERCENTAGE bylo předat ilegální organizaci na území protektorátu poselství exilového prezidenta Dr. Edvarda Beneše a generála Sergeje Ingra, jakož i radiomateriál a šifrovací klíč. Pavelka předal Friedlovi poselství[7] od ministra národní obrany exilové vlády generála Sergeje Ingra a náhradní krystaly do ilegální radiostanice.[3] Na oplátku Friedl zprostředkoval Františku Pavelkovi kontakt s odbojářem JUDr. Karlem Bondym.[3]

Setkání v restauraci Akropolis editovat

Setkání vedoucích představitelů PVVZ JUDr. Karla Bondyho a Ing. Josefa Friedla s parašutistou svobodníkem aspirantem Františkem Pavelkou proběhlo 6. října 1941[8] a pak nejméně ještě jedenkrát po tomto datu v restauraci Akropolis.[p. 3] (Právě na schůzce 6. října 1941 předal František Pavelka představitelům PVVZ novou vysílací šifru a také pozdrav od generála Sergeje Ingra.)[8] Na schůzkách byla projednávána odbojová spolupráce.[7] Setkáním s Friedlem, Bondym a pravděpodobně i s plukovníkem Josefem Churavým (ON) se Pavelka napojil na civilní i vojenskou složku ÚVODu, ale to již v době, kdy tyto složky byly v procesu destrukce způsobené zatýkáním jejich členů gestapem.[3]

Zrada, věznění, rozsudek editovat

Do rukou gestapa se dostal Friedl vinou zrady bývalého rotmistra československé armády konfidenta Antonína Nerada v sobotu 18. října 1941[8] v Laichterově nakladatelství (v ulici U Rajské zahrady 956/4), kde byl zatčen.[2] Dva dny po jeho zatčení (20. října 1941) pokračovala další razie v řadách pražské PVVZ.[2] Toho dne byl zatčen JUDr. Karel Bondy, účetní Laichterova nakladatelství Jindřich Krása a Antonín Kulička.[2] Jindřich Krása byl Friedlův blízký spolupracovník.[8][9] Krása přechovával ve svém bytě část archivu PVVZ (především schéma krycích adres),[9] kterého se gestapo tímto zmocnilo.[1] Takto získaný „Krásův archiv PVVZ“ umožnil gestapu zatknout ještě do konce října 1941 několik členů vedení PVVZ a do konce ledna 1942 prakticky zlikvidovat většinu sítě PVVZ (a citelně zasáhnout i odbojovou skupinu ÚVOD).[8][9][p. 4] Na likvidaci předních představitelů domácího odbojové organizace PVVZ nasadilo gestapo několik konfidentů, kteří nějakou dobu před zatčením tyto odbojáře intenzivně sledovali.[2] Na rozbití této odbojové struktury nesl značnou vinu konfident gestapa Jindřich Velinský (alias „Viktor“)[8] a bývalý štábní rotmistr prvorepublikové armády Antonín Nerad.

Německý lidový soud Friedla obvinil z toho, že: "V letech 1939 až 1941 v Praze a jiných místech Protektorátu nepřetržitě a spolu s jinými osobami připravoval velezrádný podnik, který směřoval k násilnému odtržení části Říše".[3]

Friedl byl nejprve vězněn na pražském Pankráci;[4] od 3. února 1942 do 5. května 1942 v Pardubicích; potom do 22. května 1944 opět v Praze; od 23. května 1944 do 5. října 1944 v Gollnowě u Štětína[4] aby byl nakonec převezen do Drážďan.[4] Dne 27. října 1944 byl odsouzen k trestu smrti a dne 8. února 1945 byl v Drážďanech popraven stětím gilotinou.[3][8][4]

Pamětní desky editovat

V budově Matfyz editovat

Ve vestibulu (uvnitř) budovy Matematicko-fyzikální fakulty UK (Sokolovská 49/83, Praha 8; 50°05′38″ s. š., 14°27′01″ v. d.) je umístěna vpravo od vchodu do budovy pamětní deska věnovaná památce padlých kteří položili své životy ve druhé světové válce 1939 - 1945. V sekci "Absolventi a žáci" je uveden Ing. Friedl Josef 1907 - 1945.[10]

Pamětní deska PVVZ editovat

V rohovém činžovním domě v Praze 2 na Vinohradech v ulici Anny Letenské 34/7 se za protektorátu odehrála řada schůzek členů PVVZ. Na připomínku těchto aktivit je na domě umístěna pamětní deska se jmény 26 odbojářů. Josef Friedl je uveden jako osmý shora.[11]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Shodou okolností se jednalo o vilku, která sousedila s domem na adrese 142 00 Praha 4 – Lhotka, Zálesí 46/56, kde bydlel (až do jara 1940, kdy musel odejít do ilegality) odbojář JUDr. Rudolf Mareš.[3]
  2. ↑ Riegrovy sady - německy Riegerpark, v letech 1940 až 1945 se nazývaly Smetanovy sady - německy Smetanapark[7]
  3. ↑ Restaurace Akropolis se nacházela na adrese Kubelíkova 1548/27, 130 00 Praha – Žižkov (v letech 1930 až 1945 se ulice nazývala Dvořákova - německy Dvořák-Strasse)[7]
  4. ↑ Účetní Laichterova nakladatelství Jindřich Krása zemřel 12. března 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi.[8]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Josef Friedl). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 36. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b c d e f g FOŘTÍK, Milan. Operace Percentage. Praha, 2021 [cit. 2023-10-06]. 101 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova; Filozofická fakulta; Ústav českých dějin. Vedoucí práce Mgr. Miroslav Michela, Ph.D. s. 42, 90 (příloha 29). Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, s. 14, 15, 21. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k Friedl Josef (* 15. 9. 1907 Praha – 8. 2. 1945 Drážďany) [online]. Encyklopedie ČSSD (založena ke 135. výročí založení strany) [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i TOMEŠ, Josef. FRIEDL Josef (*15.9.1907 - 8.2.1945) [online]. Biografický slovník Českých zemí (BSČZ); Historický ústav AV ČR [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Friedl, Josef, 1907-1945 [online]. Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR) [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Friedl). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 389, 433. 
  8. ↑ a b c d e f g h PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Josef Friedl, s. 305, 313. 
  9. ↑ a b c SLÁDEK, Luděk. Jiří Baum / Anna Baumová [online]. Kam po Česku cz, 2018-08-26 [cit. 2023-10-07]. Pro Památník Terezín. Dostupné online. 
  10. ↑ KOŽUŠNÍKOVÁ, Monika. Pamětní deska padlým [online]. Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze, 2009-06-30 [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska odbojové činnosti skupiny PVVZ [online]. Praha 2, Anny Letenské 34/7, Vinohrady: Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze, 2004-06-24 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • TOMEŠ, Josef. Průkopníci a pokračovatelé: osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878-2005: biografický slovník. 2., rozšířené vydání Praha: Česká strana sociálně demokratická, 2005 249 stran, + [20] stran obrazových příloh; strana 53; ISBN 80-239-7733-4.
  • FILIPÍNSKÝ, Jan, ed. a DUNDR, Vojtěch, ed. Padlým hrdinům: památník obětí československé sociální demokracie v osvobozeneckém boji 1939-1945. Vydání první. V Brně: Září 1947; 217 stran; strana 59.
  • GRŇA, Josef. Sedm roků na domácí frontě. 1. vydání Brno: Blok, 1968; 323 stran; průběžně na vícero stránkách (passim).

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Friedl&oldid=23263115“