Formule 1 v roce 1975

Sezóna Formule 1 1975 byla 26. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 14. mistrovských a 12 nemistrovských závodů. Mistrovství světa se konalo mezi 12. lednem a 5. říjnem.

26. sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1975)
Mistr světa Niki Lauda
Mistr světa Niki Lauda
Obecné informace
Počet závodů14
Počet pilotů54
Počet týmů21
Pohár jezdců
PrvníRakousko Niki Lauda
(Ferrari)
DruhýBrazílie Emerson Fittipaldi
(McLaren-Ford)
TřetíArgentina Carlos Reutemann
(Brabham-Ford)
Pohár konstruktérů
PrvníItálie Ferrari
DruhýSpojené království Brabham-Ford
TřetíSpojené království McLaren-Ford
Formule 1
1976

Po silném zakončení sezóny 1974 se mnoho fanoušků domnívalo, že tým Brabham je favoritem v nové sezóně. První emocionální vítězství Carlose Paceho v jeho rodném São Paulu to mělo potvrdit, ale velké opotřebení pneumatik často brzdilo vozy a původní očekávání se nenaplnilo.[1] Ve svém druhém roce u Ferrari dostal Niki Lauda vůz Ferrari 312T, který byl technicky mnohem lepší než jakákoliv konkurence. S ním získal svůj první titul mezi jezdci s pěti výhrami a obrovským náskokem na druhé místo v šampionátu. Ferrari si domů odvezlo mistrovskou trofej pro konstruktéry. Lauda často označoval rok 1975 za „neuvěřitelný rok“.

Američan Mark Donohue zemřel v srpnu, dva dny poté, co havaroval v tréninku na Grand Prix Rakouska.[2][3][4] Po sezóně, na konci listopadu, havarovalo letadlo týmuz Embassy Hill v Anglii a všech šest osob na palubě zahynulo, včetně majitele týmu Grahama Hilla a jezdce Tonyho Brise.[5][6][7]

Týmy a jezdci

editovat
Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Číslo Jezdci Závody
  Marlboro Team Texaco McLaren-Ford M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 1   Emerson Fittipaldi Vše
2   Jochen Mass Vše
  Elf Team Tyrrell Tyrrell-Ford 007 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 3   Jody Scheckter Vše
4   Patrick Depailler Vše
15   Jean-Pierre Jabouille 9
  Michel Leclère 14
  John Player Team Lotus Lotus-Ford 72E Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 5   Ronnie Peterson Vše
6   Jacky Ickx 1–9
  Jim Crawford 10, 13
  John Watson 11
  Brian Henton 12, 14
15 10
  Martini Racing Brabham-Ford BT44B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 7   Carlos Reutemann Vše
8   Carlos Pace Vše
  Beta Team March
  Lavazza March
March-Ford 741
751
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 9   Vittorio Brambilla Vše
10   Lella Lombardi 3–9
  Hans-Joachim Stuck 10–14
29   Lella Lombardi 10–13
  Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312B3-74
312T
Ferrari 001/11 3,0 F12
Ferrari 015 3,0 F12
G 11   Clay Regazzoni Vše
12   Niki Lauda Vše
  Stanley-BRM BRM P201 BRM P200 3,0 V12 G 14   Mike Wilds 1–2
  Bob Evans 3–9, 12–13
  UOP Shadow Racing Shadow-Ford DN3B
DN5
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 16   Tom Pryce Vše
17   Jean-Pierre Jarier 1–11, 14
Shadow-Matra DN7 Matra MS73 3,0 V12 12–13
  Matchbox Team Surtees
  National Organs Team Surtees
Surtees-Ford TS16 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 18   John Watson 1–10, 12
19   Dave Morgan 10
  HB Bewaking Team Ensign Ensign-Ford N174
N175
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 19   Gijs van Lennep 11
31 8–9
  Roelof Wunderink 4–5, 10, 13–14
  Chris Amon 12
32 13
33   Roelof Wunderink 12
  Frank Williams Racing Cars
  Williams Ambrozium H7 Racing
Williams-Ford FW
FW04
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 20   Arturo Merzario 1–6
  Damien Magee 7
  Ian Scheckter 8
  François Migault 9
  Ian Ashley 11
  Jo Vonlanthen 12
  Renzo Zorzi 13
  Lella Lombardi 14
21   Ian Scheckter 7
  Jacques Laffite 1–3, 5–6, 8–14
  Tony Brise 4
  Embassy Racing with Graham Hill Lola-Ford T370
T371
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 22   Graham Hill 1–3
23   Rolf Stommelen 1–3
Hill-Ford GH1 22 4, 12–13
  François Migault 6
  Vern Schuppan 7
  Alan Jones 8–11
23   François Migault 4
  Graham Hill 5
  Tony Brise 6–14
  Hesketh Racing
  Warsteiner Brewery
  Polar Caravans
Hesketh-Ford 308
308B
308C
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 24   James Hunt Vše
25   Torsten Palm 5
  Harald Ertl 11
  Brett Lunger 12–14
32   Torsten Palm 7
  Harald Ertl 12
34 13
  Custom Made Harry Stiller Racing Hesketh-Ford 308B Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 25   Alan Jones 4
26 5–7
  Vel's Parnelli Jones Racing Parnelli-Ford VPJ4 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F
G
27   Mario Andretti 1–5, 7, 9–14
  First National City Bank Team March-Ford 751 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 28   Mark Donohue 10–12
Penske-Ford PC1 1–9
  John Watson 14
  Oreste Berta Berta-Ford F1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 29   Nestor García-Veiga 1–2
  Copersucar Fittipaldi Fittipaldi-Ford FD01
FD02
FD03
Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 30   Wilson Fittipaldi 1–12, 14
  Arturo Merzario 13
  Lucky Strike Racing McLaren-Ford M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 31   Dave Charlton 3
  Lexington Racing Tyrrell-Ford 007 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 32   Ian Scheckter 3
  Pinch Plant (Ltd) Lyncar-Ford 006 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 32   John Nicholson 10
  Team Gunston Lotus-Ford 72E Ford Cosworth DFV 3,0 V8 G 33   Eddie Keizan 3
34   Guy Tunmer 3
  Citizen Maki F1
  Citizen Maki Engineering
  Citizen Maki F1-Team
Maki-Ford F101C Ford Cosworth DFV 3,0 V8 F
G
35   Dave Walker 6-7
  Hiroši Fušida 8, 10
  Tony Trimmer 11–13

Změny před sezónou

editovat
  • Williams ztratil sponzorství od Iso a Marlboro a poprvé přihlásil oba dva vozy pod svým vlastním jménem.
  • Wilson Fittipaldi, který jezdil za Brabham v letech 1972 a 1973, vstoupil do této sezóny s vlastním týmem a šasi. Vůz sám řídil a během roku stihl uvést dvě nové verze vozu.
  • Denny Hulme odešel na konci sezóny [[Formule 1 v roce {{{1}}}|{{{1}}}]]. Jochen Mass, který už jel poslední dva závody minulé sezóny za McLaren, s týmem podepsal smlouvu na celou sezónu.
  • March podepsal Lellu Lombardi, čímž se stala první ženou, která se kvalifikovala v závodě Formule 1 od Marie Teresy de Filippis v roce 1958.
  • John Watson podepsal smlouvu se Surtees poté, co v roce 1974 nastoupil do všech závodů v soukromém Brabhamu.

Změny během sezóny

editovat

Kalendář

editovat
Pořadí Grand Prix Okruh Datum
1 Grand Prix Argentiny   Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires 12. leden
2 Grand Prix Brazílie   Autodromo de Interlagos, São Paulo 26. leden
3 Grand Prix Jihoafrické republiky   Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 1. březen
4 Grand Prix Španělska   Montjuïc circuit, Barcelona 27. duben
5 Grand Prix Monaka   Circuit de Monaco, Monte Carlo 11. květen
6 Grand Prix Belgie   Circuit Zolder, Heusden-Zolder 25. květen
7 Grand Prix Švédska   Scandinavian Raceway, Anderstorp 8. červen
8 Grand Prix Nizozemska   Circuit Zandvoort, Zandvoort 22. červen
9 Grand Prix Francie   Paul Ricard Circuit, Le Castellet 6. červenec
10 Grand Prix Velké Británie   Silverstone Circuit, Silverstone 19. červenec
11 Grand Prix Německa   Nürburgring, Nürburg 3. srpen
12 Grand Prix Rakouska   Österreichring, Spielberg 17. srpen
13 Grand Prix Itálie   Autodromo Nazionale di Monza, Monza 7. září
14 Grand Prix USA   Watkins Glen International, New York 5. říjen

Změny v kalendáři

editovat

Změny předpisů

editovat
  • Byly povinné ohnivzdorné závodní obleky.[12][13][14]
  • Na různých okruzích byla vytvořena a realizována koncepce stanovišť traťových komisařů s obslužnými komunikacemi vedoucími na ně a z nich. Od nynějška také museli traťoví komisaři nacvičovat vyprošťování jezdců z vozu.[13][14]

Shrnutí sezóny

editovat

První dva závody v sezóně, které se jely na jihoamerickém kontinentu, byly ve znamení brazilských pilotů. V Argentině zvítězil úřadující mistr světa Emerson Fittipaldi a na domácí půdě dojel na druhém místě za svým krajanem Carlosem Pacem. Celý kolotoč velkých cen se přesunul do Jihoafrické republiky, kde celý závod ovládl domácí idol Jody Scheckter.

Poté přišla na řadu Evropa a i evropští jezdci. První evropský závod, Grand Prix Španělska, nedopadl vůbec dobře. Stávka jezdců, přerušený závod, chyby pořadatelů a funkcionářů FIA, ale především pět mrtvých a devět zraněných diváků. Jezdci ještě před zahájením prvního tréninku protestovali proti nedostatečným bezpečnostním opatřením na trati, kde upozorňovali především na chybějící svodidla nebo na jejich nedostatečné upevnění a odmítli startovat. Situace byla napjatá, na protest proti uskutečnění závodu nestartoval Emerson Fittipaldi. Nakonec do závodu nastoupilo 25 jezdců spolu s jedinou ženou Lelou Lombardiovou. Obavy jezdců se naplnily v 25. kole závodu, kdy došlo k tragické nehodě, vůz týmu Grahama Hilla řízený Rolfem Stommelenem, přišel v rychlosti okolo 200 km/h o stabilizátor, havaroval a dopadl mezi diváky. Bilance byla hrozivá na místě přišlo pět lidí o život a dalších devět bylo zraněno. Stommelen byl se zlomenou rukou a nohou dopraven do nemocnice. Závod pokračoval dál a až ve 29. kole byl zastaven.

Mistrovství světa pokračovalo závody v Monaku, Belgii a Švédsku, kde si pořadatelé vzali ponaučení z tragické Grand Prix Španělska a všechna bezpečnostní opatření byla bezchybná. Ve všech třech závodech exceloval Niki Lauda na novém Ferrari 312T a dostal se tak do vedení šampionátu. Dalším evropským závodem byla Grand Prix Nizozemska, která začínala na mokré trati a končila na suchu, v jejím průběhu proto jezdci přezouvali na pneumatiky do sucha. Překvapivě zvítězil James Hunt o pouhou sekundu před Laudou. Ve Francii znovu dominoval způsobem start–cíl Niki Lauda a zvýšil tak svůj náskok v čele šampionátu na 22 bodů.

Nejzajímavějším závodem sezóny byla Grand Prix Velké Británie. Na okruhu v Silverstone pršelo a čelo závodu se celkem devětkrát změnilo a navíc v 56. kole došlo k hromadné havarii osmi jezdců a závod byl proto 12 kol před koncem ukončen. Jezdci pak byli klasifikováni podle umístění v jakém projeli 55. kolem. Zvítězil tedy Emerson Fittipaldi a oživil tak naději na obhajobu titulu, protože Lauda dojel až osmý. Do Německého Zeleného pekla, jak je nazýván Nürburgring, nastoupil jako favorit Niki Lauda, který také až do poloviny závodu vedl, ale pak přišly problémy s pneumatikami a Lauda nakonec dojel třetí. Z vítězství se radoval Carlos Reutemann. Během Grand Prix Německa bylo oznámeno, že se z finančních důvodů ruší Grand Prix Kanady. Österreichring, který hostil Grand Prix Rakouska, byl opět svědkem tragické události, během tréninku havaroval Američan Mark Donohue a svým zraněním později v nemocnici podlehl.[15] Donohue died two days later, and one of the marshals also died.[2][3][4] Další nepříjemnou událostí, která ovlivnila samotný závod, byl hustý déšť a závod musel být ve 29. kole ukončen a stejně jako ve Španělsku, byl udělován jen poloviční počet bodů. Vítězem se stal Vittorio Brambilla. Bylo více než pravděpodobné, že se o mistru světa opět rozhodne v italské Monze, kde Niki Lauda potřeboval získat alespoň půl bodu. V kvalifikaci nenechal nic náhodě a vybojoval si pole position. V závodě jel velmi obezřetně, neutočil na vedoucího Claye Regazzoniho a bez jakéhokoliv odporu přepustil druhé místo Fittipaldim, čímž mu třetí místo zajistilo titul. Ve Watkins Glen šlo už jen o prestiž a Niki Lauda dokázal, že titul mistra světa získal oprávněně a závod ovládl.

Výsledky a pořadí

editovat

Grands Prix

editovat
Pořadí Grand Prix Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz závodu Vítězný tým Výsledky
1   Grand Prix Argentiny   Jean-Pierre Jarier[pozn. 1]   James Hunt   Emerson Fittipaldi   McLaren-Ford Výsledky
2   Grand Prix Brazílie   Jean-Pierre Jarier   Jean-Pierre Jarier   Carlos Pace   Brabham-Ford Výsledky
3   Grand Prix Jihoafrické republiky   Carlos Pace   Carlos Pace   Jody Scheckter   Tyrrell-Ford Výsledky
4   Grand Prix Španělska   Niki Lauda   Mario Andretti   Jochen Mass   McLaren-Ford Výsledky
5   Grand Prix Monaka   Niki Lauda   Patrick Depailler   Niki Lauda   Ferrari Výsledky
6   Grand Prix Belgie   Niki Lauda   Clay Regazzoni   Niki Lauda   Ferrari Výsledky
7   Grand Prix Švédska   Vittorio Brambilla   Niki Lauda   Niki Lauda   Ferrari Výsledky
8   Grand Prix Nizozemska   Niki Lauda   Niki Lauda   James Hunt   Hesketh-Ford Výsledky
9   Grand Prix Francie   Niki Lauda   Jochen Mass   Niki Lauda   Ferrari Výsledky
10   Grand Prix Velké Británie   Tom Pryce   Clay Regazzoni   Emerson Fittipaldi   McLaren-Ford Výsledky
11   Grand Prix Německa   Niki Lauda   Clay Regazzoni   Carlos Reutemann   Brabham-Ford Výsledky
12   Grand Prix Rakouska   Niki Lauda   Vittorio Brambilla   Vittorio Brambilla   March-Ford Výsledky
13   Grand Prix Itálie   Niki Lauda   Clay Regazzoni   Clay Regazzoni   Ferrari Výsledky
14   Grand Prix USA   Niki Lauda   Emerson Fittipaldi   Niki Lauda   Ferrari Výsledky

Bodový systém

editovat

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo šest nejlepších výsledků z kol 1-7 a šest nejlepších výsledků z kol 8-14.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Body 9 6 4 3 2 1
Zdroj:[16]

Pořadí jedzců

editovat
Poř. Jezdec ARG
 
BRA
 
RSA
 
ESP
 
MON
 
BEL
 
SWE
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
ITA
 
USA
 
Body
1   Niki Lauda 6 5 5 Ret 1 1 1 2 1 8 3 6 3 1 64.5
2   Emerson Fittipaldi 1 2 NC DNS 2 7 8 Ret 4 1 Ret 9 2 2 45
3   Carlos Reutemann 3 8 2 3 9 3 2 4 14 Ret 1 14 4 Ret 37
4   James Hunt 2 6 Ret Ret Ret Ret Ret 1 2 4 Ret 2 5 4 33
5   Clay Regazzoni 4 4 16 NC Ret 5 3 3 Ret 13 Ret 7 1 Ret 25
6   Carlos Pace Ret 1 4 Ret 3 8 Ret 5 Ret 2 Ret Ret Ret Ret 24
7   Jody Scheckter 11 Ret 1 Ret 7 2 7 16 9 3 Ret 8 8 6 20
8   Jochen Mass 14 3 6 1 6 Ret Ret Ret 3 7 Ret 4 Ret 3 20
9   Patrick Depailler 5 Ret 3 Ret 5 4 12 9 6 9 9 11 7 Ret 12
10   Tom Pryce 12 Ret 9 Ret Ret 6 Ret 6 Ret Ret 4 3 6 NC 8
11   Vittorio Brambilla 9 Ret Ret 5 Ret Ret Ret Ret Ret 6 Ret 1 Ret 7 6.5
12   Jacques Laffite Ret 11 NC DNQ Ret Ret 11 Ret 2 Ret Ret DNS 6
13   Ronnie Peterson Ret 15 10 Ret 4 Ret 9 15 10 Ret Ret 5 Ret 5 6
14   Mario Andretti Ret 7 17 Ret Ret 4 5 12 10 Ret Ret Ret 5
15   Mark Donohue 7 Ret 8 Ret Ret 11 5 8 Ret 5 Ret DNS 4
16   Jacky Ickx 8 9 12 2 8 Ret 15 Ret Ret 3
17   Alan Jones Ret Ret Ret 11 13 16 10 5 2
18   Jean-Pierre Jarier DNS Ret Ret 4 Ret Ret Ret Ret 8 14 Ret Ret Ret Ret 1.5
19   Tony Brise 7 Ret 6 7 7 15 Ret 15 Ret Ret 1
20   Gijs van Lennep 10 15 6 1
21   Lella Lombardi Ret 6 DNQ Ret Ret 14 18 Ret 7 17 Ret DNS 0.5
  Rolf Stommelen 13 14 7 Ret 16 Ret 0
  John Watson DSQ 10 Ret 8 Ret 10 16 Ret 13 11 Ret 10 9 0
  Harald Ertl 8 Ret 9 0
  Hans-Joachim Stuck Ret Ret Ret Ret 8 0
  Bob Evans 15 Ret DNQ 9 13 Ret 17 Ret Ret 0
  Wilson Fittipaldi Ret 13 DNQ Ret DNQ 12 17 11 Ret 19 Ret DNS 10 0
  Graham Hill 10 12 DNQ DNQ 0
  Brett Lunger 13 10 Ret 0
  Torsten Palm DNQ 10 0
  Arturo Merzario NC Ret Ret Ret DNQ Ret 11 0
  Guy Tunmer 11 0
  Chris Amon 12 12 0
  Ian Scheckter Ret Ret 12 0
  Jean-Pierre Jabouille 12 0
  Jim Crawford Ret 13 0
  Eddie Keizan 13 0
  Dave Charlton 14 0
  Damien Magee 14 0
  Renzo Zorzi 14 0
  Brian Henton 16 DNS NC 0
  John Nicholson 17 0
  Dave Morgan 18 0
  Roelof Wunderink Ret DNQ DNQ NC DNQ Ret 0
  François Migault NC Ret DNS 0
  Mike Wilds Ret Ret 0
  Vern Schuppan Ret 0
  Ian Ashley DNS 0
  Jo Vonlanthen Ret 0
  Michel Leclère Ret 0
  Hiroši Fušida DNS DNQ 0
  Tony Trimmer DNQ DNQ DNQ 0
  Nestor García-Veiga WD WD
  Dave Walker WD WD
Poř. Jezdec ARG
 
BRA
 
RSA
 
ESP
 
MON
 
BEL
 
SWE
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
ITA
 
USA
 
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

Pořadí konstruktérů

editovat
Poř. Konstruktér ARG
 
BRA
 
RSA
 
ESP
 
MON
 
BEL
 
SWE
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
ITA
 
USA
 
Body
1   Ferrari 4 4 5 NC 1 1 1 2 1 8 3 6 1 1 72.5
2   Brabham-Ford 3 1 2 (3) 3 3 2 4 14 2 1 14 4 Ret 54 (56)
3   McLaren-Ford 1 2 6 1 2 7 8 Ret 3 1 Ret 4 2 2 53
4   Hesketh-Ford 2 6 Ret Ret Ret Ret 10 1 2 4 8 2 5 4 33
5   Tyrrell-Ford 5 Ret 1 Ret 5 2 7 9 6 3 9 8 7 6 25
6   Shadow-Ford 12 Ret 9 4 Ret 6 Ret 6 8 14 4 3 6 NC 9.5
7   Lotus-Ford 8 9 10 2 4 Ret 9 15 10 16 Ret 5 13 5 9
8   March-Ford 9 Ret Ret 5 Ret Ret Ret 14 18 5 7 1 Ret 7 7.5
9   Williams-Ford NC 11 NC 7 DNQ Ret 14 12 11 Ret 2 Ret 14 DNS 6
10   Parnelli-Ford Ret 7 17 Ret Ret 4 5 12 10 Ret Ret Ret 5
11   Hill-Ford NC DNQ Ret 6 7 7 10 5 15 Ret Ret 3
12   Penske-Ford 7 Ret 8 Ret Ret 11 5 8 Ret 9 2
13   Ensign-Ford DNQ WD WD 10 15 DNQ 6 12 12 Ret 1
  Lola-Ford 10 12 7 DNQ 0
  Surtees-Ford DSQ 10 Ret 8 Ret 10 16 Ret 13 11 10 0
  BRM Ret Ret 15 Ret DNQ 9 13 Ret 17 WD WD Ret Ret 0
  Fittipaldi-Ford Ret 13 DNQ Ret DNQ 12 17 11 Ret 19 Ret DNS 11 10 0
  Lyncar-Ford 17 0
  Shadow-Matra Ret Ret 0
  Maki-Ford WD WD DNS DNQ DNQ DNQ DNQ 0
  Berta-Ford WD WD
Poř. Konstruktér ARG
 
BRA
 
RSA
 
ESP
 
MON
 
BEL
 
SWE
 
NED
 
FRA
 
GBR
 
GER
 
AUT
 
ITA
 
USA
 
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu
  • Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.

Nemistrovské závody

editovat

Následující závody byly otevřené pro vozy Formule 1, ale nezapočítávaly se do mistrovství světa jezdců ve Formuli 1 ani do mistrovství světa konstruktérů ve Formuli 1.

Závod Okruh Datum Vítěz závodu Vítězný konstruktér
  X Race of Champions Brands Hatch 16. březen   Tom Pryce   Shadow-Cosworth
  XXVII BRDC International Trophy Silverstone 13. duben   Niki Lauda   Ferrari
  XV Grand Prix Švýcarska Dijon-Prenois 24. srpen   Clay Regazzoni   Ferrari

Jihoafrické mistrovství Formule 1

editovat
Závod Okruh Datum Vítěz závodu Vítězný konstruktér
  Cape South Easter Trophy Killarney 8. únor   Dave Charlton   McLaren-Cosworth
  Goldfields 100 Goldfields 22. březen   Ian Scheckter   Tyrrell-Cosworth
  Natal Mercury 100 Roy Hesketh 29. březen   Ian Scheckter   Tyrrell-Cosworth
  Brandkop Winter Trophy Brandkop 3. květen   Ian Scheckter   Tyrrell-Cosworth
  South African Republic Trophy Kyalami 31. květen   Ian Scheckter   Tyrrell-Cosworth
  False Bay 100 Killarney 5. červenec   Guy Tunmer   Lotus-Cosworth
  Rand Winter Trophy Kyalami 26. červenec   Ian Scheckter   Tyrrell-Cosworth
  Natal Spring Trophy Roy Hesketh 1. září   Dave Charlton   McLaren-Cosworth
  Rand Spring Trophy Kyalami 4. říjen   Ian Scheckter   Tyrrell-Cosworth

Poznámky

editovat
  1. Jean-Pierre Jarier zajel nejrychlejší čas v kvalifikaci, ale do závodu neodstartoval. Pole position zůstala na startovním roštu volná. Carlos Pace na druhém místě byl prvním jezdcem na startovním roštu. Jarier je stále považován za držitele pole position.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1975 Formula One season na anglické Wikipedii.

  1. Gill, Barrie (1976) "The World Championship 1975" John Player Motorsport yearbook 1976 p. 103 Queen Anne Press Ltd. ISBN 0-362-00254-1
  2. a b c Donohue dies after operation. Beaver County Times. (Pennsylvania, U.S.): 20 August 1975, s. D-4. Dostupné online. 
  3. a b c Donohue dies of injuries. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 20 August 1975, s. 1, part 2. Dostupné online. 
  4. a b c Donohue dies after surgery. Eugene Register-Guard. (Oregon, U.S.): 20 August 1975, s. 1C. Dostupné online. 
  5. Plane crash kills driver Graham Hill. Pittsburgh Press. (Pennsylvania, U.S.): 30 November 1975, s. D-1. Dostupné online. 
  6. Racing mourns death of Graham Hill. Milwaukee Sentinel. (Wisconsin, U.S.): 1 December 1975, s. 5, part 2. Dostupné online. 
  7. After cheating death 20 years, Hill killed in air crash. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 1 December 1975, s. 1C. Dostupné online. 
  8. Lola's Formula One heritage [online]. December 1996 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  9. Hill GH1 Cosworth [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. 
  10. EWALD, Klaus. Hill Ford GH2 [online]. 2006 [cit. 2015-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2015. 
  11. Cancelled Grands Prix of Canada - 1975 and 1987 [online]. [cit. 2022-08-22]. Dostupné online. 
  12. Anna Duxbury. History of safety devices in Formula 1: The halo, barriers & more [online]. 4 July 2022 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 
  13. a b Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 
  14. a b Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 
  15. Donahue seriously injured. Daytona Beach Morning Journal. (Florida, U.S.): 18 August 1975, s. 4B. Dostupné online. 
  16. World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019. 

Externí odkazy

editovat