Formule 1 v roce 1956

Sezóna 1956 mistrovství světa vozů Formule 1
Předchozí: 1955
Další: 1957
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Obecné informace
Pořadí sezóny: 7
Počet týmů:
Počet pilotů: 27
Počet závodů: 8
Výsledky
Pohár jezdců: Argentina Juan Manuel Fangio (Ferrari)

2. Spojené království Stirling Moss (Maserati)
3. Spojené království Peter Collins (Ferrari)

Pohár konstruktérů: neznámá vlajka nebyl

Sezóna Formule 1 v roce 1956 byla sedmou sezónou Mistrovství světa vozů Formule 1. Sezóna začala 22. ledna na okruhu v Buenos Aires a končila 2. září závodem v Itálii na Monze. Mistrem světa se pro tento rok stal Argentinec Juan Manuel Fangio, čímž získal svůj celkový čtvrtý titul mistra světa.

Týmy a jezdciEditovat

Entrant Constructor Chassis Engine Tyre Driver Rounds
  Officine Alfieri Maserati Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Stirling Moss 1–2, 4–8
  Jean Behra 1–2, 4–8
  Carlos Menditeguy 1
  Luigi Piotti 1
  Chico Landi 1
  Gerino Gerini 1
  José Froilán González 1
  Cesare Perdisa 2, 4–7
  Paco Godia 4–8
  Mike Hawthorn 4
  Piero Taruffi 5
  Umberto Maglioli 7–8
  Luigi Villoresi 8
  Jo Bonnier 8
  Owen Racing Organisation MaseratiBRM 250F

P25

Maserati 250F1 2.5 L6

BRM P25 2.5 L4

PirelliDunlop   Mike Hawthorn 1–2, 6
  Tony Brooks 2, 6
  Ron Flockhart 6
  Alberto Uria Maserati A6GCM Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Alberto Uria 1
  Óscar González 1
  Scuderia Ferrari Ferrari D50

555

Ferrari DS50 2.5 V8

Ferrari 555 2.5 L4

Englebert

Pirelli

  Juan Manuel Fangio 1–2, 4–8
  Eugenio Castellotti 1–2, 4–8
  Luigi Musso 1–2, 7–8
  Peter Collins 1–2, 4–8
  Olivier Gendebien 1, 5
  Paul Frère 4
  André Pilette 4
  Alfonso de Portago 5–8
  Wolfgang von Trips 8
  Equipe Gordini Gordini T16T32 Gordini 23 2.5 L6

Gordini 25 2.5 L8

Englebert   Robert Manzon 2, 5–8
  Élie Bayol 2
  André Pilette 2, 5, 7
  Hermano da Silva Ramos 2, 5–6, 8
  André Milhoux 7
  André Simon 8
  Ecurie Rosier Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Louis Rosier 2, 4–7
  Vandervell Products Vanwall VW 2 Vanwall 254 2.5 L4 Pirelli   Maurice Trintignant 2, 4, 6, 8
  Harry Schell 2, 4–6, 8
  Mike Hawthorn 5
  Colin Chapman 5
  José Froilán González 6
  Piero Taruffi 8
  Gould's Garage (Bristol)

  H.H. Gould

Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Horace Gould 2, 4, 6–7
  Giorgio Scarlatti Ferrari 500 Ferrari 500 2.0 L4 Pirelli   Giorgio Scarlatti 2
  Scuderia Centro Sud MaseratiFerrari 250F

500

Maserati 250F1 2.5 L6

Ferrari 500 2.0 L4

Pirelli   Louis Chiron 2
  Luigi Villoresi 4
  Harry Schell 7
  Giorgio Scarlatti 7
  Toulo de Graffenried 8
  Piero Scotti Connaught-Alta B Alta GP 2.5 L4 Pirelli   Piero Scotti 4
  Automobiles Bugatti Bugatti T251 Bugatti 2.5 L8 Englebert   Maurice Trintignant 5
  Luigi Piotti Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Luigi Villoresi 5–7
  Luigi Piotti 7–8
  André Simon Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   André Simon 5
  Scuderia Guastalla Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Umberto Maglioli 6
  Gerino Gerini 8
  Connaught Engineering Connaught-Alta B Alta GP 2.5 L4 PirelliAvon   Archie Scott-Brown 6, 8
  Desmond Titterington 6
  Jack Fairman 6, 8
  Les Leston 8
  Ron Flockhart 8
  Bob Gerard Cooper-Bristol T23 Bristol BS1 2.0 L6 Dunlop   Bob Gerard 6
  Gilby Engineering Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Roy Salvadori 6–8
  Bruce Halford Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Bruce Halford 6–8
  Jack Brabham Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Jack Brabham 6
  Emeryson Cars Emeryson-Alta 56 Alta GP 2.5 L4 Dunlop   Paul Emery 6
  Ottorino Volonterio Maserati A6GCM Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Ottorino Volonterio 7

Výše uvedený seznam nezahrnuje týmy a jezdce z Indianapolis 500 1956.

Velké cenyEditovat

Rnd Závod Okruh Datum Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz Konstruktér Pneumatiky Výsledky
1   Argentina Buenos Aires 22. leden   Juan Manuel Fangio   Juan Manuel Fangio   Luigi Musso

  Juan Manuel Fangio

  Ferrari Englebert Výsledek
2   Monako Monako 13. květen   Juan Manuel Fangio   Juan Manuel Fangio   Stirling Moss   Maserati Pirelli Výsledek
3   Indianapolis 500 Indianapolis 30. květen   Pat Flaherty   Paul Russo   Pat Flaherty   Watson-Offenhauser Firestone Výsledek
4   Belgie Spa-Francorchamps 3. červen   Juan Manuel Fangio   Stirling Moss   Peter Collins   Ferrari Englebert Výsledek
5   Francie Reims 1. červenec   Juan Manuel Fangio   Juan Manuel Fangio   Peter Collins   Ferrari Englebert Výsledekl
6   Velká Británie Silverstone 14. červenec   Stirling Moss   Stirling Moss   Juan Manuel Fangio   Ferrari Englebert Výsledek
7   Německo Nürburgring 5. srpen   Juan Manuel Fangio   Juan Manuel Fangio   Juan Manuel Fangio   Ferrari Englebert Výsledek
8   Itálie Monza 2. září   Juan Manuel Fangio   Stirling Moss   Stirling Moss   Maserati Pirelli Výsledek

Shrnutí sezónyEditovat

Fangio se přidal k Ferrari poté, co Mercedes-Benz, s nímž vyhrál tituly 1954 a 1955, ze sportu odešel. Ferrari získalo vozy D50 týmu Lancia a dalo dohromady silný tým jehož součástí byl Juan Manuel Fangio, Eugenio Castellotti, Luigi Musso a Peter Collins. Fangio vyhrál úvodní závod když sdílel Mussův vůz poté, co se jeho vlastní auto porouchalo. Collins a Fangioův týmový kolega z Mercedesu, Stirling Moss - nyní jezdící za Maserati, představoval největší výzvu pro jeho obhajobu titulu, každý vyhrál dva závody. Tato sezóna již nebyla pouze o jednom týmu, ale mimo rychlé Ferrari vyhrálo 2 závody Maserati a britské Connaughts, Vanwall a BRM se také předvedli v dobrém světle.

ArgentinaEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Argentiny 1956.

Po přestupu do Ferrari se Fangio rychel adaptoval na nový vůz a v kvalifikaci získal pole position o celé 2 sekundy před Eugeniem Castellottim. Ze začátku závodu se však propadl hlouběji do pole. Poté co se ve vedení závodu vystřídali González, Menditéguy a Moss, tak se Fangio v 67. kole vrátil na vedoucí příčku, když se jeho vůz porouchal a on využil vozu Luigiho Mussa a dovezl jej do cíle na prvním místě. I přesto že Fangio v závodě zvítězil a získal nejrycheljší kolo, tak se do vedení šampionátu přesunul Jean Behra (Fangio a Musso si body zaprvní místo rozdělili na půl).

MonakoEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Monaka 1956.

Závod vyhrál Stirling Moss ve svém Maserati, který vedl od vlajky k vlajce. Juan Manuel Fangio měl problémy se svým Ferrari, ale poté, co nechal Eugenia Castellottiho převzít své auto, on si vzal sesterský vůz Petera Collinse. Moss si v poklidu pro šachovnicouvou vlajku, i přes zuřivou jízdu Fangia, který ztrátu dokázal stáhnout už jen na rozdíl 6 sekund. Jean Behra využil problémů Ferrari a dojel na třetím místě ve svém Maserati.

Indianapolis 500Editovat

Související informace naleznete také v článku 500 mil Indianapolis 1956.

S náskokem 20 sekund a vedení závodu od 76. kola si pro první vítězství v Indy 500 dojel Pat Flaherty, následovaný Samem Hanksem a Donem Freelandem.

BelgieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Belgie 1956.

V deštivém závodě ve Spa vedl do 24. kola Juan Manuel Fangio, dokud se na jeho velmi nespolehlivém Ferrari nepoškodila převodovka a on musel z vedení závodu odstoupit. Striling Moss měl v závodě také problémy a odstoupil, ale pak převzal vůz kolegy Cesara Perdisi a dovezl jej na 3. místě. První vítězství ve Formuli 1 získal dominantní Peter Collins a za ním druhý získal první pódium Paul Frère.

FrancieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1956.

Závod byl zvýrazněn vzrušující bitvou mezi dvěma vozy Lancia-Ferrari Petera Collinse a Eugenia Castellottiho, která byla zmařena 10 kol před konce, když tým nařídil jezdcům držet místa s Collinsem vpředu a Castellottim na druhém místě,aby se předešlo kolizím a přetěžování vozů. Collins nakonec zvítězil o 0,3 sekundy. Téměř o minutu a půl později se umístil na třetím místě Jean Behra v Maserati, jediném dalším autě ve stejném kole jako vedoucí závodu.

Velká BritánieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1956.

Po ročním výpadku se Silverstone zase vrátil do Formule 1 a zvítězil na něm Juan Manuel Fangio. Druhý dojel Peter Collins, který si vzal vůz od Alfonsa de Portaga. Sterling Moss vedl v průběhu závodu přes 50 kol, ale poté co ho Fangio předjel začal klesat polem a nakonec pár kol před koncem odstoupil kvůli problíému s osou. Fangio se dotáhl za Collinse na rozdíl jediného bodu.

NěmeckoEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1956.

V Německu neměl Fangio soupeře a poté co Peter Collins dvakrát odstoupil ho v šampionátu přeskočil na rozdíl osmi bodů. Druhý byl Strling Moss a třetí Jean Behra. Celkem dojelo pouze 5 jezdců.

ItálieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1956.

Jean Behra a Peter Collins měli oba ztrátu 8 bodů na Fangia a proto aby vyhráli šampionát musel jeden z nich vyhrát závod a Fangio nedokončit nebo dojet mimo body. Závod vyhrál Stirling Moss v Maserati, ale v neuvěřitelném projevu sportovního ducha předal Peter Collins svou Lancii-Ferrari Fangiovi, což mu umožnilo podělit se s Collinsem o druhé místo a zajistit si čtvrté mistrovství světa. Třetí místo obsadil Ron Flockhart v Connaughtu, jediném umístění na stupních vítězů pro tuto značku.

Konečné hodnocení Mistrovství SvětaEditovat

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších pěti závodů.

* Pilot ARG  MON  500  BEL  FRA  GBR  GER  ITA  body
1   Juan Manuel Fangio 1† / Ret 2† / 4† Ret 4 1 1 (2)† / 8† 30 (33)
2   Stirling Moss Ret 1 3† / Ret 5† / Ret (Ret) 2 1 27 (28)
3   Peter Collins Ret 2† 1 1 2† / Ret Ret† / Ret 2† 25
4   Jean Behra 2 3 7 3 3 3 Ret† / Ret 22
5   Pat Flaherty 1 8
6   Eugenio Castellotti Ret 4† / Ret Ret 2 10† Ret† / Ret 8† / Ret 7.5
7   Sam Hanks 2 6
=   Paul Frère 2 6
9   Paco Godia Ret 7 8 4 4 6
10   Jack Fairman 4 5 5
11   Luigi Musso 1† Ret Ret† Ret 4
=   Mike Hawthorn 3 DNS DNS 10† Ret 4
=   Ron Flockhart Ret 3 4
=   Don Freeland 3 4
15   Alfonso de Portago Ret 2† / 10† Ret† Ret 3
=   Cesare Perdisa 7 3† 5† 7 DNS 3
=   Harry Schell Ret 4 10† / Ret Ret Ret Ret 3
=   Johnnie Parsons 4 3
19   Louis Rosier Ret 8 6 Ret 5 2
=   Luigi Villoresi 5 Ret 6 Ret Ret† 2
=   Hermano da Silva Ramos 5 8 Ret Ret 2
=   Horace Gould 8 Ret 5 Ret 2
=   Olivier Gendebien 5 Ret 2
=   Dick Rathmann 5 2
25   Gerino Gerini 4† 10 1.5
=   Chico Landi 4† 1.5
27   Paul Russo Ret 1
  André Pilette 6† 6 11 DNS 0
  Luigi Piotti Ret DNS 6 0
  Bob Sweikert 6 0
  Óscar González 6† 0
  Alberto Uria 6† 0
  Élie Bayol 6† 0
  Bob Veith 7 0
  Toulo de Graffenried 7 0
  Rodger Ward 8 0
  Robert Manzon Ret 9 9 Ret Ret 0
  André Simon Ret 9 0
  Jimmy Reece 9 0
  Cliff Griffith 10 0
  Roy Salvadori Ret Ret 11 0
  Gene Hartley 11 0
  Bob Gerard 11 0
  Fred Agabashian 12 0
  Bob Christie 13 0
  Al Keller 14 0
  Eddie Johnson 15 0
  Billy Garrett 16 0
  Duke Dinsmore 17 0
  Pat O'Connor 18 0
  Jimmy Bryan 19 0
  Ottorino Volonterio NC 0
  Maurice Trintignant Ret Ret Ret Ret Ret 0
  Umberto Maglioli Ret Ret Ret† 0
  Bruce Halford Ret DSQ Ret 0
  José Froilán González Ret Ret 0
  Piero Taruffi Ret Ret 0
  Tony Brooks DNS Ret 0
  Giorgio Scarlatti DNQ Ret 0
  Carlos Menditeguy Ret 0
  Jim Rathmann Ret 0
  Johnnie Tolan Ret 0
  Tony Bettenhausen Ret 0
  Jimmy Daywalt Ret 0
  Jack Turner Ret 0
  Keith Andrews Ret 0
  Andy Linden Ret 0
  Al Herman Ret 0
  Ray Crawford Ret 0
  Johnny Boyd Ret 0
  Troy Ruttman Ret 0
  Johnny Thomson Ret 0
  Piero Scotti Ret 0
  Desmond Titterington Ret 0
  Archie Scott-Brown Ret 0
  Paul Emery Ret 0
  Jack Brabham Ret 0
  André Milhoux Ret 0
  Les Leston Ret 0
  Ed Elisian Ret† 0
  Eddie Russo Ret† 0
  Jo Bonnier Ret† 0
  Louis Chiron DNS 0
  Colin Chapman DNS 0
  Wolfgang von Trips DNS 0
* Polot ARG  MON  500  BEL  FRA  GBR  GER  ITA  body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
  • * Nejrychlejší kolo (1 bod)
  • † piloti se střídali v řízení vozu

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat