Formule 1 v roce 1957

Sezóna 1957 mistrovství světa vozů Formule 1
Předchozí: 1956
Další: 1958
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Obecné informace
Pořadí sezóny: 8
Počet týmů:
Počet pilotů: 22
Počet závodů: 8
Výsledky
Pohár jezdců: Argentina Juan Manuel Fangio (Maserati)

2. Spojené království Stirling Moss (Vanwall)
3. Itálie Luigi Musso (Ferrari)

Pohár konstruktérů: neznámá vlajka nebyl

Sezóna Formule 1 v roce 1957 byla 8. mistrovstvím světa pořádaným FIA. Od 13. ledna 1957 do 8. září 1957 bylo její součástí 8 závodů. Mistrem světa se popáté stal Juan Manuel Fangio.

Velké cenyEditovat

Datum Grand Prix Okruh Vítěz Vůz Výsledky
13. leden   Argentina Buenos Aires   Juan Manuel Fangio Maserati Výsledky
19. květen   Monako Monte Carlo   Juan Manuel Fangio Maserati Výsledky
30. květen   Indy 500 Indianapolis   Sam Hanks Epperly Výsledky
7. červen   Francie Rouen-Les-Essarts   Juan Manuel Fangio Maserati Výsledky
20. červen   Velká Británie Aintree   Stirling Moss Vanwall Výsledky
4. srpen   Německo Nürburgring   Juan Manuel Fangio Maserati Výsledky
18. srpen   Pescara Pescara   Stirling Moss Vanwall Výsledky
8. září   Itálie Monza   Stirling Moss Vanwall Výsledky

Shrnutí sezónyEditovat

Fangio se rozhodl znovu vyměnit týmy a připojil se k znovu k Maserati. Rozhodnutí přejít se ukázalo být mistrovským tahem, protože Ferrariho sestava Peter Collins, Eugenio Castellotti a vracející se Mike Hawthorn nedokázali vyhrát jediný závod. Castellotti a Alfonso de Portago během sezóny zemřeli (ne z důvodu havárie ve Formuli 1), což pro Ferrari znamenalo opravdu katastrofální rok.

Muž, kterého Fangio nahradil v Maserati, Stirling Moss, se přestěhoval do Vanwallu, týmu, který začíná plnit snaplňovat svůj potenciál.[ujasnit] Dvojice Fangio a Moss vyhrála všechny mistrovské závody v sezóně s výjimkou Indianapolis 500. Fangiova jízda na Nürburgringu, kde předjel Collinse a Hawthorna v předposledním kole poté, co ho zastávka v boxech posunula téměř minutu zpět, je považován za obzvláště pozoruhodný jezdecký výkon.

Byl to poslední rok, kdy se udělovaly body za sdílené vozy.

ArgentinaEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Argentiny 1957.

Striling Moss v argentinském hlavním městě získal pole positon, ale hned z kraje startu si poškodil plynový mechanismus a musel do boxů. Ve vedení závodu se vystřídalo mnoho jezdců, ale nakonec to byl domácí hrdina Fangio, kdo projel cílem jako první a vyhrál svou 4. Velkou cenu Argentiny.

Argentina '57 by byla poslední Velkou cenou Castellottiho. Byl zabit při testování Ferrari na letišti v Modeně.

MonakoEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Monaka 1957.

Čtyři měsíce po argentinské Grand Prix a řadě nemistrovských závodů se týmy shromáždily v Monaku pro druhé mistrovské kolo sezóny. Moss se přidal k Vanwallu z Maserati a řídil auto navržené Colinem Chapmanem a financované Tonym Vandervellem, bohatým britským průmyslníkem, takže Fangio zůstal nesporným vedoucím týmu Maserati. Fangio získal pole position, ale Moss se ujal vedení v první zatáčce s Fangiem za zády a ve druhém kole se před argentinského jezdce dostal dostal i Collins. Moss vyjel z trati a havaroval v šikaně ve 4. kole a Collins ve snaze vyhnout se nehodě, narazil do kamenné zdi. Fangio se dokázal bez problémů dostat skrz, ale Tony Brooks musel prudce zabrzdil, což vedlo k tomu že do něj zezadu vrazil Hawthorn. Pouze Brooks byl schopen dále pokračovat. Von Trips byl třetí s Menditeguyem čtvrtým a Schell pátým. Menditeguy musel po nárazu do krajnice brzy zastavit kvůli novým pneumatikám, takže se Schell posunul na čtvrté místo, dokud se nerozbilo zavěšení jeho kol. Po řadě odstoupení se na pódiové příčky dostal Australan Jack Brabham, ale kvůli poruše palivového čerpadla nakonec musel auto na cíl dotlačit. Byl klasifikován na šestém místě a Fangio opět vyhrál před Brooksem a Mastenem Gregorym v Maserati.

Indianapolis 500Editovat

Související informace naleznete také v článku 500 mil Indianapolis 1957.

Americký závod v Indianapolisu vyhrál Sam Hanks, který v průběhu závodu vedl 130 kol z celkových 200.

FrancieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1957.

Velká cena Belgie a Nizozemska, která byla naplánována na 2. a 16. června, byla zrušena kvůli sporům o peníze zasažené suezskou krizí v Egyptě. Výsledkem byla šestitýdenní přestávka mezi Monakem a francouzskou GP, která se měla konat na veřejném silničním okruhu Rouen-Les-Essarts v severní Francii.

V kvalifikaci byl Fangio nejrychlejší s Behrou a Mussem po boku v první řadě. Na začátku šel Behra do vedení, ale Musso ho brzy předjel. Fangio je následoval na třetím místě s blížícím se Collinsem a Schellem. Ve druhém kole se Fangio propracoval kolem Behry a ve čtvrtém se dostal do vedení před Mussa. Collins se dostal kolem Behry a pořadí zůstalo vpředu beze změny až do cíle. Pro Fangia to byla 3. výhra v sezoně.

Velká BritánieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1957.

Velká cena Velké Británie se jela na okruhu Aintree v Liverpoolu a znova nahradila Silverstone. Okruh Aintree se nacházel uprostřed dostihové tratě, kde se konal slavný Grand National. Oba jezdci Vanwallu zmeškali Velkou cenu Francie a byli zpět v akci pro svůj domácí závod. Měl to být přelomový závod britského motoristického sportu. Na začátku závodu Behra vyrazil do vedení s Mossem za zády a byl to Angličan, který na konci kola převzal vedení, k radosti domácích fanoušků. Moss si dokázal vybudovat náskok, ale pak auto začalo zadrhávat a musel zajet do boxů. Behra se ujal vedení s Brooksem na druhém místě, ale druhý řidič Vanwallu byl brzy povolán do boxů, aby dal své auto Mossovi, který se znovu připojil do závodu na deváté pozici. Pole bylo ztenčeno řadou mechanických poruch včetně Fangia a Collinse.Vše se změnilo v 69. kole, když Behrova spojka explodovala. Hawthorn přejel část trosek, ale utrpěl defekt. Lewis-Evans se ujal vedení, ale téměř okamžitě ho předjel Moss. Sen o Vanwallu na 1. a 2. místě se rozplynul, poté co která ho posunula na sedmé místo. Moss závod vyhrál a zapsal tak první vítězství britského auta ve Formuli 1. Musso byl druhý a Hawthorn třetí.

NěmeckoEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1957.

Pole position získal Fangio před Hawthornem, Behrou a Collinsem. Na začátku se Hawthorn a Collins pustili do boje o vedení s Fangiem a Behrou. Pomalá zastávka v boxech Fangia v polovině závodu trvající 1 minutu a 18 sekund (původně to mělo být 30 sekund) posunula Fangia o celou minutu zpět za 2 Lancie, ale rychle se hnal kupředu, 10krát překonal nejrychlejší kolo a nakonec předjel prvně Collinse a pak Hawthorna v předposledním kole. Fangio tím vyhrál závod a svůj pátý titul mistra světa.

PescaraEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Pescary 1957.

Nejrychlejší čas v kvalifikaci zajel Fangio v Maserati a ve Vanwallu skončil druhý Stirling Moss. Musso byl třetí. Ve druhém kole se Moss ujal vedení před Mussem. Závodní pole se rychle ztenčilo, protože horké teploty si vybraly svou daň. Závod dokončilo pouze 7 jezdců. Vítězem se stal Stirling Moss. Bylo to naposledy kdy Formule 1 jela v Pescaře.

ItálieEditovat

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1957.

Velká cena Itálie v Monze se letos jela pouze na silničním okruhu bez špatně postaveného betonového klopeného oválu, protože předloni to italským konstruktérům způsobilo problémy. Použitá trať byla velmi podobná dnešní Monze, i když bez šikan. Ferrari se po bojkotu Pescary vrátilo do akce pro nejdůležitější italský závod, a tak šlo o trojitý boj mezi Lancií-Ferrari, Maserati a Vanwallem. Britská auta byla silná, přičemž pole position měla Stuart Lewis-Evans, vedle něj Stirling Moss a Tony Brooks.

V závodě zvítězil Stirling Moss, druhý Juan Manuel Fangio a třetí Wolfgang von Trips, pro kterého to bylo první kariérní pódium.

Týmy a jezdciEditovat

Vůz Motor Typ Motor Pneumatiky Pilot Závody
  Officine Alfieri Maserati Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6

Maserati 250F1 2.5 V12

Pirelli   Juan Manuel Fangio 1–2, 4–8
  Stirling Moss 1
  Jean Behra 1, 4–8
  Carlos Menditeguy 1–2, 4–5
  Giorgio Scarlatti 2, 6–8
  Harry Schell 2, 4–8
  Hans Herrmann 2
  Scuderia Ferrari Ferrari 801 Ferrari DS50 2.5 V8 Pirelli   Peter Collins 1–2, 4–6, 8
  Luigi Musso 1, 4–8
  Eugenio Castellotti 1
  Mike Hawthorn 1–2, 4–6, 8
  Wolfgang von Trips 1–2, 8
  Cesare Perdisa 1
  Alfonso de Portago 1
  José Froilán González 1
  Maurice Trintignant 2, 4–5
  Scuderia Centro Sud Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Harry Schell 1
  Jo Bonnier 1, 7–8
  Masten Gregory 2, 6–8
  André Simon 2
  Hans Herrmann 6
Ferrari 500 Ferrari 625 2.5 L4   Alejandro de Tomaso 1
  Luigi Piotti Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6   Luigi Piotti 1–2, 7–8
  Owen Racing Organisation BRM P25 BRM P25 2.5 L4 Dunlop   Ron Flockhart 2, 4
  Roy Salvadori 2
  Herbert MacKay-Fraser 4
  Jack Fairman 5
  Les Leston 5
  Connaught Engineering Connaught-Alta B Alta GP 2.5 L4 Dunlop   Stuart Lewis-Evans 2
  Ivor Bueb 2
  Cooper Car Company Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Avon

Dunlop

  Jack Brabham 2, 4, 7
  Les Leston 2
  Mike MacDowel 4
  Roy Salvadori 5, 7
T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Roy Salvadori 6
  Vandervell Products Vanwall VW 5 Vanwall 254 2.5 L4 Pirelli   Stirling Moss 2, 5–8
  Tony Brooks 2, 5–8
  Stuart Lewis-Evans 4–8
  Roy Salvadori 4
  H.H. Gould Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Horace Gould 2, 4–8
  Jo Bonnier Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Jo Bonnier 5
  Gilby Engineering Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Ivor Bueb 5
  R.R.C. Walker Racing Team Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Jack Brabham 5
T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Jack Brabham 6
  Bob Gerard Cooper-Bristol T44 Bristol BS2 2.2 L6 Dunlop   Bob Gerard 5
  Bruce Halford Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop   Bruce Halford 6–8
  Dr Ing F. Porsche KG Porsche RS550 Porsche 547/3 1.5 F4 ?   Umberto Maglioli 6
  Edgar Barth 6
  Ridgeway Management Cooper-Climax T43

T41

Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Tony Marsh 6
  Paul England 6
  Ecurie Maarsbergen Porsche RS550 Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop   Carel Godin de Beaufort 6
  J.B. Naylor Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Brian Naylor 6
  Dick Gibson Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop   Dick Gibson 6
  Francesco Godia Sales Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Paco Godia 6–8
  Ottorino Volonterio Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli   Ottorino Volonterio 8
  André Simon 8

Výše uvedený seznam nezahrnuje týmy a jezdce z Indianapolis 500 1957.

Konečné hodnocení Mistrovství SvětaEditovat

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších pěti závodů.

* Pilot ARG  MON  500  FRA  GBR  GER  PES  ITA  body
1   Juan Manuel Fangio 1 1 1 Ret 1 2 (2) 40 (46)
2   Stirling Moss 8 Ret 1† / Ret† 5 1 1 25
3   Luigi Musso Ret 2 2 4 Ret 8 16
4   Mike Hawthorn Ret Ret† / Ret 4 3 2 6 13
5   Tony Brooks 2 1† / Ret† 9 Ret 7 11
6   Masten Gregory 3 8 4 4 10
7   Harry Schell 4 Ret† / Ret 5 Ret 7 3 5† / Ret 10
8   Sam Hanks 1 8
9   Peter Collins 6† / Ret Ret 3 Ret / 4†‡ 3 Ret 8
10   Jim Rathmann 2 7
11   Jean Behra 2 6 Ret 6 Ret Ret 6
12   Stuart Lewis-Evans 4 Ret 7 Ret 5 Ret 5
13   Maurice Trintignant 5 Ret 4† 5
14   Wolfgang von Trips 6† Ret† 3 4
15   Carlos Menditeguy 3 Ret Ret Ret 4
16   Jimmy Bryan 3 4
17   Paul Russo 4 3
18   Roy Salvadori DNQ Ret 5 Ret1 Ret 2
19   Andy Linden 5 2
20   Giorgio Scarlatti Ret† 10 6 5† 1
21   Alfonso de Portago 5† 1
22   José Froilán González 5† 1
  Jack Brabham 6 7† / Ret Ret Ret1 7 0
  Johnny Boyd 6 0
  Bob Gerard 6 0
  Cesare Perdisa 6† 0
  Jo Bonnier 7 Ret Ret Ret 0
  Marshall Teague 7 0
  Mike MacDowel 7† 0
  Ivor Bueb Ret 8 0
  Pat O'Connor 8 0
  Paco Godia Ret Ret 9 0
  Alejandro de Tomaso 9 0
  Bob Veith 9 0
  Luigi Piotti 10 DNQ Ret Ret 0
  Horace Gould Ret Ret DNS Ret Ret 10 0
  Gene Hartley 10 0
  Bruce Halford 11 Ret Ret 0
  Jack Turner 11 0
  Ottorino Volonterio 11† 0
  André Simon DNQ 11† 0
  Johnny Thomson 12 0
  Bob Christie 13 0
  Chuck Weyant 14 0
  Tony Bettenhausen 15 0
  Johnnie Parsons 16 0
  Don Freeland 17 0
  Ron Flockhart Ret Ret 0
  Hans Herrmann DNQ Ret 0
  Les Leston DNQ Ret 0
  Eugenio Castellotti Ret 0
  Jimmy Reece Ret 0
  Don Edmunds Ret 0
  Johnnie Tolan Ret 0
  Al Herman Ret 0
  Fred Agabashian Ret 0
  Eddie Sachs Ret 0
  Mike Magill Ret 0
  Eddie Johnson Ret 0
  Bill Cheesbourg Ret 0
  Al Keller Ret 0
  Jimmy Daywalt Ret 0
  Ed Elisian Ret 0
  Rodger Ward Ret 0
  Troy Ruttman Ret 0
  Eddie Russo Ret 0
  Elmer George Ret 0
  Herbert MacKay-Fraser Ret 0
  Jack Fairman Ret 0
Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2
  Edgar Barth 12
  Brian Naylor 13
  Carel Godin de Beaufort 14
  Tony Marsh 15
  Umberto Maglioli Ret
  Paul England Ret
  Dick Gibson Ret
* Pilot ARG  MON  500  FRA  GBR  GER  PES  ITA  body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat