Otevřít hlavní menu

Estenští (německy Este, italsky Este) jsou starobylý evropský šlechtický a panovnický rod původem z italského města Ferrara, který v dalších staletích vládl v rozličných státech v Německu, Itálii a jinde. Za zakladatele rodu je uváděn Azzo II. markrabě estenský (996–1097) z rodu Obertenghiů, jehož syny se rod rozdělil na dvě větve:

Estenští
Coat of arms of the House of Este (1239).svg
země Svatá říše římská, Bavorsko, Sasko,
Hannoversko, Spojené království,
Brunšvicko, Modena
tituly římsko-německý císař
Král Spojeného království
král Hannoverský
Hannoverský kurfiřt
Brunšvicko-Lüneburský vévoda
Brunšvický vévoda
Bavorský vévoda
Saský vévoda
Modenský vévoda
Toskánský markrabě
zakladatel Azzo II.
rok založení cca 815
konec vlády 1803 - Modena
1866 - Hannoversko
1901 - Spojené království
1918 - Brunšvicko
poslední vládce Ercole III. - Modena
Jiří V. - Hannoversko
královna Viktorie - Spojené království
Arnošt August Brunšvický - Brunšvicko
současná hlava Arnošt August V.
větve rodu

Welfové (Welf-Este)

markrabata d'Este (Fulc-Este) (†)

Azzo II. měl ještě třetího syna Huga V., který byl hrabětem z Maine.

Obsah

WelfovéEditovat

Související informace naleznete také v článku Welfové.

Mladší větev WelfůEditovat

Brunšvičtí vévodové (Brunšvick-Wolfenbüttel)

linie Brunšvick-Bevern

  • Karel II. - (1815–1830)
  • Vilém - (1830–1884)
  • 18841913, princ Arnošt Augustus Hannoverský se vzdal svých práv ve prospěch pruské administrativy, období císařských regentů

Dynastie Hannoverská

  • Arnošt Augustus - (1913–1918), syn posledního hannoverského korunního prince, hlava Hannoverské dynastie (1923–1953)

Hannoverská dynastieEditovat

Kurfiřti Hannoverští a vévodové Brunšvicka-Lüneburska

Podrobnější informace naleznete v článcích Hannoverské kurfiřtství a Vévodství Brunšvicko-Lünebursko.

Králové Hannoverští

Podrobnější informace naleznete v článku Hannoverské království.

Hannoverské království vzniklo v říjnu roku 1814 rozhodnutím Vídeňského kongresu. Britský král Jiří III. tak po napoleonských válkách získal zpět své hannoverské državy. Kongres rovněž rozhodl o územní výměně s Pruským královstvím, díky níž rozloha Hannoverska podstatně vzrostla.

Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nastoupila v Británii na trůn jeho dcera Viktorie, jelikož neměl mužského potomka. V Hannoveru ale nastoupil na trůn princ Arnošt August I., strýc královny Viktorie. Stalo se to díky starému německému následnickému řádu, tj. polosalickému zákonu, díky němuž může žena vládnout pouze pokud rod nemá muže schopné vlády.

Při hlasování v Německém spolku 14. června 1866 podpořilo Hannoversko návrh na mobilizaci spolkových vojsk proti Prusku, což o den později vedlo k vyhlášení války ze strany Pruska. Hannoverská armáda ještě zvítězila v bitvě u Langensalzy (27. června 1866), o dva dny později však musela kapitulovat. Král Jiří V. byl zbaven trůnu a Hannoversko bylo připojeno k Prusku jako provincie.

Králové Spojeného království Velké Británie a Irska

Podrobnější informace naleznete v článcích Spojené království Velké Británie a Irska a Act of Settlement.

Syn hannoverského kurfiřta Jiří Ludvík zdědil na základě Zákona o nástupnictví roku 1714 britský trůn jako Jiří I. Britsští králové vládly do roku 1814 současně jako kurfiřti Hannoverští a vévodové Brunšvicko-Lüneburští, od roku 1814 jako králové Hannoverští. Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nastoupila v Británii na trůn jeho neteř Viktorie, jelikož neměl mužského potomka. V Hannoveru ale nastoupil na trůn princ Arnošt August I., strýc královny Viktorie.

Italská větevEditovat

Markrabata estenskáEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam estenských markrabat.

Pánové ferrarští a modenštíEditovat

Ferrarští a modenští vévodovéEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam ferrarských panovníků.

Modenští vévodovéEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam modenských panovníků.

Větev Rakousko-Este (Lotrinkové)Editovat

Související informace naleznete také v článku Rakouští-Este.

Po smrti Ercola III. zdědil vévodský titul jeho zeť Ferdinand Rakouský-d'Este (zemřel roku 1806). Po pádu Napoleona se mohl jeho syn jako František IV. (Francesco) ujmout svého dědictví v Itálii. Krátce poté také zdědil po své matce území Massy a Carrary.

Habsbursko-lotrinští vévodové byli v roce 1831 a 1848 vyhnáni, v obou případech se však poměrně rychle vrátili k moci. Po francouzsko-piemontské válce roku 1859 byl syn Františka IV., vévoda František V. opět donucen uprchnout, tentokrát již definitivně. V prosinci roku 1859 se Modena, Parma a Toskánsko spojily ve Spojené středoitalské provincie, které byly v březnu 1860 anektovány Sardinským královstvím. František V. zemřel v roce 1875 bez následníka a tak připadl titul vévody modenského rakouské větve rodu resp. podle dohody arcivévodovi Františkovi Ferdinandovi d'Este ad personam. Po jeho smrti přešel titul přes císaře Karla I., jeho syna Roberta (který založil novou lotrinskou větev d'Este) a z něho na jeho syna Lorenze.

Modenští vévodové z rodu Lotrinků-Este

OdkazyEditovat