Herkules II. d'Este
Herkules II. d'Este (5. dubna 1508, Ferrara – 3. října 1559, Ferrara) byl v letech 1534 až 1559 vévodou z Ferrary, Modeny a Reggia.[3] Byl nejstarším synem Alfonsa I. d'Este a Lucrezie Borgie.
| Herkules II. d'Este | |
|---|---|
| vévoda z Ferrary, Modeny a Reggia | |
 | |
| Narození | 5. dubna 1508 Ferrara, Ferrarské vévodství |
| Úmrtí | 3. října 1559 Ferrara, Ferrarské vévodství |
| Manželka | Renata Francouzská |
| Potomci | Anna d'Este Alfons II. d'Este Lucrezia d'Este Eleonora d'Este Ludvík d'Este |
| Rod | Estenští |
| Otec | Alfons I. d'Este |
| Matka | Lucrezia Borgia |
| Příbuzní | Isabella Maria d'Este, Eleonora d’Este, Rodrigo Aragonský, Alfonso d'Este, Alessandro d'Este, Francesco d'Este a Ippolito II. d'Este (sourozenci) Jindřich I. Lotrinský[1], Karel II. Lotrinský[1], Ludvík II. Lotrinský[1], Kateřina Marie Lotrinská[1], Karel Emanuel Savojsko-Nemourský, Jindřich I. Nemourský, Maximilien de Guise[2], Antoine de Guise[2] a François de Guise[2] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatHerkules se narodil jako syn vévody Alfonsa I. d'Este a jeho druhé manželky Lucrezie Borgiové. Přes matku byl vnukem papeže Alexandra VI., synovcem Cesara Borgii a bratrancem svatého Františka Borgii. Přes otce byl synovcem Isabely d'Este, "první dámy renesance", a kardinála Hipolyta Estenského. Mezi jeho sourozenci byli milánský arcibiskup a pozdější kardinál Ippolito II., jeptiška Eleonora a František, markýz z Massalombardy. Jeho polorodým bratrem byl Rodrigo Borgia Aragonský, Lucreziin syn s Alfonsem Aragonským, vévodou z Bisceglie, a pravděpodobně Giovanni Borgia, zvaný "infans Romanus".
Herkules sehrál nepřímou roli v Sacco di Roma v roce 1527. Armáda císaře Karla V. překročila v roce 1526 Alpy, vojáci však nebyli schopni převést své těžké dělostřelectvo. Snažili se uzavřít dohodu s Herkulem, který následně poskytl armádě potřebné dělostřelectvo, aby armáda později postoupila a vyplenila město Řím.
V dubnu 1528 se dvacetiletý Herkules oženil s o dva roky mladší princeznou Renatou, druhou dcerou francouzského krále Ludvíka XII. a Anny Bretaňské. Renata obdržela od svého švagra, krále Františka I. Francouzského, bohaté věno a roční rentu. Dvůr, kterým se ve Ferraře obklopila, odpovídal tradici, kterou implicitně vyžadovala kultivace vědy a umění, zahrnoval osobnosti, jakými byli Bernardo Tasso či Fulvio Pellegrini Morato. Renata také pečlivě řídila vzdělání svých pěti dětí:
- Anna d'Este (1531–1607) ⚭ 1548 František de Guise (1519–1563); ⚭ 1566 Jakub z Nemours (1531–1585)
- Alfons II. d'Este (1533–1597) ⚭ 1558 Lukrécia Medicejská (1545–1561); ⚭ 1565 rakouská arcivévodkyně Barbora Habsburská (1539–1572); ⚭ 1579 Markéta Gonzagová (1564–1618)
- Lucrezia d'Este (1535–1598) ⚭ 1570 vévoda Francesco Maria II della Rovere (1549–1631)
- Eleonora d'Este (1537–1581)
- Luigi d'Este (1538–1586); arbiskup z Auch
Jakmile se v říjnu 1534 stal vévodou, obrátil se Herkules proti Francouzům u svého dvora, neboť je shledal příliš nákladnými i příliš vlivnými. Do roku 1543 proto byli všichni propuštěni. Byl také pod tlakem kurie, aby propustil osoby podezřelé z hereze (někdy v roce 1536 byl ve Ferraře dokonce sám Jan Kalvín). Vévodkyně Renata si mezitím dopisovala s řadou protestantů, a to navzdory přítomnosti zvláštního inkvizičního soudu ve Ferraře, a vzniklo podezření, že konvertovala. Herkules v roce 1554 vznesl k francouzskému králi Jindřichu II. a k inkvizitorovi Orizovi obvinění z hereze proti své manželce, která se následně přiznala.
Herkules se v roce 1556 postavil na stranu papeže Pavla IV. a Francie proti Španělsku, ale v roce 1558 uzavřel samostatnou mírovou dohodu. Byl také mecenášem umění spolu se svým bratrem, kardinálem Ippolitem, který nechal postavit vilu d’Este poblíž Tivoli.
Vývod z předků
editovat| Alberto d'Este | ||||||||||||
| Niccolò III. d'Este | ||||||||||||
| Isotta Albaresani | ||||||||||||
| Ercole I. d'Este, vévoda z Ferrary | ||||||||||||
| Tomáš III. ze Saluzza | ||||||||||||
| Ricciarda da Saluzzo | ||||||||||||
| Q28374057 | ||||||||||||
| Alfonso I. d'Este | ||||||||||||
| Alfons V. Aragonský | ||||||||||||
| Ferdinand I. Neapolský | ||||||||||||
| Giraldona Carlino | ||||||||||||
| Eleonora Neapolská, vévodkyně z Ferrary | ||||||||||||
| Tristan de Clermont | ||||||||||||
| Isabella Tarantská | ||||||||||||
| Kateřina Tarantská | ||||||||||||
| Ercole II. d'Este, vévoda z Ferrary | ||||||||||||
| Rodrigo Gil de Borja y Fennolet | ||||||||||||
| Jofré Llançol i Escrivà | ||||||||||||
| Sibila de Orms | ||||||||||||
| Alexandr VI. | ||||||||||||
| Domingo de Borja | ||||||||||||
| Isabel de Borja y Cavanilles | ||||||||||||
| Francisca | ||||||||||||
| Lucrezia Borgia | ||||||||||||
| Jacopo Pinctoris | ||||||||||||
| Vannozza dei Cattanei | ||||||||||||
| Mencia | ||||||||||||
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ercole II d'Este, Duke of Ferrara na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Dostupné online. [cit. 2016-01-15].
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ BENZONI, Gino. Dizionario biografico degli italiani. Svazek 43. [s.l.]: Treccani, 1993. Kapitola ERCOLE II d'Este. (italsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ercole II. d'Este, vévoda z Ferrary na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: Ercole II d'Este
- Wikidata: Ercole II d'Este, Duke of Ferrara
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
| Předchůdce: Alfons I. |
.svg){kind=small}
|
Vévoda z Ferrary, Modeny a Reggia Herkules II. 1534–1559 |
|
Nástupce: Alfons II. |
