Anna d'Este

Anna d'Este (16. listopadu 153117. května 1607) byla významnou princeznou se značným vlivem u francouzského dvora a ústřední postavou náboženských válek. Prvním manželstvím se stala vévodkyní z Aumale a de Guise, druhým sňatkem pak vévodkyní z Nemours a Genevois.

Anna d'Este
vévodkyně de Guise
vévodkyně z Nemours
Portrét
Narození16. listopadu 1531
Ferrara, Itálie
Úmrtí17. května 1594
Paříž, Francie
ManželFrantišek de Guise
Jakub z Nemours
PotomciJindřich I. de Guise
Kateřina de Guise
Karel II. Lotrinský
Ludvík II., kardinál de Guise
Antonín de Guise
František de Guise
Maxmilián de Guise
Karel Emanuel z Nemours
Markéta z Nemours
Jindřich I. z Nemours
DynastieEstenští
OtecHerkules II. d'Este
MatkaRenata Francouzská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Anna d'Este se narodila 16. listopadu 1531 jako nejstarší dcera ferrarského vévody Herkula II. (syn Lucrezie Borgia a vnuk papeže Alexandra VI.) a Renaty Francouzské (dcera Ludvíka XII.) Vyrůstala ve Ferraře, kde se jí dostalo vynikajícího vzdělání. Budoucí spisovatelka a učenka Olympia Fulvia Morata byla vybrána za jednu z jejích společnic.

V roce 1548, po dlouhých a obtížných jednáních, byla zasnoubena s francouzským vévodou z Aumale Františkem, synem vévody de Guise. Smlouva byla podepsána 28. září ve Ferraře a samotné manželství uzavřeno v Saint-Germain-en-Laye poblíž Paříže 16. prosince. Princezna se do Itálie nikdy nevrátila. Anna byla vnučkou Ludvíka XII., a tedy sestřenkou Jindřicha II. Francouzského.

Sňatkem se stala členkou mocného rodu Guisů a díky svým italským kořenům měla obzvláště úzké vztahy s královnou a později královnou - matkou, Kateřinou Medicejskou. Z těchto důvodů měla u dvora význačné postavení. Po smrti svého tchána v roce 1550 spravovala rodinný majetek a obrovské bohatství Guisů s pomocí své tchyně, Antoinette Bourbonské. Anna působila jménem svého otce jako prostředník mezi francouzským a ferrarským dvorem. Porodila sedm dětí, z nichž se čtyři dožily dospělosti.

V únoru 1563 byl František de Guise zavražděn. Zatímco byl vrah chycen a ihned usmrcen, Anna udělala všechny potřebné kroky, aby mohla zažalovat vůdce francouzských hugenotů, Gasparda de Coligny, kterého z vraždy vinila. Během následujících tří let vyvíjela vdova svými žádostmi tlak na krále a jeho dvořany, ale v lednu 1566 prohlásila králova rada admirála Colignyho za nevinného a uložila věčné mlčení v této věci. Většina jejích současníků vinila vévodkyni vdovu de Guise odpovědnou za výstřel na Colignyho z 22. srpna 1572, který byl signálem pro začátek Bartolomějské noci.

29. dubna 1566 se Anna provdala za Jakuba z Nemours. Od té doby trávila princezna většinu času v Annecy nebo na cestě mezi jejím vévodstvím Genevois a francouzským dvorem. V politicky obtížných situacích působila jako prostředník mezi svým manželem a savojským vévodou. Anna podporovala kariéru svých synů, pomohla svým klientům k získání živobytí a nárokovala si přední místo při oficiálních dvorních ceremoniích. Po smrti svého druhého manžela v roce 1585 žila Anna v Paříži, v Hôtel de Nemours. S vytvořením Katolické ligy, v níž hráli její synové důležitou roli, její význam značně vzrostl.

V prosinci 1588 nechal Jindřich III. Francouzský zavraždit dva její syny a ji uvěznit. I když nám prameny nic neříkají o vévodkyniných činech po jejím propuštění, někteří současníci ji považovali za zodpovědnou za královo zavraždění. Během obléhání Paříže Jindřichem IV. byla Anna prohlášena za "královnu - matku" ligy, ale po Bourbonově konverzi zpět ke katolictví ho uznala za krále a snažila se přesvědčit své syny ke stejnému kroku. V roce 1594 Anna odcestovala do Paříže, aby vzdala hold Jindřichu IV. Poslední roky strávila ve vysoce úctyhodném postavení "superintendante de la maison" královny Marie Medicejské. Také se však zadlužovala a starala se o finanční situaci svých dětí i vnoučat.

SmrtEditovat

Když 17. května 1607 zemřela, hodnota jejích movitých věcí přišla na o něco více než 4000 livrů. Vnitřnosti a srdce vévodkyně bylo pohřbeno v Paříži a v Joinvillu, zatímco její tělo bylo přeneseno do Annecy, kde bylo pohřbeno vedle jejího druhého manžela. Hroby se nedochovaly.

PotomciEditovat

Děti z prvního manželství s Františkem de Guise:

  • Jindřich I. de Guise (1550–1588), vévoda z Guise, ⚭ 1570 Kateřina Klévská (1548–1633)
  • Kateřina (1551–1596) ⚭ 1570 Ludvík z Montpensier (1513–1582)
  • Karel II. Lotrinský (1554–1611), vévoda z Mayenne a hrabě z Maine, ⚭ 1576 Henrietta Savojská
  • Ludvík II. (1555–1588), remešský arcibiskup
  • Antonín (1557–1560)
  • František (1559–1573)
  • Maxmilián (1562–1567/68)

Děti z druhého manželství s Jakubem z Nemours:

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Niccolò III. d'Este
 
 
Herkules I. d'Este
 
 
 
 
 
 
Ricciarda di Saluzzo
 
 
Alfons I. d'Este
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Ferrante
 
 
Eleonora Neapolská
 
 
 
 
 
 
Isabella z Chiaromonte
 
 
Herkules II. d'Este
 
 
 
 
 
 
Jofré Llançol i Escrivà
 
 
Alexandr VI.
 
 
 
 
 
 
Isabel Borja
 
 
Lucrezia Borgia
 
 
 
 
 
 
Giacommo dei Cattanei
 
 
Vannozza dei Cattanei
 
 
 
 
 
 
Mencia Pinctoris
 
Anna d'Este
 
 
 
 
 
Ludvík z Valois
 
 
Karel Orléanský
 
 
 
 
 
 
Valentina Visconti
 
 
Ludvík XII.
 
 
 
 
 
 
Adolf I. Klevský
 
 
Marie Klevská
 
 
 
 
 
 
Marie Burgundská
 
 
Renata Francouzská
 
 
 
 
 
 
Richard Bretaňský
 
 
František II. Bretaňský
 
 
 
 
 
 
Markéta Orleánská
 
 
Anna Bretaňská
 
 
 
 
 
 
Gaston IV. z Foix
 
 
Markéta z Foix
 
 
 
 
 
 
Eleonora Navarrská
 

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna d'Este na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat

vévodkyně de Guise
Předchůdce:
Antoinette Bourbonská
15501563
Anna d'Este
Nástupce:
Kateřina Klévská
vévodkyně z Nemours
Předchůdce:
Šarlota Orléanská
15661585
Anna d'Este
Nástupce:
Anna Lotrinská