Emil Egon z Fürstenbergu

Narozen 12. 9. 1825 v Donaueschingen (Německo), zemřel 15. 5. 1899 na zámku Leontýn. Armádní důstojník, příslušník šlechtického rodu původem z Německa, autor publikace z oblasti myslivosti, též hudební skladatel.

Emil Egon z Fürstenbergu, německy celým jménem Emil Egon Maximilian Fridrich Karl Leopold Wilhelm Franz Prinz zu Fürstenberg (12. září 1825 Donaueschingen15. května 1899 zámek Leontýn)[1] byl německo-český šlechtic z knížecího rodu Fürstenbergů, c. k. komoří,[2] c. k. skutečný tajný rada, major a. D. (ve výslužbě), přidružený člen Rakouského arcidomu, poslanec Českého zemského sněmu (1861–1867),[3] od roku 1872 doživotní člen panské sněmovny rakouské říšské rady ve Vídni,[3] rytíř Zlatého rouna (1892) a majitel fideikomisního velkostatku Králův Dvůr.[4]

Emil Egon z Fürstenbergu
Emil Egon of Fürstenberg.jpg
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
31. března 1872 – 15. května 1899
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1869
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. skutečný tajný rada
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
PanovníkFrantišek Josef I.
Vojenská služba
Hodnost1847: poručík, 1850: rytmistr, 1857: do výslužby, 1866: major ve výslužbě (major ad honorem, Ehrenmajor)

Narození12. září 1825
Donaueschingen
Bádensko
Úmrtí15. května 1899 (ve věku 73 let)
zámek Leontýn
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníFürstenberská hrobka v Nižboru
Choť(1875) Leontýna z Khevenhüller-Metsch (1843–1914)
RodičeKarel Egon II. z Fürstenbergu (1796–1854)
Amálie Kristýna Bádenská (1795–1869)
Děti1. Emil Egon (1876–1964)
2. Alžběta Leontýna (1878–1939)
3. Amélie Luisa (1884–1929)
Příbuzníbratr: Karel Egon III. z Fürstenbergu (1820–1892)
bratr: Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu (1822–1873)
synovec: Karel Egon IV. z Fürstenbergu (1852–1896)
synovec: Maxmilián Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941)
synovec: Karel Emil z Fürstenbergu (1867–1945)
vnuk: Emil Egon Fürstenberg (1927–1967)
sestra: Marie Alžběta z Fürstenbergu (1819–1897)
sestra: Marie Amálie, provd. Hohenlohe-Schillingsfürstová (1821–1899)
sestra: Marie Henrieta z Fürstenbergu (1823–1834)
sestra: Paulína Vilemína, provd. Hohenlohe-Oehringenová (1829–1900)
tchán: Richard z Khevenhüller-Metsch (1813–1877)
švagr: Karel z Khevenhüller-Metsch (1839–1905)
švagr: Zikmund z Khevenhüller-Metsch (1841–1879)
švagr: Rudolf z Khevenhüller-Metsch (1844–1910)
Zaměstnánípolitik, velkostatkář
Profesedůstojník a hudební skladatel
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1892: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1089)
CommonsEmil Egon of Fürstenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a životEditovat

 
Fürstenberský erb

Narodil se jako syn třetí syn Karla Egona II. (1796–1854), 5. knížete z Fürstenbergu, a Amálie Kristiny Bádenské (1795–1869). Jeho bratr Karel Egon III. (1820–1892), 6. kníže z Fürstenbergu (1854–1892) zdědil majetky v Bádensku, zatímco bratr Maxmilián Egon I. (1822–1873) zdědil majetky v Čechách (velkostatek Křivoklát).

Dne 27. července 1873 předčasně zemřel jeho bratr Maxmilián Egon I. a Emil Egon se stal poručníkem jeho nezletilého syna Maxmiliána Egona II. (1863–1941), který dosáhl dospělosti v roce 1885.[4]

Byl prozíravým hospodářem a vášnivým myslivcem. V letech 1875[4] (1878)[2]–1883 opakovaně zval na hony korunního prince Rudolfa Habsburského. Přijela i jeho choť Štěpánka.[4]

Na křivoklátském panství se s chotí zasloužil o opravy kostelů, kaplí a far, podporoval vznik mostů a lávek a další stavební aktivity. V roce 1881 inicioval založení lánského Sboru dobrovolných hasičů a nechal ho vybavit stříkačkou.[4][5]

Spolu s hrabětem Oktaviánem Kinským, hrabětem Maxmiliánem Ugartem a princem Egonen Thurn-Taxisem stál u zrodu Velké pardubické. Spolek pěstitelů českých koní je vyzval, aby navrhli dostihovou dráhu. První velký překážkový dostih se konal 5. listopadu 1874 a zúčastnilo se ho 14 koní. Emil Egon se od začátku zasazoval o úpravu nebo dokonce zrušení Taxisova příkopu.[4]

Zemřel 15. května 1899 ve dvě hodiny po půlnoci na zámku Leontýn a pohřben byl o tři dny později ve Fürstenberské hrobce v Nižboru.[4]

Na jeho počest byla lovecká chata u Karlovy vsi nazvána Emilovna. V konírně hradu Křivoklát (součást některých prohlídkových tras) je zmiňován ve vztahu k dostihovým závodům.

RodinaEditovat

Dne 31. května 1875 se oženil se svou ovdovělou švagrovou Leontýnou z Khevenhüller-Metsch (25. února 1843 Vídeň – 9. srpna 1914 Strobl, pohřbena ve Stroblu), dcerou Richarda z Khevenhüller-Metsch (1813–1877) a jeho manželky Antonie Lichnowské (1818–1870). Jejím prvním manželem byl Emilův starší bratr Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu. Vzali se dva roky po jejím ovdovění. Vztah Emila a Leontýny, jak lze usuzovat z dochované německy a francouzsky vedené korespondence nebo podle přiložené kytičky k dopisu, byl vřelý.[6] Narodily se jim tři děti (mezi nimi jeden syn a dvě dcery):[1]

  • 1. Emil Egon Karel Leo Max (13. 1. 1876 Lány – 3. 9. 1964 Vídeň)
    • ∞ (28. 2. 1922 Vídeň) Margarethe z Gecmen-Waldeku (19. 7. 1904 Praha – 1. 12. 1988 Vídeň)
  • 2. Alžběta Leontýna (31. 5. 1878 Lány – 10. 3. 1939 Řím)
    • ∞ (6. 5. 1905 Lány) Karel ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (12. 1. 1871 – 29. 6. 1927)
  • 3. Amélie Luisa Dorothea (17. 3. 1884 Lány – 18. 2. 1929 Mnichov)
    • 1. ∞ (14. 7. 1908 Komorní Hrádek, rozvedeni před 1917) Gustav z Koczianu
    • 2. ∞ (23. 5. 1917 Mnichov) Gustav Scanzoni z Lichtenfelsu (3. 10. 1885 zámek Zinneberg – 13. 11. 1977 Rottach-Egern)

Na počest Leontýny byl přejmenován zámeček Obora na zámek Leontýn.[4]

MajetekEditovat

Po otci zdědil velkostatek Králův Dvůr, kde v roce 1866 nechal zřídit fideikomis a který byl následujícího roku potvrzen. Patřil spíše k menším majetkovým komplexům podobně jako jiný fürstenberský velkostatek Petrovice. Podstatné bylo, že představoval samostatný a na velkostatku Křivoklát nezávislý vlastnický celek.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Fürstenbergů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-06-13 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  2. a b KAUCKÁ, Kristýna. Život aristokrata na šlechtickém sídle v 19. století na příkladě rodu Fürstenbergů (bakalářská práce) [online]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity v Praze, 2011 [cit. 2020-12-26]. S. 31. dále jen Kaucká. Dostupné online. 
  3. a b Fürstenberg, Emil Egon Prinz [online]. Republik Österreich: Parlament [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. (DE) 
  4. a b c d e f g h BEDNAŘÍK, Tomáš. Princ, který vytvořil Velkou pardubickou [online]. Raport, 2019-06-06 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 
  5. Kaucká, s. 37
  6. Kaucká, s. 38
  7. PATOČKA, Jaromír. Velkostatek Křivoklát a Fürstenberský majetek v Čechách na počátku 20. století. Prameny a studie. Praha: Národní zemědělské muzeum Praha. Roč. 2017, čís. 60, s. 21–57, zde 24. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat