Wikipedie

Velká pardubická

každoroční dostihový závod

Velká pardubická (Velká pardubická steeplechase) je dostih typu steeplechase cross-country s více než stoletou tradicí, konající se jednou za rok na dostihovém závodišti v Pardubicích. Patří mezi nejtěžší dostihy v Evropě[1] i na světě.[2][3]

Pardubické závodiště

Současnost

editovat

V současnosti se Velká pardubická steeplechase koná tradičně druhou říjnovou neděli. Dráha měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek. Koně ji běží přibližně 9–10 minut. Na startu se setkává obvykle 15 až 20 koní. Účast je mezinárodní, nicméně převažují koně a jezdci z České republiky. Startovat mohou pouze šestiletí a starší koně,[4] kteří se musejí kvalifikovat v alespoň jednom ze čtyř kvalifikačních dostihů nebo v dostizích mezinárodního poháru dostihů cross-country Crystal cup.[5]

Historie

editovat

Velká pardubická je sportovní událost s nejdelší sportovní tradicí v Česku; když se začala hrát fotbalová liga Československa, Velká pardubická steeplechase již za sebou měla padesát ročníků.[6]

Historie Velké pardubické steeplechase je možné rozdělit do 5 charakteristických období:[7][8][9][10]

  1. 1874–1913 (do I. světové války): Vznik a rozvoj, dominance plnokrevných německých koní a anglických jezdců, velmi náročné podmínky, spíše nízký počet startujících
  2. 1920–1937 (mezi světovými válkami): Další rozvoj, pestrá mezinárodní účast, zvyšování počtů startujících, převaha polokrevných koní, úspěchy jezdců a koní z Československa
  3. 1946–1967 (od II. světové války do invaze): Častá změna trati a překážek, v první polovině účast téměř výhradně československých jezdců i koní, vysoký podíl polokrevných koní, pokles prestiže i náročnosti, po vzniku mezinárodního překážkového meetingu (1954) opětovné zvyšování mezinárodní účasti (ze zemí východního bloku) i kvality
  4. 1969–1989 (od invaze do revoluce): Ustálení kursu a překážek, převaha polokrevných koní, převážně velmi nízká mezinárodní účast
  5. 1990–současnost (od revoluce): zvýšení kvality a prestiže dostihu, zvyšování mezinárodní účasti, snaha o co nejvyšší bezpečnost

Vznik

editovat

[8][11][12][6][13]

Na vzniku Velké pardubické steeplechase mají hlavní podíl dvě okolnosti – jednak obliba parforsních honů a jejich tradice na Pardubicku, jednak vznik Velké liverpoolské steeplechase.

Parforsní hony byly v 18. a 19. století módní společenskou zábavou vyšší šlechty po celé Evropě. Při tomto původem francouzském způsobu honu šlechtici oblečení do barevných kabátců na koních se smečkou psů pronásledovali zvěř a překonávali přitom různé přírodní překážky. V 19. století v Anglii nabyly parforsní hony podobu sportu, kde již nebylo cílem zabít zvěř, ale prokázat jezdecké umění při projížďce napříč krajinou. První parforsní hon v Českých zemích uskutečnil roku 1836 na svém chlumeckém panství hrabě Oktavián Josef Kinský.[8][11] V roce 1841 založil kníže František z Lichtenštejna v Pardubicích Parforsní společnost. Krajina Pardubicka měla k tomu velmi příhodný charakter anglického parku.[14][8][11] Zdejší parforsní hony konané každý rok na podzim získaly takový věhlas, že v 70. letech 19. století se na ně sjížděli šlechtici z celé Evropy, včetně Anglie, a zasloužili se o velký hospodářský rozmach a význam Pardubic.[11] Tradice parforsních honů na Pardubicku skončila až se začátkem I. světové války. Již od začátku začaly program honů v Chlumci i Pardubicích doplňovat i překážkové a rovinné dostihy.

Velká liverpoolská steeplechase (Grand National) je nejstarším a nejslavnějším dostihem v Anglii, zemi vzniku dostihů. Velká liverpoolská steeplechase se poprvé konala roku 1836 a od začátku byla považována za prestižní dostih pro svou mimořádnou náročnost. Obliba dostihů coby sportu se po napoleonských válkách rychle šířila Evropou. Po dlouhou dobu však kromě Anglie neexistovalo mnoho míst, kde by šlechtici mohli své koně na tak náročný dostih připravovat.

Současně se vznikem Velké liverpoolské steeplechase začaly v Čechách vznikat jezdecké spolky a pořádat dostihy, a to především v okolí Chlumce nad Cidlinou, Pardubic a Prahy. Dnešní Dostihové závodiště v Pardubicích vzniklo roku 1856 díky pardubické Parforsní společnosti a Českému spolku pěstitelů koní.[8] V roce 1874 se členové Parforsní společnosti rozhodli uspořádat dostih, který by byl zcela odlišný od všech ostatních dostihů na kontinentální Evropě, srovnatelný s Velkou liverpoolskou steeplechase. Kvůli tomu však museli na závodišti v Pardubicích vytvořit zcela novou trať s množstvím nových překážek.[11] Hlavní zásluhu na vybudování trati a organizaci měli hrabě Maxmilián Ugarte, hrabě Emil Egon Fürstenberg a hrabě Oktavián Josef Kinský.

Tento nový dostih, který dostal název Velká pardubická steeplechase, byl uspořádaný 5. listopadu 1874. Odměna pro vítěze bylo vysokých 11.700 florintů (tj. zlatých) [15]. Na startu stálo 14 koní, dostih dokončilo pouhých 7 koní (podle[16] jen 6 koní, ale jen 4 bez úrazu). Dostih měl i první oběť – hřebec Strizzel si při něm zlomil vaz. Průběh dostihu a výsledek vzbudily obrovský ohlas po celé Evropě.[11]

Vývoj

editovat

[1][17][18][19][20]

Od svého vzniku roku 1874 se Velká pardubická steeplechase konala každý rok s výjimkou roků 1876 a 1908 pro nepřízeň počasí, let 1914–1919 I. světové a 1938–1945 II. světové války a roku 1968 kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Za dlouhou dobu své existence prošel dostih mnoha změnami – měnil se kurs, překážky, úroveň dostihu, ale i společenské zvyklosti.

V nejstarším období byla Velká pardubická steeplechase závodem napříč krajinou, který naplno využíval místní terén. Ten tvořila hrubě obdělávaná málo úrodná políčka, bažinatá půda, les, potok a soustava odvodňovacích příkopů. Přírodní překážky byly doplněny několika umělými dřevěnými. Prvořadé bylo zemědělské využití, závody koní se musely podřizovat. Postupem času získávaly dostihy na důležitosti, především kvůli rozrůstajícímu se cestovnímu ruchu, který zajišťovali bohatí majitelé koní, jezdci a rozrůstající se počet diváků. Na závodišti postupně vznikaly tribuny pro diváky i zázemí pro koně a jezdce. Závodiště postupně prošlo několika velkými přestavbami. Dnešní závodiště tak spíše připomíná francouzský park plný pečlivě zastřižených živých plotů s bíle natřeními břevny, pečlivě udržovaným trávníkem, umělými vodními překážkami a velmi komfortním zázemím.

V současném kurzu Velké pardubické steeplechase (tj. roku 2024 včetně) se stále nachází 13 překážek, které vznikly již v roce 1877:[21][22] čísla 1–6, 18–22, 25–27 (přičemž č. 20 a 21, tj. Velké zahrádky se počítají za jednu překážku). Start se nachází na stále stejném místě již z doby prvního ročníku, 1874.[13]

Na vývoj úrovně a prestiže dostihu měla velký vliv výše jeho dotace. Cena pro vítěze v prvních ročnících se skládala hlavně ze zápisného jednotlivých startujících. O něco později tvořily velkou část dotace příjmy ze vstupného. Za doby komunistického režimu byl dostih plně dotovaný státem. Po pádu režimu roku 1989 až dodnes (tj. roku 2024) se o náklady a dotaci dostihu zasluhují sponzoři (velké společnosti, finanční instituce a výjimečně musely financování převzít i státní instituce).

Velké pardubické steeplechase hrozil několikrát i zánik. Patrně nejohroženější[23] byla na konci II. světové války, po které zůstalo závodiště silně poškozené a z části zastavěné, a po němž následoval komunistický převrat 1948.[10] Naopak v roce 1954 došlo ke vzniku Mezinárodního překážkového meetingu, který předznamenal pro Velkou pardubickou steeplechase dobu určité renesance. Meeting společně založili organizace socialistických a lidově-demokratických států. Jako místo konání byly vybrány Pardubice a první ročník se konal roku následujícího, tj. 1955. Meeting obsahoval kromě Velké pardubické steeplechase celou řadu jiných dostihů. Účastnili se jej koně a jezdci především ze Sovětského svazu, z Bulharska, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska, Rumunska, dále pak v menším zastoupení z Anglie, Francie a po jednom účastníku z USA a Švýcarska.[24] Zahraniční startující svým počtem nezřídka převyšovali počet tuzemských účastníků. Celkový počet startujících ve všech dostizích meetingu se v některých letech přiblížil číslu 200. Od vzniku meetingu po mnoho let dominovali dostihům v Pardubicích sovětští jezdci a koně.[7][9]

Druhé největší ohrožení představovaly patrně protesty ochránců zvířat a aktivistů v letech 1990–1993. Protestů se účastnilo i mnoho cizinců a především roku 1992 měly závažný průběh (policie musela řešit výhrůžky výbuchem bomby v hledišti, někteří aktivisté vtrhli na dráhu, což vedlo i několika pádům koní a jezdců). Kvůli protestům dostihy v Pardubicích ztratily své dosavadní sponzory a žádný nový se nechtěl ze strachu na financování podílet. Tehdy Velkou pardubickou steeplechase zachránil vznik Dostihového spolku a.s., který společně založilo 45 podnikatelů z Pardubicka. Dostihový spolek si Pardubické závodiště dlouhodobě pronajal, navrhl a provedl úpravy překážek (mimo jiné zmenšení hloubky Velkého Taxisova příkopu z 2 m na 0,8 m) a zpřísnil kvalifikační podmínky i samotná pravidla. Na dotaci dostihu se pak složili velcí podnikatelé a banky z východních Čech.[25] Dostihový spolek drží nad dostihem záštitu doposud (tj. do roku 2024), i když jeho složení se často měnilo. Sponzorství se v letech 1990–2018 (s výjimkou 1992) ujala Česká pojišťovna, od roku 2019 dosud (tj. 2024) je hlavním partnerem Velké pardubické steeplechase Pojišťovna Slavia.[19]

Celosvětově jedinečným prvkem pardubického dostihového závodiště a Velké pardubické steeplechase je oranice. Do I. světové války šlo o poměrně hlubokou orbu, která navíc bezprostředně přiléhala k některým z překážek. Běh v ní byl pro koně velmi obtížný a vysilující, především pak v oranici rozmoklé dešti.[23] V průběhu historie podíl oranice postupně ubýval – v prvních desetiletích tvořila přibližně 1/2 délky trati, po té podíl klesl na 1/3 a často kolísal. Dnes (tj. v roce 2024) oranice tvoří přibližně 1/4 délky trati. Navíc současnou oranici tvoří z důvodu bezpečnosti spíše zemina bez osetí než skutečně zoraná půda, která je kolem překážek prostřídána trávníkem. I díky tomu bývá současné tempo běhu koní mnohem vyšší než v předchozích obdobích.[13][23][6]

Autoři několika monografií o Velké pardubické steeplechase se shodují, že závažných zranění postupně přibývá především proto, že překážky i trať je možné zdolávat čím dál vyšší rychlostí, kterou paradoxně dovolují bezpečnostní úpravy provedené za několik posledních desítek let. Podle jejich názoru ztratil dostih na sportovním duchu a jezdecké umění ustoupilo pouhé rychlosti koní.[26][27]

Historické milníky

editovat

[8][23][21][13][19]

  • 1874 – první ročník
  • 1877 – změna trasy, přidání překážek
  • 1881 – nejstarší dochovaný (neoficiální) čas vítěze
  • 1885 – na závodišti poprvé přijímali sázky bookmakeři (tj. soukromí sázkoví podnikatelé[28])
  • 1895 – rozvoj programu z jednoho do dvou dnů
  • 1897 – další rozšíření programu ze dvou do tří dnů
  • 1902 – poprvé zvítězil český jezdec: Ulrich Rosák s hřebcem Jour Fix[6]
  • 1903 – první dochovaný oficiální čas vítěze
  • 1909 – nejnižší počet startujících: pouze 3, žádný z nich dostih nedokončil v časovém limitu
  • 1910 – Rozdělení hlavního dostihu na dva: Velkou pardubickou steeplechase (pro profesionální a amatérské jezdce) a Pardubickou steeplechase armády (pro důstojníky jezdectva). Oba dostihy měly zcela stejný kurs, překážky i dotaci.
  • 1914 až 1919 – přerušení, I. světová válka
  • 1927 – úmrtí hned 4 koní na trati, první účast ženy-jezdkyně: Lata Brandisová s klisnou Nevěstou
  • 1930 – první rozhlasový přenos ze závodiště
  • 1937 – první vítězství ženy-jezdkyně: Lata Brandisová s klisnou Normou
  • 1938 až 1945 – přerušení, II. světová válka
  • 1946 – rozsáhlé opravy zchátralého a rozbombardovaného závodiště, změna kurzu, rekordní počet diváků: 60 000
  • 1948 – poprvé bez mezinárodní účastni (v důsledku komunistického převratu v Československu[2])
  • 1952 – změna trasy (mimo jiné zrušení jižního oblouku vedoucího za tribunami) a navazující přečíslování překážek
  • 1955 – první ročník Mezinárodního překážkového meetingu, dvoudenní program, silná mezinárodní účast
  • 1957 – prodloužení trati o 400  metrů kvůli zjištěné odchylce, vložení jedné překážky: 10a – Prodloužený Taxisův příkop
  • 1969 – poprvé se prováděli antidopingové testy[2] (pouze u koní umístěných na prvních místech[9]), v rámcovém programu uspořádán první dostih ve spolupráci s Mezinárodní federací amatérů Fegentri (International Federation of Gentlemen and Lady Riders)[9]
  • 1979 – největší hromadný pád: 14 koní z 19 na velkém Taxisově příkopu
  • 1985 – zavedení podmínek pro kvalifikaci, zpřísnění pravidel a úpravy některých překážek coby nápravné opatření za závažný hromadný pád z předešlého roku, který zavinila nezkušenost většiny jezdců
  • 1990 – první ročník po pádu komunistického režimu, první protesty ochránců zvířat (trvající až do roku 1993)
  • 1992 – divoké protesty ochránců zvířat a aktivistů (vyhrožování bombovým atentátem, střety s policií na závodní dráze), založení Dostihového spolku a provedení rozsáhlých změn pro zajištění bezpečnosti koní (i jezdců).[25][10][29]
  • 1993 – zatrubnění potoka protékajícího závodištěm a nahrazení historických odvodňovacích příkopů umělými vodními překážkami, u některých překážek zrušení suchých příkopů[25]
  • 1998 – změna trati v úseku od překážky č. 28 (včetně), posunutí místa cíle a změna směru cílové rovinky
  • 2006 – zatopení závodiště po silných bouřkách, přebudování všech vodních překážek na výrazně modré bazénky, aby koně bez problémů rozeznali jejich hrany[30]
  • 2016 – zpětná diskvalifikace vítězného Nikase a Marka Stromského (s odstupem několika týdnů od dostihu) na základě stopového množství zakázaných látek v krvi koně (o záměrný doping se nejednalo)[31]
  • 2020 – poprvé zcela bez účasti diváků vinou celosvětové pandemie nemoci covid-19[32]
  • 2024 – poprvé v historii závod skončil „mrtvým doběhem“ a byli vyhlášeni dva vítězové[33]

Změny kurzu dostihu

editovat

[13][23][21][6][7]

Historie dostihu je velmi úzce spjatá s historií dostihového závodiště v Pardubicích. Závodiště, a tedy i kurs dostihu prošel 6 hlavními etapami:

  1. 1874–1875 – Původní kurs, 5800 až 6400 metrů[34], 24  překážek, navrhl Oktavián Zdenko Kinský
  2. 1877–1937 – Úprava trasy pro lepší výhled diváků (vstupné byl hlavní zdroj financí pro dotaci dostihu). 6.900 metrů (průměr z 3 měření 6.800 až 7.100 metrů), 29  překážek, navrhli princ Alexander Thurn-Taxis, hrabě Oktavián Zdenko Kinský a baron Felix Aehrental.
  3. 1946–1951 – Opravy po bombardování za II. světové války, přeložení jednoho ze dvou vnějších oblouků dovnitř závodiště, na kterém byla německou armádou postavena přistávací plocha a vrakoviště letadel. Délku trati prameny neuvádí, 30 překážek (nové odpovídaly charakterem těm původním), autory přestavby byly podplukovník Václav Procházka a správce závodiště Antonín Kruliš.
  4. 1952–1956 – Přeložení druhého vnějšího oblouku dovnitř závodiště kvůli rozšíření pardubického letiště, které tehdy sloužilo výhradně armádě. Délka patrně 6.500 metrů (nedopatřením), 30 překážek. Autorem přestavby byl správce závodiště Zdeněk Teplý-Widner.
  5. 1957–1997 – Oprava chybné délky trati vzniklá při předešlých změnách (400 m) a vložením nové překážky (10a, prodloužený Taxisův příkop). Délka 6.900 metrů, 31 překážek
  6. 1998–současnost – Přesunutí cíle blíže nově vybudované centrální tribuně. Kvůli tomu došlo k přesunutí překážek 28–30 a otočení cílové rovinky (dříve zleva doprava, nyní zprava doleva).

V rámci jednotlivých etap však docházelo k dílčím změnám jednotlivých překážek. Obtížnost trati pak každý rok výrazně ovlivňuje počasí.

Dle[9] byla trať v letech 1985–1988 (včetně) o přibližně 80 metrů kratší a neobsahovala překážku č. 6 (Popkovický skok). Ostatní zdroje se však o tomto zkrácení nezmiňují.

Změny podmínek účasti a předpisů

editovat

[8][9][10][19]

  • 1874 – první ročník, systém handicap (Tj. určení zátěže, kterou musí koně nést, odborníkem (handicaperem) pro každého koně zvlášť. Zátěž se určí na základě předchozích výsledků koně, aby všichni měli stejnou naději na vítězství)
  • 1877 – stanovení nejnižší váhy, kterou mají koně nést: 65 kg
  • 1880 – povolení startu koním ze všech zemí a jakéhokoli věku
  • 1904 – stanovení časového limitu[35]
  • 1920 – stanovení nejvyšší přípustné váhy, kterou mohou koně nést: 82,5 kg[36]
  • 1923 – změna systému zátěže, kterou musí koně nést, z handicap na předepsanou váhu podle věku koně: 4 roky: 60 kg, 5 let: 66 kg, 6 a více let: 67 kg
  • 1929 – zvýšení předepsané váhy, kterou musí koně nést: 4 roky: 63,5 kg, 5 let: 69,5 kg, 6 a více let: 70,5 kg[36]
  • 1950 – předepsání podmínek pro startující: umístění v alespoň dvou dostizích steeplechase, věk alespoň 6 let,[36], změna předepsané váhy, kterou musí koně nést: 70,5 kg
  • 1954 – zvýšení předepsané váhy, kterou musí koně nést: 72,5 kg
  • 1977 – nová, přísnější pravidla (obsahující mimo jiné zákaz jakékoli pomoci s nasedáním jezdcům při pádu)
  • 1985 – zpřísnění podmínek pro kvalifikaci coby nápravné opatření proti opakování závažného hromadného pádu roku 1984. Pád způsobili jezdci svou nekázní a nezkušeností a měl 3 oběti na životech.
    • podmínka absolvovat alespoň 2 kvalifikační dostihy bez chyby (tj. bez pádu a bez vyloučení z dostihu)
    • podmínka umístit se do 5. místa v alespoň jednom z kvalifikačních dostihů
    • (Zpřísnění pravidel doplňovalo i částečné upravení překážek)
  • 1989 – zmírnění podmínek pro kvalifikaci[25]
  • 1993 – zpřísnění podmínek pro kvalifikaci i pravidel dostihu (mimo jiné zákaz nasednutí po pádu koně či jezdce) coby reakce na opakované a násilné protesty aktivistů

Změny zvyklostí

editovat

Až do poslední čtvrtiny 20. století bylo běžnou součástí dostihu po pádu koně či jezdce opětovně nasednout a pokračovat (nebyl-li kůň zraněný nebo neutekl-li jezdci). Přejít celou trať bez pádu bývalo výjimečné. Například roku 1920 nedokázal překonat velký Taxisův příkop bez pádu žádný ze startujících. Roku 1926 zvítězili Lady Anne a Rudolf Popler i přes 4 pády v průběhu dostihu.[36] Roku 1955 utrpělo 20 startujících v součtu 43 pádů. Ještě v 70. letech 20. století je možné na dobových fotografiích vidět dobrovolníky stojící u jednotlivých překážek, kteří pomáhali jezdcům po pádu chytat jejich koně, aby mohli v závodu pokračovat. Dokonce pravidla dovolovala, aby v dostihu pokračoval i jiný jezdec, ovšem pouze v případě, že jeho hmotnost byla vyšší než hmotnost původního jezdce.[18][17][20]

Opětovné nasednutí a pokračování v dostihu začala pravidla zakazovat v roce 1993 (coby jedno z bezpečnostních opatření po protestech ochránců zvířat a aktivistů)[25]. Kromě toho je pádů v důsledku bezpečnostních úprav z posledních desetiletí o tolik méně a tempo tak vysoké, že časovou ztrátu by už nebylo možné dohnat.

Do I. světové války nebylo považováno za správné, aby v jednom dostihu soupeřili armádní důstojníci spolu s jezdci profesionály či amatéry. Tento názor měl takovou váhu, že roku 1911 byl vítězný jezdec Egan Krieger, německý poručík, od svého velitele potrestán 3 dny vězení, neboť se účastnil dostihu spolu s profesionálními jezdci. V letech 1912 a 1913 byl hlavní dostih dokonce rozdělen na dva identické: Pardubickou steeplechase armády výhradně pro armádní jezdce a Velkou pardubickou steeplechase, které se mohli účastnit pouze profesionálové a amatéři. Oba dostihy měly stejnou trať, stejné překážky i stejnou dotaci.[8][35]

Dalším z dnešního pohledu nečekaným zvykem bylo, že mnozí majitelé své koně mimo dostihovou sezónu používali na práci v zemědělství, v lese nebo pro tahání kočárů. Mezi takové koně patřili například Junák (vítěz 1953) Ferdinanda Palyzy či Pohanka (vítězka z roku 1931) Zdenko Radslava Kinského. Některým úspěšným dostihovým koním se tato činnost stala povoláním po konci jejich dostihové kariéry – například Ben Hurovi (vítězi roku 1929) po zranění nohy při svém posledním dostihu.[37]

Vývoj dotace dostihu

editovat

Výše dotace v následující tabulce pochází z dostupných zdrojů[38][9][39][25]. POZOR: Mnohé údaje literatura neuvádí, proto závěrečné roky jednotlivých období musely být někde extrapolovány.

Období 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo 6. místo 7. místo Celková dotace
1874 11 700 fl[Dotace 1] 400 fl — — — — — 12 100fl[40]
1881 3125 fl 125 fl — fl — — — — 3250 fl[41]
1890 7000 fl 1000 fl 500 fl — — — — 8 500 fl
1891 7000 fl 1000 fl 500 fl — — — — 8 500 fl[42]
1895 20 000 K[Dotace 2] 3000 K 2000 K — — — — 25 000 K
1896–1901 ? K ? K ? K ? K — — — 18 000 K
1902–1909 15 000 K 2500 K 1500 K 1000 K — — — 20 000 K
1910 ? K ? K ? K ? K — — — 30 000 K
1911–1913 ? K ? K ? K ? K — — — 25 000 K
1920–1923 30 000 Kčs 10 000 Kčs 5 000 Kčs 2 500 Kčs — — — 47 500 Kčs
1924 ? Kčs ? Kčs ? Kčs ? Kčs — — — 28 500 Kčs[8]
1925-1926 ? Kčs ? Kčs ? Kčs ? Kčs — — — 22 000 Kčs
1927 ? Kčs ? Kčs ? Kčs ? Kčs — — — 67 500 Kčs[Dotace 3][8]
1928 ? Kčs ? Kčs ? Kčs ? Kčs – – – 82 500 Kčs[8]
1929–1937 80 000 Kčs 16 000 Kčs 8 000 Kčs 4 000 Kčs – – – 108 000 Kčs[Dotace 4][8]
1947 150 000 Kčs 60 000 Kčs 40 000 Kčs 30 000 Kčs 20 0000 Kčs – – 300 000 Kčs
1953–1964 30 000 Kčs 12 000 Kčs 8000 Kčs 6000 Kčs 4000 Kčs – – 60 000 Kčs[Dotace 5][8]
1965–1974 120 000 Kčs 40 000 Kčs 20 000 Kčs 12 000 Kčs 80000 Kčs – – 300 000 Kčs
1975–1987 110 000 Kčs 51 000 Kčs 33 000 Kčs 15 000 Kčs 11 000 Kčs 3000 Kčs 3000 Kčs 220 000 Kčs[Dotace 6]
1988–1989 220 000 Kčs 102 000 Kčs 66 000 Kčs 30 000 Kčs 22 000 Kčs 6000 Kčs 6000 Kčs 440 000 Kčs
1990–1992 ? Kčs ? Kčs ? Kčs ? Kčs ? Kčs ? Kčs ? Kčs 1 000 000 Kčs
1993–1994 ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč 1 000 000 Kč
1995–1996 ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč 1 800 000 Kč
1997 ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč 2 800 000 Kč
1998–2003 ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč 3 800 000 Kč
2004–? ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč ? Kč 4 600 000 Kč
2021 1 200 000 Kč 660 000 Kč 420 000 Kč 300 000 Kč 210 000 Kč 120 000 Kč 90 000 Kč 3 000 000 Kč[43]
2022-současnost 2 000 000 Kč 1 100 000 Kč 700 000 Kč 500 000 Kč 350 000 Kč 200 000 Kč 150 000 Kč 5 000 000 Kč[44][5]
  1. ↑ Florin (fl), česky „zlatý“ – rakousko-uherská historická měna[28]
  2. ↑ Rakouská koruna (K) – rakousko-uherská historická měna
  3. ↑ Za vysokým navýšením dotace roku 1927 stála městská rada Pardubic, která věnovala dostihu 50 000 Kčs[8]
  4. ↑ Začátkem 30. let se dala pěkná vila pořídit za 50 000 Kčs a nový automobil stál 18 000 Kčs, [36]
  5. ↑ 1953: Pokles dotace roku byl způsobený měnovou reformou
  6. ↑ 1975: Dotace 3 000 Kčs náležela každému od 6. místa dále, kdo v dostihu přešel celou trať

Překážky

editovat

V průběhu let se trasa i překážky několikrát upravovaly. Měnila se tedy i náročnost dostihu, a tak není možné přímo srovnávat výsledky koní a jezdců nejstarších účastníků s těmi pozdějšími.[21]

Současná podoba kurzu pochází z roku 1998.[22] Na trase dlouhé 6.900 m zahrnuje 31 překážek z celkových 55 na pardubickém dostihovém závodišti.[45][5]

 
Trať Velké pardubické steeplechase (1998 – současnost)
  • 1. Živý plot
  • 2. Živý plot s příkopem
  • 3. Malý vodní příkop
  • 4. Velký Taxisův příkop
  • 5. Irská lavice
  • 6. Popkovický skok
  • 7. Francouzský skok
  • 8–9. Malé zahrádky
  • 10. Anglický skok
  • 10a. Prodloužený Taxisův příkop
  • 11. Živý plot s příkopem
  • 12. Živý plot – seskok
  • 13. Živý plot
  • 14. Poplerův skok
  • 15. Drop
  • 16. Kamenná zeď
  • 17. Hadí příkop
  • 18. Velký vodní příkop
  • 19. Malý Taxisův příkop
  • 20–21. Velké zahrádky
  • 22. Suchý příkop (za lesem)
  • 23. Steeplechase skok
  • 24. Živý plot (u hangáru)
  • 25. Velký anglický skok
  • 26. Suchý příkop (mezi břízkami)
  • 27. Havlův skok
  • 28. Steeplechase skok
  • 29. Steeplechase skok
  • 30. Steeplechase skok
  • Překážky
  •  
    1. Živý plot
  •  
    2. Živý plot s příkopem
  •  
    3. Malý vodní příkop
  •  
    4. Velký Taxisův příkop
  •  
    5. Irská lavice
  •  
    6. Popkovický skok
  •  
    7. Francouzský skok
  •  
    8.–9. Malé zahrádky
  •  
    10. Anglický skok
  •  
    10a. Prodloužený Taxisův příkop
  •  
    11. Živý plot s příkopem
  •  
    12. Živý plot – seskok
  •  
    13. Živý plot
  •  
    14. Poplerův skok
  •  
    15. Drop
  •  
    16. Kamenná zeď
  •  
    17. Hadí příkop
  •  
    18. Velký vodní příkop
  •  
    19. Malý Taxisův příkop
  •  
    20–21. Velké zahrádky
  •  
    22. Suchý příkop (za lesem)
  •  
    23. Steeplechase skok
  •  
    24. Živý plot (u hangáru)
  •  
    25. Velký anglický skok
  •  
    26. Suchý příkop (mezi břízkami)
  •  
    27. Havlův skok
  •  
    28. Steeplechase skok
  •  
    29. Steeplechase skok
  •  
    30. Steeplechase skok

Zajímavosti

editovat
  • Nejúspěšnějším koněm historie je Železník, který vyhrál Velkou pardubickou čtyřikrát (v letech 1987–1989 a 1991, vždy s Josefem Váňou v sedle)[46]. Uznání si však zaslouží každý kůň, který se náročného dostihu kdy zúčastnil.
  • Nejrychlejší závod se běžel v roce 2015, kdy valach Nikas s žokejem Markem Stromským dosáhl času 8:55,29 min. Byla to teprve druhá Velká pardubická, která se jela pod 9 minut.[47] Nikas však později byl zpětně diskvalifikován, neboť v jeho vzorku se našlo malé množství zakázaných látek (kofein a teobromin). Podle odborníků byly koncentrace natolik nízké, že nemohly Nikase nijak ovlivnit, ale pravidla jiný postup nedovolovala. Zakázané látky pocházely z krmiva, kam se dostaly omylem.[31] Po Nikasově diskvalifikaci je nejrychlejším časem 8:56,01 min valacha Ribelina s žokejem Pavlem Kašným, v závodě druhým v témže roce. Do té doby držela rekord závodu bělka Sixteen s žokejem Josefem Bartošem, která v roce 2008 zaběhla čas 8:58,99 min. Čas Sixteen zůstává stále rekordem pro klisny.[48]
  • Jak obdivuhodný výkon koně předvádí, ilustruje průměrná rychlost klisny Sixteen držící dosavadní rekord z roku 2008: 6.900 metrů dlouhá trať uběhlá za 8:58,99 činí průměrnou rychlost 12,80 m/s, tj. 46,08 km/h. K tomu je nutno připočíst 31 skoků, které se na trati nachází.
  • Nejmladším vítězem se stal Josef Vavroušek roku 1956, který vyhrál ve věku 19 let, v sedle valacha Letce[2].
  • Nejstarším vítězem je Vladimír Hejmovský, který vyhrál ve věku 59 let spolu s koněm Salvatorem[49]
  • Jediným osminásobným vítězem je žokej Josef Váňa.
  • Jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické, je Lata Brandisová. Stalo se tak v roce 1937 a jela v sedle klisny Normy.
  • Jediným žokejem, který vyhrál čtyři ročníky za sebou, je Peter Gehm (2001, 2002, 2003 a 2004).
  • Nejvíce koní na startu, 29, se sešlo roku 1990[29][50]
  • Nejméně koní na startu, 3, se sešlo roku 1909[51][50]
  • V roce 1884 dostih dokončili pouze dva koně kvůli mimořádně obtížné hluboké půdě. Druhá v pořadí, klisna Viktorie, vítězka z let 1881 a 1883, byla natolik vyčerpaná, že cílem prošla pouze krokem.[8]
  • V roce 1889 zvítězila klisna Parisis s jezdcem Fletcherem, kteří byli považování za outsidery. Zisk ze sázek byl rekordních 2200:50 zlatých.[8]
  • V roce 1890 byla půda po deštích natolik hluboká, že koně celý závod zdolali pouze v klusu či jen krokem.[8]
  • V roce 1909 dostih nedokončil žádný kůň.[8]
  • V roce 1911 dostal vítězný jezdec, poručík Egan Krieger od svého velitele trest 3 dnů vězení za účast v dostihu spolu s profesionálními jezdci. Soupeření armádních důstojníků s ostatními jezdci byla v té době považována za natolik nevhodnou, že v letech 1912 a 1913 se pro armádní jezdce konal samostatný dostih – Velká pardubické armády.
  • V roce 1920 nedokázal žádný z koní překonat velký Taxisům příkup bez pádu. Dostih byl ukončen bez vítěze, neboť jediný Jonathan (s jezdcem Kozlíkem), který doběhl do cíle, byl diskvalifikován pro překročení časového limitu.[52]. Dodatečně, po téměř padesáti letech, byla diskvalifikace zrušena a jména koně i jezdce byla do listiny vítězů zpětně doplněna.[8]
  • V roce 1975 do vedoucího Flanga s žokejem Grasslem před úplně poslední překážkou omylem narazil z boku osamělý kůň Bledax. Ten svého jezdce ztratil a bezradně pobíhal po závodišti. Nečekaný střet byl tak silný, že oba koně upadli. Naštěstí se ani jim, ani jezdci nic vážného nestalo. Flang a Grassl dostih už ale dokončit nemohli, a přišli tak o zasloužené vítězství. Flangovi byla alespoň udělena symbolická čestná stuha.[9][26]
  • V roce 1977 doběhl do cíle navzdory 6 pádům hřebec Despota s jezdcem Karlem Vítem. Trať byla tento rok velmi těžká kvůli dlouhotrvajícím dešťům. I přes prokázání mimořádně velkého sportovního ducha byli diskvalifikováni pro překročení časového limitu.[2][53][9]
  • V roce 1990 byla při příležitosti 100. ročníku závodu vydána stříbrná stokorunová pamětní mince (autorka Jarmila Truhlíková-Spěváková).[54]
  • V roce 1992 obsadili ochránci zvířat startovní prostor a pokusili se zabránit zahájení dostihu na protest proti množství koní, kteří při závodu zahynuli. Následoval tvrdý policejní zákrok, který vedl k jejich rozehnání. Následný chaos způsobil, že na velkém Taxisově příkopu spadlo osm koní včetně obhájce prvenství Železníka. Důsledkem aféry byla úprava trati v roce 1994, kdy bylo zavedeno změkčení povrchu dráhy zavlažováním a byla snížena hloubka velkého Taxisova příkopu ze dvou metrů na necelý jeden.[55][56]
  • V roce 2010 musela poprvé (a dosud naposledy (tj. do 2024)) o vítězi rozhodnout cílová fotografie. Tiumen a Josef Váňa podle ní zvítězili nad Amant Grisem s Markem Stromským o délku nosu (0,01 vteřiny)[13][31]
  • V roce 2015 ztratil valach Peintre Abstrait za překážkou č. 6 svého jezdce (po srážce s jiným volně pobíhajícím koněm). Peintre pak sám dokázal dokončit celý dostih, korektně absolvoval všechny skoky spolu s ostatními, přičemž nikoho neohrozil ani neomezil.[31]. Literatura se nezmiňuje, kolikátý doběhl ani zda dostal od pořadatelů či od svého majitele za výjimečný výkon nějakou odměnu.
  • Hřebec Korok, vítěz Velké pardubické steeplechase z let 1969, 1971 a 1972 byl ve věku dvou let určený k porážce na maso, neboť se majitelům zdál pro svou vrozenou vadu zcela neperspektivní. Korok měl značné vychýlení pravé přední nohy v kloubu směrem do strany. Před tímto osudem ho na poslední chvíli zachránila veliká šťastná náhoda. Díky ní a díky svým novým majitelům se později svému postižení navzdory stal jedním z nejúspěšnějších dostihových koní v Československu.[57]
  • Pardubické dostihové závodiště vzniklo na území, které z části tvořila bažina a z části sloužilo jako hospodářsky obdělávaná půda protkaná soustavou odvodňovacích kanálů. Ještě do I. světové války se na závodišti pěstovala zelenina a pokud zemědělci nemohli svou úrodu včas sklidit, koně při dostihu museli běžet přes políčka s bramborami, řepou, jetelem či okurkami. To prý bylo nebezpečné jak pro koně, tak i pro jezdce. Pokud zemědělci svou úrodu stihli sklidit, museli koně překonávat hluboko zoranou půdu. Z těchto prvopočátků pochází tradice vodních příkopů a především oranice Velké pardubické steeplechase, což je celosvětově unikátní prvek.[13][23][21]
  • Za I. světové války byla v tribuně pardubického závodiště zřízena provizorní vojenská nemocnice.[36][7] Během II. světové války zřídila německá armáda na části území přistávací plochu a vrakoviště letadel. Ke konci války pak bylo závodiště vážně poničeno při bombardování blízké chemické továrny[2] (41 kráterů, úplné zničení několika překážek[7][13][58]).
  • V roce 2024 byli vítězové dva – Sexy Lord (žokej Jaroslav Myška) a Godfrey (žokej Jan Faltejsek). Z doběhu nebyla pořízena cílová fotografie a vítěze nebylo možné jednoznačně určit.[33]

Účast žen

editovat

[59][60][19][6]

Rovinných dostihů se v současnosti ženy-jezdkyně účastní poměrně často (a s úspěchy), ale dostihy typu steeplechase cross-country jsou stále doménou mužů-jezdců. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že cross-country je fyzicky náročnější a hrozí v něm častější a závažnější zranění. Snad proto se ženy účastní cross-country spíše jako trenérky, pořadatelky, lékařky nebo ošetřovatelky (kde jsou naopak naprosto nenahraditelné).[60] Pro diváky je patrně nejviditelnější startérka Ing. Soňa Froňková, která zahajuje dostih již od roku 2004[30][32].

Dosud (tj. do roku 2024 včetně) se Velké pardubické steeplechase účastnilo pouze 9 jezdkyň:

  1. Lata Brandisová
  2. Eva Palyzová
  3. Jana Nová
  4. Charlotte Brew
  5. Renáta Charvátová
  6. Martina Růžičková
  7. Lucie Baluchová
  8. Veronika Škvařilová-Řezáčová
  9. Lenka Neprašová (2024)

Jako vůbec první žena v historii se dostihu účastnila slečna komtesa Maria Immaculata Brandisová (známá spíše pod zkráceným jménem Lata). Stalo se tak roku 1927, tj. ve 46. ročníku (53 let od prvního ročníku). Po té se Velké pardubické účastnila ještě 9× (pouze 2× nedokončila, 7× se umístila do 5. místa)[60] a v roce 1937 se dokonce stala první a dosud jedinou vítězkou a to spolu s klisnou Normou.

Eva Palyzová (dívčím jménem Vítová[60]) se rovněž účastnila Velké pardubické opakovaně, dvakrát dosáhla 2. místa: v roce 1965 s Cavaletem a roku 1971 s Metálem.

Martina Růžičková je nejen jezdkyní, ale i majitelkou koní a hlavně uznávanou trenérkou. Jako jezdkyně se účastnila Velké pardubické 5×, naposledy v roce 2014.

Lucie Baluchová se Velké pardubické steeplechase účastnila dvakrát. Při své první účasti v roce 1997 se umístila na 3. místě spolu se svým vlastním koněm, valachem Grettym. Podruhé, v roce 2010,[60] jela v sedle klisny Ligrety, ale kvůli pádu na 11. překážce závod nedokončily.

Jana Nová (rozená Jášová[60]) se také účastnila pouze jednou, roku 1972 s klisnou Lukavou dosáhly 8. místa[2] (přičemž je zdržel pád na velkém Taxisově příkopu). Jana Nová byla civilním povoláním úřednice podniku Škoda Plzeň a jezdectví se věnovala pouze ve svém volném čase.[60]

Pozoruhodný je příběh Angličanky Charlotte Brew. Byla první ženou, která se účastnila dostihu v Anglii. Až do té doby, tj. do roku 1976, anglické zákony účast jezdkyň nedovolovaly. Aby si splnila svůj sen, systematicky usilovala o to, aby vyvrátila všechny námitky a protiargumenty, aby se i ženy mohly v Anglii dostihů účastnit. Prokázala při tom velkou míru houževnatosti a cílevědomosti. V roce 1977 se pak jako první žena účastnila i slavného dostihu Grand National Liverpool steeplechase. Ve stejném roce se později zúčastnila i Velké pardubické steeplechase. Ve všech dostizích jela v sedle svého vlastního koně Barony Forta. Navzdory velkému úsilí se jí nepodařilo Grand National ani Velkou pardubickou steeplechase dokončit kvůli pádům.

I ostatní dámy se dostihu zúčastnily pouze jednou, ale závod nedokončily: Renáta Charvátová roku 1990 s klisnou Monkou a Veronika Škvařilová-Řezáčová roku 2020 s All Scaterem.

Je třeba zdůraznit, že samotná kvalifikace do velkých dostihů, jakými jsou Velká pardubická steeplechase a Grand National, vyžaduje umístění v několika dalších dostizích, při nichž musí jezdec/jezdkyně prokázat své kvality.

Není bez zajímavosti, že v Československu se Lata Brandisová mohla coby první jezdkyně účastnit dostihu v roce 1927, zatímco v Anglii, kolébce dostihového sportu, mohla Charlotte Brew coby první jezdkyně stanout na startu až roku 1976, tj. o 49 let později.

Pouze jedenkráte se stalo, že se na startu sešlo více jezdkyň současně – v roce 1972 startovaly Eva Palyzová a Jana Nová. Ve všech ostatních letech startovaly ženy vždy samotné.[59][60]

Vítězové

editovat

[61][50][62][46]

Ročník Rok Kůň Věk Pohlaví Barva Jezdec Čas Koní na startu Koní v cíli
1. 1874 Fantôme 6 hřebec tmavý hnědák   George Sayers 14 6
2. 1875 Brigand 5 valach hnědák George Herbert 8 5
1876 Dostih se nekonal kvůli velkým mrazům.[61][8][62]
3. 1877 Brigand 7 valach hnědák Fritz Metternich 10 4
4. 1878 Brigand 8 valach hnědák Fritz Metternich 5 3
5. 1879 Rudi 5 hřebec hnědák I. Hanreich 4 3
6. 1880 Good Morning 4 hřebec hnědák Max Phillips 7 4
7. 1881 Victoria 8 klisna pol. hnědka Hector Baltazzi[Vítězové 1] 10:45,2[50][8] 4 3
8. 1882 Per Dampf 5 klisna ryzka Thomas Harraway 6 4
9. 1883 Victoria 10 klisna pol. hnědka Hector Baltazzi 8 4
10. 1884 Jessica 6 klisna pol. ryzka William H. Moore 4 2
11. 1885 Abracadabra 6 valach bělouš Hansi Fries 7 5
12. 1886 Hanno 4 hřebec hnědák   Richard Harry Fletcher 6 3
13. 1887 Woodman 9 valach hnědák Hector Baltazzi 6 3
14. 1888 Et Caetera 4 klisna hnědka Max Phillips 5 3
15. 1889 Parisis 6 klisna hnědka   Richard Harry Fletcher 6 3
16. 1890 Alphabet 5 valach ryzák George Williamson[Vítězové 2] 4 2
17. 1891 Lady Anne 5 klisna pol. ryzka   Richard Harry Fletcher 5 3
18. 1892 [Vítězové 3] Alphabet 7 valach ryzák John Westlake 8 7
19. 1893 Hadnagy 7 valach hnědák George Williamson 8 4
20. 1894 Lady Anne 8 klisna pol. ryzka Edward Geoghegan 6 4
21. 1895 Galamb II 4 hřebec hnědák A. Hall 10 7
22. 1896 Lady Anne 10 klisna pol. ryzka Edward Geoghegan 12 4
23. 1897 Magyarád 5 hřebec hnědák Edward Geoghegan 6 3
24. 1898 Handy Andy valach pol. hnědák R. Jekyll 6 3
25. 1899 Sláva 5 klisna tmavá hnědka   Thomas H. Buckenham 5 1
26. 1900 [Vítězové 4] Magyarád 8 hřebec hnědák   Thomas H. Buckenham 7 3
27. 1901 Chorazy 6 hřebec tmavý hnědák Frederick E. Slinn 8 4
28. 1902 Jour Fix 6 hřebec tmavý hnědák   Ulrich Rosák 10 4
29. 1903 Jour Fix 7 hřebec tmavý hnědák   Ulrich Rosák 12:04,0[46] 8 [Vítězové 5] 4 [Vítězové 6]
30. 1904 Dennis 6 valach pol. tmavý hnědák   Thomas H. Buckenham 7 6
31. 1905 Scotch Moor 10 valach tmavý hnědák Max Seiffert 11:25,3 8 5
32. 1906 Tigra 4 klisna ryzka Harry H. Huxtable 12:10,6 9 5
33. 1907 Kourgan 6 valach hnědák Josef Birghan 11:24,6 10 5
1908 Dostih se nekonal kvůli silným mrazům[61][8][62]
34. 1909 Žádný kůň neprošel cílem. 3 0
35. 1910 [Vítězové 7] Paul Heston 5 valach pol. vraník Max Seiffert 14:26,5 8 2
36. 1911 Glenmorgan 6 valach ryzák Jenö von Egan-Krieger 10:22,0 10 4
37. 1912[Vítězové 8] Jamagata 6 hřebec hnědák   František Bartosch 11:39,4 11 6
[Vítězové 9] 1912 Hurain valach pol. Wilhelm Reimer 12:11,5 12 10
38. 1913 Dick Turpin 10 valach ryzák Ferencz Janek 11:11,5 6 2
[Vítězové 10] 1913 Hurain valach pol. Wilhelm Reimer 10:57,5 10 7
1914–1919 Dostih se nekonal kvůli I. světové válce[65][61]
39. 1920 Jonathan [Vítězové 11] 11 valach ryzák   Karel Kozlík 20:15,0 6 1
40. 1921 Periwig 7 valach ryzák   Josef Syrový 15:32,0 8 3
41. 1922 Baldur 5[53] valach pol. tmavý hnědák   František Gimpl 15:27,0 7 2
42. 1923 Landgraf II 5 hřebec pol. ryzák   Jan Pinter [Vítězové 12] 13:29,0 10 4
43. 1924 Herero 12[53] valach pol. tmavý hnědák Eduard Stärz 13:10,0 5 3
44. 1925 Landgraf II 7 hřebec pol. ryzák   Karel Holoubek 19:19,2 8 3
45. 1926 [Vítězové 13] All Right II 7 klisna ryzka   Rudolf Popler 17:44,6 13 6
46. 1927 Forum valach pol. hnědák   Josef Charous 14:00,0 13 5
47. 1928 Vogler 8 valach pol. ryzák Hans Schmidt 12:03,9 14 10
48. 1929 Ben Hur 7 valach pol. bělouš   Gustav Schwandt 12:37,0 12 4
49. 1930 Gyi Lovam! 8 valach tmavý hnědák   Rudolf Popler 12:00,0 8 4
50. 1931 Pohanka 5 klisna tmavá hnědka   F. Durand 14:47,8 12 5
51. 1932 Remus 7 valach pol. vraník   Reguiero Spano 12:48,8 16 10
52. 1933 Remus 8 valach pol. vraník   Reguiero Spano 11:24,6 13 5
53. 1934 Wahne 11 klisna hnědka   H. Wiese 12:44,0 12 8
54. 1935 Herold 10 valach pol. bělouš   Oskar Lengnik 10:41,4 8 5
55. 1936 Herold 11 valach pol. bělouš   Oskar Lengnik 10:47,0 15 8
56. 1937 Norma 10 klisna pol. plavka   Lata Brandisová 10:47,0 15 10
1938–1945 Dostih se nekonal kvůli II. světové válce[61]
57. 1946 Titan [Vítězové 14] 9 valach pol. tmavý hnědák   Miloš Svoboda 11:56,4 8 5
58. 1947 Rayon De Lune 12 hřebec hnědák   Maurice Buret 10:30,8 16 10
59. 1948 Var 9 valach pol. hnědák   Miroslav Kotek 11:03,3 11 5
60. 1949 Učeň 11 valach pol. hnědák   Oldřich Dostál 10:55,3 18 5
61. 1950 Var 11 valach pol. hnědák   Josef Jungmann 11:17,2 11 6
62. 1951 Salvator 10 hřebec vraník   Vladimír Hejmovský 10:58,0 16 9
63. 1952 Vítěz 13 valach pol. hnědák   Miloš Svoboda 11:25,3 11 6
64. 1953 Junák 10 valach pol. ryzák   Ferdinand Palyza[66] 11:13,5 14 5
65. 1954 Unkas 14 hřebec tmavý hnědák   Ludvík Raimond 13:08,0 9 5
66. 1955 19/51 Furioso XIV 7 hřebec pol. ryzák   Jozef Čajda 11:32,1 20 10
67. 1956 Letec 11 valach hnědák   Josef Vavroušek 13:14,8 18 9
68. 1957 Epigraf 8 valach tmavý hnědák   Vladimir Nikoforovič Fedin 11:27,9 23 14
69. 1958 Epigraf 9 valach tmavý hnědák   Vladimir P. Prachov 13:11,0 15 11
70. 1959 Epigraf 10 valach tmavý hnědák   Vladimir P. Prachov 12:05,2 17 8
71. 1960 Grifel 7 hřebec ryzák   Ivan L. Avdějev 12:32,0 14 8
72. 1961 Grifel 8 hřebec ryzák   Ivan L. Avdějev 10:21,3 13 6
73. 1962 Gaboj 6 hřebec hnědák   Rostislav P. Makarov 10:05,1 11 7
74. 1963 Koran 12 valach hnědák   František Vítek 10:47,2 15 8
75. 1964 Priboj 7 hřebec pol. ryzák   Valentin Z. Gorelkin 11:33,6 14 7
76. 1965 Mocná 7 klisna hnědka   František Vítek 10:39,6 13 9
77. 1966 Nestor 7 valach pol. hnědák   Tibor Kňazík 12:22,6 21 7
78. 1967 Dresděn[Vítězové 15] 8 valach hnědák   A. N. Sokolov 11:34,7 26 9
1968 Dostih se nekonal kvůli okupaci[62]
79. 1969 Korok 7 hřebec ryzák   Václav Chaloupka 11:01,2 19 9
80. 1970 Vezna II 6 klisna pol. hnědka   Nedělko G. Milev 11:41,2 23 13
81. 1971 Korok 9 hřebec ryzák   Václav Chaloupka 11:02,8 20 10
82. 1972 Korok 10 hřebec ryzák   Václav Chaloupka 10:55,2 18 8
83. 1973 Stephen’s Society 7 valach hnědák   Christopher Collins 10:04,9 20 8
84. 1974 Mor 10 valach hnědák   Karel Benš 10:42,7 14 8
85. 1975 Mor 11 valach hnědák   Karel Benš 11:01,7 18 8
86. 1976 Limit 8 valach hnědák   František Zobal 10:59,4 13 6
87. 1977 Václav 9 hřebec hnědák   Václav Chaloupka 12:15,2 19 8
88. 1978 Lancaster 6 hřebec ryzák   Jiří Kasal 11:30,6 17 5
89. 1979 Legenda 6 klisna hnědka   Jiří Chaloupka 11:07,1 19 7
90. 1980 Simon 9 valach pol. hnědák   Vlastimil Knápek 11:47,53 21 10
91. 1981 Sagar 6 hřebec ryzák   Pavel Liebich 12:46,37 22 6
92. 1982 Sagar 7 valach [Vítězové 16] ryzák   Pavel Liebich 10:12,4 25 6
93. 1983 Sagar 8 valach ryzák   Pavel Liebich 10:28,0 19 10
94. 1984 Erot 9 hřebec hnědák   Nikolaj Chludějev 10:48,9 16 4
95. 1985 Festival 11 valach pol. hnědák   Petr Vozáb 10:36,4 11 6
96. 1986 Valencio 9 valach černý hnědák   Karel Zajko 10:39,04 14 6
97. 1987 Železník 9 valach ryzák   Josef Váňa 9:56,13 12 5
98. 1988 Železník 10 valach ryzák   Josef Váňa 10:59,8 13 3
99. 1989 Železník 11 valach ryzák   Josef Váňa 10:16,3 25 8
100. 1990 Libentína 8 klisna hnědka   Karel Zajko 9:49,4 29 11
101. 1991 Železník 13 valach ryzák   Josef Váňa 10:01,1 22 10
102. 1992 Quirinus 10 valach hnědák   Jaroslav Brečka 10:09,1 15 5
103. 1993 Rigoletto 9 hřebec černý hnědák   Libor Štencl 10:29,0 9 1
104. 1994 Erudit 8 hřebec pol. ryzák   Vladislav Snitkovskij 10:06,7 19 13
105. 1995 It’s a Snip 10 valach ryzák   Charles Mann 10:03,43 16 10
106. 1996 Cipísek 8 valach pol. hnědák   Vladislav Snitkovskij 9:35,00 21 10
107. 1997 Vronsky 9 valach hnědák   Josef Váňa 10:34,30 14 9
108. 1998 Peruán 10 valach tmavý hnědák   Zdeněk Matysík 10:10,01 22 7
109. 1999 Peruán 11 valach tmavý hnědák   Zdeněk Matysík 9:16,00 16 9
110. 2000 Peruán 12 valach tmavý hnědák   Zdeněk Matysík 9:29,00 15 10
111. 2001 Chalco 8 valach hnědák   Peter Gehm 10:04,52 21 10
112. 2002 Maskul 8 valach hnědák   Peter Gehm 10:22,70 17 10
113. 2003 Registana 7 klisna hnědka   Peter Gehm 9:30,14 19 10
114. 2004 Registana 8 klisna hnědka   Peter Gehm 9:15,48 17 7
115. 2005 Maskul 11 valach hnědák   Dirk Fuhrmann 9:11,21 16 7
116. 2006 Decent Fellow 11 valach ryzák   Josef Bartoš 9:20,60 17 8
117. 2007 Sixteen 7 klisna bělka   Dušan Andrés 9:18,66 14 9
118. 2008 Sixteen[Vítězové 17] 8 klisna bělka   Josef Bartoš 8:58,99 16 8
119. 2009 Tiumen 8 valach tmavý hnědák   Josef Váňa 9:19,56 25 18
120. 2010 Tiumen 9 valach tmavý hnědák   Josef Váňa 9:03,73 19 12
121. 2011 Tiumen 10 valach tmavý hnědák   Josef Váňa 9:15,29 14 9
122. 2012 Orphee des Blins 10 klisna hnědka   Jan Faltejsek 9:13,39 23 15
123. 2013 Orphee des Blins 11 klisna hnědka   Jan Faltejsek 9:33,22 20 6
124. 2014 Orphee des Blins 12 klisna hnědka   Jan Faltejsek[Vítězové 18] 9:08,25 22 17
125. 2015 Ribelino[Vítězové 19] 7 valach hnědák   Pavel Kašný 8:56,01 22 11
126. 2016 Charme Look[Vítězové 20] 9 valach tmavý hnědák   Jan Faltejsek 9:42,86 15 11
127. 2017 No Time to Lose 8 valach hnědák   Jan Kratochvíl 9:39,98 19 8
128. 2018 Tzigane Du Berlais 7 valach hnědák   Jan Faltejsek 9:05,56 20 13
129. 2019 Theophilos 9 valach hnědák   Josef Bartoš 9:28,76 20 12
130. 2020 Hegnus 12 valach hnědák   Lukáš Matuský 9:22,99 18 13
131. 2021 Talent 10 valach ryzák   Pavel Složil ml. 9:12,79 18 9
132. 2022 Mr Spex 8 valach hnědák   Lukáš Matuský 9:31,24 15 8
133. 2023 Sacamiro 10 valach hnědák   Jan Faltejsek 9:28,27 18 8
134. 2024 Godfrey 8 valach tmavý hnědák   Jan Faltejsek 9:40,00[67] 16 10
Sexy Lord 8 valach ryzák   Jaroslav Myška
  1. ↑ Roku 1881 Hector Baltazzi zvítězil navzdory zranění – zlomení klíční kosti, které utržil během dostihu při pádu[8]
  2. ↑ George Williamson je jediným jezdcem, kterému se podařilo zvítězit jak ve Velké liverpoolské, tak i Velké pardubické steeplechase[7]
  3. ↑ Roku 1892 byly první dvě dvojice v cíli, klisna Lady Anne s jezdcem V. Fletcherem a Wolf s K. Geogheganem, diskvalifikovány pro objetí překážky[51]
  4. ↑ Roku 1900 byla první dvojice v cíli, klisna Sláva s jezdcem K. Bastianem, diskvalifikována pro křižování dráhy[51]
  5. ↑ Počet koní v dostihu 1903 se uvádí též 7[50] a 6[62]
  6. ↑ Počet koní v cíli 1903 se uvádí též 3[50]
  7. ↑ Roku 1910 musela být překážka č. 3 (vodní příkop) z kurzu vynechána. Po silných deštích byl příliš rozvodněný. Voda se držela ve všech příkopech a půda byla velmi hluboká.
  8. ↑ František Bartosch byl prvním občanem města Pardubic, který zvítězil ve Velké pardubické steeplechase. Vítězství s Jamagatou roku 1912 dosáhli navzdory tomu, že se v polovině dostihu utrhly třmeny sedla.[8]
  9. ↑ Pardubická steeplechase armády – dostih na totožném kurzu a s totožnými překážkami pořádaný paralelně s Velkou pardubickou steeplechase, ve kterém však mohli startovat pouze armádní důstojníci[63]
  10. ↑ Pardubická steeplechase armády[64]
  11. ↑ Roku 1920 byli Jonathan a Karel Kozlík diskvalifikování pro překročení času, ačkoli do cíle dorazili jako první (a jediní). Po přibližně 50 letech byla diskvalifikace zpětně zrušena a jména zapsána do oficiální listiny vítězů. Zasloužil se o to Miloš Svoboda, když na základě historických pramenů prokázal, že trať byla chybou měření delší, než měla ve skutečnosti být, a proto i časový limit 19:20 byl kratší, než měl být. Podle dostupných pramenů se o tom ani Karel Kozlík ani Jonathan patrně už nedozvěděli.[36].
  12. ↑ Jan Pinter se též uvádí jako Jan Pintér[61] nebo Jánoš Pinter[62]
  13. ↑ All Right II a Rudolf Popler zvítězili v roce 1926 navzdory čtyřem svým pádům v průběhu dostihu
  14. ↑ Vítězný Titan a Miloš Svoboda jako jediní v roce 1946 prošli celou trať bez chyby.[8]
  15. ↑ Dresděn je též uváděn pod jménem Dresden[53][61]
  16. ↑ Od roku 1982 startoval Sagar jako valach[53]
  17. ↑ Původní vítěz roku 2008 Amant Gris se žokejem Markem Stromským byl později diskvalifikován.
  18. ↑ Roku 2014 dostali vítězný jezdec Jan Faltejsek a druhý v pořadí Josef Sovka od rozhodčích trest za nadměrné používání biče vůči svým koním (Orphee des Blins a Al Jazovi).[31]
  19. ↑ Původní vítěz roku 2015 Nikas se žokejem Markem Stromským musel být podle pravidel později diskvalifikován.[31]
  20. ↑ V roce 2016 dokázal Charme Look zvítězit o 10 délek navzdory tomu, že při dostihu ztratil pravou přední podkovu

Opakovaná vítězství – jezdci

editovat
Počet vítězství Jezdec Roky a koně
8×   Josef Váňa 1987, 1988, 1989, 1991 Železník, 1997 Vronsky, 2009, 2010, 2011 Tiumen
7×   Jan Faltejsek 2012, 2013, 2014 Orphee des Blins, 2016 Charme Look, 2018 Tzigane du Berlais, 2023 Sacamiro, 2024 Godfrey
4×   Václav Chaloupka 1969, 1971, 1972 Korok, 1977 Václav
  Peter Gehm 2001 Chalco, 2002 Maskul, 2003, 2004 Registána
3×   Hector Baltazzi 1881, 1883 Victoria, 1887 Woodman
  Richard Fletcher 1886 Hanno, 1889 Parisis, 1891 Lady Anne
  Edward Geoghegan 1894, 1896 Lady Anne, 1897 Magyarád
  Thomas H. Buckenham 1899 Slava, 1900 Magyarád, 1904 Dennis
  Pavel Liebich 1981, 1982, 1983 Sagar
  Zdeněk Matysík 1998, 1999, 2000 Peruán
  Josef Bartoš 2006 Decent Fellow, 2008 Sixteen, 2019 Theophilos
2× Franz von Metternich 1877, 1878
M. Philips 1880, 1888
George Williamson 1890, 1893
Ulrich Rosák 1902, 1903
M. Seifert 1905, 1910
Rudolf Popler 1926, 1930 (r. 1932 bylo vítězství sporné)
Ruggiero Spano 1932, 1933
Oscar Lengnik 1935, 1936
Miloš Svoboda 1946, 1952
Vladimir P. Prachov 1958, 1959
Ivan L. Avdějev 1960, 1961
František Vítek 1963, 1965
Karel Benš 1974, 1975
Karel Zajko 1986, 1990
Vladislav Snitkovskij 1994, 1996

Dosud (tj. do roku 2023 včetně) se podařilo jedinému Peteru Ghemovi zvítězit čtyřikrát po sobě, pokaždé však spolu s jiným koněm. Jedné dvojici jezdec–kůň se podařilo zvítězit čtyřikrát: Josefu Váňovi a Železníkovi. Šesti dvojicím jezdec-kůň se podařilo zvítězit třikrát.[68]

Opakovaná vítězství – koně

editovat
Počet vítězství Kůň Roky a jezdci
4× Železník 1987, 1988, 1989, 1991   Josef Váňa
3× Brigand 1875   George Herbert, 1877, 1878   Franz Metternich
Lady Anne 1891   Richard Harry Fletcher, 1894, 1896   Edward Geoghegan
Epigraf 1957   Vladimir Nikoforovič Fedin, 1958, 1959   Vladimir P. Prachov
Korok 1969, 1971, 1972   Václav Chaloupka
Sagar 1981, 1982, 1983   Pavel Liebich
Peruán 1998, 1999, 2000   Zdeněk Matysík
Tiumen 2009, 2010, 2011   Josef Váňa
Orphee des Blins 2012, 2013, 2014   Jan Faltejsek
2× Victoria 1881, 1900
Alphabet 1890, 1892
Magyarád 1897, 1900
Jour Fix 1902, 1903
Landgraf II 1923, 1925
Remus 1932, 1933
Herold 1935, 1936
Var 1948, 1950
Grifel 1960, 1961
Mor 1974, 1975
Maskul 2002, 2005
Registana 2003, 2004
Sixteen 2007, 2008

Dosud (tj. do roku 2023 včetně) se podařilo 5 koním zvítězit ve třech po sobě jdoucích ročnících, z toho jedné klisně (Orphee de Blins).[69]

Statistika vítězství koní dle pohlaví

editovat

Aktualizováno po ročníku 2023. Není započítán dostih z roku 1909, kdy cílem neprošel žádný kůň, ani dva závody Velké pardubické armády z let 1912 a 1913.

Pohlaví Počet Počet pol. Celkem
Hřebec 26 5 31
Klisna 17 9 26
Valach 54 21 75
Celkem 97 35 132

Fatální zranění – jezdci

editovat

V hlavním dostihu Velké pardubické dosud (tj. do roku 2023 včetně) nezemřel žádný z jezdců ani jezdkyň a ani neutrpěl žádné fatální zranění. Některá zranění si sice vyžádala převoz jezdce do nemocnice (například Martina Lišky v roce 2023[70]), ale ani taková nikdy neměla dlouhodobé následky.

Několik závažných nehod se událo při doprovodných dostizích hlavního dostihu.[1][17][18]

Rok Jezdec Věk Dostih Místo nehody Typ zranění Okolnosti
1932 Rudolf Popler 33 Memoriál Kinského dvojbradlí[Zranění, jezdci 1] poranění lebky a poškození mozku, úmrtí Klisna Ella nešťastně zakopla o překážku a při pádu zalehla svého jezdce. Rudolf Popler zemřel při převozu do nemocnice. Klisna se při pádu nezranila. Kapitán Rudolf Popler se pravidelně účastnil Velké pardubické steeplechase již od roku 1923 a několikrát zvítězil. Byl velmi respektovaným jezdcem, všeobecně oblíbeným člověkem, vyučoval ve vojenské jezdecké škole v Pardubicích a v jezdectví reprezentoval Československo na Olympijských hrách v Paříži 1924. Memoriálu Kinského se rozhodl účastnil po konci hlavního dostihu Velké pardubické steeplechase téhož dne, ve kterém dojel na druhém místě, přičemž pořadí prvních dvou bylo velice sporné.[71][72]
1949 Lata Brandisová 54 Memoriál kapitána Rudolfa Poplera hadí příkop fraktura lebeční kosti, žeber, klíční kosti a nohy, poranění páteře, kóma Zranění byla způsobena jednak hrozivě vyhlížejícím hromadným pádem (přičemž jezdkyně ani její klisna Naďa nebyly viníky pádu), jednak kopyty později doskakujících koní.[60] Slečna Brandisová neměla v dostihu přilbu, protože podle svých slov „svou přilbu půjčila někomu, kdo se bál jet bez ní“. Z kómatu se probrala po týdnu. Od zranění se již žádného dostihu nemohla zúčastnit, do konce života se pak při chůzi téměř neobešla bez hůlky. Komtesa Lata Brandisová byla velmi respektovaná a uznávaná jezdkyně, byla velice oblíbená mezi veřejností i mezi ostatními jezdci, mnohokrát se účastnila i hlavního dostihu Velké pardubické steeplechase, stala se první jezdkyní v historii (1927) a také první jezdkyní, která hlavní dostih vyhrála (1937).[73]
  1. ↑ Překážka dvojbradlí je dnes pojmenována na počest a památku Rudolfa Poplera – Poplerův skok. Memoriál Kinského byl přejmenován na Memoriál kapitána Rudolfa Poplera.

Za jedinou smrt jezdce spojenou s účastí ve Velké pardubické steeplechase je možné považovat smrt Vladimíra Hejmovského, vítěze z roku 1951 s hřebcem Salvatorem. Vladimír Hejmovský však nezemřel na následky zranění z dostihu, ale v průběhu výslechu Státní bezpečnosti (StB).

Vladimír Hejmovský (původním jménem Vladimír Alexandrovič Gejmovskij) byl původem polský šlechtic narozený v Litvě. Vystudoval vojenskou akademii v Petrohradu a účastnil se bojů při sovětské revoluci na straně carské armády, v nichž získal hodnost podplukovníka. Po rozpuštění armády v roce 1920 a nuceném odchodu z Ruska se uchýlil do Československa. Zde se stal vojenským důstojníkem dělostřelectva a pracoval jako cvičitel jízdy na koních a zemědělský inženýr. Vladimír Hejmovský byl podle osobních svědectví velmi čestný a charismatický muž, velmi společenský a tělem i duší sportovec. Byl oblíbeným instruktorem jízdy na koni a měl přirozený respekt u lidí i u koní. Koně měl po celý život opravdu rád a mimořádně dobře jim rozuměl. Skokovému jezdectví se jako vojenský důstojník věnoval po celý život, dostihovému sportu se začal věnovat až po odchodu do důchodu. Roku 1951 se připravoval na Velkou pardubickou steeplechase se svým vlastním a nadějným koněm – klisnou Asjou, která ale měsíc před startem zahynula při srážce s neopatrným motocyklistou. Proto mu přítel lékárník Werner pro dostih půjčil svého koně Salvatora, který byl pro Velkou pardubickou steeplechase také trénován. Na společnou přípravu jim do startu dostihu zbýval jediný týden. I za tak krátký čas si však se Salvatorem dokázal vytvořit opravdu hluboký vztah a důvěru. I přes mimořádně krátký čas na přípravu a nejvyšší věk na jezdce v celé historii Velké pardubické steeplechase (59 let) se Vladimíru Hejmovskému a Salvatorovi podařilo nejen zvítězit, ale i projít celým dostihem jako jediným v tento rok zcela bez chyb. Dosud zcela neznámý jezdec si za to vysloužil veliké uznání od obecenstva i od dostihových odborníků. Bohužel, svým úspěchem na sebe přitáhl pozornost i StB, která se o něj začala zajímat pro jeho původ a minulost. Necelý rok po té, 10. září 1952, Vladimír Hejmovský tragicky zemřel pravděpodobně na následky mučení při výslechu StB, popřípadě sebevraždou (vyskočením z okna ve 4. patře) v průběhu výslechu (pravděpodobně aby se vyhnul deportaci do gulagu po odmítnutí spolupráce s StB, což se ruským emigrantům v té době velmi často stávalo). Obraz o mimořádně zajímavém životním příběhu Vladimíra Hejmovského a jeho smrti investigativně rozkryl a popsal ve své knize[18] Pavel Kovář.[49]

Fatální zranění – koně

editovat

Dosud za 133 ročníků (tj. do roku 2023 včetně) zemřelo při dostihu nebo na následky zranění 68 koní (další 2 jména, Gemer a Váh (1992), nejsou prameny jednoznačně doložena). V dlouhodobém průměru se tedy stane více než jedno fatální zranění zvířete každé dva roky. Nejtragičtějším rokem Velké pardubické steeplechase byl rok 1927, v němž zemřeli 4 koně. Nejběžnějšími z fatálních zranění jsou tříštivé zlomeniny nohou, zlomení vazu a naprosté vyčerpaní.

V následující tabulce byla jména koní, místa a typy a okolnosti jejich zranění převzata z literatury o historii Velké pardubické steeplechase[1][17][18][74][19][20][75][76][77] a ze sportovních zpráv médií. Některé chybějící faktické informace pak byly doplněny ze startovních listin.[53]

Rok Kůň Věk Pohlaví Místo nehody Typ zranění Okolnosti
1874 Strizzel hřebec bulfinš [Zranění, koně 1] zlomení vazu[26][75] Úraz při skoku přes překážku a za ní ležícího koně, pád na hlavu,[78] zabil se na místě.[79][80]
1878 Trouville 4 klisna zeď zlomení kříže[26][75] Úraz při doskoku, utracena po dostihu (zastřelením).[79]
1893 Courage 5 valach drop zlomení nohy ve spěnce[26] Úraz při doskoku, utracen po dostihu[79] (zastřelením.[75])
1896 Walter 6 valach dvojskok Těžký úraz při doskoku, utracen[26][75][79][80] na závodišti.[35]
1899 Victor valach cílová rovina úplné vyčerpání[75] a chrlení krve[26] Hrubé zacházení ze strany žokeje, který chtěl dosáhnout prvního místa (v dostihu zbývali už jen dva soupeři), utracen.[79][8][35]
1901 Senator II valach hadí příkop zlomení kříže[75] (dle[26] zlomení lopatky) Úraz při doskoku na mrazem ztvrdlou půdu, utracen.[26][79]
1912 Kulík 8 valach popkovický skok zranění páteře Úraz při doskoku, pád na hlavu, utracen na místě (zastřelením).[26][75] Kulík v tu chvíli byl ve vedení dostihu.[79]
1913 Stamford valach velké zahrádky[35] zranění páteře Úraz při pádu, utracen.[26][75] Stamford byl po většinu dostihu ve vedení, v poslední části však již byl velmi vyčerpaný.[79]
1921 Magyar leány 4 klisna malý vodní příkop zlomení zadní končetiny Úraz při doskoku, utracena[26] Pojišťovna ohodnotila život klisny na 80.000 Kčs.[79]
1922 Leffers II 5 valach po dosažení cíle (2. místo) úplné vyčerpání a zchvácení[26][75][8] Žokej donutil koně dokončit dostih i přes pád na vodním příkopu a očividné únavě způsobené silně rozmoklou a měkkou půdou. Za cílem kůň padl vyčerpáním, po vyšetření byl utracen.[79] Podle veterinářů byl příčinou úplného vyčerpání nedostatečný trénink.[36]
1927 Eba 8 klisna suchý příkop[8] poranění páteře[26] Úraz pádem při doskoku zadníma nohama do příkopu. Po pádu zůstala ležet bez hnutí, po odvezení a vyšetření byla utracena.[79]
1927 All right II 8 klisna část dráhy u Popkovic zlomení nohy ve spěnce Úraz v důsledku nešťastného šlápnutím do prohlubně na trati, utracena na místě[36][26] (zastřelením). All right II byla vítězkou předešlého ročníku Velké pardubické steeplechase (tj. roku 1926).[79]
1927 Landgraf II 9 valach popkovický oblouk úplné ochromnutí[26] Naprosté vysílení (až do zhroucení) způsobené velmi měkkou půdou, utracen na místě[37]. Langraf II byl vítězem Velké pardubické steeplechase v letech 1923 a 1925[17], v roce 1926 byl druhý.[81]
1927 Doyen valach velký Taxisův příkop[82] zlomení vazu Úraz kvůli krátkému doskoku (tj. pádem do příkopu)[26], zabil se na místě.[79]
1933 Regalon 10 valach hadí příkop zlomení vazu[26][36] Úraz při pádu na hlavu po sklouznutí do příkopu, před kterým se zarazil. Regalon byl jedním z hlavních favoritů dostihu.[79] V tomto roce na hadím příkopu upadli všichni koně[80].
1950 Rival 6 hřebec malý vodní příkop zlomení zadní končetiny Úraz při doskoku, utracen.[26] Rival byl jedním ze dvou favoritů dostihu.[79]
1950 Čingischán 7 hřebec velký anglický skok úplné vyčerpání a zchromnutí Únava způsobená zřejmě příliš vysokým tempem, velmi hlubokou oranicí a skoky přes hadí příkop a velký vodní příkop. Před velkým anglickým skokem byl z dostihu vzat. Utracen po dostihu pro značné zchromnutí.[79]
1956 Gejša 9 klisna Poplerův skok zlomení žeber, poranění plic Zranění pádem na rozbitá břevna překážky, která předtím poškodili koně z vedoucí skupiny. Po pádu jezdec znovu nasedl a pokračoval v dostihu, klisnu zastavil až u dropu pro její silné krvácení. Utracena.[79]
1956 Brouk 13 valach velký Taxisův příkop rozdrcení bederních obratlů Úraz krátkým doskokem a pádem na hranu příkopu, utracen.[26] Brouk startoval ve Velké pardubické steeplechase po šesté,[79] v 1952 a 1955 byl na 2. místě, v letech 1951 a 1953 na 3. místě.[53][53]
1960 Pastela 12 klisna malá zahrádka zlomení vazu Úraz při doskoku[26] pádem na hlavu,[2] zabila se na místě (dle[8] nebylo zranění smrtelné bezprostředně, ale byla utracena). Do chvíle pádu byla Pastela součástí vedoucí skupiny dostihu.[79]
1960 Viza klisna velký Taxisův příkop zlomení pravé přední končetiny[26] Úraz pádem do příkopu, utracena (po odvezení z dráhy)[79]
1962 Cheder 10 valach proutěná překážka (č. 29[8][2]) zlomení končetiny Úraz při pádu, utracen[26][79]
1962 Kolar[2] 9 hřebec velký Taxisův příkop proražení lebeční kosti[26] Úraz pádem na hlavu do příkopu. Před skokem mu zkřížil dráhu soupeř. Utracen na místě.[79]
1964 Div 9 valach velký Taxisův příkop těžké zranění končetiny Úraz při doskoku, utracen[26] druhého dne po dostihu[17] po marných pokusech o jeho záchranu[2]
1967 Zamysel hřebec velký Taxisův příkop zlomení krčních obratlů[26] Úraz při doskoku na okraj příkopu způsobeném časným odskokem, utracen po dostihu.[79]
1967 Rubel 9 hřebec velký anglický skok přetržení levého spěnkového kloubu a šlachy ohybače[26] Úraz patrně v důsledku únavy z vysokého tempa. Rubel padl již na francouzském skoku, pokračoval však dále, podařilo se mu časovou ztrátu překonat, a dokonce těsně dohnat vedoucí skupinu v těžké oranici. Po zranění byl převezen do veterinární nemocnice a po vyšetření utracen.[79]
1969 Vaga 9 klisna velký Taxisův příkop a popkovický skok[74] utržení křížové kosti a ulomení sedacího hrbolu[26] Pokračovala i přes zranění z velkého Taxisova příkopu.[2]
1969 Japan 10 valach Havlův skok zlomení druhého krčního obratle Krátký doskok.[26][76]
1969 Blankyt[2] 8 hřebec velký Taxisův příkop[74] silně naštípnutá kopytní kost Úraz v důsledku pádu, utracen ve veterinární nemocnici.[26]
1970 Liban 10 valach velký Taxisův příkop[74] Úraz v důsledku krátkého doskoku, utracen ve veterinární nemocnici.[26]
1970 Bilet 7 hřebec velký Taxisův příkop a malý anglický skok[74] zlomení bederních obratlů Úraz v důsledku krátkého doskoku.[26] Pokračoval i přes zranění na velkém Taxisově příkopu.[2]
1971 Kostrava 10 klisna velký Taxisův příkop zlomení krčních obratlů Úraz v důsledku krátkého doskoku, pád na hlavu.[26] V roce 1970 byla Kostrava na 3. místě.[2][53]
1971 Ria 12 klisna velký Taxisův příkop a Havlův skok[53] zlomení žeber Úraz při doskoku, dostih dokončila (doběhla desátá). Zemřela později v důsledku zranění.[26][2]
1973 Metas 7 valach seskok (12. překážka)[26] zlomení křížové kosti Úraz při doskoku, utracen.[26]
1975 Sandra II 6 klisna velký Taxisův příkop[74] zlomení 2. krčního obratle (dle[9] výslovně zlomený vaz) Úraz kvůli krátkému skoku, utracena.[26]
1977 Úskok[2] 9 hřebec velký Taxisův příkop[74] zlomení 2. krčního obratle[26] krátký skok
1981 Lancaster[2] 9 hřebec přírodní plot s překážkou (2. překážka)[26] zlomení spěnkové kosti Úraz při doskoku, utracen.[26] Trať byla po deštích velmi rozmoklá, a tedy náročná. Lancaster patřil k favoritům ročníku, v roce 1978 zvítězil, v roce 1979 byl na 3. místě a roku 1980 na 2. místě.[74][53]
1982 Pahang[2] 10 valach irská lavice zranění bederních obratů, utržení křížové kosti Úraz při příliš prudkém skoku na překážku a náraz na její hranu, utracen na místě[26][75] Pahang se o přeskočení překážky pokoušel o své vůli, kvůli přetrženému řemínku ho jeho jezdec nemohl zcela ovládat.[74][83]
1983 Klotild[2] 8 klisna proutěná překážka (23. překážka) luxace spěnkového a kopytního kloubu Utracena[26]
1984 Futbol 6 hřebec velký Taxisův příkop[74] těžké zranění krčních obratlů Hromadný pád zavinila nekázeň některých jezdců, kdy se mnoho koní odrazilo předčasně,[2] úraz při doskoku, utracen.[26][75][77]
1984 Emanuel 10 valach velký Taxisův příkop[74] fraktura hlezenního kloubu a kosti Hromadný pád zavinila nekázeň některých jezdců, kdy se mnoho koní odrazilo předčasně,[2] utracen.[26][75][77]
1984 Kapellan 7 hřebec velký Taxisův příkop[74] (4. překážka) a malé zahrádky (8. překážka)[26] zlomení pravé zadní končetiny[26][75][77] Pokračoval i přes zranění na velkém Taxisově příkopu. Po úrazu ošetřen, převezen zpět do Sovětského svazu, později utracen.
1985 Santos 8 valach po dosažení cíle (3. místo)[75] úplné vyčerpání Uhynul o 2 dny později na selhání jater a ledvin[26][74] (ovšem dle[9] byl utracen). Po celou sezónu byl v enormní námaze, před startem navíc patrně onemocněl blíže nezjištěnou nemocí.[77] Až do cílové rovinky byl na 1. místě a jako jeden ze dvou koní prošel celou trať bez chyby[9]. Jezdec Kamil Kuchovský za smrt Santose zcela jistě nemohl, na čemž se shodovali všichni znalci i jezdci. Vinu za smrt Santose nesli jeho majitelé, kteří jej do dostihu silně prosazovali, ačkoli museli vědět, že není zdráv.[84] Podle Kamila Kuchovského byl Santos velmi chytrý a sympatický kůň, který se nechtěl vzdávat a chtěl vítězit.[84]
1986 Lozorno[2] 7 hřebec velký Taxisův příkop[74] zlomení krčních obratlů[9] Úraz při doskoku[26]
1989 Gajsan 6 valach velký Taxisův příkop[74] zlomení krčních obratlů[26][77][25] (žádné další podrobnosti zdroje neuvádí)
1989 Caribo 14 valach malý vodní příkop[74] fraktura první ramenní kosti[26] Utracen po dostihu[77]
1989 Torfha 11 klisna velký Taxisův příkop[74] fraktura prvního krčního obratle a zlomení křížové kosti Úraz při skoku přes překážku bez jezdce, kterého ztratila po pádu na malém vodním příkopu[25]. Utracena[26][77]. Zda Torfha chtěla pokračovat sama, protože závodila ráda, nebo jen kvůli pudu stáda, zdroje neuvádí.
1990 Grand Cheval 9 valach malý vodní příkop[74] uhynul[29]
1990 Formát 7 hřebec velký Taxisův příkop[74] (žádné další podrobnosti zdroje neuvádí)
1991 Pauza 6 klisna velký Taxisův příkop[74] zlomený vaz (žádné další podrobnosti zdroje neuvádí)
1991 Disco 7 hřebec Poplerův skok[29] zlomená pravá přední noha (žádné další podrobnosti zdroje neuvádí)
1992 Váh 6 hřebec Havlův skok[53] zlomený vaz (informaci se nepodařilo ověřit[zdroj?], žádného pozdějšího dostihu se však Váh již nikdy nezúčastnil ani nebyl do žádného přihlášen[85])
1992 Gemer 8 valach po dosažení cíle (5. místo)[76][53] vyčerpání (informaci se nepodařilo ověřit[zdroj?], žádného pozdějšího dostihu se však Gemer již nikdy nezúčastnil ani nebyl do žádného přihlášen[86])
1992 Hartiche 11 valach velký Taxisův příkop[53] Úraz při pádu, uhynul[74][29]
1998 Damion 7 hřebec Popkovický skok zlomení nohy pád při hromadné srážce koní,[29] utracen[74]
1999 Celestano 12 valach prodloužený Taxisův příkop zlomení nohy utracen[74]
2001 Anatole 11 valach proutěná překážka (č. 29)[53] zlomený vaz zakopnutí o překážku, zabití pádem.[87] Anatole byl velkým favoritem roku 2001.[88]
2002 Chalco 10 valach zadržen po malých zahrádkách tříštivá zlomenina patní kosti utracen na Brněnské veterinární klinice. Chalco obhajoval své vítězství z roku 2001.[30][46][29][53]
2005 Takagi 10 valach cílová rovina vyčerpání uhynul[74][29]
2007 Polárník 8 valach začátek cílové roviny těžké zranění spěnkového kloubu[29] Úraz v důsledku špatného došlápnutí 500 metrů před cílem. Převezen do Brněnské veterinární kliniky a po dvou dnech utracen.[74][29][31]
2007 Cieszymir 9 valach velký Taxisův příkop zlomenina nohy v lopatce nedostatečný odraz v hromadném pádu koní,[53] utracen. Cieszymir musel před překážkou téměř zastavit kvůli koni před sebou, který se překážky vylekal. Proto se Cieszymir téměř nemohl odrazit a skrz plot propadl na hranu příkopu. Hromadný pád zavinili jezdci, neboť vedli koně na překážku v hloučku v jednom místě, nikoli v celé šíři, a navzdory pokynům trenérů se k překážce dostali první ti koně, kterým by se lépe překonávala v závěsu za těmi zkušenějšími.[31] V roce 2006 byl Cieszymir na 3. místě[29][53]
2008 Klip 12 valach prodloužený Taxisův příkop zlomenina zadní končetiny utracen[74] na místě[29][Zranění, koně 2]
2009 Shirley[29] 8 klisna velký vodní příkop[53] tříštivá zlomenina přední končetiny utracena[74]
2013 Mount Sion 7 valach malý vodní příkop zlomenina levé přední nohy úraz při pádu, utracen[31]
2014 Zulejka 9 klisna velký Taxisův příkop[31] zlomený vaz Před příkopem do Zulejky vrazil jiný kůň, v důsledku toho se neodrazila, nýbrž jen proběhla skrz živý plot a nešťastně padla do příkopu.[89] Utracena.[90]
2018 Vicody 9 valach velký Taxisův příkop zlomenina levé přední nohy příliš nízký skok,[89] utracen po dostihu[91][32] (uspáním)
2019 Krocoleon 9 valach suchý příkop (č. 22[53]) zlomenina páteře klopýtnutí po doskoku,[92] uhynul [89]
2020 Sottovento 8 valach velký Taxisův příkop zlomený vaz pád na hranu příkopu po nedostatečném odrazu,[89] utracen.[93] 26. oběť překážky v historii[94] Sottovento byl v tomto roce považován za jednoho ze dvou favoritů na vítěze.[32]
2023 Stuke 9[95] valach velký Taxisův příkop zlomený vaz náraz na hranu příkopu po nešťastném odrazu, úmrtí na místě.[70] Odborníci se shodují, že Stuke neměl dost zkušeností a neměl se těžkého dostihu vůbec účastnit. Ani jezdec Benoit Claudit neměl dostatek zkušeností (byl angažovaný jako náhradník na poslední chvíli, původní jezdec se pro zranění účastnit nemohl). Stuke se dostal k překážce jako první (což by začátečníci nikdy neměli), lekl se jí, před odrazem vybočil a způsobil tak hromadný pád i ostatních koní.[96]
  1. ↑ Bulfinš byla překážka použitá pouze v 1. ročníku (č. 23, tj. předposlední). Tvořili ji mladé stromky vysoké asi 185 cm v dřevěném rámu. Koně jimi měly proskakovat. Pro velký počet pádů a jedno úmrtí byla v 2. ročníku nahrazena obyčejnou proutěnou překážkou.[13][23]
  2. ↑ Klip, jenž zahynul roku 2008, pocházel ze stejné stáje jako Amant Gris, který v tomtéž dostihu sice zvítězil, ale byl diskvalifikován pro drobné odchýlení od trasy. K dovršení neštěstí majitel stáje, Josef Hájek, který stáj za velikého úsilí vybudoval, zemřel v noci po dostihu; byl již dlouho těžce nemocný.[31]

Dle[97] uhynul v roce 1989 na následky naprostého vyčerpání i Blacktorn (13 let, valach, po doběhnutí (6. místo)) a to na zpáteční cestě do domovské Anglie necelých 48 hodin po dostihu v přepravním voze. Dle[25] však Blacktornovo úmrtí po několika letech zpětně vyvrátil jeho majitel a jezdec William Ritson. Blacktorn byl jediný ze čtyř anglických koní, který dostih v roce 1989 dokázal dokončit. Angličané se tento rok Velké pardubické zúčastnili po velmi dlouhé odmlce.

Fatální zranění utrpěla v roce 1996 i klisna Pamep Galaxy, ovšem nikoli při hlavním dostihu. V rámcovém dostihu přišla o svého jezdce a při následném pobíhání po závodišti se dostala až k velkému Taxisovu příkopu, který se pokusila sama přeskočit, což se jí stalo osudným.[89]

V historie Velké pardubické steeplechase se však odehrálo i několik velmi vážných situací s dobrým koncem:

  • V roce 1967 spadla na úplně poslední proutěné překážce klisna Lukava. Po pádu zůstala ležet na zemi a pohybovat mohla pouze hlavou. Příčinou náhlého pádu snad mohl být srdeční kolaps. Naštěstí po injekci od veterináře se dokázala postavit[76] a mohla sama odejít ze závodiště.[17] Při odchodu sklidila od diváků stejně velký potlesk jako vítěz dostihu, neboť do chvíle pádu na poslední překážce se zdála být jasnou vítězkou.[75][2] Úraz naštěstí neměl na zdraví Lukavy ani dlouhodobé následky, podle startovních listin se dokonce Velké pardubické steeplechase účastnila i v letech následujících (1969, 1970, 1971 a 1972).[53]
  • V roce 1991 si hřebec Garnizon zlomil krček lopatky ve zcela vyschlém velkém vodním příkopu. S tak závažným zraněním nemohl být převezen domů na Kavkaz, takže jeho majitel měl v úmyslu nechat jej utratit. Před smrtí Garnizona zachránil zootechnik Ludvík Lekeš, který si převzal po dohodě s jeho majitelem koně. V péči Ludvíka Lekeše se Garnizon uzdravil a několik let pak i působil v chodu.[25]
  • V roce 1993 se po zdolání poslední proutěné překážky zastavil zcela vyčerpaný valach Farad. V té chvíli do cíle zbývalo jen 200 metrů, byl na druhém místě a v dostihu zůstali z celého startovního pole pouze dva koně. Faradův jezdec Zdeněk Matysík nechtěl koně trápit. Nenutil jej proto běžet dál, dokonce ani dojít zbývající kousek do cíle krokem, aby získal 2. místo, a tedy i odměnu 250.000 Kč. Proto sesedl a dostih vzdal. Za své čestné jednání si Zdeněk Matysík vysloužil velký potlesk od všech diváků a později byl i oceněn od Klubu fair play Českého olympijského výboru za sportovní přístup.[29][98] Dle[25] byla majiteli koně odměna za druhé místo vyplacena.

Rámcové dostihy

editovat

Název Velká pardubická se vžil pro označení celého dostihového víkendu.[99] Hlavní program se odehrává v neděli, kdy se koná osm dostihů. Posledním a hlavním nedělním dostihem je samotná Velká pardubická steeplechase (se startem obvykle v 16:00).

Většina rámcových dostihů (tj. dostihů doprovodného programu) má, stejně jako dostih hlavní, dlouhou, slavnou a pozoruhodnou historii.[100]

Program doprovodných závodů tvoří (či tvořily) následující dostihy. [101]:

  • Cena Labe: 1964–současnost, steeplechase cross-country, vrcholný dostih pro koně, kteří se ještě nemohou účastnit Velké pardubické steeplechase pro nízký věk (tj. do 6 let)
  • Cena Vltavy: 1909–současnost, steeplechase cross-country, dostihu se účastní mnoho koní i jezdců, kteří v dalších letech nastoupí i v Ceně Labe a Velké pardubické steeplechase
  • Memoriál kapitána Rudolfa Poplera: 1925–současnost, steeplechase cross-country. Dostihu se tradičně účastnili koně a jezdci, kteří téhož dne startovali v hlavním dostihu, ale závod nedokončili a zbýval jim ještě dostatek sil
  • Cena České asociace steeplechase (dříve Cena Váhu): 1955–současnost
  • Stříbrná trofej (dříve Cena Paramo): 1994–současnost, rychlostní steeplechase obsahující pouze proutěné překážky
  • Křišťálový pohár: 1955–současnost, rychlostní steeplechase obsahující pouze proutěné překážky, koná se tradičně den před hlavním dostihem
  • Zlatá spona tříletých: 1955–současnost, steeplechase pouze s proutěnými překážkami, dostih určený pro nejmladší koně
  • Cena Laty Brandisové: 2015–současnost, steeplechase cross-country, dostih určený pouze pro klisny (od čtyř let výše)
  • Cena Jana Kašpara: 2015–2020, steeplechase cross-country, dostih byl zrušen během pandemie covidu-19 a poté již nebyl obnoven
  • Cena Volhy: 1955–1964, hlavní dostih úvodního dne Mezinárodního překážkového meetingu

Pozor: Názvy dostihů se v dlouhé historii často měnily. V seznamu jsou uvedeny jen poslední pojmenování.[102]

Obdobné dostihy ve světě

editovat

Velké světové steeplechase není možné přímo srovnávat, neboť každá z nich má svá výrazná specifika. Dostihy, které podobně jako Velká pardubická steeplechase mají celosvětový věhlas, mimořádně vysokou náročnost a dlouhou historii, jsou tyto[3]:

Název Místo konání Vznik Délka trati Počet překážek Poznámka
Grand National Anglie, Liverpool, závodiště Aintree 1836 6907 m 30 Vznik Velká pardubické steeplechase byl inspirovaný tímto dostihem
Grand Steeple-Chase de Paris Francie, Paříž, závodiště Auteuil 1874 6000 m 23[103] O 5 měsíců starší než Velká pardubická steeplechase, zdejší tribunní skok je podobně ikonický (a obtížný) jako velký Taxisův příkop
Grand Premio Merano Itálie, Merano 1935 5000 m 24[104]
Maryland Hunt Cup USA, Maryland, Worthington Valley 1894 4 míle 22[105] Dostih si uchovává komorní a rustikální atmosféru, nesmí sem bookmakeři a není tu ani tribun pro diváky ani stabilní zázemí. Mezi překážkami jsou i velmi obtížné a nebezpečné 150 cm vysoké pevné dřevěné ploty.
La Touche Memorial Cup Irsko, Punchestown 1922 6800 m 30 až 35 Trať dostihu se každý rok obměňuje
Great Northern Steeplechase Nový Zéland, Ellerslie 1885[106] 6400 metrů ? Od roku 2022 se dostih koná na závodišti Te Rapa
Nakayama Grand Jump Japonsko, závodiště Nakajama 1999 4250 m 10 Dostih je proslulý především velmi vysokou dotaci (1 011 773 $ v roce 2023) a velmi vysokým tempem, překážky jsou téměř výhradně proutěné.[107]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d SVOBODA, Miloš. 100 ročníků Velké pardubické steeplechase. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1990. 254 s. (Živočišná výroba). Dostupné online. ISBN 80-209-0129-9. [dále jen Svoboda (1990)], dostupné online po registraci. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x Kovář (2021), nadkapitola Druhá část, str. 89-184
  3. ↑ a b Nehyba (2017), kapitola Dostih a jeho sourozenci, str. 185-195
  4. ↑ Velká pardubická se otevře šestiletým koním. Paddok revue [online]. 2009-01-15 [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Crystal Cup, Pardubice Race Details and Course Map [online]. [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f Dostihový spolek - Historie, kapitola Z historie Velké pardubické
  7. ↑ a b c d e f Svoboda (1969), kapitola Úvodem, str. 7-11
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad Svoboda (1969), kapitola Kapitola z historie Velké pardubické steeplechase, str. 12-26
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l m Svoboda (1990), kapitola Sto ročníků Velké pardubické steeplechase, str. 33-74
  10. ↑ a b c d Nehyba (2017), kapitola Pohled zpět, str. 6-16
  11. ↑ a b c d e f Svoboda (1990), kapitola Vznik dostihů v Pardubicích, str. 9-19
  12. ↑ Dostihový spolek - Historie, kapitola Z historie dostihů
  13. ↑ a b c d e f g h i Nehyba (2017), kapitola Dostihy a jeviště, str. 28-39
  14. ↑ JOKL, Zdeněk. Jezdecký sport. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1977. Dostupné online. Kapitola Parforsní hony, s. 241. Dostupné online po registraci. 
  15. ↑ Rennberichte. Sportblatt: Centralblatt für die Interessen der Pferdezucht und des Sports [online]. 7. 11. 1874 [cit. 2025]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pardubické dostihy. Světozor [online]. 24.12.1874 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d e f g SVOBODA, Miloš. Velká pardubická steeplechase. 1. vyd. Praha: Olympia, 1969. 140 s. 505/21/872, [dále jen Svoboda (1969)]. 
  18. ↑ a b c d e KOVÁŘ, Pavel. Sto třicet Taxisů Velké pardubické - Příběhy z dějin, současnosti a zákulisí slavného dostihu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství XYZ, 2021. 296 s. ISBN 978-80-7597-938-4. [dále jen Kovář (2021)]. 
  19. ↑ a b c d e f NEHYBA, Miloslav. Velké sedmičky Velké pardubické. Redakce Kumr Dalibor, Střecha Radek. 1.. vyd. Brno: CPress, 2021. 304 s. ISBN 978-80-264-3845-8. [dále jen Nehyba (2021)]. 
  20. ↑ a b c NEHYBA, Miloslav. Dostih s Taxisovým příkopem - Proměny Velké pardubické. [s.l.]: Helios Jiří Razskazov, 2017. 204 s. ISBN 978-80-85211-42-9. EAN 978-80-85211-42-9, [dále jen Nehyba (2017)]. 
  21. ↑ a b c d e Svoboda (1969), kapitola Kurs dostihu, str. 33-48
  22. ↑ a b Nehyba (2017), vnitřní strana vazby knihy
  23. ↑ a b c d e f g Svoboda (1990), kapitola Kurs dostihu, překážky, jejich profily a názvy, str. 20-32
  24. ↑ Svoboda (1990), kapitola Mezinárodní účast, str. 191-204
  25. ↑ a b c d e f g h i j k Nehyba (2021), kapitola 1987-1906, str. 181-202
  26. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay Svoboda (1990), kapitola Nehody, str. 182-190
  27. ↑ Nehyba (2021), kapitola Závěr, str. 269
  28. ↑ a b Svoboda (1990), kapitola Vysvětlivky, str. 239
  29. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Kovář (2021), nadkapitola Druhá část, str. 185-230
  30. ↑ a b c Nehyba (2021), kapitola 1997-2006, str. 203-224
  31. ↑ a b c d e f g h i j k Nehyba (2021), kapitola 2007-2016, str. 225-250
  32. ↑ a b c d Nehyba (2021), kapitola 2017-2020, str. 251-268
  33. ↑ a b Vítězové Velké pardubické dostanou o 450.000 Kč méně, než kdyby vyhráli sami. České noviny [online]. 2024-10-13 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. 
  34. ↑ Nehyba (2021), kapitola 1867-1876, str. 7-20
  35. ↑ a b c d e Kovář (2021), nadkapitola Druhá část, str. 11-46
  36. ↑ a b c d e f g h i j Kovář (2021), nadkapitola Druhá část, str. 47-88
  37. ↑ a b Nehyba (2017), kapitola Koně, str. 78-105
  38. ↑ Svoboda (1969), kapitola Dotace Velké pardubické steeplechase, str. 113
  39. ↑ Dostihový spolek a.s. - Historie, poznámka: [dále jen Dostihový spolek - Historie] | datum_přístupu: 2024-03-09
  40. ↑ Rennberichte. Sportblatt: Centralblatt für die Interessen der Pferdezucht und des Sports [online]. 7. 11. 1874 [cit. 2025]. Dostupné online. 
  41. ↑ Resultate. Allgemeine Sport-Zeitung [online]. 13. 10. 1881 [cit. 2025]. Dostupné online. 
  42. ↑ Resultate. Allgemeine Sport-Zeitung [online]. 18. 10. 1891 [cit. 2025]. Dostupné online. 
  43. ↑ Historie, 2021 [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. 
  44. ↑ Historie, 2022 [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. 
  45. ↑ Prohlídky závodiště [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. 
  46. ↑ a b c d Listina vítězů [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. 
  47. ↑ NOVOTNÝ, Ondřej. Nejrychlejší Velkou pardubickou ovládl Nikas s žokejem Stromským. iDNES.cz [online]. 2015-10-11 [cit. 2015-10-11]. Dostupné online. 
  48. ↑ ČTK. Velkou pardubickou plnou pádů ovládl Nikas a „zakletý“ Stromský. Týden [online]. 2015-10-11 [cit. 2015-10-11]. Dostupné online. 
  49. ↑ a b Kovář (2021), kapitola Zemřel, protože vyhrál Velkou pardubickou, str. 95-108
  50. ↑ a b c d e f Nehyba (2017), kapitola Listiny vítězů, str. 196-199
  51. ↑ a b c Svoboda (1969), kapitola Velká pardubická steeplechase očima rozhodčích a v číslech statistiky, str. 49-83
  52. ↑ HOLUBCOVÁ, Eva. Ty smutné časy, kdy se neběžela Velká pardubická | EQUICHANNEL.cz. www.equichannel.cz [online]. 2020-10-04 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  53. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Nehyba (2021), kapitola Koně, kteří startovali ve Velké pardubické v letech 1874-2020, str. 270-302
  54. ↑ Vyhláška Státní banky československé č. 358/1990 Sb. ze dne 23. srpna 1990 o vydání pamětních stříbrných stokorun k 100. konání závodu Velká pardubická
  55. ↑ Archivovaná kopie. www.pardubice-racecourse.cz [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-17. 
  56. ↑ Archivovaná kopie. www.sedmagenerace.cz [online]. 2007-07-23 [cit. 2015-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. 
  57. ↑ Kovář (2021), kapitola Před smrtí mě k sobě přivolal, str. 147-160
  58. ↑ Nehyba (2021), kapitola 1947-1946, str. 95-106
  59. ↑ a b Kovář (2021), podkapitola Osm odvážných žen v celé historii, str. 253-254
  60. ↑ a b c d e f g h i Nehyba (2017), kapitola Dostihy a ženy, str. 169-172
  61. ↑ a b c d e f g Svoboda (1969), kapitola Listiny vítězů, str. 27-32
  62. ↑ a b c d e f Kovář (2021), kapitola Vítězové Velké pardubické steeplechase, str. 278-282
  63. ↑ Archivovaná kopie [online]. Dostihový spolek, a.s. [cit. 2014-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. 
  64. ↑ Archivovaná kopie [online]. Dostihový spolek, a.s. [cit. 2014-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. 
  65. ↑ Archivovaná kopie [online]. Dostihový spolek, a.s. [cit. 2014-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. 
  66. ↑ MACEK, Tomáš. Jak Junák zachránil sedláka Palyzu od vězení. iDNES.cz [online]. 2009-10-06 [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  67. ↑ Drama v cílové rovince. Velká pardubická má poprvé dva vítěze, Myška se dočkal na 22. pokus. ČT Sport [online]. Česká televize, 2024-10-13 [cit. 2024-10-13]. Dostupné online. 
  68. ↑ Kovář (2021), kapitola Nejlepší jezdci historie, str. 283
  69. ↑ Kovář (2021), kapitola Nejlepší koně historie, str. 282-283
  70. ↑ a b KUČERA, Stanislav. Hromadný a závažný karambol na Taxisu: kůň zahynul, žokej skončil v nemocnici. iDNES.cz [online]. 2023-10-08 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  71. ↑ Kovář (2021), kapitola Proč zemřel kapitán Popler?, str. 59-67
  72. ↑ Nehyba (2017), kapitola Koně, str. 131-147
  73. ↑ Kovář (2021), kapitola Statečná komtesa Immaculata, str. 71-86
  74. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa KOVÁŘ, Pavel. Velká pardubická - Příběhy z dějin, současnosti a zákulisí slavného dostihu. Praha: Nakladatelství XYZ s.r.o., 2011. 213 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7388-408-6. 
  75. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p VOLDÁN, Miroslav; FIALOVÁ, Dita. 99× Velká pardubická. 1.. vyd. Pardubice: [s.n.], 1990. 50 s. Vydáno při příležitosti 100. výročí Velké pardubické steeplechase. 
  76. ↑ a b c d HUBÁLEK, Jaroslav; NEHYBA, Miroslav. Od Fantoma po Peruána - Historie 110 ročníků Velké pardubické 1874-2000. Přelouč: Jezdecký spolek Kolesa, 2011. 407 s. Knize chybí tiráž. 
  77. ↑ a b c d e f g h FELDSTEIN, Petr. Stokrát přes Taxis. Praha: Olympia, 1990. 63 s. (Sešity sportovního týdeníku Stadión). Číslo 2/1990. 
  78. ↑ Z Pardubic. Čech [online]. 9.11.1874 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  79. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x Svoboda (1969), kapitola Nehody ve Velké pardubické steeplechase, str. 105-111
  80. ↑ a b c Nehyba (2017), kapitola Výjimečné ročníky, str. 65-77
  81. ↑ Svoboda (1969), kapitola Koně a lidé kolem nich, str. 84-104
  82. ↑ Vojenský sport. Důstojnické listy [online]. 13.10.1927 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  83. ↑ Nehyba (2021), kapitola 1977-1986, str. 159-180
  84. ↑ a b Kovář (2021), kapitola Nepřekonatelný smolař, str. 171-180
  85. ↑ Jockey Club, kůň Váh [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. 
  86. ↑ Jockey Club, kůň Gemer [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. 
  87. ↑ TENGLER, Tomáš. 111. Velká pardubická - výsledky. Equichannel.cz [online]. 2001-10-14 [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. 
  88. ↑ Historie, 2001 [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. 
  89. ↑ a b c d e Kovář (2021), nadkapitola Druhá část, str. 231-277
  90. ↑ Žokej Bartoš o úmrtí Zulejky na Taxisu: Dostala strach ze skoku. iSport.cz [online]. 2014-10-14 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. 
  91. ↑ ZATLOUKAL, Tomáš. Smrt koně na Taxisu. Vicody bohužel udělal chybu, lituje žokej Bartoš. iDNES.cz [online]. 2018-10-15 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. 
  92. ↑ KOUBEK, Michal. Smrt na Velké pardubické. Krocoleon nepřežil pád na Suchém příkopu. iDNES.cz [online]. 2019-10-14 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. 
  93. ↑ Tragédie na Velké pardubické! Váňův Sottovento se zabil na Taxisu. iSport.cz [online]. 2020-10-11 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. 
  94. ↑ Krutý Taxis. Životy koní bere překážka, která vznikla jako šlechtická rozmařilost. Aktuálně.cz [online]. 2018-10-16 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. 
  95. ↑ Historie, 2023 [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. 
  96. ↑ ŽIŽKA, Vojtěch; BRHEL, Roman; NĚMEČEK, Ivan. Tragédie na Velké pardubické: Stuke se bál, Taxis neměl vůbec jet, míní experti. Deník.cz [online]. 2023-10-08 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  97. ↑ FELDSTEIN, Petr. Seriál k jubileu Velké pardubické (1874 – 2014) [online]. https://www.dostihovy-svet.cz, 2014-10-11 [cit. 2024-03-03]. Dostupné online. 
  98. ↑ Kovář (2021), kapitola Jak Peruán vrátil Matysíka do dostihů, str. 199-210
  99. ↑ Velká pardubická steeplechace 2018 - kompletní informace k dostihové akci roku. iSport.cz [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  100. ↑ Dostihový spolek - Historie, kapitola Dostihy při VP
  101. ↑ Dostihy při VP [online]. [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  102. ↑ Dostihový spolek - Historie, kapitola Z historie rámcových dostihů
  103. ↑ France Galop Live [online]. [cit. 2024-08-02]. Dostupné online. (francouzsky) 
  104. ↑ Ippodromo Merano [online]. [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. (italsky) 
  105. ↑ Maryland Hunt Cup [online]. [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. ↑ Te Ara - Encyclopaedia of New Zealand [online]. [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. ↑ Japan Racing [online]. [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • FELDSTEIN, Petr. Stokrát přes Taxis. Praha: Olympia, 1990. 63 s. (Sešity sportovního týdeníku Stadión). Číslo 2/1990. 
  • HUBÁLEK, Jaroslav; NEHYBA, Miroslav. Od Fantoma po Peruána - Historie 110 ročníků Velké pardubické 1874-2000. Přelouč: Jezdecký spolek Kolesa, 2011. 407 s. Knize chybí tiráž. 
  • KOVÁŘ, Pavel. Velká pardubická - Příběhy z dějin, současnosti a zákulisí slavného dostihu. Praha: Nakladatelství XYZ s.r.o., 2011. 213 s. ISBN 978-80-7388-408-6. 
  • KOVÁŘ, Pavel. Sto třicet Taxisů Velké pardubické - Příběhy z dějin, současnosti a zákulisí slavného dostihu. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství XYZ, 2021. 296 s. ISBN 978-80-7597-938-4. [dále jen Kovář (2021)]. 
  • NEHYBA, Miloslav. Velké sedmičky Velké pardubické. Redakce Kumr Dalibor, Střecha Radek. 1. vyd. Brno: CPress, 2021. 304 s. ISBN 978-80-264-3845-8. [dále jen Nehyba (2021)]. 
  • NEHYBA, Miloslav. Dostih s Taxisovým příkopem - Proměny Velké pardubické. [s.l.]: Helios Jiří Razskazov, 2017. 204 s. ISBN 978-80-85211-42-9. EAN 978-80-85211-42-9, [dále jen Nehyba (2017)]. 
  • SVOBODA, Miloš. 100 ročníků Velké pardubické steeplechase. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1990. 254 s. (Živočišná výroba). Dostupné online. ISBN 80-209-0129-9. [dále jen Svoboda (1990)], dostupné online po registraci. 
  • SVOBODA, Miloš. Velká pardubická steeplechase. 1. vyd. Praha: Olympia, 1969. 140 s. 505/21/872, [dále jen Svoboda (1969)]. 
  • VOLDÁN, Miroslav; FIALOVÁ, Dita. 99× Velká pardubická. 1.. vyd. Pardubice: [s.n.], 1990. 50 s. Vydáno při příležitosti 100. výročí Velké pardubické steeplechase. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Velká_pardubická&oldid=24778467“