Emanuel Filibert Savojský (1528–1580)

Šlechtic z rodu "Savojských". Byl synem savojského vévody Karla III. (1486-1553), po jeho úmrtí převzal v letech 1553-1580 vládu po něm. V letech 1556-1559 byl také místodržícím habsburského Nizozemska. V r. 1570 mu architekt A. Palladio de
Možná hledáte: Pretendenta italského trůnu, Emanuela Filiberta Savojského.

Emanuel Filibert Savojský, zvaný Železná hlava (italsky Emanuele Filiberto di Savoia – „Testa 'd Fer“, 8. července 1528, Chambéry30. srpna 1580, Turín), byl v letech 1553 až 1580 vévoda savojský a v letech 1556 až 1559 místodržící habsburského Nizozemí.

Emanuel Filibert Savojský
Narození8. července 1528
Chambéry
Úmrtí30. srpna 1580 (ve věku 52 let)
Turín
Místo pohřbeníkaple sv. Plátna v Turíně
BydlištěLierna
Povolánívoják a politik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (1546)
Podvazkový řád
Řád sv. Mauricia a sv. Lazara
velmistr Řádu Zvěstování
Řád zlatého rouna
ChoťMarkéta Francouzská (od 1559)[1]
DětiKarel Emanuel I. Savojský
Marie Savojská z Lanza[2]
Matylda Savojská z Pianezzy[2]
RodičeKarel III. Savojský a Beatrix Portugalská
RodSavojští
PříbuzníViktor Amadeus I., Emanuel Filibert Savojský, Markéta Savojská, Izabela Savojská, Mořic Savojský, Tomáš František Savojský, Marie Apolonie Savojská, Felix Savojský, Antoine Savojský, Františka Kateřina Savojská, Filip Emmanuel Savojský[3] a Markéta Savojská z Dronera[2] (vnoučata)
Funkceguvernér Španělského Nizozemí (1555–1559)
hlava rodu Savojských
PodpisEmanuel Filibert Savojský – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Emanuel Filibert

Narodil se jako syn vévody Karla III. a Beatrix Portugalské (dcery krále Manuel I. Portugalského a jeho druhé ženy, Marie Kastilské a Aragonské).

Zpočátku byl předurčen pro dráhu duchovního, avšak skonem bratra Ludvíka (1536) se stal dědicem trůnu a tudíž byl vzděláván především v politice a vojenství. Vstoupil do služeb císaře Karla V., jenž byl bratrem Eleonory Kastilské, třetí manželky svého děda krále Manuela I. Portugalského. V době italských válek mezi Francií a Španělskem Francouzi anektovali téměř celé jeho dědičné země. Jedinou nadějí na jejich znovunabytí byla služba u císaře Karla V., soka Francie. V jeho službách se pak účastnil bitev u Ingolstadtu (1546) a Mühlberka (1547), a také pozdějších tažení proti Francouzům (Mety a Bra, 1552). V roce 1553 se stal guvernérem a velitelem císařského a španělského vojska ve Flandrech a po bitvě u Renty na podzim roku 1554 vyhnal Francouze z Artois. V roce 1556 jej císař jmenoval místodržícím habsburského Nizozemí. V obnovených bojích proti Francouzům za Karlova nástupce Filipa II. roku 1557 zcela rozdrtil francouzské vojsko vedené Gaspardem z ColignyBitva u Saint-Quentin. V následném cateau-cambrésiském míru znovunabyl svá panství s výjimkou města Ženevy a několika pevností. V letech 1574 a 1575 získal navíc panství Pinerolo a Asti.

Rodinný život editovat

Emanuel Filibert se v roce 1559 oženil s princeznou Markétou z Valois, dcerou francouzského krále Františka I. Narodil se jim syn:

V roce 1563 přenesl hlavní město svého vévodství ze Chambéry do Turína a ve státní správě a soudnictví zavedl jako úřední jazyk italštinu. Roku 1578 nechal ze Chambéry přenést slavné Ježíšovo plátno do katedrály sv. Jana Křtitele v Turíně. Emanuel Filibert se velice zasloužil o reorganizaci svého dominia a o zlepšení podmínek v zemědělství a manufakturách vypleněných cizími vojsky a dlouhodobě podporoval také bankovnictví. Tak se mu podařilo vytvořit základ pro sestavení nevelké, avšak disciplinované armády, která se opírala o systém domobrany organizovaný podle provincií. Stará feudální a žoldnéřská vojska zrušil. Jeho malé námořnictvo (Nizza/Nice) se účastnila bitvy u Lepanta.

Filibert po sobě zanechal fungující stát, který se později stal středně velkou evropskou mocností a v době risorgimenta patřil k hlavním aktérům italského sjednocení.

Reference editovat

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. Dostupné online.

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Amadeus VIII. Savojský
 
 
Ludvík Savojský
 
 
 
 
 
 
Marie Burgundská
 
 
Filip II. Savojský
 
 
 
 
 
 
Janus Kyperský
 
 
Anna Kyperská
 
 
 
 
 
 
Šarlota Bourbonská
 
 
Karel III. Savojský
 
 
 
 
 
 
Jan I. de Brosse
 
 
Jan II. de Brosse
 
 
 
 
 
 
Jeanne de Naillac
 
 
Claudine de Brosse
 
 
 
 
 
 
Charles de Châtillon
 
 
Nicole de Châtillon
 
 
 
 
 
 
Isabeau de Vivonne
 
Emanuel Filibert Savojský
 
 
 
 
 
Eduard I. Portugalský
 
 
Ferdinand Portugalský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Aragonská
 
 
Manuel I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Jan Portugalský
 
 
Beatrix Portugalská
 
 
 
 
 
 
Isabela z Braganzy
 
 
Beatrix Portugalská
 
 
 
 
 
 
Jan II. Aragonský
 
 
Ferdinand II. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Juana Enríquez
 
 
Marie Aragonská
 
 
 
 
 
 
Jan II. Kastilský
 
 
Isabela Kastilská
 
 
 
 
 
 
Isabela Portugalská
 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat