Soudnictví

Soudnictví je činnost státu, kterou vykonávají jako státní orgán nezávislé soudy. Základem soudnictví je závazné řešení konkrétních případů aplikací existujících právních norem dle předem stanovených pravidel – soudního řádu.

Soudnictví naplňuje výkon soudní moci státem a realizuje subjektivní právo na soudní ochranu. Vedle výkonu legislativy a exekutivy je zvláštní funkcí státu v oblasti práva.[1] V širším pojetí lze do jeho pojmu zahrnout také soustavu soudů.

Mezi veřejností je užíváno také výrazu justice, který však není oborným termínem a je pojmem širším. Zahrnuje mimo soustavy soudů také státní správu soudů, státní zastupitelství, advokacii, notářstvísoukromé exekutory.[2]

Obsah

Pojmové znakyEditovat

Soudnictví lze definovat několika pojmovými znaky[1]:

  • činnost státních orgánů
  • nezávislé státní orgány
  • řešení konkrétních případů
  • závazné řešení
  • postup dle předem stanovených pravidel
  • aplikace již existujících právních norem


OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b WINTEROVÁ, Alena; MACKOVÁ, Alena; a kolektiv. Civilní právo procesní. 8. vyd. Praha : Leges, 2015. 624 s. ISBN 978-80-7502-076-5. Kapitola Pojem a druhy soudnictví, s. 19.  
  2. Civilní právo procesní. s. 20.

Související článkyEditovat