Dihydrokodein
Dihydrokodein (někdy označovaný zkratkou DHC) je polosyntetické opioidní analgetikum předepisované na bolest nebo těžkou dušnost, nebo jako lék proti kašli, buď samotný, nebo smíchaný s paracetamolem, nebo aspirinem. Byl vyvinut v Německu v roce 1908 a poprvé uveden na trh v roce 1911.[2]
| Dihydrokodein | |
|---|---|
 | |
| Název (INN) | Dihydrocodeine |
| Název podle IUPAC | 4,5α-epoxy-3-methoxy-17-methylmorfinan-6α-ol |
| Další názvy | 6α-Hydrocodol |
| Kódy | |
| Číslo CAS | 125-28-0 |
| Klasifikace ATC | N02AA08 |
| ChEMBL ID | CHEMBL1595 |
| ChemSpider ID | 4447600 |
| PubChem | 5284543 |
| Chemie | |
| Sumární vzorec | C18H23NO3 |
| SMILES | CN1CCC23C4C1CC5=C2C(=C(C=C5)OC)OC3C(CC4)O |
| InChI | InChI=1S/C18H23NO3/c1-19-8-7-18-11-4-5-13(20)17(18)22-16-14(21-2)6-3-10(15(16)18)9-12(11)19/h3,6,11-13,17,20H,4-5,7-9H2,1-2H3/t11-,12+,13-,17-,18-/m0/s1 |
| Molární hmotnost | 301,38 g/mol |
| Farmakologie | |
| Rizika v těhotenství | US: C (riziko není vyloučeno) |
| Biodostupnost | 20 %[1] |
| Metabolismus | především játra (enzymy CYP3A4 a CYP2D6) |
| Biologický poločas | 4 hodiny[1] |
| Další informace | |
| Registrace v ČR | ano |
| Dostupnost v ČR | na lékařský předpis |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Běžně je dostupný ve formě tablet, roztoků, a dalších perorálních forem, v některých zemích je k dispozici jako injekční roztok pro hluboké podkožní a intramuskulární podání. Stejně jako u kodeinu je třeba se vyhnout intravenóznímu podání, protože by mohlo způsobit anafylaktický šok a život ohrožující plicní edém. Dihydrokodein je k dispozici ve formě čípku na lékařský předpis.
Dihydrokodein se v některých případech používá jako alternativa nebo doplněk ke kodeinu. Z chemického hlediska se nejčastěji vyskytuje ve formě následujících solí (sestupně podle přibližné četnosti): hydrogen-tartrát (bitartrát), fosfát, hydrochlorid, tartarát, hydroiodid, methyliodid, hydrobromid, síran, a thiokyanatan. Konverzní faktory ze soli na volnou bázi jsou 0,67 pro hydrogen-tartrát, 0,73 pro fosfát, a 0,89 pro hydrochlorid.
Dihydrokodein byl vyvinut během intenzivního mezinárodního výzkumu zaměřeného na nalezení účinnějších léků proti kašli, a to zejména za účelem snížení přenosu tuberkulózy, černého kašle, zápalu plic a podobných nemocí vzduchem cca v letech 1895 až 1915. Dihydrokodein je strukturálně velmi podobný kodeinu. Je dvakrát silnější, než kodein.[3] I když dihydrokodein má velmi aktivní metabolity (v podobě dihydromorfinu a dihydromorfin-6-glukuronidu (sto krát silnější)), tyto metabolity jsou produkovány v tak malém množství, že nemají klinicky významný vliv.[4]
Dihydrokodeinu je také původní člen a chemický základ pro řadu podobných polosyntetických opioidů, jako acetyldihydrokodein, dihydrokodeinon (hydrokodon), dihydroizokodein, nikocodeine, a nikodikodein.
Indikace editovat
Schválenou indikací pro dihydrokodein je tlumení mírné až středně silné bolesti, kašel a dušnost. Stejně jako je tomu u jiných drog v této skupině, dávky proti kašli jsou zpravidla menší než při analgetickém použití. Dihydrokodein je silný lék proti kašli, stejně jako všechny ostatní blízce příbuzné látky z „kodeinové rodiny“ – hydrokodon, oxykodon, ethylmorfin či silný hydromorfon.
Při tlumení bolesti je dihydrokodein obvykle podáván v podobě tablet nebo kapslí obsahujících 15–16 mg nebo 30–32 mg látky; kromě dihydrokodeinu mohou některé léčivé přípravky obsahovat také další účinné látky, jako je aspirin, paracetamol (paralen), ibuprofen a další.
Tablety s řízeným uvolňováním jsou k dispozici jak pro tlumení bolesti, tak pro tlumení kašle, a to v podobě tablet obsahujících 60–120 mg účinné látky. V některých přípravcích (určených především proti kašli) mohou být přítomny i další účinné látky, jako jsou antihistaminika. Jiné perorální formy, jako jsou sublingvální kapky a podobně, mohou být také k dispozici.
Dihydrokodein je možné podat i injekčně, a to zpravidla hlubokým podkožním vpichem.
Vedlejší účinky editovat
Stejně jako u jiných opioidů, časté užívání dihydrokodeinu může vést k nárůstu tolerance a ke vzniku fyzické a psychické závislosti. Všechny opioidy aplikované ve vysokých dávkách mohou ovlivnit mentální a psychické schopnosti nutné pro vykonávání potenciálně nebezpečných aktivit, jako jsou řízení nebo manipulace s těžkou technikou.
Svědění a zrudnutí kůže (případně další projevy dilatace cév) patří mezi poměrně typické vedlejší účinky kvůli uvolnění histaminu v reakci na aktivování jednoho nebo více typů receptorů v centrální nervové soustavě. Tento vedlejší účinek lze potlačit pomocí antihistaminik první generace – tripelennamin (Pyrabenzamin), klemastin (Periactin), hydroxyzin (Atarax), difenhydramin (Benadryl), doxylamin (NyQuil) a dalších – která navíc mohou mírně zesílit analgetický účinek dihydrokodeinu.
Jako u všech léků, vedlejší účinky závisí na konkrétní osobě, která si daný lék vezme. Projevy se mohou výrazně lišit – od sotva postřehnutelných po extrémní; od lehké bolesti hlavy po obtíže s dýcháním vyvolané působením opioidu na dechové centrum.
Zácpa patří mezi typický a častý vedlejší účinek téměř všech opioidů. Tlumí totiž peristaltiku střev. Proto je možné dihydrokodein použít k zastavení průjmů.
Chemická příbuznost s dalšími opioidy editovat
Dihydrokodein je rodičovská látka řady středně silných narkotik, mezi která patří, mimo jiné, hydrokodon, nikokodein, nikodikodein, thebain a acetyldihydrokodein.
Zatímco konverze kodeinu na morfin je náročná a nepříliš výhodná, dihydrokodein lze konvertovat na dihydromorfin s velmi vysokou účinností (přes 95 %). Dihydromorfin je široce rozšířený v Japonsku a může být přeměněn na hydromorfon.
Dihydrokodein může být detekován pomocí Froehdeho činidla.
Rekreační užití editovat
Dihydrokodein může vyvolat euforický stav při užití dávek vyšších než obvyklých pro tlumení bolesti nebo kašle, a proto není jeho rekreační využití výjimkou. Typická rekreační dávka může být cokoli mezi 70 mg a 500 mg, nebo – u uživatelů s vysokou tolerancí – i více.
Léky registrované v Česku editovat
V Česku je v současnosti (prosinec 2018) registrovaný pouze jeden léčivý přípravek obsahující dihydrokodein – DHC CONTINUS[5] tablety s řízeným uvolňováním (60 mg, 90 mg, 120 mg).
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dihydrocodeine na anglické Wikipedii.
- ↑ a b ROWELL, F.; SEYMOUR, R.; RAWLINS, M. Pharmacokinetics of intravenous and oral dihydrocodeine and its acid metabolites. European Journal of Clinical Pharmacology. 1983, čís. 25 (3), s. 419–424. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STOLERMAN, Ian. Encyclopedia of Psychopharmacology. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9783540686989. (anglicky)
- ↑ Equivalence table (in French) [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (francouzsky)
- ↑ SCHMIDT, H., a spol. The role of active metabolites in dihydrocodeine effects. Int Journal of Clinical Pharmacology and Therapeutics. Březen 2003, čís. 41(3), s. 95–106. (anglicky)
- ↑ DHC CONTINUS tablety s řízeným uvolňováním, 120 mg na webových stránkách SÚKL
Související články editovat
- Opioid
- Kodein
- Dihydrokodeinon (hydrokodon)
- Oxykodon
- Hydromorfon
- Morfin
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu dihydrokodein na Wikimedia Commons
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.