Dyspnoe (latinsky: dyspnoea, řecky: dyspnoia), jinak též dušnost, případně dýchavičnost, je namáhavé a ztížené dýchání s pocitem dechové tísně či nedostatku vzduchu. Jde o oslabující příznak, který způsobuje nepříjemné nebo zvláštní pocity v dýchacích cestách.[1] Dýchavičnost je běžným příznakem několika medicínských poruch, zvláště těch, které postihují kardiovaskulární a respirační systém; při námaze je nejčastějším projevem u lidí s respiračním postižením.[2] Při nádechu (inspiriu) je známkou onemocnění horních cest dýchacích, zatímco při výdechu (expiriu) značí onemocnění dolních cest dýchacích. Dyspnoe při nádechu i výdechu indikuje onemocnění průdušnice.[3] U plazů může způsobit dušnost přeplněné střevo, které tlačí na plíce.

Dyspnoe
Klasifikace
MKN-10 R06.0
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Objektivními projevy dyspnoe je tachypnoe, alární souhyb, vpadávání či zatahování jugulární jamky, zvýšené úsilí dechových svalů a ortopnoická poloha.[3]

Vnímání intenzity je individuální i u stejného postižení.

PříznakyEditovat

Člověk s dušností většinou namáhavě a zrychleně dýchá, sedí nebo se stáčí do předklonu. Existuje dušnost klidová a dušnost námahová. Klidová se projevuje již v klidu a je prognosticky horší. Námahová se projeví až při námaze – chůze do schodů, nošení tašky atd.

VyšetřeníEditovat

Běžně se vyšetřuje poslechem plic, fonendoskopem, RTG snímkem plic, spirometrií, ultrazvukem srdce a ultrazvukem. Ultrazvuková vlna se šíří rychlostí 1540 m/s. Vlna se odrazí od rozhraní tkání a vrátí se k sondě, kde dochází k analýze. Přiložením ultrazvukové sondy o kmitočtu 2 až 5 MHz se analyzuje buď linie A, linie B a linie C. Linie A se vyskytují nad zdravou plící a dále se může vyskytnout nad plící s emfyzémem, CHOPEN astmatickém záchvatu a embolií do plícnice. Vlny B se vyskytují pouze při intersticiálním a alveolárním edému, vylučují embolii do plícnice. Vlny C jsou příznačné pro zápal plic (pneumonie).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. American Heart Society. Dyspnea mechanisms, assessment, and management: a consensus statement. Am Rev Resp Crit Care Med. 1999, roč. 159, s. 321–340. 
  2. Murray and Nadel's Textbook of Respiratory Medicine, 4th Ed. Robert J. Mason, John F. Murray, Jay A. Nadel, 2005, Elsevier
  3. a b LEBL, Jan; PROVAZNÍK, Kamil; HEJCMANOVÁ, Ludmila a kolektiv. Preklinická pediatrie. 2. vyd. Praha: Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-438-6. S. 106–107. 
Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.