Důl Centrum

zaniklý důl

Důl Centrum je uzavřený hnědouhelný hlubinný důl, který nacházel v katastrálním území Dolní Jiřetínokrese Most. Provoz dolu skončil v roce 2016 jako v předposledním hlubinném hnědouhelném dole v Česku.[1] Kolmé jámy hlubinného dolu Centrum C1 a C2 byly poslední provozované hnědouhelné šachty v ČR. Některé provozní budovy dolu jsou chráněné jako kulturní památka ČR včetně těžních věží a těžních strojů.[2]

Důl Centrum
Centrum 2005 - 02.JPG
Základní údaje
Typ díla hlubinný důl
Těžba hnědé uhlí
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Most
Obec Horní Jiřetín
Souřadnice
Důl Centrum
Důl Centrum
Provozní údaje
Období těžby 1888–2016
Kód památky 51082/5-5910 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Důl založila vídeňská Anglo-rakouská banka v roce 1888, kdy byla vyhloubena jáma Centrum I s kruhovým průřezem, průměrem 3,8 metru a hloubkou 166,63 metru. V létě následujícího roku v dole zahájili těžbu, ale protože chyběla třídírna a napojení na železnici, muselo se vytěžené uhlí ukládat v areálu dolu. Roku 1890 nový důl získala Severočeská uhelná společnost z Mostu[3] (Nordböhmische Kohlenwerk-Gesellschaft AG[4]) provozující doly Centrum, Columbus, Germania, Herkules, Humbold, Quido I-III[4] podnikatele Ignáze Petschka.

Provozní budovy dolu se nachází v katastrálním území Dolní Jiřetín, ale jeho dolové pole zasahovalo do katastrálních území Čtrnáct Dvorců, Horní Jiřetín, Černice a Záluží. Sousedními doly byly Důl Radecký otevřený roku 1893 na severovýchodě (později Důl Kolumbus), Důl Julius III v Kopistech a Důl Nejedlý I na jihovýchodě. Jižně od Centra býval velkolom Obránců míru. Roku 1904 byl ukončen provoz v Dole Humboldt I a v roce 1933 uzavřeli z hospodářských důvodů také Důl Humboldt II. Jejich prostory byly připojeny k Dolu Centrum, jehož dobývací prostor tak dosáhl 604 hektarů.[3]

Po roce 1938 se celý severočeský hnědouhelný revír po dobu druhé světové války sloučil do jedné společnosti SUBAG – Sudetenländische Bergbau AG[4] – Sudetoněmecké důlní akciové společnosti[3], která byla součástí německého koncernu REIMAHG – Reichswerke AG Reichsmarschall Hermann Göring.[4][pozn. 1] Roku 1953 se prostor dolu rozšířil na 779 hektarů připojením části tzv. volného pole a v roce 1966 byl spojovacím překopem spojen s tehdy uzavřeným Dolem Kolumbus, z něhož se od té doby vytěžené uhlí dopravovalo na Důl Centrum.[6]

V devadesátých letech dvacátého století byl Důl Centrum spolu s Dolem Kohinoor II a lomem Ležáky zařazen do útlumového programu Mostecké uhelné, která jej převedla na svou společnost Důl Kohinoor. Těžba v Dole Kohinoor skončila v roce 2003 a o rok později jej spolu s lomem Ležáky koupil Palivový kombinát Ústí nad Labem.[3] Důl Centrum se tak stal předposledním [7] funkčním hnědouhelným dolem (a posledním funkčním hnědouhelným dolem, který byl otevřený šachtou) v Česku. Těžba v  dole Centrum skončila v dubnu roku 2016.[8] Těžba měla být ukončena již v roce 2008, ale bylo rozhodnuto o jejím prodloužení. V té době v dole pracovalo asi 300 zaměstnanců a roční produkce dosahovala asi 280 tisíc tun kvalitního uhlí.[9] Majitel dolu v té době neúspěšně jednal s vládou ČR o případné konzervaci dolu, kterou podporovali také starostové okolních obcí.[10] Důl byl likvidován a jámy dolu byly zasypány zpevněným zásypem z energosádrovce. Jámy dolu proto byly zasypány směsí sádrovce a popílku, aby nedocházelo k únikům methanu na povrch a aby do podzemí nepronikal kyslík, který by mohl způsobit samovznícení uhelné sloje.[11] Část zaměstnanců po uzavření dolu Centrum přešla do velkolomu ČSA, kde v hlubinném dole pod závěrnými svahy[12] velkolomu ČSA do dubna 2020[7] těžila stěnováním[13] a chodbicováním část zásob uhlí v bočních svazích lomu.[14] Hlubinný důl pod závěrnými svahy[12] velkolomu ČSA byl poslední hlubinný hnědouhelný důl v Česku.[7][1]

TěžbaEditovat

V Dole Centrum se těžilo hnědé uhlí uložené v hlavní sloji rozdělené do tří lávek. Spodní část sloje s mocností tři až čtyři metry tvořila směs uhlí, uhelných jílů, šedých a hnědých jílů. Využívala se pouze k ražení chodeb. Střední část sloje, která byla hlavním předmětem dobývání, je mocná 20–25 metrů. Uhlí v ní obsahovalo průměrně 6,72 % popela, zatímco ve spodní a svrchní části sloje dosahovalo množství popela hodnot 26–29 %. Svrchní část je mocná jeden až dva metry a obsahuje především uhelné jíly s proslojkami uhlí.[6]

Samotná těžba probíhala v různých obdobích řadou dobývacích metod, ke kterým patřily různé druhy komorování a stěnování.[6] K těžbě sloužily jámy Centrum I a Centrum II. Jáma Centrum I (tzv. Stará jáma) dosáhla hloubky 170,13 metru s průměrnou mocností nadloží 141 metrů. Jáma Centrum II začala být hloubena roku 1954 a dosáhla hloubky 173,73 metru. Její průměr byl 5,5 metru a byla vybavena těžním zařízením s dvojetážovými klecemi pro čtyři vozy s objemem 1,32 m³. Mocnost nadloží jámy byla 138 metrů. Roku 1910 byla do hloubky 157,1 metru vyhloubena výdušná jáma XII.[15]

Památková ochranaEditovat

Roku 2001 byla část dolu zapsána na seznam kulturních památek.[16] Památkově chráněnými se staly jámová budova a těžní věž C1, jámová budova a těžní věž C2 s oběhem vozů, koupelny a správní budova, povrchové zásobníky včetně technického zařízení (třídírna), strojovna C2 a dílny.[2]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Úřední český název společnosti SUBAG po válce zněl Severočeské hnědouhelné doly, a. s., resp. Severočeské hnědouhelné doly, a. s. (Sudetenländische Bergbau A. G.) se sídlem v Mostě[5]

ReferenceEditovat

  1. a b Český báňský úřad. Hornická ročenka 2018. In: Hornická ročenka 2018. Ostrava: Montanex, 2019. ISBN 9788072254637.
  2. a b Důl Centrum [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  3. a b c d Důl Centrum v Dolním Jiřetíně [online]. Historie Litvínovska a okolí, 2011-01-21 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  4. a b c d TÜRP, Max. Die Entwicklung des Kohlenbergbaues im Braunkohlrevier Teplitz-Brux-Komotau. München: R. Lerche, 1975. 118 s. (německy) 
  5. Vyhláška ze dne 22.4.1947, kterou se doplňuje vyhláška ministru průmyslu ze dne 29. listopadu 1945 (Ú.l.I č. 142/1945, běž. č. 442, a Ú.v. č. 33/1945, běž. č. 327) [online]. Ministerstvo průmyslu ČSR [cit. 2020-04-30]. Dostupné online. 
  6. a b c Důl Centrum v Dolním Jiřetíně. Poslední hnědouhelný důl v ČR [online]. Historie Litvínovska a okolí, 2011-02-21 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  7. a b c Končí hlubinná těžba v bočních svazích lomu ČSA. iUhli.cz [online]. 2020-04-17 [cit. 2020-04-25]. Dostupné online. 
  8. BACHORÍK, Jan. Po téměř 130 letech končí důl Centrum na Mostecku. Horníci uzavírají vstupy do podzemí. Český rozhlas Sever [online]. 2016-12-22 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  9. Hlubinný důl Centrum kvůli poptávce prodloužil činnost do roku 2012 [online]. zdarbuh.cz, 2009-02-07 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  10. Stát zvažuje převzetí Dolu Centrum na Mostecku. Těžba pokračovat nebude, Mládek chce důl zakonzervovat. Hospodářské noviny [online]. 2016-05-09 [cit. 2020-04-25]. Dostupné online. 
  11. Důl Centrum se zasypává speciální hmotou. iUHLI.cz [online]. 2016-11-16 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  12. a b BAIL, Milan. Optimalizace pro technologie dobývání zásob v bočních závěrných svazích lomu ČSA. Ostrava, 2013 [cit. 2020-04-28]. 37 s. Diplomová práce. Hornicko-geologická fakulta VŠB-TUO. Vedoucí práce Miroslav Seidl. Dostupné online.
  13. Na Armádě začali se stěnováním. iUhli.cz [online]. 2017-07-03 [cit. 2020-04-25]. Dostupné online. 
  14. BACHORÍK, Jan. V lomu ČSA na Mostecku skončí přes 200 horníků. Další uplatnění mají těžaři pro zhruba pětinu z nich. Český rozhlas [online]. 2020-04-22 [cit. 2020-04-24]. Dostupné online. 
  15. Hlavní důlní díla Dolu Centrum [online]. zdarbuh.cz, 2010-01-19 [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  16. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-15]. Identifikátor záznamu 444564 : Důl Centrum. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].