Wikipedie

Dębica

sídlo v Podkarpatském vojvodství v Polsku
Další významy jsou uvedeny na stránce Dębica (rozcestník).

Dębica [dɛmˈbʲiʦa] (v jidiš דעמביץ‎, Dembitz) je polské město ve stejnojmenném okrese v Podkarpatském vojvodství. Tvoří samostatnou městskou gminu.

Dębica
Městský úřad Dębica
Městský úřad Dębica
Dębica – znak
znak
Poloha
Souřadnice50°3′ s. š., 21°25′ v. d.
Nadmořská výška177–375[1] m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíPodkarpatské
OkresDębica
Gminaměstská gmina
Dębica
Dębica
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha33,83 km²[2]
Počet obyvatel46 568 ([2] 2015)
Hustota zalidnění1377[2] obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaPaweł Wolicki
Vznik1358
Oficiální webwww.debica.pl
Telefonní předvolba(+48) 14
PSČ39-200
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město leží asi 40 kilometrů západně od sídla vojvodství, města Rzeszów a asi 100 km východně od Krakova na řece Wisłoka.

Pomník zobrazující jak Kazimír III. uděluje Świętosławu Gryfitovi povolení vybudovat město

Historie

editovat

Dębica je poprvé zmiňována v roce 1293 jako vesnice Dambicha, patřící šlechtickému rodu „Gryfita“.[3] V roce 1305 byla původní ves napadena Tatary, kteří vypálili dřevěný kostel. Ten byl znovu postaven v roce 1318 a od roku 1325 byla Dębica sídlem děkanátu.

V roce 1358 král Kazimír III. udělil místnímu šlechtici Świętosławu Gryfitovi povolení založit zde město, a Dębica obdržela Magdeburské právo, společně s právem pořádat každou středu týdenní trhy.[3] Město však formálně vzniklo 10. června 1372, kdy byl Mikołaj z Lipiny jmenován prvním fojtem. Dębica sice ležela příhodně na hlavní obchodní stezce z Krakova do Lvova, ale nově vybudované město nemohlo soupeřit se starými centry v oblasti, s městy Pilzno a Ropczyce. V roce 1446 udělil král Vladislav III. městu trhové právo, Dębica směla pořádat kromě týdenních i výroční trhy v Popeleční středu, což vedlo k rychlému rozvoji města. V roce 1554 zničil město požár. V roce 1578 zde žilo asi 700 lidí, z toho asi 20 řemeslníků. Dębica přesto zůstávala malým městem. Město nemělo hradby, které by ho chránily. Proto bylo častokrát vypleněno nebo vypáleno Tatary, Švédy a Maďary. V roce 1474 byla Dębica, společně s dalšími městy jižního Malopolska vypleněna v maďarskou Černou armádou. V roce 1502 způsobil nájezd krymských Tatarů rozsáhlé škody, v důsledku toho město bylo vylidněno. Stejně jako téměř všechna malopolská města byla Dębica kompletně zničena při švédské invazi do Polska, když Švédové a vojska Jiřího II. Rákócziho město vyplenila a vypálila (1655–1660). Po této události se počet obyvatel snížil asi na 200 lidí, a zůstalo stát asi 30 domů. Výsledkem bylo, že vedení města povolilo prvním Židům usadit se ve městě. První židovští obyvatelé přicházeli v období 1676 až 1690. Rozšířili tak počet obyvatel města, a měli pozitivní vliv na jeho ekonomiku.[3] Během Severní války byla destrukce města natolik závažná, že se z něj téměř stala vesnice se zemědělským obyvatelstvem.

Všechny tyto události jsou také důvodem, proč je ve městě jen málo historických budov a památek. Jednou z nich je kostel sv. Hedviky, původně ze 14. století, kompletně přestavěný koncem 19. století.

Při prvním dělení Polska připadlo město Rakousku. Rakouské úřady rozhodly o tom, že jde spíše o vesnici než město a také jí dali nový název – Dembitz. Toto rozhodnutí společně s pozbytím městských práv znamenalo úpadek.[3] V roce 1831 zde vypukla epidemie cholery s četnými oběťmi. Po výstavbě železniční trati Lvov–Vídeň v roce 1856 získalo město Dębica železniční spojení. S tím související rozvoj přinesl v roce 1914 opět získání titulu města.

V roce 1918 připadlo město Polsku. V roce 1937 se stalo sídlem okresu (powiat). V roce 1939, po vypuknutí druhé světové války, zde žilo 10 600 obyvatel. Wehrmacht obsadil město 8. září 1939. Židovské obyvatelstvo bylo v roce 1942 internováno v místním ghettu v blízkosti nádraží (zřízeno k 1. lednu 1942)[4], odkud bylo dále deportováno do koncentračních táborů. Z asi 15 000  židovských obyvatel ghetta[5] z města (asi 2200 lidí) a okolí, jich bylo asi 12 000 posláno do Vyhlazovacího tábora Belzec.[5][6] Likvidace ghetta proběhla 1. března 1943. Severně od města se v trojúhelníku mezi řekami Visla a San a městy Mielec, Stalowa Wola a Sokolow Malopolski rozkládalo cvičiště Heidelager (německy SS-Truppenübungsplatz Heidelager). 23. srpna 1944 vstoupila do města Rudá armáda. Represím komunistických orgánů padlo za oběť mnoho členů odbojového hnutí.

Během války bylo asi 40 % města zničeno. Po obnově zde žije asi čtyřiapůlkrát více obyvatel než v roce 1939.

Na základě územněsprávní reformy v roce 1975 připadlo město do Tarnowského vojvodství, po jeho zrušení v roce 1998 je od roku 1999 Dębica částí Podkarpatského vojvodství.

 
Kostel sv. Hedviky

Gmina

editovat

Městská gmina

editovat

Město Dębica je sídlem stejnojmenné městské gminy (gmina miejska).

Vesnická gmina

editovat

Vesnická gmina (gmina wiejska) Dębica má rozlohu 137,62 km². Patří do ní následujících 19 obcí se starostenstvími (sołectwo):

Braciejowa
Brzeźnica
Brzeźnica-Wola
Głobikowa
Gumniska
Kędzierz
Kochanówka
Kozłów
Latoszyn
Nagawczyna
Paszczyna
Podgrodzie
Pustków-Wieś
Pustków-Krownice
Pustków-Osiedle
Pustynia
Stasiówka
Stobierna
Zawada

Hospodářství

editovat

Firma Goodyear Dunlop převzala v roce 1995 místní továrnu T. C. Debica S. A. (dříve Stomil Debica). Polská továrna je třetí největší továrnou koncernu na světě.[7]

Město je významným centrem chemického průmyslu[8] a výroby potravin.

Doprava

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Trolejbusová doprava v Dębici.

Severně od města prochází dálnice A4, jižně pak silnice 94 (droga krajowa 94), obě spojují města Krakov a Rzesow

Ve městě se sbíhají dvě železniční tratě:

Na místním nádraží došlo v noci z 27. na 28. prosince 1951 k nehodě, na jejíž následky zahynulo 11 lidí.[9]

Významné osobnosti

editovat

Rodáci

editovat

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dębica na německé Wikipedii.

  1. ↑ Geoportal.
  2. ↑ a b c Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2015 r.
  3. ↑ a b c d URZĄD MIEJSKI W DĘBICY. Urząd Miejski w Dębicy - oficjalna strona internetowa [online]. 2011 [cit. 2016-06-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ „Debica - the Stettl“
  5. ↑ a b Frank Golczewski: Polen. In: Dimension des Völkermords. Die Zahl der jüdischen Opfer des Nationalsozialismus. Hrsg. von Wolfgang Benz. Oldenbourg, München 1991, s. 454.
  6. ↑ Frank Golczewski: Polen. In: Dimension des Völkermords. Die Zahl der jüdischen Opfer des Nationalsozialismus. Hrsg. von Wolfgang Benz. Oldenbourg, München 1991, s. 466.
  7. ↑ www.goodyear.eu. www.goodyear.eu [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. ↑ Regiony Polski – podkarpackie, Money.pl, (polsky), 2016-06-08
  9. ↑ Jacek Dymitrowski, Zapomniana tragedia, „Głos Dębicki”, prosinec 2013, č. 12 (14)
  10. ↑ Český rozhlas - reportáž k 45. výročí upálení. m.rozhlas.cz [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dębica&oldid=23503285“