Dunaújváros

město v Maďarsku

Dunaújváros (v letech 19521961 Sztálinváros, německy Neustadt an der Donau, v doslovném překladu „Dunajské nové město“) je město v centrálním Maďarsku. Dunaújváros je jedním z nejmladších měst Evropy, bylo postaveno v padesátých letech v rámci industrializace země, v místě dřívější vesnice Dunapentele. Dnes je druhým nejvýznamnějším městem župy Fejér. Žije zde přibližně 44 tisíc[1] obyvatel.

Dunaújváros
Část města
Část města
Dunaújváros – znak
znak
Dunaújváros – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška116 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionStřední Zadunají
ŽupaFejér
OkresDunaújváros
Administrativní dělení16 městských částí
Dunaújváros
Dunaújváros
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha52,66 km²
Počet obyvatel44 200 (2019)[1]
Hustota zalidnění839,3 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
StatusMěsto s župním právem
StarostaAndrás Kálmán
Oficiální webdunaujvaros.hu
Telefonní předvolba(+36) 25
PSČ2400
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PolohaEditovat

Město se nachází na pravém břehu Dunaje v župě Fejér, asi 70 km jižně od Budapešti, 58 km západně od Kecskemétu a 45 km jihovýchodně od Székesfeherváru. Postaveno bylo na mírně vyvýšeném ostruhu nad samotnou řekou, jižně od původní vesnice Dunapentele.

DějinyEditovat

DunapenteleEditovat

Toto území bylo osídleno od dávných časů. Když západní Maďarsko bylo součástí římské provincie Pannonia, stálo v těchto místech město s vojenskou posádkou Intercisa. Brzy po usídlení maďarských kmenů v panonské nížině počátkem 10. století zde byla založena osada Pentele, pojmenovaná podle řeckého svatého Pantaleona.

V letech 15411688 pod vládou Osmanské říše v patnáctileté válce byla obec zpustošena. Během bojů za osvobození od habsburské nadvlády vedených Ferencem II. Rákóczim bylo místo zničeno opět. 18. století přineslo obci prosperitu, roku 1830 dostala právo pořádat dva trhy týdně, o rok později však vypukla epidemie cholery. Roku 1833 udělil Ferdinand V. obci Pentele městská práva. Kromě Maďarů žila v Dunapentele i malá[zdroj?] srbská komunita, jak dokládá existence pravoslavného kostela z roku 1696.[2]

SztálinvárosEditovat

Po druhé světové válce komunisty ovládaná Maďarská lidová republika začala program industrializace země, zaměřený na hutní, zbrojní a chemický průmysl. Roku 1949 byl Dunaújváros vybrán za místo největšího ocelárenského komplexu. Do té doby ve městě žilo 3900 lidí. Původně se uvažovalo o lokalitě poblíž Moháče, ale zhoršující se maďarsko–jugoslávské vztahy vedly k posunu podniku do vnitrozemí. Pro zaměstnance hutí bylo potřeba postavit nové město pro 25 000 lidí.

 
Stavba panelového sídliště v roce 1965.

Stavba města započala 2. května 1950 u Dunapentele. Během jediného roku stavbaři postavili přes 1 000 bytů a průmyslový závod byl ve stavbě. Roku 1952 město bylo přejmenováno, podle tehdejší praxe na Sztálinváros, („Stalinovo město“). Vyprojektováno bylo jako plánované město s bytovými domy obklopené zelení, ne nepodobné např. Porubě nebo jiným městům, která tehdy vznikala na zelené louce. Většina bytových domů byla realizována v dispozici 2+1. Architektonickým stylem, který byl pro toto město (resp. pro jeho nejstarší části) zvolen, byl socialistický realismus. Kromě budov mu odpovídala i organizace veřejné zeleně a také umělecká díla (sochy představující jednotu dělníků a rolníků apod). Při výstavbě nejstraších částí nového sídliště nebyla používána technologie panelové výstavby, domy byly budovány z cihel. Postupně byla ale zvyšována míra prefabrikace ve stavebních postupech, což umožňovalo zrychlování v dokončení jednotlivých objektů. Vzhledem k chybách v průmyslových řetězcích nicméně i tak docházelo ke zpožďování prací.[3]

Kvůli výstavbě průmyslového závodu a nového města byla také na jeho západní okraj přeložena i silnice č. 6, která tvoří západní obchat Dunaújvárose. Později ji doplnila i dálnice.

Stejně jako v dalších městech bývalého východního bloku, i v Dunaújvárosi existovala tzv. Pionýrská železnice. Zprovozněna byla v roce 1958, rozšířena roku 1962 a zanikla v roce 1976.

Později bylo město rozšířeno o nové části, které tvoří panelová sídliště.

Roku 1954 byl otevřen železárenský podnik a městská populace se vyšplhala na 27 772 obyvatel; z toho 85 % v nových panelových bytech, 4 200 osob však stále obývalo provizorní objekty pro ubytování stavebních dělníků. V novém městě začala fungovat městská autobusová doprava, kulturní a sportovní zařízení, základní škola Endre Ságváriho byla svého času největší ve střední Evropě. Od roku 1953 zde byla funkční rovněž i univerzita. Roku 1956 výstavbu přerušilo zemětřesení a povodeň.

V říjnu 1956 v zemi začalo Maďarské povstání. Z různých míst v okolí vysílala nelegální radiová stanice Rákóczi. Po vstupu sovětských vojsk do Maďarska byl vyhlášen výjimečný stav, obyvatelé se pokoušeli o obranu před okupanty. Rudoarmějci město dobyli 7. listopadu 1956. Po dobu povstání se městu vrátil název Dunapentele. V roce 1957 zde byl nalezen keltský poklad čítající 300 mincí tzv. tetradrachem.

Po skončení povstání město platilo za „výkladní skříň“ maďarského socialismu a stalo se cílem mnoha zahraničních návštěv, například Jurije Gagarina[4] nebo indonéského prezidenta Sukarna. Po Gagarinovi bylo ve městě také pojmenováno náměstí. Roku 1960 město oslavilo teprve desáté výročí, přesto čítalo 31 000 obyvatel.

DunaújvárosEditovat

 
Dunaújváros - pozůstatky římského města Intercisa
 
První a jediný most přes Dunaj v Dunaújvárosi, architektonicky i způsobem výstavby shodný s Mostem ApolloBratislavě.
 
Brána jednoho z domů v Dunaújvárosi.

26. listopadu 1961 město dostalo současný název Dunaújváros jako následek Stalinova úmrtí (1953) a Maďarského povstání (1956). V překladu znamená Dunajské nové město

Komplex DUNAFERR je stále rozhodujícím podnikem maďarského hutního průmyslu a největším zaměstnavatelem v okolí.

Nejvíce lidí zde žilo v roce 1980 (60 700), od té doby počet obyvatel klesl o čtvrtinu na 45 000 (2017). 21. století však přineslo i rozvoj dopravní infrastruktury: od roku 2006 město spojuje s Budapeští dálnice M6, přes Dunaj se staví první most v okolí, stejné konstrukce jako Most ApolloBratislavě. V provozu je Jihokorejská továrna na pneumatiky Hankook.

Zeleň a životní prostředíEditovat

Hlavní oázu zeleně představují pro město především lužní lesy okolo Dunaje a dále městské parky. V blízkosti původní obce se rovněž nachází i ostrov Szalkisziget.

DopravaEditovat

Západně od města prochází dálnice M6 a jižně potom dálníce M8, obě zde uvedené se zde kříží. Dálnice M8 překonává jižně od Dunaújvárose řeku Dunaj po obloukovém mostu Pentele híd.

Městem rovněž prochází i železniční trať Pusztaszabolcs – Paks, a to severojižním směrem. Hlavní nádraží je umístěno na západním okraji města a severně od průmyslových zón. Pouze severní část trati až do Dunaújvárose je elektrifikovaná.

Devět kilometrů jižně od města se nachází sportovní letiště se zatravněnou ranvejí o délce 950 m.

Známé osobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Gazetteer of Hungary, 1 January 2019. 14. srpna 2019. Dostupné online.
  2. Profil kostela na stránkách utazzitthon.hu (maďarsky)
  3. Článek na stránkách města dunaujvaros (maďarsky)
  4. JÁRFÁS, Eszter. Így ünnepelték a magyarok 60 éve az ide látogató Gagarint: Sztálinvárosba is ellátogatott a szovjet asztronauta. Femina. Dostupné online [cit. 2021-12-0é]. (maďarština) 

Externí odkazyEditovat