Wikipedie

Bouzov (hrad)

hrad na středozápadní Moravě

Hrad Bouzov (původně Búzov) stojí ve stejnojmenné vesnici jihozápadně od města Loštice na středozápadní Moravě. Působí dojmem dobře zachované středověké památky, jeho současná podoba však pochází z romantické přestavby z přelomu 19. a 20. století. Hrad je majetkem České republiky a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka[1] a v roce 1999 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.[2] Patří mezi deset nejnavštěvovanějších hradů v Česku a je vyhledávaným místem filmařů.

Bouzov
Vstupní část hradu s první bránou
Vstupní část hradu s první bránou
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapřelom 13. a 14. století
Poloha
AdresaBouzov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°42′16″ s. š., 16°53′23″ v. d.
Bouzov
Bouzov
Další informace
Rejstříkové číslo památky20903/8-1773 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Jádro hradu s palácem a věží

Hrad byl pravděpodobně postaven na přelomu 13. a 14. století, jeho prvním písemně doloženým majitelem byl „Búz z Bouzova“ (Buzo von Buzowe, Buso de Busow) v letech 1317–1339. Od poloviny 14. století jej vlastnili páni z Vildenberka, kteří ho v roce 1382 prodali markraběti Joštovi. Jošt jej roku 1396 přenechal pánům z Kunštátu, kteří hrad upravovali a opevňovali. Tento rod hrad vlastnil přibližně 70 let, poté se v jeho držbě vystřídalo víc majitelů, jedněmi z významných byli Haugvicové z Biskupic. Dějiny moravské linie pánů Haugviců z Biskupic se počaly psát roku 1494, kdy si Jan (Hanuš) Haugvic z Biskupic koupil hrad Bouzov. Roku 1502 obdržel od krále Vladislava Jagelonského povýšení do českého panského stavu pro sebe a své potomky za věrné služby. Zemřel zde koncem roku 1524, hrad pak drželi jeho dědicové.

V průběhu třicetileté války sloužil Bouzov jako císařská pevnost a vězení pro švédské zajatce. Hrad sloužil jako panské sídlo téměř až do konce 17. století. Roku 1649 hrad koupila Eugenie Podstatská z Prusinovic, její syn ho roku 1696 prodal Řádu německých rytířů. Ti však na Bouzově nesídlili a nechali ho zčásti zchátrat. Po ukončení 1. světové války a rozpadu Rakouska-Uherska byl hrad Řádu nově vzniklou Československou republikou zkonfiskován. Dne 4. listopadu 1918 obsadilo hrad československé vojsko. Tento akt byl vyvolán tím, že vnitřní zařízení hradu patřilo arcivévodovi Evženu Rakousko-Těšínskému z vedlejší habsburské větve a po rozpadu monarchie byl majetek Habsburků v novém státě konfiskován. Československé vojsko hrad opustilo až v roce 1923, k čemuž přispělo dobrovolné odstoupení arcivévody Evžena z funkce velmistra Řádu německých rytířů a rozhodnutí Mezinárodního soudu v Haagu, který stanovil, že Řád je mezinárodní duchovní a charitativní instituce a tudíž jeho majetek nepodléhá konfiskaci.

V roce 1929 navštívil hrad prezident Tomáš Garrigue Masaryk společně s ministerským předsedou Františkem Udržalem a ministrem vnitra Janem Černým. Na hradě je uvítal i velmistr Německého řádu Panny Marie Jeruzalémské a brněnský biskup Norbert Jan Nepomucký Klein.[3] Řád Evženův majetek a inventář později odkoupil od československého státu zpět tak, aby sbírky zůstaly v celku uchovány.

Řádu hrad patřil až do roku 1939, kdy jej zabavili nacisté, konkrétně jednotky SS, které na hradě měly svou základnu,[4] z které podnikaly výpady do okolí – poslední akcí jednotek SS bylo vypálení obce Javoříčko a vyvraždění 38 mužů ve věku od 15 do 76 let. Po druhé světové válce byl hrad zkonfiskován československým státem. Ve státní správě je dosud, snahy Řádu německých rytířů o navrácení hradu nebyly prozatím úspěšné.

 
Hrad Bouzov před romantickou přestavbou z publikace Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien (1857–1860). Barevná litografie Augusta Carla Hauna podle předlohy Franze Kaliwody.

Řád německých rytířů (nyní Německý řád) podnikal kroky k navrácení hradu Bouzov i v roce 2016. Hrad také sloužil (mimo období 2. světové války) jako muzeum Řádu a v případě, že by došlo k jeho navrácení, památka by nadále sloužila svému účelu a byla by přístupná veřejnosti.[5]

Přestavba editovat

Hrad byl postaven s typicky bergfritovou dispozicí s jedním patrovým palácem. Koncem 14. století bylo k hradu přistavěno předhradí. Roku 1558 hrad Bouzov vyhořel, ale kvůli finančním problémům tehdejších majitelů byl hrad plně obnoven až v roce 1620. Do dnešní podoby byl hrad upraven přestavbou v letech 1895 až 1910 na popud arcivévody Evžena Rakousko-Těšínského, tehdejšího velmistra Řádu. Prostředky arcivévoda Evžen vyčlenil se souhlasem řádové kapituly z výnosů řádových velkostatků. V roce 1895 byla zbourána větší část původního středověkého hradu a během dvou let byl postaven nový hrad v romantickém duchu, napodobující jihoněmecké hrady. Autorem historizující podoby hradu byl Georg von Hauberrisser, architekt mimo jiné Nové radnice v Mnichově. Do hradu byly svezeny různé středověké artefakty, mající vztah k řádu německých rytířů, a interiéry hradu byly zařízeny replikami středověkého nábytku. Dnešní Bouzov je tedy hrad, jehož část je původní středověká a část je postavena nově na konci 19. století.

Návštěvnost hradu[6][7][8]
Rok Počet návštěvníků
2015 99 627
2016 117 744
2017 111 601
2018 111 668
2019 110 000
2020 76 800
2021 79 000

Hrad ve filmu editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-11]. Identifikátor záznamu 131753 : Hrad Bouzov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Hrad Bouzov [online]. Národní památkový ústav [cit. 2016-11-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ KONEČNÝ, Pavel. Bouzov proslavil svou návštěvou Masaryk [online]. sedmicka.cz, 2009-11-02 [cit. 2010-06-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání František Spurný. Svazek II. Severní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1983. 360 s. Kapitola Bouzov – hrad, s. 31. 
  5. ↑ DEUTSCHER-ORDEN.CZ. † Otázky a odpovědi † Majetkoprávní nároky Řádu německých rytířů / Německého řádu. Deutscher-Orden.cz [online]. 2016-2-16. Dostupné online. 
  6. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 49. Dostupné v archivu. 
  7. ↑ Památkové objekty 2018 [PDF online]. [cit. 2020-03-11]. S. 46. Dostupné v archivu. 
  8. ↑ Památky za sebou mají další zkrácenou sezonu, návštěvnost přesáhla 3 miliony. www.npu.cz [online]. [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Hlídka: měsíčník vědecký se zvláštním zřetelem k apologetice a filosofii. V Brně: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1911, 28(10). s. 682-690 (příspěvěk Václava Kubíčka) Dostupné online
  • PLAČEK, Miroslav. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 1996. 439 s. ISBN 80-85983-08-7. 
  • VOJKOVSKÝ, Rostislav. Bouzov: hrad jižně od Mohelnice. Hukvaldy-Dobrá: Miroslav Bitter – PUTUJME, 2013. 39 s. ISBN 978-80-87712-51-1. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bouzov_(hrad)&oldid=23361995“