Bohuslav Malovec z Malovic

český šlechtic

Bohuslav Malovec z Malovic († asi 1608) byl český šlechtic z rodu Malovců z Malovic. Patřil mezi nejvyhledávanější rytířské lichváře na přelomu 16. a 17. století. V poslední třetině 16. století několikrát zastával úřad krajského hejtmana na Prácheňsku, příležitostně byl přísedícím většího zemského soudu. Na začátku 17. století patřil mezi dvacet nejbohatších šlechticů v zemi,[1] po Adamu Hrzánovi z Harasova byl druhým nejbohatším rytířem v Čechách.[2]

Bohuslav Malovec z Malovic
na Dřítni a Vlhlavech
Erb Malovců z Malovic
Erb Malovců z Malovic
Přísedící Českého zemského soudu
PanovníkRudolf II.
Císařský rada
Ve funkci:
1574 – ?
PanovníkMaxmilián II., Rudolf II.
Hejtman Prácheňského kraje
Ve funkci:
1593 – 1594
PanovníkRudolf II.
Předchůdceseznam se nedochoval
Nástupceseznam se nedochoval
Ve funkci:
1588 – 1589
PanovníkRudolf II.
Předchůdceseznam se nedochoval
NástupcePetr Boubínský z Újezdce na Střele
Ve funkci:
1575 – 1576
PanovníkMaxmilián II.
PředchůdceJan Dlouhoveský z Dlouhé vsi na Zavlekově
NástupceOldřich Hodějovský z Hodějova na Řepici
Ve funkci:
1571 – 1572
PanovníkMaxmilián II.
Předchůdceseznam se nedochoval
NástupceJan Dlouhoveský z Dlouhé vsi na Zavlekově
Ve funkci:
1569 – 1570
PanovníkMaxmilián II.
PředchůdceVáclav Leskovec z Leskovce na Střele
Nástupceseznam se nedochoval

Úmrtíasi 1608
Titulrytíř
RodičeJan Malovec z Malovic († 1552) a Kateřina z Úšavy
DětiVáclav (na Chvalešovicích), Jan (na Lišově), Jetřich (na Hluboké), Petr
Příbuzníbratr: Albrecht Malovec z Malovic († 1576)
bratr: Václav Malovec z Malovic
bratr: Zdeněk Malovec z Malovic
sestra: Regina Malovcová z Malovic
SídloVlhlavy, Dříteň, od 1599 Hluboká nad Vltavou
Zaměstnáníúvěrový podnikatel
Náboženstvínekatolík
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a majetekEditovat

Pocházel z movitější vrstvy drobné rytířské šlechty z jižních Čech. Narodil se jako syn Jana Malovce z Malovic († 1552) a Kateřiny z Úšavy.[3] Měl bratry Albrechta († 1576), Václava a Zdeňka.[3] V roce 1557 vlastnil tvrze a statky Dříteň a Vlhlavy, na kterých měl 86 osedlých.[4] V poslední třetině 16. století několikrát zastával úřad krajského hejtmana na Prácheňsku (1569–1570, 1571–1572, 1575–1576, 1588–1589, 1593–1594).[5] Ve stejné době byl několikrát přísedícím většího zemského soudu,[6] jinak do politického dění nevstupoval. Cesta z jeho sídla ve Vlhlavech mu do Prahy, kde se soud odehrával, trvala tři dny.[7]

Přátelství s Vilémem z RožmberkaEditovat

Byl přítelem českého velmože Viléma z Rožmberka (1535–1592). Ve sporu mezi Vilémem z Rožmberka a knížaty z Plavna o čestné postavení Rožmberků v české stavovské obci v polovině 50. let 16. století stál samozřejmě na straně Vilémově.[8][9] Po dobu devíti měsíců počínaje srpnem 1572 se Bohuslav účastnil prvního poselstva českých pánů a rytířů do Polska, které vedl nejvyšší kancléř Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582) a právě nejvyšší purkrabí Vilém. Byli tam vysláni v otázce zájmu habsburského domu o polský trůn, který se uvolnil smrtí posledního krále z dynastie Jagellonců Zikmunda II. Augusta.[10][11] Dne 11. září 1590 posnídal Vilém z Rožmberka u Bohuslava na Dřítni cestou do Bechyně, kam se vydal na svatbu Jindřicha Homuta z Harasova a Alžběty z Cimburka.[12]

Půjčky jihočeským velmožůmEditovat

V 70. letech 16. století začal poskytovat finanční půjčky Adamovi II. z Hradce (1549–1596) a zahájil rozsáhlé úvěrové podnikání.[13][pozn. 1] V průběhu necelých deseti let mu půjčil asi 10 500 kop grošů českých.[14] Prostředky k poskytnutí úvěru tvořily například výnosy jeho dvou statků, finanční dědictví po rodičích, peníze získané dělením otcovského majetku, částky z vyplaceného věna manželky a dary. Skupoval dluhopisy svých příbuzných, kteří také Adamovi II. z Hradce půjčili. Získané peníze z úroků vkládal do nových lichvářských obchodů. V 90. letech 16. století úvěroval pánům z Hradce dalších 21 500 kop grošů českých a v letech 1589–1601 půjčil Vilému z Rožmberka a jeho dědici Petru z Rožmberka (1539–1611) 127 000 kop grošů českých.[15] Panským rodům se nedařilo pohledávky umořit.

Koupě panství Hluboká nad VltavouEditovat

Jeho promyšlené úvěry mu přinesly ovoce. Dne 10. prosince 1598 byl zadlužený Jáchym Oldřich z Hradce (1579–1604) nucen prodat své panství Hluboká nad Vltavou. Původně ho chtěl prodat bohatému Přechovi Hodějovskému z Hodějova, ale ten v rozhodném čase neměl dostatek hotovosti.[16] Malovec ho koupil za 320 000 kop grošů míšeňských (to jest 160 000 kop grošů českých),[17] ale už o čtyři dny později odprodal od hlubockého panství zboží Protivín bratrům Jiřímu mladšímu a Kryštofu Wratislavovi z Mitrowicz.[18][19] Počátkem roku 1599 se na Hluboké usadil.[19] Když cenu za Hlubokou splatil, bylo mu panství 30. června 1601 zapsáno do desk zemských. O dva roky později žilo na hlubockém panství 916 osedlých.[19] Součástí panství byly poplužní dvory, ovčíny, mlýny, pivovary, cihelny, vápenice, hamry, hřebčín, pila a kolem šedesáti rybníků.

Ani tehdy neměl potřebu využívat své zisky ke zvelebování svého sídla nebo k podpoře písemnictví. Nelákala ho ani politická kariéra.

Bohuslav Malovec také získal Chvalešovice.[3]

DědictvíEditovat

Po smrti Bohuslava Malovce si zboží rozdělili jeho synové Václav, Jan, Jetřich a Petr. Jan získal Lipovskou rychtu a sídlil na hradě Rudolfov,[20] dále vlastnil Lišov a Štěkeň.[3] Nejstarší syn Václav připojil ke statkům v Dřítni, Vlhlavách, které mu otec předal už v roce 1601,[21] a Chvalešovicích několik vesnic z hlubockého panství. Jetřich získal město Podhradí s hradem Hluboká a rychtu purkareckou, ovšem bez Purkarce.[20] Ostatní vesnice hlubockém panství připadly Petrovi (Machovice).[3] Na podzim roku 1604 zakoupil Jetřich Malovec vesnice Plástovice a Pašice od Novohradských z Kolowrat. Celé panství Hluboká bylo Malovcům po porážce českého stavovského povstání zkonfiskováno v říjnu 1622.[20]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Český zemský soud v roce 1484 rozhodl, že z křesťanských půjček se mohl vybírat 10 % úrok. V roce 1543 se usnesením zemského soudu míra křesťanského úroku snížila na 6 %. Ve druhé polovině 16. století a v prvních dvou desetiletích 17. století více než dvě třetiny věřitelů zadlužených panských rodů pocházely z nižšího šlechtického stavu.

ReferenceEditovat

  1. MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický, sv. 15. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. S. 63.
  2. BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. Kapitola Lichvářské obchody, s. 114. Dále jen Rytíři renesančních Čech. 
  3. a b c d e Ottův slovník naučný XVI. (Líh-Media). Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1900. Dostupné online. S. 725. V knize je chybně vytištěno číslo strany 727, ve skutečnosti se jedná o stranu 725. 
  4. Rytíři renesančních Čech, s. 106
  5. MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617. Praha, 2011 [cit. 2021-06-15]. Rigorózní práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce PhDr. Zdeněk Hojda, CSc.. s. 182. Dostupné online.
  6. BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 97. 
  7. Rytíři renesančních Čech, s. 107
  8. BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků I. Praha: Svoboda, 1985. S. 92. Dále jen Životy posledních Rožmberků I. 
  9. HOMOLKOVÁ, Eliška. Malovci z Malovic ~ 1548–1619 [online]. vlhlavy.cz [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  10. Životy posledních Rožmberků I, s. 240
  11. PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka. Politik smíru. Praha: Brána ; Knižní klub, 1998. 317 s. ISBN 80-85946-86-6. S. 182–184. 
  12. Životy posledních Rožmberků I, s. 358
  13. BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef; KRÁL, Pavel, VYBÍRAL, Zdeněk. Věk urozených. Šlechta v českých zemích na prahu novověku. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 416 + 24 stran přílohy s. ISBN 80-7185-417-4. S. 210. 
  14. Rytíři renesančních Čech, s. 111
  15. Rytíři renesančních Čech, s. 112
  16. Rytíři renesančních Čech, s. 113
  17. BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 543. 
  18. TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 294 s. S. 70. 
  19. a b c Rytíři renesančních Čech, s. 114
  20. a b c ŠERKOP, Petr. Malovcové z Pacova v pozdním středověku. Liberec, 2013 [cit. 2021-06-14]. 47 s. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra historie. Vedoucí práce Mgr. Jaroslav Zelenka. s. 41. Dostupné online.
  21. Rytíři renesančních Čech, s. 116

LiteraturaEditovat

  • BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. Kapitola Lichvářské obchody, s. 106–116. 
  • ŠERKOP, Petr. Malovcové z Pacova v pozdním středověku. Liberec, 2013 [cit. 2021-06-14]. 47 s. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra historie. Vedoucí práce Mgr. Jaroslav Zelenka. Dostupné online.