Antonín Pankrác Gallas

český šlechtic

Antonín Pankrác, hrabě Gallas, německy Anton Pancratius, Graf von Gallas, (163827. června 1695 Vídeň),[1] byl českým šlechticem a plukovníkem ze známého rodu Gallasů a také zakladatelem slezské větve rodu.

Antonín Pankrác Gallas
Narození1638
Úmrtí27. června 1695 (ve věku 56–57 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
DětiFilip František z Gallasu
RodičeMatyáš Gallas a Dorotea Anna z Lodronu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a kariéra editovat

Byl synem známého vojevůdce Matyáše, hraběte Gallase. Stejně jako jeho starší bratr, František Ferdinand, však nedosáhl ani zdaleka otcova věhlasu. Spolu s bratrem ztratil otce v nízkém věku, bylo mu teprve 9 let, a o výchovu bratrů se po více než dva roky starala matka, než se r. 1650 podruhé provdala za knížete Ferdinanda Jana z Lichtenštejna (*1622; † 1666). Poté byli za poručníky mladých hrabat určen Václav Jan, hrabě Michna z Vacínova (*1609; † 1667) a Štěpán, rytíř Rathmüller z Rathmüllu († 1652). V l. 1657-1659 absolvovali oba bratři tzv. kavalírskou cestu do Francie a zemí dnešního Beneluxu.[2] Otcových statků a vojenských pluků se bratři ujali po návratu z cesty. V roce 1661 si rozdělili české statky. Antonín Pankrác se stal skutečným komorníkem bavorského kurfiřta a plukovníkem-majitelem v císařském vojsku. Vlastnictví dragounského jízdního pluku po otci ho však, spolu s nezřízeným životem a touhou po reprezentaci, finančně vyčerpalo, takže své české statky prodal. Musel se zříci i svého vojenského pluku, který císař v rámci vojenské reformy nechal zrušit. Odešel pak do Slezska a usadil se na synových statcích v Kladsku. S rodinou svého bratra však zůstal v pravidelném kontaktu.[3]

Majetkové poměry editovat

Bratři si po převzetí otcovského dědictví rozdělili podle otcovi závěti jeho pluky, závěť ale zřejmě nedodrželi v tom, že budou panství v Čechách i v Tridentsku držet v nedílu. Panství v Tridentsku prodali hraběti Guiodobaldovi, kardinálu Thun-Hohensteinovi, knížeti-arcibiskupovi salcburskému a knížeti-biskupovi řezenskému (*16. prosince 1616; † 1. června 1668) Ačkoli statky byla r. 1662 oceněny na 114 957 zl., prodejní cena o pět let později činila pouze 70 600 zl., které si oba bratři mezi sebou rozdělili.[4] České statky, na kterých hospodařili si bratři rozdělili rovněž. Antoním Pankrác vlastnil postupně s bratrem i sám tyto statky:

Panství a majetek v Království českém editovat

Panství a majetek v Tridentském biskupství editovat

Tridentské statky držel Antonín Pankrác spolu s bratrem ve formě ideálního podílu

  • Polovina paláce Gallasů v Trentu (dnešní Thunovský palác) – prodán 1667
  • Polovina panství Torre Franca (Freyenthurn) – prodáno 1667
  • Polovina panství Matarello – prodáno 1667

Dne 19. března 1674 prodal Antonín Pankrác bratrovi svůj sídelní Frýdlant i s panstvím za 390 000 zl., v roce 1685 prodal za 353 000 zlatých také panství Smiřice hraběnce Isabelle Magdaleně z Porcia († 1686), vdově po Janu Norbertovi, hraběti ze Šternberka († 1678).[3] Nemohlo ho to však uchránit od bankrotu, při reformě císařské armády byl pluk "Anton Gallas" zrušen a r. 1689 vyhlásil císař Leopold I. nad Gallasem tříleté moratium pro všechny věřitele, které předznamenávalo exekuci, k níž nejspíš skutečně došlo.[3]

Rodina editovat

Antonín Pankrác byl mladším synem Matyáše Gallase a jeho druhé ženy, hraběnky Doroty Anny z Lodronu (*1619; † 23. května 1666, Moravský Krumlov). Oženil se se severoitalskou hraběnkou Annou Viktorií z Arco, příbuznou první ženy svého otce. Z jejich manželství vzešli nejméně tři potomci:

Pánem na Frýdlantě editovat

Během své krátké držby nejvýznamnějšího rodového panství propustil Antonín Pankrác roku 1662 tamní leníky z poddanosti vůči sobě a jejich majetek převedl v dědičná léna, rovnající se prakticky alodu, jen s povinností ročního lenního poplatku. Císař to potvrdil a frýdlantská léna byla nadále vedena v Zemských deskách společně se svobodnými statky.[5] 12. srpna 1671 byl konečně dovršen spor vrchnosti s frýdlantskými měšťany o právo várečné, táhnoucí se už od dob Kateřiny z Redernu. Měšťané své právo definitivně ztratili, výměnou za nová privilegia pro město.[6]

Zajímavost editovat

Antonín Pankrác nechal na vnější straně frýdlantské zámecké věže znázornit erby svůj a své matky, Doroty Anny z Lodronu, spolu s latinským nápisem. Vše se dodnes dochovalo.[7]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c Rodomen Gallasů [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. KRUMMHOLZ, Martin; SVOBODA, Milan; KABELKOVÁ, Markéta. Clam-Gallasův palác: Johann Bernard Fischer von Erlach: architektura, výzdoba, život rezidence: Clam-Gallasův palác, 30. 7. - 27. 1. 2008. 1. vyd. Praha: Archiv hlavního města Prahy, 2007. 167 s. ISBN 978-80-86852-19-5. S. 16–17. 
  3. a b c KRUMMHOLZ, Martin..., s. 18
  4. KRUMMHOLZ, Martin..., s. 17
  5. ROHN, Johann Carl. Geschichte der vormals böhmischen Chron-Lehen, nunmehro ins Allodium gezohene Herrschaft Friedland.... 1.. vyd. Altstadt Prag: Pruschin, 1763. 440 s. Dostupné online. S. 285–256. 
  6. NÉMETHY, Franz. Die Herren der Herrschaft Friedland von Jahre 1278 bis 1803, ein Auszug aus Chroniken und Urkunden. Příprava vydání Wolfgang Witiko Marko. 1. vyd. Trier: Böhmischer Dörfer Verlag, 2004. 44 s. ISBN 3-937369-30-9. S. 18. 
  7. KOLEKTIV. Soupis nemovitých uměleckých památek okresu Liberec, A-Le. Příprava vydání Petra Šternová. 1. vyd. Liberec: Národní památkový ústav - ÚOP v Liberci, 2010. 269 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903934-2-4. S. 89.