Smiřice
Smiřice (německy Smierschitz) jsou město v okrese Hradec Králové. Žije zde přibližně 2 900[1] obyvatel. Obcí protéká řeka Labe.
| Smiřice | |
 Kaple Zjevení Páně ve Smiřicích | |
 | |
| znak | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | město |
| LAU 2 (obec) | CZ0521 570877 |
| Pověřená obec | Smiřice |
| Obec s rozšířenou působností | Hradec Králové |
| Okres (LAU 1) | Hradec Králové (CZ0521) |
| Kraj (NUTS 3) | Královéhradecký (CZ052) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°17′59″ s. š., 15°51′55″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 913 (2020)[1] |
| Rozloha | 10,65 km² |
| Nadmořská výška | 240 m n. m. |
| PSČ | 503 03 |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 3 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu |
Palackého 106 50303 Smiřice podatelna@smirice.cz |
| Starosta | Bc. Luboš Tuzar |
|
Oficiální web: www | |
  Smiřice | |
| Další údaje | |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Části městaEditovat
Pověsti o vzniku jménaEditovat
V dnešní době existuje několik pověstí:
- Vůdce prvních osadníků pronesl slova „Samé říce“.
- Žili dva rytíři. U obce Hněvčeves se pohněvali, poté oba dva měli hoře (Hořiněves) a nakonec se „smířili ku říce“ – Smiřice.
- Řád Holohlavských mnichů vedl s druhým řádem dlouhé spory, ale nakonec se „smířili ku říce“ – Smiřice.
Význam znakuEditovat
Tři jetelové lístky na stříbrném pozadí v horní polovině symbolizují úrodnost, bohatost a pastviny. Zlatý most na modrém pozadí pak symbolizuje mokřady kolem města a občasné velké záplavy, kdy byly ulice pod vodou a lidé chodili po lávkách.
HistorieEditovat
Území bylo osídleno od mladší doby kamenné. K významným archeologickým nálezům patří monoxyl z 11. až 12. století,[2] vystavený v muzeu v Josefově.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1361, kdy je uváděna Eliška ze Smiřic. Ze zdejší tvrze pochází šlechtický rod Smiřických ze Smiřic, který vymřel v první polovině 17. století smrtí Jana Albrechta Ze Smiřic. V roce 1659 byly Smiřice vyhlášeny za město. Po první světové válce zde byl postaven jez s nejvyšším převýšením na Labi.
LihovarEditovat
Již před rokem 1755 si M. Mautner pronajal místnosti zámku a pivovaru a založil závod Malburg a syn. Závod se neustále rozrůstal až na velikost 60 000 m². Po městě byla vystavěna vlečka, hlavně kvůli problémům s dovozem melasy po silnicích – neustále kapala ze sudů a byly jí plné ulice. Za druhé světové války byl závod zkonfiskován Němci a částečně předělán na výrobu výbušnin. Po druhé světové válce se několik firem pokoušelo obnovit tradici, ale všechny pokusy se setkaly s nezdarem. Dnes v prostorech lihovaru sídlí chemička.
PamětihodnostiEditovat
Kaple Zjevení PáněEditovat
Barokní kaple byla postavena mezi lety 1699 a 1711. Autorem většiny maleb je Petr Brandl. Na hlavním oltáři je jedna z jeho nejvýznamnějších olejomaleb, Klanění tří králů. V roce 1971 byla kaple odsvěcena. Konají se zde koncerty (např. Smiřické svátky hudby), či jiné akce. Kaple je národní kulturní památkou.
Zámek SmiřiceEditovat
Původně vodní tvrz ze 14. století, v 16. století přestavěna na renesanční zámek, kolem roku 1700 byl barokně upraven. Na zámeckém dvoře byl provozován pivovar. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví belgicko-české rodiny a probíhá zde rekonstrukce.
NádražíEditovat
Liberecký podnikatel Johann Liebig nesouhlasil s původním návrhem budovy místního nádraží na Pardubicko-liberecké dráze a nabídl, že postaví budovu podle svých představ a na svůj náklad. Díky tomu mají Smiřice jediné nádraží na území ČR, která je postaveno ve stylu loveckého zámečku včetně tzv. „zvířecího příkopu“. Dostalo zvláštní ocenění v anketě „Nejkrásnější nádraží ČR roku 2007“.
SoučasnostEditovat
V současné době se v obci nachází základní škola, mateřská škola, Kulturní dům Dvorana, Dům dětí a mládeže, pobočka České pošty, chemička, pila a sklárny. Dále se zde nachází vlakové nádraží na trati Hradec Králové – Jaroměř (– Liberec). Odbočná lokální trať do Hněvčevsi je už pouze sporadicky užívána pro nákladní dopravu.
Smiřická OboraEditovat
Smiřická Obora je ekologická rezervace spravovaná městem Smiřice. Byla uměle vytvořena v letech 1995–1999 kvůli úbytku přirozených mokřadů a slepých ramen Labe, které sloužily jako hnízdiště či rozmnožovací území obojživelníků. Obora je rozdělena na dvě části, ekologickou a rekreační zónu, oddělené dřevěnou lávkou. Nejdůležitějším prvkem ekologické části je strmý severovýchodní břeh určený pro hnízdění břehulí. Pozorování dokazují, že záměr se povedl, roku 2005 bylo možno vidět přes 90 párů břehulí říčních. Mimoto je zaznamenán zvýšený výskyt ještěrek obecných, slepýšů i užovek. Na údržbě se podílí Přírodovědný kroužek ANAX. V rekreační části je možnost plavání a rybaření s rybářským lístkem, obojí na vlastní nebezpečí. Vstup do rezervace je přísně zakázán.
OsobnostiEditovat
- Adolf Ignaz Mautner von Markhof (1801 Smiřice – 1889 Vídeň) byl významný rakouský průmyslník a filantrop židovského původu. Zakládal pivovary, zlepšil technologie pivovarnictví. Kapitál vložil mj. do přestavby rodného domu ve Smiřicích na opatrovnu pro chudé a sirotky a do stavby dětské nemocnice ve Vídni.
- Eduard Karel (1861 Smiřice – 1950 Turnov), byl český rytec, grafik, malíř a pedagog na UMPRUM V Praze.
Partnerská městaEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
- ↑ http://www.smirice.eu/historie/archeolog/vykopavky.htm
Externí odkazyEditovat
Galerie Smiřice na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Smiřice na Wikimedia Commons
- Smiřice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky města
- Neoficiální stránky – hlavně historie
- Zámecká kaple Zjevení páně
- Fotografie z výstavby jezu
