Smiřice

město v okrese Hradec Králové v Královéhradeckém kraji

Smiřice (německy Smierschitz) jsou město v okrese Hradec Králové. Žije zde přibližně 3 000[1] obyvatel. Obcí protéká řeka Labe.

Smiřice
Kaple Zjevení Páně ve Smiřicích
Kaple Zjevení Páně ve Smiřicích
Znak města Smiřice
znak
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0521 570877
Pověřená obecSmiřice
Obec s rozšířenou působnostíHradec Králové
Okres (LAU 1)Hradec Králové (CZ0521)
Kraj (NUTS 3)Královéhradecký (CZ052)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 969 (2022)[1]
Rozloha10,68 km²
Nadmořská výška240 m n. m.
PSČ503 03
Počet domů654 (2021)[2]
Počet částí obce3
Počet k. ú.2
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa městského úřaduPalackého 106
503 03 Smiřice
podatelna@smirice.cz
StarostaBc. Luboš Tuzar
Oficiální web: www.mestosmirice.cz
Smiřice
Smiřice
Další údaje
Kód obce570877
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Název města je odvozen ze jména Smíra ve významu obec lidí Smírových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Smyrzicz (1380), Smirzicz (1392), „Janem Smiřickým ze Smiřic“ (1462), Hašek Smiřický (1491), Smiřice a „v Smiřiciech“ (1495), na Smiřicích (1525), Smirzicze (1533) a Smiržicze (1654).[3]

HistorieEditovat

Území bylo osídleno od mladší doby kamenné. K významným archeologickým nálezům patří monoxyl z 11. až 12. století,[4] vystavený v muzeu v Josefově.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1361, kdy je uváděna Eliška ze Smiřic. Ze zdejší tvrze pochází šlechtický rod Smiřických ze Smiřic, který vymřel v první polovině 17. století smrtí Jana Albrechta ze Smiřic. V roce 1659 byly Smiřice povýšeny na město. Po první světové válce byl u města na Labi postaven smiřický jez.

LihovarEditovat

Již před rokem 1755 si M. Mautner pronajal místnosti zámku a pivovaru a založil závod Malburg a syn. Závod se neustále rozrůstal až na velikost 60 000 m². Po městě byla vystavěna vlečka, hlavně kvůli problémům s dovozem melasy po silnicích – neustále kapala ze sudů a byly jí plné ulice. Za druhé světové války byl závod zkonfiskován Němci a částečně předělán na výrobu výbušnin. Po druhé světové válce se několik firem pokoušelo obnovit tradici, ale všechny pokusy se setkaly s nezdarem. Dnes v prostorech lihovaru sídlí chemička.

Obecní správaEditovat

Části městaEditovat

ZnakEditovat

Tři jetelové lístky na stříbrném pozadí v horní polovině symbolizují úrodnost, bohatost a pastviny. Zlatý most na modrém pozadí pak symbolizuje mokřady kolem města a občasné velké záplavy, kdy byly ulice pod vodou a lidé chodili po lávkách.

Doprava a službyEditovat

V obci se nachází základní škola, mateřská škola, Kulturní dům Dvorana, Dům dětí a mládeže, pobočka České pošty, chemička, pila a sklárny. Dále se zde nachází vlakové nádraží na trati Hradec Králové – Jaroměř (– Liberec). Odbočná lokální trať do Hněvčevsi je už pouze sporadicky užívána pro nákladní dopravu.

PamětihodnostiEditovat

Kaple Zjevení PáněEditovat

Barokní kaple Zjevení Páně byla postavena mezi lety 1699 a 1711. Autorem většiny maleb je Petr Brandl. Na hlavním oltáři je jedna z jeho nejvýznamnějších olejomaleb, Klanění tří králů. V roce 1971 byla kaple odsvěcena. Konají se zde koncerty (např. Smiřické svátky hudby), či jiné akce. Kaple je národní kulturní památkou.

Zámek SmiřiceEditovat

 
Zámek ve Smiřicích
 
Budova spořitelny

Předchůdcem smiřického zámku byla vodní tvrz ze 14. století. V 16. století byla přestavěna na renesanční zámek a ten byl okolo roku 1700 upraven v barokním slohu. Na zámeckém dvoře byl provozován pivovar.

Ostatní pamětihodnostiEditovat

památkově chráněným objektům ve městě patří také budova spořitelny v Palackého ulici (čp. 106), pamětní deska Anežky Malé na domě čp. 284 v ulici A. Malé a pomník odboje a obětem druhé světové války u zámku v Palackého ulici.

NádražíEditovat

Liberecký podnikatel Johann Liebieg nesouhlasil s původním návrhem budovy místního nádraží na Pardubicko-liberecké dráze a nabídl, že postaví budovu podle svých představ a na svůj náklad. Díky tomu je smiřické nádraží jediné v Česku, které je postaveno ve stylu loveckého zámečku včetně tzv. „zvířecího příkopu“. Dostalo zvláštní ocenění v anketě Nejkrásnější nádraží ČR roku 2007.

Smiřická OboraEditovat

Smiřická Obora je ekologická rezervace spravovaná městem Smiřice. Byla uměle vytvořena v letech 1995–1999 kvůli úbytku přirozených mokřadů a slepých ramen Labe, které sloužily jako hnízdiště či rozmnožovací území obojživelníků. Obora je rozdělena na dvě části, ekologickou a rekreační zónu, oddělené dřevěnou lávkou. Nejdůležitějším prvkem ekologické části je strmý severovýchodní břeh určený pro hnízdění břehulí. Pozorování dokazují, že záměr se povedl, roku 2005 bylo možno vidět přes devadesát párů břehulí říčních. Mimoto je zaznamenán zvýšený výskyt ještěrek obecných, slepýšů i užovek. Na údržbě se podílí Přírodovědný kroužek ANAX. V rekreační části je možnost plavání a rybaření s rybářským lístkem.

OsobnostiEditovat

  • Jan Smiřický ze Smiřic († 7. září 1453 Staré Město pražské), byl jedním z husitských hejtmanů pražského svazu a patřil ke konzervativním kališníkům).
  • Adolf Ignaz Mautner von Markhof (1801 Smiřice – 1889 Vídeň) byl významný rakouský průmyslník a filantrop židovského původu. Zakládal pivovary, zlepšil technologie pivovarnictví. Kapitál vložil mj. do přestavby rodného domu ve Smiřicích na opatrovnu pro chudé a sirotky a do stavby dětské nemocnice ve Vídni.
  • Eduard Karel (1861 Smiřice – 1950 Turnov), byl český rytec, grafik, malíř a pedagog na UMPRUM v Praze.

Partnerská městaEditovat


Letecký panoramatický snímek

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Smiřice, s. 115. 
  4. http://www.smirice.eu/historie/archeolog/vykopavky.htm

Externí odkazyEditovat