Wikipedie

Alois Bulíř

český architekt

Alois Bulíř (11. března 1838 Světlá pod Ještědem[1] — 8. října 1899 Praha[2]) byl český architekt a stavitel. Působil převážně v Bukovině (dnes část Ukrajiny) a v Praze. Řídil stavbu rezidence bukovinských metropolitů v Černovcích (1865-67), psychiatrické léčebny v Kosmonosích (1867-70), krátce též Národního divadla (1869-70) aj. Roku 1884 byl jmenován ředitelem městského stavebního úřadu v Praze; v této funkci se podílel např. na pražské asanaci, opravě Karlova mostu po povodni r. 1890 a uskutečnil několik převážně veřejných staveb (školy, rozšíření fary a další).

Alois Bulíř
Narození11. března 1838
Světlá pod Ještědem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. října 1899 (ve věku 61 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
Povoláníarchitekt
PříbuzníKarel Bulíř bratr Karel Bulíř synovec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Narodil se 11. března 1838 ve Světlé pod Ještědem jako syn učitele. Roku 1850 nastoupil na českou reálku v Praze, v letech 1856-60 vystudoval německou techniku. Také se vyučil zedníkem, tesařem a kameníkem.[3]

V letech 1860-61 pracoval krátce pro stavitele Isidora Šímu v Praze.[4] Poté se odebral k dalšímu vzdělání do Vídně, kde byl v letech 1862-65 zaměstnán u architekta Josefa Hlávky.[3] Pro tohoto podnikatele řídil od března 1865 stavbu impozantní rezidence pravoslavného biskupa v Černovcích.[3] Následujícího roku tam byl zvolen do čela podpůrného sdružení kameníků.[5]

V letech 1867-70 byl ředitelem stavby zemského blázince v Kosmonosích.[3] Počátkem roku 1868 se přihlásil za člena Umělecké besedy do odboru výtvarných umění.[6] Roku 1869 převzal po Bedřichu Tesařovi funkci stavbyvedoucího Národního divadla,[7] ale již o rok později rezignoval a po dohodě s Josefem Zítkem ho nahradil architekt Karel Ježek.[8]

15. července 1870 ho císař jmenoval stavebním inspektorem při ředitelství statků řecko-orientálního náboženského fondu Bukoviny.[9] O pět let později povýšil na stavebního radu.[10] V Černovcích také několik let zasedal v městské radě a byl vzpomínán jako svědomitý úředník a čestný, charakterní člověk.[11] Působil rovněž v Sarajevu.[12] V téže době, roku 1874, vstoupil do Spolku architektů a inženýrů v Čechách.[13] Dvakrát (r. 1869 a 1871) se také neúspěšně ucházel o místo profesora pozemního stavitelství na pražské technice.[4]

Když se roku 1884 vzdal funkce ředitele městského stavebního úřadu v Praze Josef Srdínko, vyhlásila městská rada konkurs na obsazení jeho místa a Alois Bulíř získal nejvíce hlasů ze tří přihlášených kandidátů.[14] Tuto funkci pak zastával téměř do konce života. Zasedal například v komisi pro splavnění Vltavy[15][16] a v městské zdravotní radě.[17] Spolu s dr. Jindřichem Záhořem vypracoval regulační plán Prahy s návrhem na zbourání zdravotně nevyhovující zástavby (později známé jako pražská asanace).[18] Organizoval vytváření polohopisných (situačních) plánů Prahy[19] a podílel se na posuzování plánů okolních obcí (např. Troja[20] a Košíře).[21] Připravoval účast Prahy a městských podniků na jubilejní výstavě 1891;[22] k tomu účelu rovněž odjel se dvěma městskými inženýry do Vídně, aby si prohlédli pavilony na tamní výstavě.[23] Když roku 1890 povodeň poškodila Karlův most, stal se Bulíř členem komise, která posuzovala rozsah škod[24] a dohlížela na opravy.[25] Pod jeho vedením byl rovněž zřízen pražský vodovod s podolskou vodárnou a letenskou vodárenskou věží.[26]

Roku 1896 ho městská rada jmenovala vrchním stavebním radou.[27] Byl také členem Sokola.[28]

6. února 1899 rozhodl sbor obecních starších (zastupitelstvo hlavního města Prahy) na návrh městské rady o Bulířově odchodu na odpočinek s výslužným 1900 zlatých.[29] (Původně se uvažovalo, že dostane 3200 zlatých.)[30] Proti výši výslužného protestoval zastupitel Václav Březnovský, podle něhož bylo (v navržené, nižší částce) nepřiměřeně vysoké z důvodu Bulířovy relativně krátké služby pro Prahu (14 let); řadovým úředníkům by se podle něj v podobných případech penze krátila výrazněji. Pokud Bulíř velkou část života pracoval pro stát, měl by mu penzi také vyplatit stát a ne město. Za návrh se naopak postavili Josef Milde a starosta Jan Podlipný a návrh byl schválen.[29]

Alois Bulíř zemřel v noci na 8. října 1899[3] v domě č. 581-II (Krakovská 581/8, Praha 1-Nové Město) na „vydutí srdečnice“.[2] Pohřben byl o dva dny později na Olšanech za účasti řady představitelů města Prahy a městských organizací čele se starostou Podlipným.[31]

Dílo editovat

Podílel se například na těchto stavbách:

V mládí také přispíval pod různými jmény do českých časopisů.[3]

Rodina a příbuzní editovat

  • Otec Josef Bulíř[1] (1799–1869)[32] byl učitelem ve Světlé pod Ještědem.[3]
  • Bratr Karel Bulíř (1840–1917) byl veřejně činný učitel, jednatel a předseda Besedy učitelské, ředitel pokračovacích (učňovských) škol v Praze, autor a editor učebnic a knih pro mládež.[33] Z jeho dvanácti dětí se proslavil MUDr. Karel Bulíř (1868–1939),[34] okresní lékař v Praze[35] a autor mnoha popularizačních knih v oblasti zdravotnictví.[36]
  • 21. června 1871 se v Černovcích oženil s Adélou Fialovou (1851–1944).[37][38] Narodily se jim dvě děti:

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b SOA Litoměřice, Matrika narozených inv. č. 7831, sig. L159/4, s. 20. Dostupné online.
  2. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z12, s. 192. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g h Úmrtí. Národní listy. 1899-10-09, roč. 39, čís. 280, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  4. ↑ a b c d e f g BULÍŘ Alois 11.3.1838-8.10.1899 [online]. Biografický slovník českých zemí. Historický ústav AV ČR [cit. 2019-03-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ein sehr praktischer Verein. Bukowina. 1866-08-22, roč. 5, čís. 92, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  6. ↑ „Umělecká beseda“. Národní listy. 1868-03-26, roč. 8, čís. 85, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  7. ↑ Sbor pro zbudování národního divadla. Národní listy. 1869-05-21, roč. 9, čís. 139, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  8. ↑ Sbor pro vystavení národního divadla. Národní listy. 1870-04-25, roč. 10, čís. 113, s. 1. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  9. ↑ STREMAYR, Karl von. Amtlicher Theil. Laibacher Zeitung. 1870-07-20, roč. 1870, čís. 162, s. 1. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  10. ↑ Bukowinaer gr.-or. Religionsfonds-Güter-Direktion. Neuigkeits Welt-Blatt. 1875-07-20, roč. 1875, čís. 140, s. 4. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  11. ↑ Todesfall. Bukowinaer Post. 1899-10-10, roč. 6, čís. 903, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  12. ↑ Kleine Chronik. Personalnachrichten. Bukowinaer Rundschau. 1884-04-24, roč. 1884, čís. 16, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  13. ↑ II. Schůze představenstva. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Čechách. 1874, roč. 1874, čís. 1, s. 31. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  14. ↑ K obsazení místa řiditele městského stavebního úřadu. Národní listy. 1884-04-20, roč. 24, čís. 110, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  15. ↑ Komité pro splavnění Vltavy. Národní listy. 1885-06-19, roč. 25, čís. 167, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  16. ↑ Prag. Schiffbarmachung der Moldau. Der Civil-Techniker. 1889-04-15, roč. 11, čís. 8, s. 60. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  17. ↑ Městská zdravotní rada. Národní listy. 1885-10-31, roč. 25, čís. 299, s. 5. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  18. ↑ K dvacetiletému osvobození nových staveb v Praze od daní. Národní listy. 1886-12-13, roč. 26, čís. 344, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  19. ↑ Polohopisný plán Prahy. Národní listy. 1887-10-19, roč. 27, čís. 287, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  20. ↑ Polohopisné plány obce Troje. Národní listy. 1888-11-04, roč. 28, čís. 307, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  21. ↑ Polohopisný plán obce Košířské. Národní listy. 1888-12-15, roč. 28, čís. 348, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  22. ↑ Výkonný komitét jubilejní zemské výstavy r. 1891. Národní listy. 1890-03-02, roč. 30, čís. 60, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  23. ↑ Z městské rady. Národní listy. 1888-05-30, roč. 28, čís. 149, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  24. ↑ Po povodni v Praze. Národní listy. 1890-09-24, roč. 30, čís. 263, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  25. ↑ Po povodni. Národní listy. 1890-10-09, roč. 30, čís. 278, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  26. ↑ Bulíř 1). In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1891. Dostupné online. Svazek 4. S. 914.
  27. ↑ Zprávy osobní. Technický obzor. 1896-12-10, roč. 4, čís. 34, s. 285. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  28. ↑ Z jednot sokolských. Ze Sokola pražského. Národní politika. 1899-10-25, roč. 17, čís. 296, s. 5. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  29. ↑ a b Sbor obecních starších král. hlav. města Prahy. Národní listy. 1899-02-07, roč. 39, čís. 38, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  30. ↑ Sbor obecních starších král. hl. města Prahy. Národní listy. 1899-02-04, roč. 39, čís. 35, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  31. ↑ Pohřeb. Národní listy. 1899-10-11, roč. 39, čís. 282, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  32. ↑ Josef Bulíř (1799–1869) — autoritní záznam v NK ČR
  33. ↑ KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Bulíř Karel, s. 73. 
  34. ↑ Odešel lékař — lidumil. Národní listy. 1939-04-25, roč. 79, čís. 114, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-03-16]. 
  35. ↑ Jmenování v úřednictvu. Věstník obecní Královského hlavního města Prahy. 1903-11-07, roč. 10, čís. 22, s. 139. Dostupné online [cit. 2019-03-16]. 
  36. ↑ Podle seznamu prací v souborném katalogu ČR
  37. ↑ a b c Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 230 • 1838 • Bulíř, Alois. Dostupné online.
  38. ↑ …. Národní politika. 1944-01-19, roč. 62, čís. 18, s. 5. Dostupné online [cit. 2019-03-23].  (Útržek textu se zobrazí po vyhledání výrazu „Adéla Bulířová“ na dané stránce.)
  39. ↑ Ing. Otakar Bulíř. Národní politika. 1930-02-08, roč. 48, čís. 38, s. 11. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  40. ↑ Ze zápisů do obchodního rejstříku. Národní listy. 1930-08-12, roč. 53, čís. 220, s. 2. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  41. ↑ Úmrtí. Národní politika. 1911-10-10, roč. 29, čís. 280, s. 5. Dostupné online [cit. 2019-03-23]. 
  42. ↑ Prof. inž. dr. Jaromír Bulíř — padesátníkem. Národní listy. 1927-12-20, roč. 45, čís. 350, s. 4. Dostupné online [cit. 2019-03-16]. 

Externí odkazy editovat


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Bulíř&oldid=21976608“