Aliona Bolsovová

španělská tenistka

Aliona Bolsovová Zadoinovová (rusky: Алёна Вадимовна Большова-Задойнова, Aljona Vadimovna Bolšova-Zadojnova, * 6. listopadu 1997 Kišiněv) je španělská profesionální tenistka, která do zisku španělského občanství v roce 2013 reprezentovala rodné Moldavsko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Pět deblových trofejí získala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a dvanáct ve čtyřhře.[1]

Aliona Bolsovová
Aliona Bolsovová na US Open 2023
Aliona Bolsovová na US Open 2023
StátMoldavskoMoldavsko Moldavsko (2012–2013)
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko (2013–)
Datum narození6. listopadu 1997 (26 let)
Místo narozeníKišiněv, Moldavsko
BydlištěPalafrugell, Španělsko
Výška174 cm
Profesionál od2013
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 463 301 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů243–148
Tituly0 WTA, 7 ITF
Nejvyšší umístění88. místo (15. července 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
French Open4. kolo (2019)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open2. kolo (2019, 2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů125–65
Tituly0 WTA, 5 WTA 125, 12 ITF
Nejvyšší umístění54. místo (5. prosince 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021, 2022)
French Open1. kolo (2020, 2021, 2023)
Wimbledon2. kolo (2022)
US Open2. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230829a29. srpna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2019 na 88. místě a ve čtyřhře v prosinci 2022 na 54. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v květnu 2014 na 4. místě.[2] Trénují ji Ana Alcázarová a Lourdes Domínguezová Linová.

Ve španělském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2015 buenosaireskou baráží 2. světové skupiny proti Argentině, v níž vyhrála s Medinaovou Garriguesovou závěrečnou čtyřhru. Španělky zvítězily 4:0 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.[3]

Soukromý život editovat

Narodila se roku 1997 v moldavské metropoli Kišiněvě jako nejstarší potomek do sportovně založené rodiny, sovětských atletů, kteří po rozpadu Sovětského svazu reprezentovali Moldavsko. Otec Vadim Zadojnov se jako překážkář na 400 metrů účastnil mezinárodních soutěží. V letech 1992, 1996 a 2000 startoval na letních olympijských hrách. Matka Olga Bolșovová se věnovala skoku do výšky a v závěru kariéry také trojskoku. Letní olympiády se zúčastnila čtyřikrát v letech 1992, 1996, 2000 a 2004.[4][5][6]

 
kvalifikaci Wimbledonu 2023

Ve dvou letech emigrovala s rodiči do Španělska, kteří usilovali o lepší životní podmínky potomků. Rodina se usadila v katalánském Palafrugellu.[7] Pro tenis se rozhodla po zhlédnutí triumfu Šarapovové ve Wimbledonu 2004. Raketu vzala poprvé do ruky v šesti letech.[5] Na střední škole získala jako čtrnáctiletá roční tenisový stipendijní pobyt do floridského Port St. Lucie, kde hrála v Clubu Med Tennis Academy. Následně se vrátila dokončit středoškolské vzdělání do Španělska. Poranění nohy vyžadující operaci si přivodila v roce 2015, ve věku sedmnácti let. V kombinaci s tlakem otce na její výkonnost zvažovala ukončení rozvíjející se tenisové dráhy.[4][5][6]

Nový impuls do hry přišel ve Spojených státech, kam odjela studovat vysokou školu. Akademický rok 2016–2017 strávila na Oklahomské státní univerzitě, kde hrála v rámci soutěží NCAA. Za hlavní obor si zvolila módní návrhářství. Zápasová bilance dvouhry činila 31–7 a čtyřhry 25–7. Další rok přestoupila na Florida Atlantic University, kde změnila obor na historii. Na celoamerickém univerzitním žebříčku dvouhry vystoupala na 2. příčku.[5] Bakalářský stupeň nedokončila a po návratu do Španělska začala dálkově studovat historii, geografii a dějiny umění na Universitat Oberta de Catalunya.[6][4][5][6]

Tenisová kariéra editovat

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v říjnu 2012, když na turnaj v portugalské Coimbře s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Ve dvouhře i čtyřhře skončila jako poražená finalistka.[1] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v září 2013 na lleidském turnaji s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Egypťanku Majar Šarífovou, která ji v úvodní sadě uštědřila „kanára“.[1]

Na okruhu WTA Tour debutovala během dubnového Volvo Car Open 2019, probíhajícího na zelené antuce v jihokarolínském Charlestonu. Na úvod dvouhry zdolala americkou kvalifikantku Francescu Di Lorenzovou, což znamenalo první vyhraný zápas. Ve druhém kole ji vyřadila jedenáctá nasazená Američanka Danielle Collinsová ve dvou setech.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěrečném kole přehrála Maďarku Tímeu Babosovou. Singlovou soutěží pak z pozice 137. hráčky žebříčku prošla do čtvrtého kola, když na její raketě postupně dohrály bývalá světová dvojka Věra Zvonarevová, Rumunka Sorana Cîrsteaová a osmapadesátá žena žebříčku Jekatěrina Alexandrovová. V osmifinále však nenašla recept na americkou tenistku Amandu Anisimovovou. Bodový zisk jí zajistil první posun do elitní světové stovky.[1][2][4]

Finále na okruhu WTA Tour editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (0–1 Č)

Čtyřhra: 1 (0–1) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 17. července 2021 Budapešť, Maďarsko antuka   Tamara Korpatschová   Mihaela Buzărnescuová
  Fanny Stollárová
4–6, 4–6

Finále série WTA 125 editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (5–1 Č)

Čtyřhra: 6 (5–1) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. červen 2021 Bol, Chorvatsko antuka   Katarzyna Kawaová   Jekatěrine Gorgodzeová
  Tereza Mihalíková
6–1, 4–6, [10–6]
Vítězka 2. červen 2022 Valencie, Španělsko antuka   Rebeka Masárová   Alexandra Panovová
  Arantxa Rusová
6–0, 6–3
Vítězka 3. září 2022 Bukurešť, Rumunsko antuka   Andrea Gámizová   Réka Luca Janiová
  Panna Udvardyová
7–5, 6–3
Vítězka 3. duben 2023 San Luis, Mexiko antuka   Andrea Gámizová   Oxana Kalašnikovová
  Katarzyna Piterová
7–6(7–5), 6–4
Finalistka 1. červen 2023 La Bisbal d'Empordà, Španělsko antuka   Rebeka Masárová   Caroline Dolehideová
  Diana Šnajderová
6–7(5–7), 3–6
Vítězka 5. červen 2023 Valencie, Španělsko (2) antuka   Andrea Gámizová   Angelina Gabujevová
  Irina Chromačovová
6–4, 4–6, [10–7]

Finále na okruhu ITF editovat

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 16 (7–9) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 29. října 2012 Coimbra, Portugalsko tvrdý   Kathinka von Deichmannová 1–6 3–6
Vítězka 1. 15. září 2013 Lleida, Španělsko antuka   Majar Šarífová 0–6, 6–3, 6–2
Vítězka 2. 27. července 2014 Les Contamines, Francie antuka   Tayisiya Mordergerová 3–6, 6–3, 6–0
Finalistka 2. 9. května 2015 Pula, Itálie antuka   Bianca Turatiová 6–2, 4–6, 5–7
Vítězka 3. 13. června 2015 Madrid, Španělsko antuka   Lucía Cervera Vázquezová 7–5, 3–6, 6–4
Vítězka 4. 11. července 2015 Getxo, Španělsko antuka   Corinna Dentoniová 6–0, 6–2
Finalistka 3. 12. května 2018 Monzón, Španělsko tvrdý   Katie Swanová 2–6, 3–6
Finalistka 4. 17. června 2018 Barcelona, Španělsko tvrdý   Estrella Cabeza Candelaová 2–6, 3–6
Vítězka 5. 15. července 2018 Getxo, Španělsko tvrdý   Olga Sáezová Larraová 6–0, 6–1
Vítězka 6. 22. července 2018 Darmstadt, Německo antuka   Katharina Gerlachová 6–2, 6–1
Finalistka 5. září 2018 Valencie, Španělsko antuka   Paula Badosová 1–6, 6–4, 2–6
Finalistka 6. říjen 2018 Riba-Roja de Turia, Španělsko antuka   Marie Benoîtová 0–6, 6–7(2–7)
Finalistka 7. únor 2020 Káhira, Egypt tvrdý   Marta Kosťuková 1–6, 0–6
Finalistka 8. červen 2022 Denain, Francie antuka   Leyre Romero Gormazová 4–6, 6–3, 4–6
Vítězka 7. září 2022 Vrnjačka Banja, Srbsko antuka   Nina Potočniková 7–5, 6–1
Finalistka 9. říjen 2022 San Sebastián, Španělsko antuka   Julia Grabherová 3–6, 6–7(3–7)

Čtyřhra (12 titulů) editovat

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. 14. července 2014 Knokke, Belgie antuka   Cecilia Costa Melgarová   Justine De Sutterová
  Sofie Oyenová
4–6, 6–3, [10–4]
2. 27. července 2014 Les Contamines, Francie antuka   Carla Toulyová   Sara Castellanová
  Chiara Quattroneová
6–1, 6–1
3. 28. září 2014 Madrid, Španělsko antuka   Olga Sáezová Larrová   Marta Huqi González Encinasová
  Estela Pérez Somarribová
6–1, 6–4
4. 27. října 2014 Benicarló, Španělsko antuka   Andrea Gámizová   Alexandra Nancarrowová
  Inés Ferrer Suárezová
6–2, 6–3
5. 10. listopadu 2014 Castellon, Španělsko antuka   Andrea Gámizová   Federica Arcidiaconová
  Martina Spigarelliová
6–1, 6–2
6. 9. května 2015 Pula, Itálie antuka   Priscilla Honová   Cristina Bucșová
  Eva Guerrero Álvarezová
6–0, 6–3
8. 31. srpna 2015 Barcelona, Španělsko antuka   Gaia Sanesiová   Estrella Cabeza Candelaová
  Oleksandra Korašviliová
6–3, 6–4
8. 14. října 2018 Riba Roja de Turia, Španělsko antuka   Despina Papamichailová   Marina Bassolsová
  Angela Fitová
6−2, 6−2
9. září 2021 Valencie, Španělsko antuka   Andrea Gámizová   Jekatěrine Gorgodzeová
  Laura Pigossiová
6–3, 6–4
10. červenec 2022 Amstelveen, Nizozemsko antuka   Guiomar Maristanyová   Michaela Bayerlová
  Aneta Laboutková
6–2, 6–2
11. říjen 2022 San Sebastián, Španělsko antuka   Katarina Zavacká   Ángela Fita Boludová
  Guiomar Maristanyová
1–2skreč
12. říjen 2022 Les Franqueses del Vallès, Španělsko tvrdý   Rebeka Masárová   Misaki Doiová
  Beatrice Gumulyaová
7–5, 1–6, [10–3]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aliona Bolsova na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Aliona Bolsovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220828a28. srpna 2022
  2. a b c Aliona Bolsovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230828a28. srpna 2023
  3. Aliona Bolsovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220609a9. června 2022
  4. a b c d LIVAUDAIS, Stephanie. Aliona Bolsova rising: ‘I’m just introducing myself to the world of tennis’ [online]. Paříž: WTA Tennis, 2019-05-30 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e BROWN, Matt. No. 2 singles tennis player Aliona Bolsova named to C-USA All-Academic Team [online]. Florida Atlantic University Press, 2018-04-18 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d elmuldo. Interview with Aliona Bolsova: "My father was the main cause of my problems" [online]. www.tellerreport.com, 2018-06-03 [cit. 2019-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-04. (anglicky) 
  7. AFP. Lionhearted Spanish student hopes not to reach Roland Garros final [online]. France24, 2019-05-30 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat