Aksumské království

historický státní útvar
(přesměrováno z Aksúmské království)

Aksumské království (Ge'ez: መንግስተ አክሱም), nazývané též jako Aksumská říše, či jen zkráceně Aksum, bylo starověké a raně středověké království ležící na území dnešní Eritreje a severní Etiopie. V dobách svého největšího rozsahu dosahovalo částí Súdánu, Somálska a Jemenu. Vzniklo přibližně ve 3. století př. n. l. a trvalo až do roku 940 n. l. Názvu Etiopie užívalo již od 4. století. Jednalo se o velmi bohatou zemi, neboť provozovala čilý obchod v jižní části Rudého moře z obou jeho břehů, takže i manicheiský prorok Mání ji považoval za jednu ze čtyř nejmocnějších říší světa, a to vedle římské, perské a čínské. Její konec byl částečně spojen s nájezdy Arabů.

Aksumské království
 መንግሥተ አክሱም  (Ge'ez)
Mangiśta Aksum
 D'mt
 Himjárské království
cca 80 př. n. l.–cca 940 n. l. Medri Bahri 
Zangweovská dynastie 
Makúrie 
geografie
Mapa
Aksumské království na svém vrcholu
rozloha:
1 250 000 km² (v roce 350)
obyvatelstvo
státní útvar
aksumské mince
vznik:
zánik:
cca 940960 n. l.
státní útvary a území
předcházející:
D'mt D'mt
Himjárské království Himjárské království
následující:
Medri Bahri Medri Bahri
Zangweovská dynastie Zangweovská dynastie
Makúrie Makúrie

HistorieEditovat

 
Pozůstatky dungurského paláce v Aksúmu

Království Aksum bylo založeno národem Sabejců pocházejících z jižní části Arábie, kteří sebou přinesli semitský jazyk a písmo Ge'ez. O to, kde vlastně ležela bájná Sábská říše se dodnes přou Jemen s Etiopií. Podstatné je, že v minulosti byl Jemen a Etiopie (zastarale Habeš) kulturně jednotnou oblastí, takže se klidně mohla rozprostírat na obou územích. Před Aksumskou říší se v oblasti severní Etiopie nacházelo království D'mt s hlavním městem Jeha (Yeha), po jeho rozpadu ovládly jeho území menší státy, z nichž nejvíc vynikal právě Aksúm díky své výhodné poloze při Rudém moři.

Aksumské království se začalo rozvíjet v 1. tis. př. n. l. a jeho bohatství plynulo hlavně z obchodu, vedeného zejména z přístavu Abuisuk u Rudého moře. Nejdříve bylo pod vlivem jižní Arábie a jeho písmo a jazyk byly zcela spjaty s jihoarabským. Od 4. století před n. l. sílil vliv Řeků, když Abuisukem začaly proplouvat obchodní lodě z Egypta, kde vládli Ptolemaiovci. Nejdůležitějším zbožím té doby bylo zřejmě zlato, slonovina, víno a otroci. Z opic a jiných zvířat se stávali domácí mazlíčci a sloni byli využíváni k práci. Mezi lety 325328 přijalo Aksumské království křesťanství jako své státní náboženství a stalo se prvním státem, které kdy užilo na svých mincích symbolu kříže.

 
Aksumské království se svými sousedy

Kolem roku 330 podnikl Aksum výpravu směrem na sever proti Merojskému království v Núbii a té se podařilo vyplenit jeho hlavní město. Další úspěšná výprava kolem roku 520 pod vedením vojevůdce Abraha proti Himjárskému království v dnešním Jemenu rozšířila aksumské panství o tuto část Arábie. Důvodem bylo pronásledování křesťanů v tomto arabském království vyznávajícím judaismus. Král Himjáru byl sesazen a nahrazen aksumským místokrálem, který byl zanedlouho kolem roku 525 sesazen Abrahem a poté sám zaujal jeho místo. Pro Aksum to znamenalo ztrátu této nové části říše, sice vyslal vojska za znovudobytí této vzbouřené provincie, ale to dopadlo nezdarem a království se muselo spokojit alespoň s tím, že mu místokrál zůstává podřízen alespoň formálně s povinností vyplácení příspěvků. Abrahův syn Masruk pokračoval coby místokrál ve formální podřízenosti Aksúmu s odváděním daně, avšak nevlastní bratr Ma'd-Karib vycítil příležitost ke vzpouře a obrátil se na pomoc k tehdejším zahraničním mocnostem. Nejprve se pokusil žádat o pomoc východořímského císaře Justiniána, a když nepochodil u něj, obrátil se se stejnou žádostí k perskému velkokráli Husravovi, který odpověděl vysláním flotily s vojskem proti aksumskému místokrálovství v Jemenu. Peršané poté s pomocí Himjáru dobyli město Sana'a a ukončili Masrukovu vládu. Na uvolněnou pozici byl dosazen Ma'd-Karibův syn, ale byl zanedlouho zavražděn spiklenci z řad Aksumitů, druhé perské tažení již mělo za úkol připojit aksumský Jemen k Sásánovské Persii, jehož správy se poté ujal perský místodržící.

 
Aksumské zlaté mince s podobiznou krále Endubise

Reakcí Aksumu na tuto situaci bylo, že se soustředilo nyní jen na africkou pevninu. Od poloviny 6. po 7. století Aksumská říše pomalu upadala. Jistě k tomu dopomohla nedávná ztráta části říše, která jí zajišťovala bohatství z obchodu po Rudém moři. Příčinou ale mohl být i justiniánský mor. Rovněž aksumské námořnictvo upadlo. Když roku 702 aksumští piráti napadli Hidžáz a obsadili Džiddu, Sulejman íbn Abd al-Malik na to odpověděl odvetou proti Aksumu obsazením Dahlackých ostrovů a islamizací jejich obyvatel, avšak samotný Aksum se nezmohl na odpor. Doba 7. století byla komplikována nájezdy Arabů a nástupem islámu v oblasti. Přestože říše nadále udržovala se svými muslimskými sousedy nadstandardní vazby a roku 615 se stala dokonce útočištěm prvních stoupenců Mohameda, po počátku Hidžry (islámského letopočtu) byl Aksum Araby přemožen. V průběhu 7. století přestalo království razit vlastní mince a obyvatelé začali vyhledávat útočiště ve vnitrozemí. Nakonec bylo samotné město Aksúm zcela opuštěno a království ztratilo kontrolu nad většinou svého pobřeží, tolik potřebného k námořnímu obchodu se světem.

 
Klášter Debre Damo s typickou askumskou architekturou

Ačkoli království ztratilo statut silné obchodní velmoci, dál přitahovalo arabské obchodníky. Arabští autoři té doby popisovali Etiopii jako velikou a mocnou říši, ale nehovořili o ní již jako o Aksumu. Funkci hlavní města po Aksúmu převzalo jedno z druhořadých, dnes již neznámých měst (snad se jmenovalo Ku'bar nebo Jarmi). Další citelnou ránu pro podlomený Aksum znamenalo ovládnutí Rudého moře islámským chalífátem, čímž se křesťanské království dostalo do izolace. Ještě v průběhu 10. století se království snažilo rozšiřovat směrem na jih a provádět křesťanské misie v některých oblastech.

Poslední ránu Aksumu zasadila zřejmě nová královna nastoupivší na trůn, která na rozdíl od většinové společnosti byla pohanského nebo židovského vyznání, se měla s nepřátelským postojem k většinovému křesťanství snažit o násilnou změnu základů své říše. I když jsou doklady o tomto období zkratkovité, bylo zjištěno, že v té době byl velký počet kostelů srovnán se zemí a mnohé písemnosti zničeny. Říše se sice rozpadla a přestala existovat, zanechala po sobě odkaz v podobě aksumské kultury a vlády nad Etiopií se na místo ní ujala dynastie Zangweovců, kterou později vystřídala Šalomounovská dynastie a Etiopské císařství.

Centrum obchoduEditovat

Na počátku 1. století našeho letopočtu se v Aksumském království přihodily dvě významné události, které mu dopomohly k bohatství a síle. K moci se dostali významní panovníci v čele s „Králem králů“, který vládl v Aksúmu, zatímco menším oblastem vládli méně důležití králové, kteří „Králi králů“ ročně platili daně nebo jiné příspěvky. V té době zdejší lidé pochopili systém monzunů. Náčelníci se naučili využívat sílu a směr větrů, a tak mohli vysílat své lodě ze Středozemního moře přes Rudé moře do Indického oceánu. Touto cestou se dokonce začalo dovážet hedvábí z Číny, ačkoli doprava po souši pokračovala i nadále. Jen zřídka kdy plula jedna loď celou trasu, a tak řemeslníci museli zastavit v aksumském přístavu Abujsuku. Obchodníci s kadidlem a myrhou, stejně jako indičtí obchodníci s kořením, kteří původně cestovali přes jižní Arábii do středomoří po souši, začali plout do Abujsuku. V této době se mu začalo říkat Aduilis. Kadidlo se dováželo pro náboženské účely a pro balzamování, myrha se používala k výrobě parfémů a kosmetiky a v lékařství. V 6. století byl Aksum tak mocný, že převzal kontrolu nad čtrnácti se sjednocujícími státy Arábie, jež byly největšími pěstiteli kadidla a myrhy.

Náboženství a stélyEditovat

Poměrně málo se toho ví o náboženství předkřesťanské Etiopie. Na základě vazeb Aksumu k jižní Arábii a se Sabejci, lze soudit, že původní aksumské náboženství mělo mnoho společného s arabským polyteismem a mytologií. Hlavními božstvy uctívanými během nadvlády Jehy království D'mt byly semitská triáda Slunce, Měsíce a Venuše. V aksúmském období je nahradila poněkud odlišná triáda skládající se z bohyně Aštary (Venuše), boha moře Behra a boha země Medra. Vládu nad sluncem převzalo ženské božstvo nazývané sabejsky Zat-Badar. Jak se vojenská moc Aksumu rostla, dosahoval bůh války Mahram stále většího významu, nakonec se stal zvláštním patronem aksumských králů. V městech jako byla Jeha či Aksúm, i v různých provinčních městech, byly chrámy a oltáře zasvěcovány několika hlavním božstvům současně. Chrámová architektura se pečlivě držela svých vzorů v jižní Arábii. Stavby se nacházely na vyvýšených stupňovitých plošinách a přistupovalo se k nim po monumentálních schodištích. Velmi málo je nám dnes známo o interiérech a vnitřní výzdobě chrámů. Vnější zdi byly zdobeny různými vzory ve formě vyčnívajícího nebo zapuštěného obložení. Vedle chrámy byly zřizovány votivní stély a obětní stoly, z nichž mnohé připomínaly vojenské úspěchy konkrétních vládců. Zvířecí a někdy i lidské oběti byly zřejmě běžným rysem během oslav vítězství nad nepřáteli.

Ve 4. století n. l. se do Aksumu dostalo křesťanství a zůstalo v Etiopii hlavním náboženstvím dodnes. Tehdy také zruční kameníci vztyčovali obrovské granitové stély neboli obelisky na znamení, že jejich země bohatne a vzkvétá. Měly podobu výškových budov s falešným dolním vchodem a celou řadou falešných oken po obvodech, jsou však bez nápisů. Křesťanství mezi Aksumity převládlo a zcela vytlačilo předchozí polyteismus na okraj, jeho staří bohové však nevymizeli zcela. Na některých stélách jsou patrné vyryté symboly předkřesťanských bohů jako např. boha měsíce Havbase či boha války a králů Mahrama. Často byli uctíváni také předkové a na jejich počest se obětovala zvířata. Zesnulí králové byli ukládáni do skalních pohřebních komor. V průběhu času byly však vystaveny útoky vykradačů hrobů natolik, že obsah ani jedné z nich se do dnešního dne nezachoval. Právě z toho důvodu a také kvůli absenci nápisů je obtížné si vytvořit představu o tom, jaký význam hrál pohřební rituál v náboženském životě starých Etiopanů.

Odkaz Aksumu dnesEditovat

Aksúm leží dnes v etiopském kraji Tigrai, v nadmořské výšce 2 100 metrů n. m. Není sice hlavním městem tohoto kraje, je však nejposvátnějším místem všech etiopských křesťanů a představuje pro ně totéž, co Mekka pro muslimy nebo Jeruzalém pro Židy.

Aksúm má v současné době 25 000 obyvatel a jeho historie je těsně svázána s legendární královnou ze Sáby, která kolem roku 1000 př. n. l. navštívila v Jeruzalémě krále Šalomouna. Plodem jejich setkání byl syn Menelik, považovaný za zakladatele šalomounsko-etiopské dynastie, která vládla v zemi až do roku 1974. Poslední císař Haile Selassie se na ni odkazoval dokonce v ústavě.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Aksum na anglické Wikipedii.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat