Žebratka bahenní
Žebratka bahenní (Hottonia palustris) je hydrofyt, vodní rostlina vázána na život ve sladké vodě. Tato bylina je ve dně zakořeněná, na hladině má rozložené splývavé listy a nad hladinou vztyčenou lodyhu s bílými květy. Je schopná se přizpůsobit momentálnímu vodnímu či pozemnímu životnímu prostředí, ve vodě roste a rozmnožuje se, v půdě na vlhké souši pouze roste. V klimatických podmínkách střední Evropy je rostlinou jednoletou, s příchodem zimy její kořeny, lodyhy i listy uhynou.
 Žebratka bahenní | |
|---|---|
 Rozkvetlá žebratka bahenní (Hottonia palustris) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
| Čeleď | prvosenkovité (Primulaceae) |
| Podčeleď | Primuloideae |
| Rod | žebratka (Hottonia) |
| Binomické jméno | |
| Hottonia palustris L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žebratka bahenní je jedním ze dvou druhů malého rodu žebratka (Hottonia), druhý druh Hottonia inflata se vyskytuje až na východě Spojených států amerických. Rodové jméno Hottonia odkazuje na nizozemského botanika z rozhraní 17. a 18. století jménem Petrus Houttuyn, častěji uváděného jako Peter Hotton.[2][3][4]
Rozšíření
editovatŽebratka bahenní je, vyjma Pyrenejského a Skandinávského poloostrova, původním druhem téměř v celé Evropě, včetně asijské části Turecka. Vyskytuje se také v evropské části Ruska až po pohoří Kavkaz a Ural a dále východním směrem roste až do střední Sibiře.
Těžištěm výskytu v Česku jsou nížiny a rybniční oblasti, kde se vyskytuje roztroušeně až vzácně. Roste většinou v termofytiku a nižších, teplejších polohách mezofytika, nejvýše byla zaznamenána v 480 m n. m. Vhodné podmínky k růstu nachází v české přírodě jen řídce a její populace na mnoha místech mívají jen přechodné, krátkodobé trvání. V České republice je poměrně vzácnou rostlinou a je považována za druh ohrožený vymizením.[2][4][5]
Ekologie
editovatBylina vyhledává vodu mělkou, která je stojatá či pouze pomalu tekoucí, jenž může být středně bohatá na dusičnany a fosfáty, ale rozhodně chudá na vápník. Vyskytuje se ve slepých ramenech a mělkých tůních větších řek, v odvodňovacích strouhách i dlouhodobě zaplavených příkopech, koření v hlinitých nebo písčitých substrátech. Rostliny vyrůstají samostatně, nespojují se v polštáře či rohože. S nástupem chladného zimního období uhynou, ale na jaře se obnoví, vyraší z ve vodě přezimujících semen nebo turionů.
Aby vyrostlá lodyha s květy musí být rostlina trvale ponořená pod hladinou. Pokud kořínky zůstanou v mokré půdě i po poklesu vody, bylina po jistý čas ve vlhké zemině přežívá. Na takovém stanovišti však její listy dostanou terestrickou formu, stanou se menší a jsou redukované, nevyroste lodyha s květy a rostlina nevytvoří semena. Při klasickém růstu ve vodním prostředí kvete od května do července. Počet chromozomů 2n = 20, stupeň ploidie x = 2.[2][3][6]
Popis
editovatVytrvalá vodní rostlina, vysoká v rozmezí 15 až 80 cm, která nemá oddenek a v bahnitém či písčitém podkladu koření bílými niťovitými kořeny. Ponořená část lodyhy, která z uzlin vypouští jemné lesklé kořínky visící dolů a jsou schopné zakořenit, je do široka větvená a porostlá přeslenitě vyrůstajícími listy s řapíky. Hydromorfními listy jsou lysé, v obryse kopinaté, velké asi 6 cm, až ke střední žíle peřenosečné, s čárkovitými, celokrajnými, špičatými úkrojky asi 2 cm dlouhým. Listy na hladině splývají a tvoří pohlednou růžici.
V době kvetení se nad vodu objevuje přímá, nevětvená, bezlistá lodyha s hroznovitým květenstvím, ve kterém v několika patrech vyrůstají ve tří až osmikvětých přeslenech pětičetné bílé či narůžovělé květy. Jsou oboupohlavné a mají čárkovitý listen přibližně stejně dlouhý jako vodorovně odstálá stopka květu, která se za plodu prodlužuje a sklápí. Kalich je zvonkovitý, jeho cípy asi 4 mm dlouhé jsou zelené, chlupatě žláznaté, částečně srostlé, čárkovité a špičaté. Koruna je kolovitá, bývá velká 14 až 24 mm, plátky má bílé nebo růžové, obvejčité, na vrcholu slabě vykrojené a do prostoru rozprostřené, její trubka se žlutým ústím je dlouhá přibližně jako kalich. V květu je pět tyčinek, připojených ke korunní trubce, nesoucích žluté prašníky. Semeník je horní, jednodílný a obsahuje mnoho vajíček. Pyl přenáší na bliznu hmyz, v případě jeho nedostupnosti se rostlina může opylít samosprašně.[2][3][4][6][7]
Rozmnožování
editovatPlodem u opylených květů je tobolka asi 3 mm velká, otvírající se pěti chlopněmi, která obsahuje až okolo 100 nahnědlých, kulovitých či eliptických, asi 0,5 mm semen. Jsou bez dormance a schopná klíčit v relativně širokém rozmezí teplot na světle v aerobním prostředí. Ve tmě neklíčí, na vlhčím substrátu je klíčivost větší než při ponoření pod hladinou. Při vyklíčení u dna stoupá semenáč k hladině a může tam plavat po několik týdnů. Pro jeho další vývoj je však nutný víceméně trvalý kontakt se substrátem.
Kvůli těmto charakteristikám životního cyklu je žebratka bahenní dobře přizpůsobena k životu v podrostu mokřadů a v mělkých vodách, které pravidelně vysychají a jsou opět zaplavovány. Kromě množení rozrůstáním rostlin a semeny se množí i speciálními pupeny, turiony. Ty se začnou na rostlině vyvíjet až s podzimním ochlazením, při uvadání rostliny se oddělí a spadnou na dno, tam zimu přežijí a na jaře z nich vyrostou nové rostliny. Žebratka bahenní je vodní rostlina se zajímavým vzhledem, která se uplatní i jako okrasná rostlina v zahradních jezírkách nebo akváriích.[2][6][7][8]
Ohrožení
editovatTak jako většina vodních rostlin, trpí i tento druh destrukcemi stanovišť, znečištěním a eutrofizaci vody a nešetrným obhospodařováním jednotlivých lokalit, případně i trháním rostlin nebo snahou o jejich přesazování do zahradních jezírek. Žebratka bahenní je proto v ČR považována jak zákonem "Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.", tak i "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2017 za ohrožený druh (§3, C3).[2][7][9][10]
Galerie
editovat-
Listy vodní rostliny -
Listy suchozemské rostliny -
Květy -
Zrající tobolky
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b c d e f KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Žebratka bahenní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2007-07-08 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Hottonia palustris, s. 258.
- ↑ a b c CIBULKA, Radim. Žebratka bahenní [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 2015-01-23 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online.
- ↑ POWO: Hottonia palustris [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2021 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Hottonia palustris [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2021 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c Květena ČR: Žebratka bahenní [online]. Petr Kocián, rev. 2006-05-22 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online.
- ↑ Plants For a Future: Hottonia palustris [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR, rev. 18.07.207 [cit. 2021-09-04]. cz/cs/chranene-rostliny/ Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2021-09-04]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu žebratka bahenní na Wikimedia Commons 
Taxon Hottonia palustris ve Wikidruzích
