Žížaly

(přesměrováno z Žížala)
Na tento článek je přesměrováno heslo Žížala. Tento článek je o živočišném podřádu. Další významy jsou uvedeny na stránce Žížala (rozcestník).

Žížaly jsou největší máloštětinatci a jsou, společně s pijavicemi, nejznámějšími kroužkovci. Klasické systémy je umístily do řádu Opisthopora, podle kladistického přístupu jsou řazeny do podřádu Lumbricina (řád Haplotaxida).

Jak číst taxoboxŽížaly
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen kroužkovci (Annelida)
Podkmen opaskovci (Clitellata)
Třída máloštětinatci (Oligochaeta)
Řád Haplotaxida
Podřád žížaly (Lumbricina)
Čeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VýskytEditovat

Je známo přes 5500 druhů žížal. Jsou rozšířené na celém světě s výjimkou polárníchpouštních oblastí. Nejmenší druhy jsou velké jeden až dva centimetry, největší dosahuje délky i přes tři metry. Zajímavostí je, že žížala svítivá jako jediná vylučuje sliz, který na vzduchu světélkuje.[1]

mírných zeměpisných šířkách jsou nejhojnější druhy z čeledi žížalovití (Lumbricinae); v Česku je hojná žížala obecnážížala hnojní.

Při prudkém nebo dlouho trvajícím dešti žížaly vylézají na povrch půdy, aby se neudusily ve vodě zatékající do chodeb v půdě (dýchají celým povrchem těla).[2]

VýznamEditovat

Žížaly mají značný význam pro ekosystém. Svojí činností vytvářejí v půdě malé kanálky, které provzdušňují půdu. Žížaly vstřebají za 24 hodin tolik potravy, kolik samy váží. Ve střevu žížal žije obrovské množství mikroorganismů, takže jejich výměšky mají daleko větší mikrobiální aktivitu než polykaná zemina. Tak vzniká humus vázaný na jíl – tedy právě to, co tvoří strukturní úrodnou půdu.

Už v roce 1871 přednesl Victor Hensen během shromáždění Společnosti německých přírodovědců a lékařů v Rostocku přednášku věnovanou užitečnosti žížal s názvem „Über die Beziehungen des Regenwurms zur Urbarmachung des Bodens“ (O vztahu žížal k zúrodňování půd), kde se mimo jiné zmiňuje o tom, že žížaly provrtávají půdu do hloubky více než jeden metr a jejich chodbičky slouží kořenům rostlin.

Výzkumu významu žížal při tvorbě humusu se dlouhodobě věnoval Charles Darwin. Dospěl k překvapivě vysokému číslu 2,5 kg metamorfovaného humusu na m² ročně.

Často se také využívají v rybářství jako nástraha či návnada při rybolovu.

Dlouhé žížalyEditovat

Českým nejdelším druhem je hlubinná žížala Allolobophora hrabei dorůstající až půl metru. Tento středoevropský druh žije ve sprašových půdách teplých oblastí, např. na Pálavě.[3]

Z jiných kontinentů jsou známy delší druhy. Australská žížala Megascolides australis dorůstá běžně metrové délky, dokáže se však při lezení roztáhnout na délku přes 3 m. Pravděpodobně nejdelší doloženou je africká žížala Microchaetus rappi. Běžně dorůstá délky necelých 1,5 m; v 30. letech 20. století byl však v Transvaalu nalezen jedinec dlouhý 6,7 m s hmotností přes 1,5 kg.[4]

TaxonomieEditovat

V roce 1988 byl Barrie G. M. Jamiesonem popsán taxon Crassiclitellata jako součást revize systému máloštětinatců (Oligochaeta) a jeho řádu žížaly (Opisthopora). Pro Crassiclitellata je charakteristické silnostěnné clitellum složené z několika buněčných vrstev. Názor, že se jedná o autapomorfní znak taxonu Crassiclitellata byl potvrzen pozdějšími molekulárně genetickými studiemi, včetně Jamiesona et al. 2002[5] a Erséus et Källersjö 2004.[6]

Avšak dva taxony Aquamegadrili a Terrimegadrili, které byly původně zavedeny Jamiesonem, nebyly potvrzeny. Molekulárně genetická srovnávací práce Franka E. Andersona et al. 2017 vyústila v rozdělení na podskupinu zahrnující severoamerické čeledi Komarekionidae a Sparganophilidae a madagaskarskou čeleď Kynotidae, a druhou podskupinu, ve které jsou čeledi rozděleny do dvou podtaxonů podle zeměpisného rozšíření mezi obyvatele severní polokoule (Laurasie: Lumbricidae, Hormogastridae, Criodrilidae a Lutodrilidae) a ty z jižní polokoule (Gondwana: Microchaetidae, Rhinodrilidae, Almidae, Glossoscolecidae, Eudrilidae, Megascolecidae, Ocnerodrilidae a Acanthodrilidae).

Taková korelace mezi geografickým rozmístěním a genetickým původem, která trvá dodnes, je dána způsobem života Crassiclitellat a s tím spojenou omezenou schopností se šířit. Původní opaskovci byli kdysi obyvateli vody a pouze Crassiclitellata se vyvinula do formy přizpůsobené životu na souši.

Zatímco čeledi Lutodrilidae a Criodrilidae, nejbližší příbuzní suchozemských čeledí Lumbricidae a Hormogastridae, mají život ve vodě jako svou původní charakteristiku, zástupci čeledi Almidae se do vody vrátili sekundárně. K rozdělení na dvě hlavní větve došlo téměř před 200 Ma, což zhruba odpovídá oddělení Laurasie a Gondwany na pomezí triasu a jury.

ČeleděEditovat

Crassiclitellata zahrnuje následující čeledě:

Severní klad (Laurasie)
Jižní klad (Gondwana)
  • Acanthodrilidae Claus, 1880 (terestrická; Austrálie, Nový Zéland, Jižní Afrika, Jižní Amerika, Severní Amerika)
  • Almidae Duboscq, 1902 (limikolní; Afrika, jižní Asie, jihovýchodní Asie; zahrnuje bývalou čeleď Glyphidrilidae)
  • Eudrilidae Claus, 1880 (terestrická; Afrika)
  • Glossoscolecidae Michaelsen, 1900 (terestrická; Jižní Amerika, Střední Amerika)
  • Megascolecidae Rosa, 1891 (terestrická; Austrálie, Nový Zéland, jihovýchodní Asie, východní Asie, Severní Amerika)
  • Microchaetidae Beddard, 1895 (terestrická; jižní Afrika)
  • Ocnerodrilidae Beddard, 1891 (terestrická; Jižní Amerika)
  • Octochaetidae Michaelsen, 1900 (terestrická; jižní Asie, jihovýchodní Asie, Madagaskar)
  • Rhinodrilidae Benham, 1890 (terestrická; Jižní Amerika)
skupina s druhy ze Severní Ameriky, Madagaskaru a Japonska

Členění Crassiclitellat podle fylogenetické analýzy:[7]

Crassiclitellata

Kynotidae

Komarekionidae

Sparganophilidae

Lutodrilidae

Criodrilidae

Hormogastridae

Lumbricidae

Microchaetidae

Rhinodrilidae

Almidae

Glossoscolecidae

Megascolecoidea

Eudrilidae

Acanthodrilidae (P)

Ocnerodrilidae

Megascolecidae

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crassiclitellata na německé Wikipedii.

  1. KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava: TIMY spol. s. r. o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 15 a 57. 
  2. karmik karmik. Žížala obecná – nejznámější hermafrodit. In: Chovatelka [online]. 14. 8. 2006 [cit. 2008-4-11]. Dostupné z: http://www.chovatelka.cz/chovatelka/clanek/318--zizala-obecna---nejznamejsi-hermafrodit.html
  3. PIŽL, Václav. Žížaly České republiky = Earthworms of the Czech Republic. 1. vyd. Uherské Hradiště: Přírodovědný klub v Uherském Hradišti, 2002. ISBN 80-86485-04-8. S. 10, 41. 
  4. Largest Earthworms in the World. graphs.net [online]. [cit. 2014-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-31. 
  5. Barrie G. M. Jamieson, Simon Tillier, Annie Tillier, Jean-Lou Justine, Edmund Ling, Sam James, Keith McDonald, Andrew F. Hugall (2002): Phylogeny of the Megascolecidae and Crassiclitellata (Annelida, Oligochaeta): combined versus partitioned analysis using nuclear (28S) and mitochondrial (12S, 16S) rDNA. Zoosystema 24 (4), S. 707–734.
  6. Erséus, Christer & Källersjö, Mari. (2004). 18S rDNA phylogeny of Clitellata (Annelida). Zoologica Scripta. 33. 187–196. 10.1111/j.1463-6409.2004.00146.x.
  7. Anderson et al. 2017, s. 123.

LiteraturaEditovat

  • Frank E. Anderson, Bronwyn W. Williams, Kevin M. Horn, Christer Erséus, Kenneth M. Halanych, Scott R. Santos, Samuel W. James (2017): Phylogenomic analyses of Crassiclitellata support major Northern and Southern Hemisphere clades and a Pangaean origin for earthworms. BMC Evolutionary Biology 17, S. 123.
  • PIŽL, Václav. Žížaly a jejich role v půdě. Veronica: časopis pro ochranu přírody a krajiny. 2018, č. 1, s. 22–24. Dostupné také z: http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=2117
  • PIŽL, Václav. Žížaly České republiky = Earthworms of the Czech Republic. Uherské Hradiště: Přírodovědný klub v Uherském Hradišti, 2002. 154 s. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, suppl. 9. ISBN 80-86485-04-8.
  • PIŽL, Václav. Žížaly Vysočiny. [Jihlava]: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, 2017. 1 složený list (6 nečíslovaných stran).

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat