Otevřít hlavní menu

Česká královská rada (latinsky consilium domini regis) byla poradním orgánem panovníka a tvořil ji sbor králových důvěrníků, zemských a dvorských úředníků z řad šlechty a duchovenstva. Předsedal jí král, v jeho nepřítomnosti nejvyšší purkrabí, ve věcech soudních nejvyšší hofmistr. V předbělohorském období byla mocensky dualistickým orgánem – stavovským i královským, proto měla celostátní působnost. V pobělohorském období se přetvořila na Českou dvorskou královskou radu. Královské rady existovaly i v jiných státech.

HistorieEditovat

V českém státě lze zárodky královské rady jako neformálního příležitostného poradního orgánu vystopovat už v 11. a 12. století, kdy kníže svolával proměnlivý okruh předních velmožů na dvorské sjezdy, radil se s nimi a oni pak zaručovali splnění jeho vůle. Ve 13. století došlo k její postupné formalizaci a institucionalizaci. Stále se však jednalo jen o okruh osob vybraných králem k poradě ve speciálních otázkách. Stálejším orgánem byla od doby Jana Lucemburského (králem 1310-1346). Karel IV. (králem 1346-1378) na ni přenášel skutečnou moc. Rada Karla IV. měla okolo deseti stálých členů, z nichž nejvýznamnější místo zaujímal pražský arcibiskup. Dále ji tvořili nejvyšší zemští a dvorští úředníci a spolutvůrci a vykonavatelé královy zahraniční a vnitřní politiky z řad šlechty, odborníci na různé otázky veřejného života. Za jeho vlády byla jen jedna společná královská rada pro České království i Svatou říši římskou. Rada zasedala téměř denně a kromě stálých členů se porad účastnili i další přizvané osoby. Za Václava IV. (králem 1378-1419) se v královské radě prosadili příslušníci nižší šlechty, což samozřejmě popuzovalo vyšší šlechtu, která usilovala o výhradní zastoupení v radě. Na konci 14. století byla královská rada prakticky stálým orgánem, který trvale sídlil v Praze, i když tam panovník zrovna nepobýval. Členové rady byli často relátory v královské kanceláři, jejichž úkolem bylo předat králův příkaz k zapsání na listinu. Po husitských válkách bylo uzavřeno několik dohod o zemských úřadech (v letech 1437, 1453, 1458 a konečná dohoda v roce 1497 a menší úpravy ještě v roce 1549). Královská rada navrhovala obsazení zemských úřadů a znění královských propozic pro sněmy. V roce 1508 Vladislav II. Jagellonský (králem 1471-1516) potvrdil, že jmenovité obsazování úřadů bude jen za spoluúčasti královské rady. V 16. století rada o navržení kandidáta na zemský úřad rozhodovala v tajném písemném hlasování. V roce 1526 bylo formulováno konečné složení rady:

Král musel brát v potaz názor rady při jmenování zemských úředníků a přísedících komorního soudu, při udělování zahraničních lén, v sestavování sněmovních propozic, v berních záležitostech, v otázkách obrany země, v náboženských, mincovních a pořádkových věcech. Rada tak fungovala jako

  • a/ kontrolní orgán nad králem
  • b/ přímý stavovský orgán – jako trvalý výbor sněmu
  • c/ vlastní rada a výkonný královský orgán.

Radě předsedal král, v době mezivládí nejvyšší purkrabí, ve věcech soudních předsedal nejvyšší hofmistr (revize rozsudků jménem krále, o které byl král jako nejvyšší instance požádán). Královská rada nebyla pravidelně úřadující byrokratickou institucí, která by zavazovala své členy ke stálému pobytu v Praze. Většinou se jí účastnili nejvyšší zemští úředníci z panského stavu, které jejich funkce dlouhodobě zdržovaly v hlavním městě. Účast nejvyšších zemských úředníků a přísedících soudů z řad rytířů byla sporadická.[1] V prvních desetiletích 17. století byla rada svolávána na takové dny, kdy zasedaly soudy nebo probíhal sněm. Královská rada zasedala v místnostech české kanceláře, která byla také jejím výkonným orgánem. Nejvyšší kancléř zprostředkovával styk rady s panovníkem. Po vydání Obnoveného zřízení zemského (1627) se česká dvorská královská rada skládala z nejvyššího kancléře krále českého, místokancléře a osob libovolně jmenovaných panovníkem, a to převážně z řad cizinců. Proměnila se v byrokratický orgán.

Vlivní členové královské rady Karla IV.Editovat

Vlivní členové královské rady Václava IV.Editovat

Vlivní členové královské rady Jiřího z PoděbradEditovat

Vlivní členové královské rady Vladislava II. Jagellonského[2]Editovat

  • Samuel Valečovský z Hrádku
  • Čeněk z Klinštejna
  • Vilém z Rýzmberka a na Rabí
  • Jan z Janovic na Petršpurce
  • Beneš z Weitmile († 28. 8. 1496)
  • Bernard Bierka z Násilé
  • Mikuláš Svitáček z Landštejna
  • Jan z Roupova
  • Pavel z Jenštejna a ze Skal
  • Jindřich z Jenštejna
  • Albrecht Ojieř z Očedělic
  • Jan Sokolovský z Vrance
  • Jan Tovačovský z Cimburka
  • Ctibor Tovačovský z Cimburka (asi 1438 – 26. 6. 1494), moravský zemský hejtman (1469-1494) a nejvyšší kancléř Království českého (1471–1479)
  • Kryštof Opl z Fictum
  • Litvín z Klinštejna
  • Burian z Gutštejna a na Nečtinách
  • Jan ze Šelmberka
  • Půta z Rýzmberka a na Švihově
  • Jan Zajíc z Házmburka a na Kosti
  • Jindřich z Hradce
  • Albrecht z Leskovce
  • Mikuláš Trčka z Lípy
  • Aleš Berka z Dubé
  • Linhart z Gutštejna
  • Mikuláš Berka z Dubé
  • Bohuslav ze Svinař a z Litovic
  • Fridrich ze Šumburka
  • Jindřich z Plavna
  • Mareš ze Švamberka

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 113, 116. 
  2. MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 330-331. 

LiteraturaEditovat

  • BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 113-116. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 34, 63-64, 89-90, 92, 101, 110, 122. 
  • MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. 

Související článkyEditovat