Nejvyšší mincmistr

Nejvyšší mincmistr (německy Oberstmünzmeister, latinsky magister monetae) byl vysoký královský úředník v Českém království. Jeho kompetence se vztahovaly na veškeré horní podnikání, správu horních měst a dohled nad mincovnou v Kutné Hoře.

Vlašský dvůr v Kutné Hoře, kde se nacházela centrální mincovna Českého království.

Jako královský úředník měl v rukou mincovní a horní práva, měl dozor nad ražbou mincí, horním desátkem, přednostním nákupem drahého kovu ze soukromých dolů pro státní mincovnu. Rovněž dohlížel na dodržování horních zákonů.

Historie úřadu editovat

Označení „magister monetae“, tj. úředník mince, se zpočátku obvykle vztahovalo k mincmistrovi kutnohorskému (kutnohorská mincovna byla nejvýznamnější mincovnou u nás, i když ještě starší mincovna fungovala i v Praze). Z různého pojmenování těchto úředníků[1] není jasné, odkdy jde o širší pojetí: dle Palackého[2] se titul „magister monetae regni Bohemiae“ objevuje již v době Karla IV. Mezi významnými zemskými úředníky je nejvyšší mincmistr uváděn od roku 1462 (jako první Zdeněk Kostka z Postupic, před tímto rokem nazývaný jen mincmistrem kutnohorským);[3] v následujících letech už mají úředníci mince nižší postavení (bývá jich i více).

V roce 1497, kdy došlo k dohodě mezi českou šlechtou a králem Vladislavem II. Jagellonským (králem 1471–1516), nebyl nejvyšší mincmistr mezi 12 nejvyšších zemských úředníků zařazen. Opět se jako zemský úředník zmiňuje roku 1502.[4] Od roku 1534 byl jeho soud v Kutné Hoře výlučný pro všechny závažnější horní pře v zemích Koruny české.[5]

Od roku 1527 byl stále více podřízen české komoře a jeho pravomoci byly omezeny.[6] V roce 1548 převzala horní a mincovní agendu německá expedice české komory[7] a poté už nejvyšší mincmistr řídil jen mincovnu v Kutné Hoře.[6] Úřad nejvyššího mincmistra a hormistra byl zrušen za Josefa II. (králem 1780–1790) dekretem dvorské komory č. 754 z 18. února 1784 a jeho agenda, pakliže se netýkala soudnictví, byla předána VIII. oddělení českého gubernia (Camerale), které rovněž dozíralo na horní úřady a horní města i na mincovnictví.[7][8]

[1595] Nejvyšším mincmistrem byl učiněn pan Bedřich hrabě Šlik a na Horách Kutných uveden do úřadu panem Hertvikem Zejdlicem. Nebo nejvyšší mincmistrové Království českého mají tu svou starodávnou rezidenci a dává se jim kromě jiného z mincovny každého týdně deset kop českých grošů.
—  Mikuláš Daczický z Heslowa[9]

Seznam nejvyšších mincmistrů Českého království editovat

Jako nejvyšší mincmistry (nebo úředníky mince) neuvádějí různé zdroje[1][10] stejný výčet osobností a liší se i roky působení ve funkci. Tento seznam vychází z Palackého a Charváta.[2] Rozdílné osoby a data jsou ozdrojovány.

Mincmistr editovat

  • 1234 Brumo
  • 1240 Štěpán
  • 1247–1261 Jindřich Cruciburgensis
  • 1252 Jindřich v Humpolci
  • 1253–1265 Eberlin čili Eberhard
  • 1258 Jindřich Avis (Jindřich Pták)
  • 1258–1261 Dětmar
  • 1265 Eberhard
  • 1269 Henning

Nejvyšší mincmistr do roku 1462 editovat

Nejvyšší mincmistři od roku 1462 editovat

Horní a Dolní Rakousy editovat

V obou korunních zemích držel v roce 1848 tento dědičný úřad rod hrabat z Pergenu.[14]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. a b Leminger (Královská mincovna v Kutné Hoře, Dodatky, 1924, s. 46–47) a s ním Šandera tvrdí, že Čabelický zastával tuto funkci v letech 1436–1455 (je zmiňován i v roce 1437), Ptáček naopak není jako mincmistr zmiňován v žádném pramenu. Ve Starých letopisech českých je však uvedeno, že na sněmu v roce 1444 "ustavili ... Čabelického mincmajstra ... proti vuoli Pražanov".
  2. František z Pöttingu je uváděn v úřadě i během korunovace Karla VI. na českého krále v roce 1723.[13]

Reference editovat

  1. a b c d e f g Mincmistři. www.cnspg.cz [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. 
  2. a b PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  3. SMOLÍK, Josef. Pražské groše a jejich díly. Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Roč. 1894, čís. 3, s. 64–67. 
  4. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 90. 
  5. MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 59. 
  6. a b VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 349. 
  7. a b Úřad nejvyššího mincmistra a hormistra, jeho předchůdci a nástupci [online]. Pražský mincovna [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  8. Podle ČAPKA i VYKOUPIL byl úřad zrušen už v roce 1783.
  9. DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Paměti. Praha: Evropský literární klub, 1940. 232 s. (Národní klenotnice). S. 61. 
  10. a b c d e f g h i j k l m n o LEMINGER, Emanuel. Královská mincovna v Kutné Hoře. Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Třída I.. Roč. 1912, čís. 48, s. 177. 
  11. ŠANDERA, Martin. Hynce Ptáček z Pikrštejna – opomíjený vítěz husitské revoluce. Praha: Vyšehrad, 2011. 200 s. ISBN 978-80-7429-132-6. S. 38. 
  12. a b FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 128. 
  13. VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 194. 
  14. FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]

Literatura editovat

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 203–204. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 90, 104, 108. 
  • LUKÁŠ, Václav. Počátky úřadu nejvyššího mincmistra království českého. In: Numismatický sborník 6. [s.l.]: [s.n.], 1960. S. 169–206.
  • MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 59. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 348–349. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat