Nejvyšší mincmistr

Nejvyšší mincmistr (německy Oberstmünzmeister, latinsky magister monetae) byl vysoký královský úředník v Českém království. Jeho kompetence se vztahovaly na veškeré horní podnikání, správu horních měst a dohled nad mincovnou v Kutné Hoře.

Vlašský dvůr v Kutné Hoře, kde se nacházela centrální mincovna Českého království.

Jako královský úředník měl v rukou mincovní a horní práva, měl dozor nad ražbou mincí, horním desátkem, přednostním nákupem drahého kovu ze soukromých dolů pro státní mincovnu. Rovněž dohlížel na dodržování horních zákonů.

Označení "magister monetae", tj. úředník mince, se zpočátku obvykle vztahovalo k mincmistrovi kutnohorskému (kutnohorská mincovna byla nejvýznamnější mincovnou u nás, i když ještě starší mincovna fungovala i v Praze). Z různého pojmenování těchto úředníků[1] není jasné, odkdy jde o širší pojetí: dle Palackého[2] se titul "magister monetae regni Bohemiae" objevuje již v době Karla IV. Mezi významnými zemskými úředníky je nejvyšší mincmistr uváděn od roku 1462 (jako první Zdeněk Kostka z Postupic, před tímto rokem nazývaný jen mincmistrem kutnohorským)[3]; v následujících letech už mají úředníci mince nižší postavení (bývá jich i více).

V roce 1497, kdy došlo k dohodě mezi českou šlechtou a králem Vladislavem II. Jagellonským (králem 1471–1516), nebyl nejvyšší mincmistr mezi 12 nejvyšších zemských úředníků zařazen. Opět se jako zemský úředník zmiňuje roku 1502.[4] Od roku 1534 byl jeho soud v Kutné Hoře výlučný pro všechny závažnější horní pře v zemích Koruny české.[5]

Od roku 1527 byl stále více podřízen české komoře a jeho pravomoci byly omezeny.[6] V roce 1548 převzala horní a mincovní agendu německá expedice české komory[7] a poté už nejvyšší mincmistr řídil jen mincovnu v Kutné Hoře.[6] Úřad nejvyššího mincmistra a hormistra byl zrušen za Josefa II. (králem 1780–1790) dekretem dvorské komory č. 754 z 18. února 1784 a jeho agenda, pakliže se netýkala soudnictví, byla předána VIII. oddělení českého gubernia (Camerale), které rovněž dozíralo na horní úřady a horní města i na mincovnictví.[7][8]

Seznam nejvyšších mincmistrů Českého královstvíEditovat

Jako nejvyšší mincmistry (nebo úředníky mince) neuvádějí různé zdroje[1][9] stejný výčet osobností a liší se i roky působení ve funkci. Tento seznam vychází z Palackého a Charváta.[2] Rozdílné osoby a data jsou ozdrojovány.

MincmistrEditovat

  • 1234 Brumo
  • 1240 Štěpán
  • 1247–1261 Jindřich Cruciburgensis
  • 1252 Jindřich v Humpolci
  • 1253–1265 Eberlin čili Eberhard
  • 1258 Jindřich Avis (Jindřich Pták)
  • 1258–1261 Dětmar
  • 1265 Eberhard
  • 1269 Henning

Nejvyšší mincmistr do roku 1462Editovat

Nejvyšší mincmistři od roku 1462Editovat

  • 1458–1468 Zdeněk Kostka z Postupic na Moravské Třebové († 2. 10.1468 Zábřeh)
  • 1469 (nebo 1468–1471)[1] Jiří Vranovský
  • 1471–1496 (28. 8.) Beneš z Veitmile († 28. 8. 1496)
  • 1496–1499 Jan Harsdorfer (Horstorfar) z Malešic
  • 1499–1505 Bohuš Kostka z Postupic na Litomyšli († 1505)
  • 1505–1510 Bernard z Valdštejna na Bělé († 7. 9. 1517)
  • 1510–1513 Jan z Potštejna a z Žampachu
  • 1513–1515 Jindřich Tunkl z Brníčka a ze Zábřehu († 28. 5. 1539) – poprvé
  • 1515–1521 (11. 12.) Vilém Kostka z Postupic na Chlumci († 11. 12. 1521)
  • 1522–1523 Jindřich Tunkl z Brníčka († 28. 5. 1539) – podruhé
  • 1523–1525 Karel I. Minsterberský (4. 5. 1476 Kladsko – 31. 5. 1536 Frankenstein)
  • 1525–1527 Jindřich Tunkl z Brníčka († 28. 5. 1539) – potřetí
  • 1527–1533 Jan starší z z Vartenberka a na Dubé
  • 1533–1542 Albrecht z Gutštejna na Kolíně
  • 1542–1544 Šebestián z Veitmile (kolem 1490 – 13. 11. 1549)
  • 1545–1553 Jan Trčka z Vítence na Tochovicích
  • 1553–1561 (admin.) Petr Hlavsa z Liboslavi
  • 1561–1566 Jan Erazim ze Švamberka
  • 1566–1572 Karel z Biberštejna na Děvíně († 1593) – poprvé
  • 1572–1575 (22. 4.) Zdislav Bořita z Martinic († 22. 4. 1575)
  • 1576 Jindřich z Kurcpachu
  • 1579 (9. 2.) – 1587 Vilém z Oppersdorfu na Dubu
  • 1588–1590 Karel z Biberštejna na Děvíně († 1593) – podruhé
  • 1595 Bedřich (Fridrich) Šlik na Hauenštejně a Plané
  • 1601 (4. 1.) – 1606 (listopad) Kryštof Želinský ze Sebuzína na Břežanech († listopad 1606)
  • 1606–1611 Hanibal z Valdštejna na Hostinném
  • 1611–1612 Augustin Šmilauer ze Šmilova[1]
  • 1612–1618 Vilém z Vřesovic – poprvé
  • 1619 Václav Chotouchovský z Nebovid
  • 1620 Albrecht Klusák z Kostelce
  • 1621–1628 Vilém z Vřesovic na Podsedicích a Vchynicích – podruhé
  • 1628–1629 Štěpán Beník z Petrkova[1]
  • 1630–1646 Oldřich Adam Popel z Lobkowicz (16. 10. 1610 – 28. 10. 1649)
  • 1650–1663 (12. 1.) Mikuláš ze Schönfeldu (ze Šenfeldu; † 12. 1. 1663)
  • 1666 František Antonín Paar
  • 1676, 1679 (správce) Antonín z Janinalli – poprvé
  • 1678 (20. 7.) Jan Václav z Reinburka (Rheinburgu)
  • 1681 (28. 11.; správce) Antonín z Janinalli – podruhé
  • 1686 (únor) –1688 Heinrich Burghard (Jindřich Purkard) ze Schneidau
  • 1688–1699 (11. 5.) František Karel Přehořovský z Kvasejovic (1645–1723)
  • 1699–1710 Petr z Kokořova
  • 1710–1721 František Karel z Pöttingu
  • 1722 (admin.) Jan František z Lauer
  • 1725 Josef Petzold (?)[1]
  • 1732–1748 (admin.) Filip Nerius Krakovský z Kolowrat (26. 3. 1688 Praha – 28. 3. 1773 Praha)
  • 1748–1749 (admin.) Jan Nepomuk Mitrovský
  • 1755–1774 František Josef Pachta z Rájova (12. 8. 1710 Praha – 28. 11. 1799 Praha)
  • 1774–1783 Karel Ignác Clary-Aldringen (1729–1791)

Horní a Dolní RakousyEditovat

V obou korunních zemích držel v roce 1848 tento dědičný úřad rod hrabat z Pergenu.[11]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. a b Leminger (Královská mincovna v Kutné Hoře, Dodatky, 1924, s. 46–47) a s ním Šandera tvrdí, že Čabelický zastával tuto funkci v letech 1436–1455 (je zmiňován i v roce 1437), Ptáček naopak není jako mincmistr zmiňován v žádném pramenu. Ve Starých letopisech českých je však uvedeno, že na sněmu v roce 1444 "ustavili ... Čabelického mincmajstra ... proti vuoli Pražanov".

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g Mincmistři. www.cnspg.cz [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. 
  2. a b PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  3. SMOLÍK, Josef. Pražské groše a jejich díly. Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Roč. 1894, čís. 3, s. 64-67. 
  4. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 90. 
  5. MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 59. 
  6. a b VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 349. 
  7. a b Úřad nejvyššího mincmistra a hormistra, jeho předchůdci a nástupci [online]. Pražský mincovna [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  8. Podle ČAPKA i VYKOUPIL byl úřad zrušen už v roce 1783.
  9. a b c d e f g h i j k l m n o LEMINGER, Emanuel. Královská mincovna v Kutné Hoře. Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Třída I.. Roč. 1912, čís. 48, s. 177. 
  10. ŠANDERA, Martin. Hynce Ptáček z Pikrštejna – opomíjený vítěz husitské revoluce. Praha: Vyšehrad, 2011. 200 s. ISBN 978-80-7429-132-6. S. 38. 
  11. FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. (německy) 

LiteraturaEditovat

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 203–204. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 90, 104, 108. 
  • LUKÁŠ, Václav. Počátky úřadu nejvyššího mincmistra království českého. In: Numismatický sborník 6. [s.l.]: [s.n.], 1960. S. 169–206.
  • MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 59. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 348–349. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat