Karel I. Minsterberský
Karel I. Minsterberský (4. května 1476, Kladsko – 31. května 1536, Frankenstein), byl minsterberský a olešnický kníže a nejvyšší hejtman Českého království, pocházející z minsterberské větve rodu z Poděbrad.
Karel I. Minsterberský | |
---|---|
Nejvyšší mincmistr Českého království | |
Ve funkci: 1523 – 1525 | |
Panovník | Ludvík Jagellonský |
Předchůdce | Jindřich Tunkl z Brníčka |
Nástupce | Jindřich Tunkl z Brníčka |
Hornolužický fojt | |
Ve funkci: 1520 – 1527 | |
Panovník | Ludvík Jagellonský, Ferdinand I. |
Předchůdce | Vilém mladší z Ilburka |
Nástupce | Zdislav Berka z Dubé a Lipé |
Zemský hejtman v Čechách | |
Narození | 4. května 1476 Kladsko |
Úmrtí | 31. května 1536 (ve věku 60 let) Ząbkowice Śląskie |
Choť | Anna Zaháňská (1488–1536) |
Rodiče | Jindřich I. starší z Minsterberka a Uršula Braniborská |
Děti | Jindřich II. Minsterberský Jáchym Minsterbersko-Olešnický Hedvika Minsterberská Jan Minsterbersko-Olešnický Jiří II. Minsterbersko-Olešnický Markéta Minsterberská Uršula Minsterberská |
Příbuzní | Markéta Minsterberská, Albrecht Minsterberský a Jiří I. Minsterberský (sourozenci) Jiří Braniborsko-Ansbašský (zeť a bratranec) Jindřich III. Minsterberský a Karel II. Minsterberský (vnoučata) |
Profese | aristokrat |
Commons | Charles I of Podebrady |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatByl synem minsterberského knížete Jindřicha a jeho ženy Uršuly Braniborské, jeho dědem byl pak český král Jiří z Poděbrad. Karel byl znám jako výborný diplomat, spolupodílel se například na uzavření jagellonsko-habsburské dědické smlouvy z Vídně z roku 1515.[1] V roce 1517 ztratil Volovsko a Stěnavsko.[2] K nástupu reformace byl pozitivní, obzvláště mu vyhovovala nauka o nenadřazenosti církevní moci nad mocí světskou.[3] Využíval reformačního nadšení k protiřímské politice, avšak již od poloviny 20. let 16. století se začal od náboženských novot odvracet.[4]
V letech 1520–27 byl hornolužickým fojtem.[5]
V letech 1523–1525 vykonával úřad nejvyššího mincmistra Českého království a stál v čele nově sestavené zemské vlády Ludvíka Jagellonského.[6]
Byl pohřben se svojí ženou ve farním kostele svaté Anny ve Frankenštejnu.[7]
Manželství a potomci
editovatOženil se roku 1488 s Annou Zaháňskou, poslední členkou hlohovsko-zaháňské větve slezských Piastovců. Měli spolu dvanáct dětí.
- 1. Jindřich (30. 4. 1497 Kladsko – 25. 7. 1497 tamtéž)[8][9]
- 2. Anna (6. 9. 1499 Kladsko – 24. 10. 1504 Wołów)[10][9]
- 3. Kateřina (2. 9. 1500 Kladsko – 15. 6. 1507 Strzelin)[11][9]
- 4. Markéta (27. 12. 1501 – 26. 6. 1551), manž. 1519 Jan IV. Zajíc z Hazmburka (1486 – 2. 10. 1553)[12][13][9]
- 5. Jáchym (18. 1. 1503 Olešnice – 27. 12. 1562 Vratislav)[9][14]
- 6. Kunhuta (25. 9. 1504 Olešnice – 25. 7. 1532 Zábřeh), manž. 1521 Kryštof z Boskovic († 13. 9. 1550 Vídeň)[9][15]
- 7. Uršula (3. 12. 1505 Olešnice – 24. 1. 1539 Żary), manž. 1523 Hieronymus von Biberstein († 30. 6. 1549)[16][9]
- 8. Jindřich II. (29. 3. 1507 Olešnice – 2. 8. 1548 Bierutów), kníže minsterberský, olešnický a bernštatský, I. manž. 1529 Markéta z Pernštejna (30. 7. 1514 – 10. 6. 1529), II. manž. 1537 Markéta Meklenburská (8. 4. 1515 Schwerin – 30. 8. 1559 Bernstadt)[17][9]
- 9. Hedvika (10. 6. 1508 Olešnice – 28. 11. 1531 Lehnice), manž. 1525 Jiří Braniborsko-Ansbašský (4. 3. 1484 Ansbach – 27. 12. 1543 tamtéž), braniborsko-ansbašský markrabě a krnovský, ratibořský a opolský kníže[18][9]
- 10. Jan (4. 11. 1509 Olešnice – 28. 2. 1565 tamtéž), kníže minsterberský, olešnický a bernštatský, I. manž. 1536 Kristyna Szydlowiecka (1519 – 17. 6. 1556), II. manž. 1561 Markéta Brunšvicko-Wolfenbüttelská († 27. 10. 1580 Stauffenburg)[19][9]
- 11. Barbora (4. 2. 1511 Olešnice – 6. 4. 1539 tamtéž), abatyše ve Střelíně[9][20]
- 12. Jiří II. (30. 4. 1512 Olešnice – 31. 1. 1553 tamtéž), kníže minsterbersko-olešnický, manž. Eliška Kostková z Postupic († 1553)[9][21]
Vývod z předků
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 150.
- ↑ ČORNEJ, Petr; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437–1526. Praha: Paseka, 2007. 839 s. ISBN 978-80-7185-873-7. S. 583.
- ↑ Neznámá země, s. 154
- ↑ Neznámá země, s. 155
- ↑ ČORNEJ, Petr. Český stát v době jagellonské. Praha; Litomyšl: Paseka, 2012. 232 s. ISBN 978-80-7432-225-9. S. 189.
- ↑ RYCHLÍK, Jan; PENČEV, Vladimir. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. Praha: Vyšehrad, 2013. 685 s. ISBN 978-80-7429-387-0. Kapitola Doba husitská, věk poděbradský a jagellonský, s. 176.
- ↑ Neznámá země, s. 121
- ↑ Heinrich von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l z Podiebrad. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Anna, Princess Of Munsterberg. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Katharina von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Jan IV Zajíc z Házmburka. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Margareta von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Joachim von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Kunka von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Vorsila von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Heinrich II von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Hedwig von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Hanus von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Barbora von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Georg von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
Literatura
editovat- FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2.
- FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
- FUKALA, Radek. Slezsko – neznámá země Koruny české : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4.
- GŁOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum w Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky)
- GŁOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel I. Minsterberský na Wikimedia Commons
- Radek Fukala: Silesian Duke Charles I of Münsterberg and Oels and His Power Aspirations. Prague Papers on the History of International Relations, 2018, 2.
Předchůdce: Jindřich I. Starší |
Minsterberský kníže 1498–1536 |
Nástupce: Jindřich II. Minsterberský |
Předchůdce: Jiří Minsterberský |
Olešnický kníže 1502–1536 |
Nástupce: Jindřich II. Minsterberský |
Předchůdce: Vilém mladší z Ilburka |
Hornolužický fojt 1520–1527 |
Nástupce: Zdislav Berka z Dubé a Lipé |