Otevřít hlavní menu

Oppersdorfové (též Oppersdorffové, páni z Oprštorfu, německy Opersdorf) jsou starobylý šlechtický rod, pocházející ze Slezska, z vesnice Wierzbięcice (Polsko), německy psáno Oppersdorf, nedaleko polského města Nysa.

Oppersdorfové
(Operštorfové)
Erb rodu Oppersdorfů
Erb rodu Oppersdorfů
země České království
mateřská dynastie Thiersteinové
tituly Říšská hrabata
rok založení 16. století (česká větev)
větve rodu Dolno a hornoslezská, česká, moravská,

HistorieEditovat

Původ rodu se odvozuje od hrabat z Thiersteinu (Grafen von Thierstein), nebo též Tierstein, někdy jsou psáni také hrabata z Hombergu, Honbergu, Hochinbercu nebo Hochenbergu a Hohenbergui.

Rod patřil k původní šlechtě v Horním Slezsku, později také v Dolním Slezsku. Vlastnili hrabství v Haliči, Čechách, na Moravě a Dolních Rakousích. Jedna z linií se nazývá podle Solms-Braunfelského panství, od roku 1969 pak Oppersdorff Solms-Braunfels. Dva členové rodu užívají od roku 1945 díky tzv. šlechtické adopci (viz. Adopce) titulu princRadziwillu.

Jsou doloženi tři členové rodu - Jan (Hans), Jiří Maxmilián († 15. únor 1607) jeho manželkou byla Anna Popelová z Lobkowicz na Chlumci a nejmladší byl Vilém. Nejstarší z bratrů Jan (†1584) bojoval jako žoldnéř na mnoha bojištích Evropy ve službách císaře Karla V. a jeho bratra Ferdinanda I. Habsburského, kterému pomáhal potlačit české stavovské povstání. Byl císařským komorníkem a hejtmanem Opolského knížectví. Ferdinand I. mu za jeho služby daroval panství Dub a Frýdštejn, další statky Jan získal sňatkem (okolo roku 1561) s Magdalénou von Zedlitz, jednalo se o ves Hlohov (Głogówek, Polsko) a zboží (zámek). Část majetku koupil, například Osečnou, Heřmanův Městec, Týniště nad Orlicí a Častolovice. Zemřel v roce 1584 bez dědiců. Po jeho smrti zdědil majetek jeho synovec Jiří II. Maxmilián (†1606), jeho matkou byla Hedvika Kolchreiter z Lobšic (†1580), měl bratra Bedrřicha (1547 – 14. Únor 1615, zámek Častolovice) a sestru Hedviku (1557 – 15. Květen 1580). V roce 1595 získal dědičná práva i pro své potomky.

Jiří II. spolu s bratrem Fridrichem II. byli uznání 12. února 1601 svobodnými pány v Českém království. Syn Jiřího II. Jiří III. byl 22. června 1626 jmenován ve Vídni říšským hrabětem. Jeho bratři - Fridrich a Václav byli jmenování hrabaty 30. dubna 1635.

Jiří III. získal zámek Ratibořice, 20. února 1642 vytvořil z majetku v Hlohově (Głogów, Polsko) tzv. fideikomis. Byl císařský komorník, pokladník a také hejtman Opolského knížectví. Kolem roku 1634 nechal v Hlohově postavit kapli Božího hrobu. V roce 1636 koupil slezské panství Frýdek.[1]

V období Polsko-švédská války (16551660) také známé jako Švédská potopa[2], poskytl hrabě František Eusebius Oppersdorff (1623-1691) na svém zámku útočiště polskému králi Janu II. Kazimírovi Wasa (16091672) a jeho manželce Ludovice Marii Gonzagové (16111667). Král s manželkou pobývali na Hlohově od 12. října do 18. prosince 1655. Během zasedání Sejmu v roce 1683 získal potvrzení na polský šlechtický titul hraběte spolu s erbem Kohouta (Bílý kohout)[3]. byla to odměna za zásluhy v boji proti Švédským vojskům. Byl také majitelem panství Pržno.[4] Zasadil se o přestavbu zámku ve Frýdku.[5]

Tradiční vírou se pro ně stalo katolictví, pouze bratři Vilém a Jan Fridrich museli po Bílé hoře emigrovat.

Václav z Oppersdorfu vykonával mnoho významných úřadů na Opavsku a Krnovsku, byl dvakrát ženat. O většinu svých rodových statků svou nehospodárností přišel. Zemřel v roce 1688, svému staršímu synovi Heřmanovi odkázal pouze jedinou vesnici - Petrovice (dnes Petrovice u Karviné), mladší syn Václav Vejkart sloužil v armádě.

Další příslušníci rodu sloužili v císařských službách. Později založili tzv. slezskou větev. Mladší větev rodu vymřela, členové starší a slezské větve žijí dodnes.

Česká větev Oppersdorffů získala hraběcí titul již v roce 1700, ale na Moravě a ve Slezsku by uznán až roku 1746.


Významní členovéEditovat

  • Fridrich (†1592) [6] - nechal přestavět zámek Častolovicích, spolu se svou manželkou Magdalenou z Donína.
  • Jiří III. (15881651) - vnuk Jiřího I. z Oppersdorfu. Roku 1626 byl povýšen do stavu říšských hrabat, roku 1636 odkoupil panství Frýdek. Nechal postavit kostel na Prašivé a dne 5. října 1640 jej nechal zasvětit sv. Ignáci z Loyoly. [7]

Spřízněnost se šlechtickými rodyEditovat

ErbEditovat

V původním rodovém erbu nosili hlavu gryfa, který spíše představoval dračí či orlí hlavu. Po roce 1547 bylo do erbu přidáno pole s brněnou rukou držící meč.

MajetekEditovat

HlohovEditovat

Slezské linii Oppersdorffů patřil Hlohov (Głogówek, Polsko) do roku 1714 se stejnojmenným zámkem. V roce 1781 jej převzala moravská větev. rodu. Později přešel na čeksou větev rodu.

V době napoleonských válek v Evropě se na zámek v roce 1806 uchýlil Ludwig van Beethoven, který prchal před Francouzi. Skladatel pak svému ochránci hraběti Franzi von Oppersdorff (1778–1818) věnoval svoji 4. symfonii. Franz byl rovněž mecenášem Johanna Sedlatzka (1789–1866), flétnisty a skladatele narozeného v Hlohově.

Majitel panství Horní Hlohov byl od 12. října 1854 členem říšského sněmu Pruského království. Hlohovský fideikomis byl rozpuštěn 21. března 1935.

GalerieEditovat


ReferenceEditovat

  1. KOTÁSEK, Jiří. Nejstarší dějiny Frýdku. Frýdek-Místek: Matice slezská, 2008. ISBN 978-80-86887-13-5. S. 33. 
  2. Bohdan Chmelnický a Potopa. 30letavalka.cz [online]. [cit. 2019-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-25. 
  3. Kohout heraldický. www.znakznackaznameni.cz [online]. [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  4. Pražmo. www.eurobeskydy.cz [online]. [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  5. Nové poznatky o opravách frýdeckého zámku za Františka Eusebia z Oppersdorfu / Marek Weissbrod - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  6. Náhrobek Fridricha z Oppersdorfu. www.e-castolovice.cz [online]. [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. 
  7. Z Prašivé do Pražma (modrá) - turistická trasa Beskydy Valašsko. www.krasybeskyd.wz.cz [online]. [cit. 2019-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-11. 

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Oppersdorfové z Oppersdorfu, s. 107-108.